|
|
|
|
|
:: Na SASPI.cz je právě 28984 příspěvků, 4548 autorů a 303342 komentářů :: on-line: 5 ::
|
 |
|
:: Na náměstí Míru ::
| - absurdní povídka odehrávající se v dobách hluboké totality… |
| |
|
|
František stojí na náměstí Míru hned vedle památníku Lenina a tupě, jakoby bezmyšlenkovitě, zírá na hejno holubů a pozoruje, jak se vehementně přetahují o poslední kousíček rohlíku na zemi. Kolem něj se pohybuje velké množství lidí. Ale teď, jakoby nic a nikoho nevnímal. Vidí jen hejno holubů a nemůže z nich spustit oči…
Když do něj z boku loktem strčí postarší pán s leštěnou dubovou špacírkou, tříčtvrtečním šedivým kabátem a s černou buřinkou na hlavě. František se lhostejně pootočí a jen koukne na muže a zase hledí na holuby. Muž povídá:
„Copak, těžkej den?“ František stále mlčí a hledí, teď už jen do prázdna, jako smyslů zbavený. Muž pokračuje:
„Manželka? No to já znám..“ A hned pokračuje:
„V pětašedesátym mi ta moje, Olga se jmenuje, utekla s jednim anglánem a představte si... Oni spolu odjeli až do Londýna!“ Chvilku se odmlčí a pak senilně dodává:
„Nemám ponětí, kde teď je a jak se jí vede, ale jedno vím, pane. Až se ta zmije vrátí, tak jsou dveře zavřený, rozumíte? Dočista zavřený.“ Trochu zvolní, nostalgicky se rozhlédne po náměstí a dodává:
„Ale i tak bych jí rád alespoň jednou v životě ještě viděl...“
František jen hlavou pomalu pootočí o a lehce pokývne, jakoby mu už bylo všechno jedno. I ten starý otrapa, kterého vůbec nezná a on mu tady po tom všem vypráví o své manželce, která je pryč už více jak třináct let. Začíná v mysli kalkulovat, jak se ho co nejrychleji a co nejšetrněji zbavit, aby mu nedal možnost pokračovat ve svém strhujícím příběhu. V tom dřív než stačí cokoliv říct, nebo udělat, muž opět promlouvá:
„Víte co pane, když se teď po letech nad tim tak zamyslim, musim vám říct, že jsem docela rád, že odešla. A jestli pak víte proč?“ František začne otvírat ústa, jakoby chtěl muži odpovědět, ale v tom mu do toho skočí a odpovídá si sám:
„Nevíte, co? Ha, tak to já vám klidně řeknu. Víte, mám svojí svobodu. Klid. Nikdo mi do ničeho nekecá. Do hospody si můžu jít kdy se mi zamane, no a nikdo po mě nechce k Vánocům drahý šperky a jiný nesmysly.. A vůbec, člověku je dobře samotnýmu. Má možnost víc přemejšlet o věcech, na který by si zaměstnán konverzacemi s manželkou ani nepomyslel.“ Muž se začíná dostávat do filozofické nálady a Františkovi je v tu chvíli jasné, že nějaká vskutku „zajímavá“ teorie ho nemine…
„Podívejte se třeba na támhletu břízku, je taková seschlá, já vim, ale vidíte ty větve… No to je vskutku impozantní jak se prohýbají a pohupují větrem, jakoby si s nima pohrával jako kočka s klubkem bavlny. Pořád sem a tam, sem a tam, sem a tam…“ Františkovi se už začínají přivírat víčka, když muž v tom zase spustí:
„A co teprve tadyten lipový lístek.. No podívejte se, jak je přenádherně zabarven. Odstíny červené kombinují odstíny žluté.. A vidíte to? Je tam i náznak fialové! No to je dokonalost přírody sama. Řekněte, že ne?“ František už tuší, že muž pokládá jen další z řečnických otázek, aby upoutal jeho pozornost. A ani se už nepokouší nějak reagovat…
Františkova rezignovanost a lhostejnost už dochází do toho stádia, že místy přestává vnímat obsah slov vyřčených seniorem a po čase i slova samotná. Postarší pán udělá pár mystických kroků vpřed a hned se na podpatku otáčí a s poučným výrazem říká:
„Nikdy nevěřte skřítkům!“ V tom se František probudí z transu a rychlím pohybem otočí hlavu na muže a s nepochopením na něj zírá… Stařec pokračuje:
„Takovej skřítek, ten než se otočíte, tak máte po peněžence... Tudle jsem šel z Rudoarmejský. Spokojen, že jsem konečně sehnal čtyřicítky tkaničky a v tom ucejtim nějaký divný zachvění. To je zvláštní, říkám si… Ale v tom mě samozřejmě nenapadlo, že by to moch bejt skřítek, tak si jdu dál. Ujdu tak dvěstě metrů a v tom se vám musim zarazit. Počítám, počítám a uvědomil jsem si, že v krámě jsem platil padesátikorunou a ta ženská mi vrátila čtyřicetpět padesát a při tom ty tkaničky stály jen dvě koruny padesát. No tak si říkám, Lojzo to nejsi přece takovej vůl, aby sis neuměl přepočítat peníze, obzvlášť teď v týhle době, kdy nikdo nemá ani niklák navíc. Tak šáhnu do náprsní kapsy, abych se přesvědčil a v tom…“ Muž se dramaticky odmlčí a s entuziasmem pokračuje:
„Je fuč!! Neumíte si představit, jak já byl z toho tenkrát úplně paf. Vůbec jsem si nedokázal vysvětlit, jak je možné, že se mi přímo z náprsní kapsy může ztratit šrajtofle. A v tom mi to všechno došlo, milý pane, byl to skřítek! Já vám říkám dejte si na tyhle potvory pěknýho majzla. Ono nikdy nevíte, kde na vás za nejbližším rohem nějakej čeká…“
František už nemohl uvěřit vlastním uším a s nepochopením a pohledem do dáli kroutil s hlavou ze strany na stranu. To muže zjevně povzbudilo…
„Já bych vám nelhlal, to se ví. A to mi teď možná nebudete věřit, ale nebylo to naposled, co jsem se setkal s nějakým skřítkem. Bylo to tenkrát z jara.. Šel jsem se projít do parku, že udělám taky něco pro svoje zdraví, znáte to.. No i když možná ne, vy jste ještě mladej... Tak vám takhle jdu, pozoruje si, jak skřivani důmyslně staví hnízdo pro svá mláďata a najednou vám takhle něco prošustilo pod nohama, že než jsem stačil sklonit hlavu, bylo to zase pryč. Říkám si, to snad není pravda, tady už nikdo nepoužívá vodítka pro ty čokly?! Sem se vám tak vytúroval v ten moment… Víte, já totiž psy bytostně nesnášim, když jsem byl malej kluk, tak mě pokousal sousedovic ovčák a od tý doby mám v sobě takovej blok, že ty psy nemůžu ani cejtit. Tak jsem si zanadával a jdu si dál a v tom zezádu slyšim normálně dupot. Otočim se rychlostí blesku… A v ten moment jsem ho poznal. Viděl jsem ho sice jenom na zlomek sekundy, štráduje si to do křoví, schovat se přede mnou. V tom jak jsem zahlídnul ten jeho červený klobouk, jsem se vám tak dopálil, že jsem se z plných sil rozběhl za nim do toho křoví!“ To musela být rychlost, pomyslí si František...
„Já se brodim těma křoviskama a po pár minutách rezignuju a vzdávám to s tím, že je to stejný jako hledat jehlu v kupce sena... Stejně, já až jednou nějakýho z nich chytim, tak to si to šeredně odskáče“ Dědula na chvilku zmlkne a ještě v dozvuku víru akce pokyvuje šalamounsky hlavou, jakoby si v ní právě střádal důmyslné plány, jak se s těmi skřítky popasovat..
František si myslí něco o bláznech, ale jinak nijak nereaguje. Senilní důchodce nabírá dech:
„Někdo by si moch myslet, že se takový skřítek stejně nedá jen tak chytit, protože jsou hrozně mrštný, obratný a taky setsakramentsky rychlí, ale ne já, pane.. Ne já… Jdu na to od lesa, vezmu si lopatu, půjdu někam na kraj města, vykopu díru, tak dva metry hlubokou. Na dno položim sklenici mléka a bochník chleba, to proto aby mi až tam spadne, neumřel hlady než se vrátim. Chci ho totiž živýho, víte.. A na povrchu té nory rozprostřu smrkové větve, spoustu bodláčí a listí tak, aby to vypadalo jako normální povrch a on tam v moment nepozornosti propadnul a jelikož skřítci měřej od půl metru maximálně do jednoho, tak on se na povrch nemá šanci vydrápat.. To koukáte jak jsem to chytře vymyslel, co? Haló, kde jste pane?! Zatracený skřítci sabotéři, to je tenhle týden už po čtvrté!“
František odešel… Asi už měl dost starcových báchorek a nebo jim sám věřil? A není skutečně možné, že se sami skřítci postarali o sabotáž jejich prozrazení? Nevím, jestli ho zahnali skřítci, anebo Aloisovo šílenství, ale jedno je jisté. Ze samoty se blázní…
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
95.6 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 2 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.0 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
1.5 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 12 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 28 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
| Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlžeče: IE 6.0, Opera, Firefox. |
|
| © 2005-2012 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
|
Kostka
|
|
| (22.5.2012, 19:55) |
|
|
mikhal
|
|
| (22.5.2012, 18:14) |
|
|
Dita Mocků
|
|
| (21.5.2012, 13:44) |
|
|
Intuista
|
|
| (19.5.2012, 17:00) |
|
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
| Kde nejčastěji hledáte zatoulanou inspiraci? |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
