|
|
|
|
|
:: Na SASPI.cz je právě 28984 příspěvků, 4548 autorů a 303342 komentářů :: on-line: 5 ::
|
 |
|
:: Zmařené milování ::
 kulkul |
publikováno: 25.08.2007, 6:32
|
Lido 6.kapitola. Za překažené milování můžu já Jiří Mušle, ale nerad, mně jde o osud agentury LIDO, která po odchodu Dalibora míří ke dnu.
(Nela jak vidět v ložnici byla. Spala, bouřka ji probudila.) |
| |
|
|
Nad Slavany se rozprostřelo vysílené ticho přerušované jen občasným vrčením projíždějícího automobilu a cinkotem tramvaje hbitě přejíždějící uvolněnou křižovatku. I veselý křik ptáků utichl, bylo pravděpodobné, že se schyluje k prudké letní bouři. Věrní psi, kteří volně pobíhali po zahradách honosných vil, se pozvolna dali do
divokého vytí. Citlivé zvířecí instinkty huňáčů vytušily blížící se pohromu.
Obloha, která byla celý den jako vymetená bez jediného mráčku a připomínala nekonečnou plochu oceánu, začala vydávat první neklamná znamení o náhlé povětrnostní změně. V silném západním proudění plula oblohou šedočerná kopule obrovitého mraku v podobě hlavy žraloka s vyceněnými ostrými tesáky. Nečekaný prudký poryv větru hnal zdvihnutý kotouč drobných zrnek prachu se zběsilou silou proti
otevřeným oknům bytů, která se nájemníci snažili urychleně zavírat. Vystrašení chodci se dávali do rychlejšího pohybu a ve snaze uniknout průtrži mračen mizeli v ponurých průjezdech domů. Vyděšené mourovaté kotě přeběhlo ulici, která se co chvíli promění v močál, a s úlevou zmizelo mezi rezavými mřížemi sklepního okna protějšího domu.
Nela se probudila pozdě večer hrozivým zahromováním hromu a prudkým zalomcováním větru snažícího se vylomit okna z pantů. Naštěstí držely dobře.
Co se to děje, kde to jsem, honily se Nele hlavou zmatené úvahy, ale na dlouhé váhání nebyl čas. Nela vyskočila z postele, na níž ležela, dvěma rychlými skoky nahých, čokoládově opálených nohou přiskočila k oknu, které pravidelné nápory vichřice otvíraly a zase zavíraly, a jediným máchnutím ruky ho zavřela na kličku. V tu chvíli rozťal zčernalou oblohu rozeklaný, zlatavý jazyk blesku, který uhodil přímo do protějšího domu. Vzápětí se ozvala ohlušující rána doprovázená chvěním okenních tabulek způsobeným hromem, který šel hned po blesku. Další a další blesky křižovaly oblohu a na zemi panovalo boží dopuštění. Naštěstí všechny domy byly vybavené hromosvody, takže byla reálná šance, že nedojde ke katastrofě. Dnes už se lidé bouřky bát nemusí, co dřív představovalo vážné ohrožení, je dnes pouhé vrušující
divadlo.
Nela zůstala stát jako přikovaná u zamženého okna, na které dopadaly šlahouny deště. Byla nahá. Obraz její štíhlé siluety se odrážel od okenního skla.
Nela nebyla žádná povrchní exhibicionistka, která nevynechá jedinou přiležitost k odhalování své nahoty, právě naopak. Nikdy nesouhlasila s nudysmem, i když to byl dnes nemoderní názor. Ale nikdy si tak dobře neodpočala, jako když si lehla zbavená šatů do měkkých, chladivých podušek postele, s jejichž růžovou barvou ladila Nely do hněda opálená pokožka. Postavu měla krásnou, dlouhé, štíhlé nohy, útlý pas bez jediného gramu tuku, oblá a hladká ramena a pevná ňadra se stříbřitými hroty - mohla si klidně dovolit ukazovat se vyzývavě na nudyplážích, ale Nela o to neusilovala. Nela byla žena jiného typu, nadaná pro plný život nesvázaný měšťáckými pravidly, která dovedou škrtit jako těsná vesta. Pro opravdový život naplněný upřímnou láskou se Nela nebála nasadit všechnu odvahu, kterou disponovala. Její oblíbené motto znělo:
nevstoupíš dvakrát do téže řeky. Neomšelý citát odborníka-kosmetika Dr.Šapka, vedoucího salónu krásy, který Nela pravidelně navštěvovala, vyjadřoval rovné možnosti každé ženy na to být krásná. Stačí jen chtít, asertivně si věřit a prosadit se nejen opakováním módních triků, ale především hledáním vlastní krásy, což znamenalo bez pochyb mnohem více.
Bouře přešla, začínala pravidelná každodenní hra s Jolou na zaháněnou do postele.
"Tak hezky umýt a spát."
"Spát? Vždyť jsou prázdniny," hádala se Jola. Měla vždycky nějaké to "vždyť" po ruce.
Nela vzdychla. Byla to dřina, i když vykonávaná s láskou a porozuměním.
"Prázdniny nebo neprázdniny, nezdá se ti půl jedenácté trochu moc?" zeptala se Nela zkoumavě.
"Nezdá," zasmála se Jola rozpustilým smíchem.
"Chceš, abych na tebe zavolala Kokváka?" zahrozila Nela, ale ani bájné slavanské strašidlo, obludný žabák Kokvák, který Jolu zaháněl v dětství úspěšně do postýlky, na ni dávno neplatil.
"Zavolej Kokváka," prosila Jola se smíchem.
Nela pochopila, že musí sáhnout po ostřejší metodě.
"Dívenko, vidíš tu ruku?" napřáhla Nela paži zvonící alpakovými náramky.
"Vidím. Hm, pěkná. Mami, ty máš krásné ruce," vydechla Jola s předstíraným úžasem. Herečka, to všechno jen proto, aby nemusela do postele! Věděla dobře, jak se vlichotit matce, která se na nevinné dítě nedokázala patřičně rozčilit.
Jola vycítila, že se na ni Nela přes přísnou tvář semetriky nezlobí a objala Nelu kolem krku.
"Mami, maminko, já jsem tak ráda, že tě mám. Ty jsi ta nejkrásnější maminka," vykřikla Jola opravdově objímající matku v dojemném splynutí.
"Já vím, ty jsi moje dívenka," šeptala Nela dojatě nad prostořekým dítětem a vzdala v duchu poslední naděje na to, že by se Jola mohla nějakým zázrakem dostat do postele před jedenáctou, která se kvapem blížila.
"Jolo, spát!" zahromoval z pracovny sytý hlas Dalibora, který byl s Joly manýry důkladně obeznámený.
Jola sebou trhla.
"Mami, že nemusím. Aspoň do půlnoci."
"Slyšela jsi tátu?"
"První den prázdnin..." špulila Jola plné rtíky popohnaná respektem před Daliborem směrem ke koupelně.
"To je omezování osobní svobody," neodpustila si Jola vzdorovitou poznámku pronesenou k smaltovanému povrchu sprchy.
"Ty máš co mluvit, ty zrovna," uzemnila ji Nela se smíchem.
Nela přistoupila k oknu a snažila se nevidět hory špinavého nádobí nakupeného v kuchyňském dřezu do vysokých sloupů.
Váhavě zamířila ke dveřím Daliborovy soukromé pracovny. Ne její nesmělé zaklepání se z útrob místnosti ozvalo strohé "dál". Nela napjatě vstoupila a zeptala se bez vytáček, "přijdeš?"
Dalibor zelektrizovaný nečekanými slovy, která ho překvapila, vyskočil z vypolstrovaného křesla a s chtivým žárem v očích provrtával Nelu desítkami lákavých pohledů.
"Smím?" zeptal se nerozhodně.
"Proč ne," souhlasila Nela, "jsi přece můj muž. V klidu dopiš odstavec a přijď."
Dalibor se s nově probuzenou horlivostí sklonil k práci, povzbuzený slibným očekáváním.
Nela prošla po špičkách potichu kolem dětského pokoje, záblesky světla probleskující prosklennými dveřmi ji však přiměly, aby se vrátila.
"Tak, ale teď už toho mám dost," vtrhla do pokojíku Nela s vážnou tváří, pod kterou skrývala opravdová zlost.
Přistižená Jola hbitě zaklapla album fotografií a zhasla v předstírání, že dávno spí. Bezuzdné lhaní, z něhož byla cítit počínající aspirace na cynismus, nenechalo Nelu chladnou.
"Ještě jednou," vztyčila Nela výstražný ukazovák, "nemysli si, že jsem to neviděla."
Jola neodpovídala, mlčela jako pěna.
Nela vyčkala na Joly pravidlený dech, který prozrazoval, že dítě tvrdě usnulo. Přesto se neubránila udivenému zavrtění hlavou. Bude-li to tak pokračovat celé prázdniny, stane se z poslušného dítěte neovladatelný adolescent, kterého je nesmírně namáhavé zkrotit. Dalibor dnes předvedl, že to dokáže, ale jeho silová řešení nepředstavovala právě ideální metody pro správnou výchovu dětí. Jak by se v takové situaci zachoval Milan, zauvažovala Nela. Milan by jistě ani nezvýšil hlas, to nebyl jeho styl, snažil se s každým v životě vyjít po dobrém dohodou, s každým se hleděl vypořádat v míru.
Opravdu si nebyla jistá, který z nich, zda Dalibor nebo Milan, byl lepší. Ale v jedné věci jistotu měla: jak Nela tak Jola se jmenovaly Lido a ne Líbalová, i když je Dalibor často nudil k uzývání.
Nela vešla do koupelny, v níž vystavila její hladké tělo jako řecký mramor proudům vlažné vody prýštící z chromovaného ústí nablýskané hadice sprchy. Po důkladném namydlení tělovým šamponem s vůní březového aromatu se jednorázově opláchla a rudou pokožku do sucha vydrhla fialovým froté ručníkem. Intimní partie lehce posypala suchým pudrem ušlechtilé moderní vůně zvýrazňující přirozenou svůdnost ladného těla. Z elegantního flakonu půlnočně modré barvy noci vytlačila tenký film průsvitného želé, který po rozetření na obličejové masce zval leskem do říše snů. Přičísla si husté vlasy rozčesávacím hřebenem, jehož zuby v podobě ocelových jehlic zapuštěných do pryžového podloží vjížděly do kaskád lesknoucích se vlasů, které Nele padaly na ramena. Nela zaklonila hlavu a plně vychutnávala pocit svěžesti (byla zvyklá každý den ze sebe smýt únavu energeticky bohatou sprchou). Oblékla si krajkové body černé barvy určené spíše pro důvěrné rodinné hrátky než k běžnému nošení. Tento druh oblékání si nemohla dovolit každá žena z důvodů spíše estetických než finančních. Nela si to dovolit mohla. Její štíhlost baletky to umožňovala. Kromě estetiky měla také na mysli, aby jim milostný styk nezevšedněl, což se pro mnohá manželství rovná katastrofě. Nic není tragikomičtějšího, než nudné manželství bez erotické jiskry marně bojující s nastupující impotencí, která je nevyhnutelná.
Vzrušující dobrodružství může pomalu začít, pomyslela si Nela trpělivě a natáhla ruku ve vznešené póze po rozečtené knize.
Ticho, které se dalo krájet, načekaně prořízla známá ústřední melodie z filmu Horečka sobotní noci. Nela se spokojeně zaposlouchala, melodie však po několika taktech náhle ustala. Za chvíli však opět cinkavě zazněla, což Nelu nadobro vytrhlo ze snění. Telefon oznamoval nedočkavě vyzvánějícího účastníka, kterým nemohl být nikdo jiný než Milan Líbal! Nely splašené srdce se vzrušeně rozbušilo nad samozřejmostí, s níž Milan neváhal hazardovat s jejich tajnou známostí, kterou Nela před manželem úzkostlivě střežila zahlazováním všech stop.
To jsi poněkud přehnal, drahý, vyčetla v duchu Milanovi a zdvihla sluchátko.
Nejednalo se však o Milana Líbala, ale o Jiřího Mušle, Daliborova kolegu a podřízeného, sympatického mladého muže, který na sebe vzal roli domácího přítele rodiny Lido, který je často důležitější než miliony na spořitelních knížkách.
"Čao, Nelo, zdraví vás JM," pozdravil Jirka hlasem, v němž se skrývala radost.
"Jirko, kdy, prosím tě, zanecháš těch zkratek a toho hloupého vykání," přerušila ho Nela vemlouvavě.
"Co? Aha, já, tedy..." pletl se Jirka Mušle jako premiant třídy na stupínku, který právě zapomněl domácí úkol. Nela zároveň cítila, že se jedná o nesmělost hranou, neboť starý lišák Jirka nevynechal jedinou příležitost potěšit Nelu trochou nespoutaného homuru.
"Ty, ty," napovídala Nela.
"Ty, Nelo, ty," další zvuky přerušilo praskání ve sluchátku, ale Nele bylo i tak zřejmé, že se Jirka na opačném konci linky královsky baví.
"Jak jste předevčírem dopadli?" připomněla Nela nedávnou oslavu Jirkových narozenin s poněkud dramatickým průběhem, na které teklo šampaňské proudem.
"Ani se neptej," dusil se Jiří Mušle smíchem, "to teda byla bomba."
"Čím kdo zachází, tím také schází, Jiříku," pokárala ho Nela zpola žertem, zpola vážně, "ale obraťme list. Co potřebuješ? Kvůli mým krásným očím jistě nevoláš, v to bych se ani neodvažovala doufat."
"Já volám vždycky kvůli tvým krásným očím, to je jasná věc. Jenže ty na mě, na starého... totiž mladého, haha, na starého kamaráda kašleš. Jsi hrdá a nepřístupná jako..."
"Jiří," nedala mu Nela domluvit, "nazývejme věci pravými jmény. Když nějaká žena odmítá koketovat při každé příležitosti s cizími muži, tomu ty říkáš nepřístupnost, já tomu ale říkám věrnost a slušnost."
"To je pravda," souhlasil Jiří po chvíli mlčení, "v tomhle máš pravdu, a díky tomu se odlišuješ od většiny žen, které znám."
"Nemyslíš si, doufám, že jsem bigotní světice?" zarazila Nela v zárodku další proud lichotek, na které byl Jirka Mušle přeborník, a znovu se zeptala na pravý cíl jeho pozdního telefonátu.
Než mohl Jirka uspokojit Nely zvědavost, dveře pracovny se s klapnutím otevřely a do haly vstoupil rozmrzelý Dalibor ve froté županu s hnědými podélnými pruhy, které jeho tlustou postavu aspoň trochu zeštíhlovaly.
"Co je?" chtěl vědět. Nely oblečení, které jen spoře zakrývalo to, co by zakrývat mělo, a tím mluvilo jasněji než všechny komentáře, si Dalibor ani nevšiml. Hnal se k telefonu jako náruživý hráč propadlý hazardu, kterého nic nezadrží.
"Jirka," řekla Nela věcně a předala muži pohrdavě telefonní sluchátko.
Na co toho manžela vlastně mám, blesklo Nele unaveně hlavou. Dalibor si Nely zkrátka nevšímal a po chvilce tlumeného hovoru položil zachmuřeně telefon.
"Musím jít za Jirkou," obrátil se k Nele.
"Teď?" žasla Nela, "v půlnoci?"
"Chce se mnou mluvit. Něco důležitého, Jirka by zbůhdarma pronic zanic neotravoval. Zvlášť v noci."
"Tak jeď," souhlasila Nela nečekaně místo odporu.
Dalibor se na Nelu pozorně zadíval. Zdálo se, že konečně pochopil, co se rozhodl obětovat pro věčnou honbu za penězi. Pokolikáté už?
"Představoval jsem si tedy dnešní večer jinak," přemítal zklamaně.
"Jen jeď," opakovala Nela medově a zmizela v ložnici. Dala si totiž dvě a dvě dohromady. Kde je Jirka Mušle, tam bude jistě i Rybena Rybáková!
"Nebo pojeď se mnou," rozpřáhl Dalibor melodramaticky ruce jako v bulvární hře.
"Blázníš? Zítra vstávám v šest," zívla Nela unaveně.
V tu chvíli chtěla jenom jedno: být konečně sama a mít pokoj od všech mužů na
světě.
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
93.4 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 4 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.0 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
1.0 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 12 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 65 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
| Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlžeče: IE 6.0, Opera, Firefox. |
|
| © 2005-2012 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
|
Kostka
|
|
| (22.5.2012, 19:55) |
|
|
mikhal
|
|
| (22.5.2012, 18:14) |
|
|
Dita Mocků
|
|
| (21.5.2012, 13:44) |
|
|
Intuista
|
|
| (19.5.2012, 17:00) |
|
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
| Kde nejčastěji hledáte zatoulanou inspiraci? |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
