» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"V pohromách se většinou z přátel stávají nepřátelé."

Caesar

počet přístupů: 2139558

obr

:: Na SASPI.cz je právě 28984 příspěvků, 4548 autorů a 303342 komentářů :: on-line: 5 ::

:: Dialog* ::

amputace	publikováno: 31.08.2007, 19:33


	/Nechal bys mě prosím tě spát? Zítra už si mě stejně nebudeš pamatovat. //Právě proto. Chci si tě co nejvíc užít, poznat tě. /Cože? Poznat? Tobě nešlo jen o… //Za co mě máš? /Spíš, za co tě má celá ulice… //To ti snad může být úplně ukradený ne? /No, kdyby mi to bylo ukradený, tak bych sem s tebou ani nešla. //Takže ty jsi jako má špatná pověst? /Nejspíš jo. Ale problém je především v tom, že ty nemáš pověst, natož špatnou, ty máš povahu a právě ta povaha muže, který se se mnou teď vyspal a už nikdy mě neuvidí, se promítá mezi lidi. Tohle jde tam ven, ne žádná lež, nebo výmysl. //Ty si skutečně myslíš, že jsem takový? /Myslím a začni se pomalu smiřovat s tím, že já taky. //Ale copak by si s tebou člověk, kterého jsi právě popsala, chtěl po sexu povídat? /To je mi úplně jedno. //Nemůže ti to být jedno. /Může! //Vsadíme se? /Jak to myslíš? //Vsadíme se, že pokud ulovím alespoň deset minut tvého upřímného zájmu během další půl hodiny, budeme spolu do konce života...platí? /Co to má znamenat? //Platí? /Nevím co to na mě tady hraješ, ale nemysli si, že se s tebou ještě někdy vyspím. //Nic nehraju, nechci se s tebou vyspat, o to mi nejde, přísahám. /A o co ti teda jde? //Chci s tebou žít...napořád. /Proboha, přestaň už! //Proč? /Nikdy se to nestane! Ty blázne... //Nestane? /Ne! //Tak mi dej alespoň šanci. /Nevidím jediný důvod. //Ale já ano... /Jaký? //K němu se dostaneme... /Co to je za nesmysl? Dostaneme se k důvodu toho, proč bych ti měla dávat šanci se mnou konverzovat až během konverzace? //Přesně tak. /Takže mi chceš říct, že máš nějaký velice závažný důvod, kterým bys mohl získat mou pozornost? //Tak, tak. /A co vsadíš ty? //Prosím? /Já vsadím svou celoživotní oddanost a co ty? //Cokoli. /Dobře, pokud prohraješ, což se také stane, odejdeš navždy. Nikdy víc už neuvidím tvůj obličej, tvýho ptáka a tebe celého. Necháš mě být. //Platí. /Nebudeš se mi dvořit... //Ano. /...nebo si hrát na chudáčka, //Ano. /předstírat nemoci… //Ano...počkej, cože? /Jak to myslíš, cože? //No...asi jako čtyři písmena, co převádí můj údiv z myšlenkové formy do té konverzační. /Ale proč údiv? //Překvapilo mě, že si do výčtu svých pravidel zahrnula zrovna předstírání nemocí... /Co tě na tom tak překvapuje? //Nevím... /Nějak to na tebe působí a nevíš jak... //Přesně, nevím jak. Řekl bych, že nechápu, proč žena z bolesti muže dělá hned jen prostředek pro postranní úmysly. /Protože muž za každé situace myslí jen na postranní úmysly... //Ale já ne...o tom už jsme snad mluvili. /Mluvili, ale říkal jsi to jen ty. //Proč bych se s tebou vsázel o celoživotní závazek, kdyby mi šlo jen o posraný sex? /Znám tě pár hodin, nemůžu vědět jak přemýšlíš a nad čím přemýšlíš... //Dobře, chceš něco slyšet? /Podle toho co. //Můj životní osud. Osud, který již unesl proud času. /No...upřímně...ani moc ne. //Nechceš slyšet jaký skutečně jsem? /Zase to budou jen tvá slova. //A nejsou právě vlastní slova tím nejdůležitějším? /Možná pro osobu, která je říká...ano, ale pro mě určitě tvá slova důležitá nebudou. //Můžu se tě na něco zeptat? /No, řekněme že jo. //Neviděla jsi někdy v dětství vlastní matku s cizím chlapem? /To viděla, určitě. //Myslím když si to rozdávali. /Ty nejsi normální! //Jen odpověz. /Nechci. //Teď bych se mohl zeptat, proč? Ale nemusím, vím co bys odpověděla...Protože si to nechci připomínat... /... //Je to tak, nevěříš lidem, nevěříš mě...nevěříš chlapům co pláčou, co dávají svou bolest najevo. /Proč pořád mluvíš o bolesti? //Protože sám jsem plný bolesti. /Jaké bolesti? //V devíti letech jsem skoro zabil svého otčíma. Kdybych pohnul nožem trochu více doleva, byl by na místě mrtev... /Proboha...v tvém zájmu věřím, že teď lžeš. //ale neumřel, ba naopak. V celku bez újmy to přežil a za několik týdnů začal opět trýznit život mě a mé matce. Akorát s tím rozdílem, že já jsem se pro něho stal až příliš nepohodlnou a nebezpečnou přítěží. Nemusel na matku ani příliš tlačit, aby ji přiměl poslat mě do pasťáku...tam bylo všechno poměrně v klidu, dokud mě nevyhnali ven do toho světa...mezi mrakodrapy a spoustu dvojtých tváří. Nemohl jsem nikomu věřit a jediné uspokojení jsem nacházel u žen. Sex pro mě byl vším. Dokud jsem nepotkal druhou nejkrásnější dívku mého života. Zamiloval jsem se do ní, poprvé...Ale po měsíci společného vztahu nečekaně zemřela... /Ty jsi ji skutečně miloval? //Tím, že zemřela spojila můj život s tvým, rozumíš? /Ne! Nevím co to plácáš! //Skončilo pro mě všechno, dokud jsem nepotkal tebe... /Na co zemřela? //Ale já věděl, že tě potkám... /Na co sakra zemřela? //už když odcházela v té hnědé rakvi do země jsem věděl, že má bolest opět splyne s novou láskou. Věděl jsem to! /Proč zemřela? Na co zemřela? Řekni něco! //Ptal jsem se doktorů a ti mi řekli, že znala svou diagnózu už tři měsíce před smrtí. Což znamená, že v době kdy se mnou šla do postele věděla, jak je na tom s otázkou pozitivní/negativní. /Ona byla pozitivní? //Pochop...nás dva nespojuje pouze AIDS...je to také schopnost naslouchat, zajímat se vzájemně jeden o druhého, jinak řečeno...milovat se. Zajímal tě můj osud, stejně jako mě zajímá ten tvůj... /Ona byla pozitivní... //Jsme jedno tělo, jedno nemocné tělo. /ale můj život jste zabili oba! //Ať je to jak chce...vyhrál jsem sázku a my společně umřeme. Věř mi, ve dvou bolest neucítíš. /Ve dvou bolest neucítím... - Pronesla s uhrančivým výrazem ve tváři a svalila se do jeho náruče. Nikoli z lásky, ale ze zoufalství...


celkové hodnocení autora: 95.8 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 5		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 1.6		uložit příspěvek

známka poroty: 2.0		tisk příspěvku

počet komentářů: 9		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 37		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

Mab	22.01.2008, 22:35:13

No, možná by to sneslo trochu prostříhat a víc vystupňovat kýžené napětí. Zpracování tohohle námětu - no, dobrý, ale myslím, že by kratší výstižnější věty dodaly příběhu údernosti. Práce s dialogem ale není jednoduchá a tys jí zvládnul vcelku obstojně. Celkový nápad je velmi dobrý, do poslední chvíle jsem si nebyla jistá, jaké nakonec bude rozuzlení. Suverénní jednání nakaženého muže je víc než zarážející, leč stane se. Otázka na sex její matky s cizím mužem dodává dílku ten správný "psychonádech". Co dodat, příběh je to děsivější snad víc než nucené sňatky a podobný šílenosti... Ale to se s tímhle nedá vlastně vůbec srovnávat. No, jen mě to tak napadlo. 2 - za pár gramatických chyb a zbytečnou délku


ze dne 22.01.2008, 22:38:59
amputace: Délka podle mého není tím správným argumentem, ale buďjiž...uznávám, že tohle není zrovna dobrý počin...

Petr.6.Suchy	09.12.2007, 14:04:23

Je to lehce zmatečné, našel jsem pár chyb, příliš mě to nenadchlo, přijde mi to spíš jako takový průěrný pokus. 3

m2m	17.10.2007, 15:41:53

Žena - / Muž - // Není důvod říct, kdo co říká. K povídce: Tedy vlastně k dialogu: Já jsem absolutně spokojenej. Líp bych to nenapsal. Postavy se mi zdají autentické, když si přihraju k tomu třeba myšlenku, že samotný "děj" se třeba odehrává v USA v 70. - 80.letech. Taková syrovost jednání muže nakaženého HIV je celkem uvěřitelná /sám jsem jednou četl krátkou novelku dle skutečné události, kdy muž povraždil všechny, kteří se zúčastnili grupáče, při němž se nakazil HIV/, stejně tak samotné nastínění charakteru ženy. Navíc ani nesouhlasím s proškrtáním, o délku nejde a ono postupné zhoustňutí pak dává povídce celkem slušný náboj, kdy si čtenář říká, co že je to za klišovitost...a ejhle, postupné gradování nakonec utvoří něco jiného. U mě tedy absolutní spokojenost.

čuk	01.09.2007, 14:03:46

Škoda, že tak nadějný dialog měl podtext v mužově krutosti jako protipólu zoufalství a touze po silném citovém prožitku. Myslím, že byly vystiženy kořeny psychopatického chování, skrytá touha po pomstě a sebelítost současně. Hrůza a dojetí v jednom uzlíčku. Lítost nad absurdně krutou cestou k porozumění. Nemusí nás spojovat jen smrt. Pro účinek by bylo lepší, kdyby byly jednotlivé repliky lépe rozlišeny: co říká muž a co žena. Proškrtání začátku? Cožpak se po sexu mnohdy jen tak zbůhdarma nekecá?

Ekyelka	31.08.2007, 21:04:20

Nejprve k samotnému aspektu nemoci: nemůžete se nakazit nemocí AIDS, pánové. Můžete se nakazit virem HIV, který v některých případech způsobuje nemoc AIDS (bohové, co vás v té škole učí????). Takže ne, i kdyby došlo k nákaze, život ještě neztrácíte. Naopak - najednou chcete zatraceně žít. Text samotný bych proškrtala především na začátku? a jak trefně píše Duddits, z námětu se dalo vytěžit mnohem víc.

Šíma	31.08.2007, 20:46:34

Taky se mi nezdá, že by se ta holka musela hned nakazit... Určité procento tam je, ale nebudu spekulovat! Nejsem doktor, takže nebudu spekulovat... Musím se přiznat, že jsem tuto povídku už jednou četl a přečetl jsem si ji se zájmem ještě jednou. Pokud jsem to dobře pochopil, jde o rozhovor holky s ulice a muže, který s ní šel, přestože věděl, že je pozitivní! No nevím... Kdyby jí to řekl, určitě by s ním nešla, takže je vlastně "hajzl" a myslí si, že šlapka snese všechno... Asi bych ho nejraději zabil, kdybych byl v její kůži, otázkou by bylo, zda-li by to pomohlo. Na chyby jsem se tak nějak nedíval... Uvidím, jakou známku dám! ;-)

BaD	31.08.2007, 19:48:39

Souhlasím s Dudditsem, ale líbí se mi to ještě víc:) Jo ta pointa je slušná... A nejzábavnější je na tom fakt, jak On oddaluje to přiznání.. Jen... není pravidlem že se hned nakazíš... Je to sice nepravděpodobný ale šance nikdy neumírá... Aspoň doufám:))

duddits	31.08.2007, 19:33:01

Dialog jako takový není špatný, ale prospělo by mu více přirozenosti a menší proškrtání – v téhle podobě mu znatelně chybí potřebný spád… Po obsahové stránce začíná být zajímavý až ke konci s blížící se pointou. Do té doby jde spíše o mnohokrát slyšenou písničku, navíc zbytečně natahovanou. Z pravopisu bych pak upozornil na četné chyby v interpunkci a mně/mě. Povídka má slušný potenciál a s trochou snahy by z ní šlo určitě vytěžit o dost víc ;)