|
|
|
|
|
:: Na SASPI.cz je právě 28984 příspěvků, 4548 autorů a 303342 komentářů :: on-line: 5 ::
|
 |
|
:: Invaze ::
Mým snem je dát většině svých povídek aspoň nějaký smysl. Kdo z vás přetrpěl mé dílko Mechanický drak, najde něco málo z mých myšlenek i zde.
Podotýkám ještě, že tohle není moje nejnovější tvorba. |
| |
|
|
„Už jsi někdy zabil ještěrku?“ zeptal se Andrew.
Donald se na něj nechápavě podíval. Zasmál jsem se.
„Je tady něco k smíchu?“ zajímal se Andrew.
„Já jenom jak ten čas letí,“ odvětil jsem, přemáhaje další salvu smíchu. „Před pár lety jsem ti položil podobnou otázku.“
„No a co?“
Donald vytušil blížící se hádku a raději se zaměstnal vybalováním věcí.
„Nic,“ snažil jsem se celou událost pohřbít. „Měl bys mladému pomoct s táborem. Nechci, aby nás ještěrky našly.“
„Ty se nezmůžou na nic,“ odvětil Andrew.
„Umíš číst?“ zeptal jsem se.
„Umím.“
„Tak proč to neděláš?“
„Co?“
„Tahle planeta se od naší poslední návštěvy dost změnila. Podle všeho je teď technologicky téměř vyspělá. A mají umělou inteligenci. Předpokládáme sice, že s ní nejsou v kontaktu všechny ještěrky, ale i tak – jestli nás tu najdou jenom díky tomu, že jsme se vykašlali na maskování...“
Andrew se ušklíbl. Moc se mu to nelíbilo, ale chtě nechtě musel připustit, že mám pravdu. Otevřel jsem bednu s vybavením.
„Pohněte, začíná se stmívat. Fakt, že naše sondy nenašly v okolí žádnou základnu nebo město, ještě neznamená, že tady nejsou.“
***
„Běž spát, vezmu to za tebe,“ poradil jsem Donaldovi.
„To je dobré, já to zvládnu,“ ohradil se.
„Mohl sis odpočinout.“
„Nemůžu spát.“
„To se stává... Bojíš se?“
Podíval se na mne.
„Ještě nikdy jsem nebyl tak daleko.“
„Neboj, jenom uděláme svoji práci a odletíme. Když budeme mít štěstí, nikdo se o nás nedozví.“
„Já se nebojím,“ nesouhlasil se mnou.
„Vážně? Já se bojím vždycky,“ řekl jsem.
„Mám na Zemi holku,“ začal odjinud.
„To je hezké.“
„Jmenuje se Eve. Je to malířka,“ zasnil se. „A je strašně moc hezká.“
Zkontroloval jsem displej maskovacího generátoru a nepřítomně přikývnul.
„Seznámili jsme se před dvěma lety. Pracoval jsem jako technik a ona měla nějaké potíže s myšlenkovou kapslí – nemohla se spojit s žádnou UI.“
„Proč si nekoupila jinou?“ zeptal jsem se.
„Koupila si jich asi šedesát než jí došla trpělivost. Nakonec se zjistilo, že její mozek je... Jiný. Prostě umělci, no... Museli jsme zavést pevné spojení s cechovou UI. Takže když teď chce komunikovat s jiným programem...“
„Používá UI cechu umělců jako tlumočníka,“ dopověděl jsem.
„Ano.“
„Poslouchej, co tady vlastně děláš?“
„Prosím?“
„No, proč ses dal k nám?“
„Peníze, pane. Chceme si s Eve otevřít obchod s obrazy.“
„Na to nepotřebuješ dělat žoldáka,“ namítl jsem.
„Ale mimo Zemi.“
„Kde?“ zajímal jsem se.
„Žemle.“
„Žemle? Není to dost daleko?“
„Tamní obyvatelé chápou umění zcela jiným způsobem. Víte, Eve se tam hrozně líbilo.“
„To je super... Tak ať vám to vyjde.“
„Děkuji, pane.“
Vtom se všechny možné kontrolky rozblikaly.
***
„Bestie,“ ulevil si Andrew.
„Jo, to jsme všichni,“ odpověděl jsem a kopnul do mrtvé ještěrky.
„Co s nima? Zahrabat?
„Je ne, ale sebe jo.“
„Cože?“
„Pochybuji, že tímhle oddílem to skončí. Musíme se někam uklidit. Sbalíme se a padáme,“ rozhodl jsem.
„A Donald?“
Podíval jsem se na mrtvého druha a zavrtěl hlavou. Andrew souhlasně přikývnul. Už mu nijak nepomůžeme.
***
Princ Harold, umělá inteligence řídící obranný systém planety Oada byl rád, že není schopen cítit emoce.
-Výsosti.
-Slyším a poslouchám.
-Zbylí pozemšťané nám stále unikají.
-Pozemšťané? Předtím ses o původu těch lidí nezmínil.
-Omlouvám se, princi.
-Dobrá. Najděte je.
-Ano, výsosti.
-A kapitáne...
-Princi?
-Chci je za každou cenu.
***
„Přistaň tady,“ přikázal jsem.
„Ano,“ řekl Andrew a provedl požadovaný manévr.
Loď tiše dosedla na malou mýtinu v lese.
„Maskování?“
„Funguje perfektně,“ odpověděl.
„Fajn. Počkáme, až nás začnou hledat někde jinde a pak.... Co to bylo?“
***
-Doufám, že pro mne máte dobré zprávy.
-Ano, princi. Zajali jsme toho pozemšťana.
-Výborně. Kde je ten zbytek?
-Mrtvý.
-Nevadí. Jeden nám bude stačit. Jak daleko jste od Trůního sálu?
-Asi dva tisíce kilometrů, pane.
-Kapitáne?
-Ano, princi?
-Kde přesně jste?
-V lese, výsosti.
-A jsou tam s vámi draci?
-Jak to-
-Deportujete zajatce přímo sem, je vám to jasné?
-Ano, princi.
-A ještě něco, matku informuji sám.
***
-Poslouchám, princi Harolde.
-Zachytili jsme výsadek ze Země.
-Výsadek?
-Ano, jednalo se o tři vojáky.
-Užíváš minulého času.
-Přežil jenom jeden.
-Ach tak. Jaké máme ztráty?
-Minimální.
-Kolik?
-Třicet tři lidí a jeden drak.
-Čekám vysvětlení.
-Ti pozemšťané měli maskování. Draci je napadli.
-Takže draky jejich maskování nezmátlo.
-Nikoliv.
-Zajímavé. Ať pozemšťana transportují do trůního sálu.
-Je již na cestě, královno.
***
Světlo. Ještě nikdy ve svém životě jsem tak netoužil po temném koutě, kde bych se mohl schovat. Zatím je splnění tohoto snu v nedohlednu.
-Tvoje jméno, vojáku!
-UI?
-Gratuluji, poznal jsi.
-Zkrať to.
-Tento myšlenkový přenos je nahráván a jeho záznam bude zaslán na tvou domovskou planetu jako důkaz, proto nemohu vyhovět tvému přání o zkrácený proces. Jsi souzen za vraždu několika obyvatel planety Oada. Trestem za takovéto provinění je-
-Smrt.
-Jistě. Ještě než se svého konce dočkáš, chci od tebe slyšet doznání.
-Jaké? Zabil jsem je, jasně. Zaútočili první.
-Jsi ze Země.
-Děkuji za připomenutí.
-Tvá reakce je nevhodná.
-Tvůj rozsudek taky.
-Nejsi zde, abys posuzoval má rozhodnutí. Já jsem královna, UI, která řídí tuto planetu.
-Jistě. A já jsem tady proto, abych se zúčastnil popravy. První řada, nemýlím-li se.
-Lidé ze Země se tak liší od lidí o Oady... A přitom máte společné předky....
-Stává se to.
-Proč jste sem přiletěli?
-Obdivovat krásy zdejší přírody, nechat se napadnout vojáky, pak utéct, nechat se zabít draky, dostat se do zajetí a vykecávat s centrální UI.
-Vtipné. Kdo je váš zaměstnavatel?
-Soukromá osoba.
-Vážně?
-Hele, vím, o co ti jde a říkám ti, že vláda Země o tomhle vůbec neví. Kdyby oni chtěli někoho poslat sem, dopraví ho bitevní lodí.
-Možná k tomu dostanou příležitost.
-Co tím myslíš?
-Vaše přítomnost zde bude chápána jako akt agrese ze strany Země. Vzhledem k tomu, že jsme se teprve před sto lety zbavili statusu kolonie, je snad jasné, co bude následovat.
-Pouč mne před smrtí.
-Nemáš právo na utajované informace.
-Aha. Díky. Takže... Moje doznání už máš, nechceš to zakončit?
-Tahle poprava by měla být oficiální, potřebuji znát tvé jméno.
-Andy.
-To je vše?
-Hele, tobě taky říkají jenom královna, ne?
-To je něco jiného.
-Tohle je taky něco jiného.
-Stavíš svou existenci na úroveň umělé inteligence?
-Dokonce nad.
-Urazil jsi královnu, podle našeho zákona budeš-
-Hele, přece mne nezabiješ dvakrát, ne?
-Ne.
-Tak vidíš.
-Poslední přání?
-Ale no tak, stejně mi ho nesplníš.
-To ne, ale zajímá mne, co by sis tak asi mohl přát.
-Promiň, nemáš právo na utajované informace.
-Sbohem, vojáku.
***
-Princi Harolde.
-Ano.
-Ačkoliv se spojení s vládou Země nepotvrdilo, bylo by lepší učinit náležitá opatření.
-Jistě, královno.
-A ještě něco.
-Poslouchám.
-Zvláštní schopnosti draků nebyly zatím zcela prozkoumány.
-Zakázala jste-
-Byla bych ráda, kdyby byl výzkum obnoven.
-Rozumím.
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
97.2 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 4 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.0 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
1.0 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 11 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 23 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
| Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlžeče: IE 6.0, Opera, Firefox. |
|
| © 2005-2012 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
|
Kostka
|
|
| (22.5.2012, 19:55) |
|
|
mikhal
|
|
| (22.5.2012, 18:14) |
|
|
Dita Mocků
|
|
| (21.5.2012, 13:44) |
|
|
Intuista
|
|
| (19.5.2012, 17:00) |
|
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
| Kde nejčastěji hledáte zatoulanou inspiraci? |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
