» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Polibek je krásný vynález přírody, jak zastavit řeč, když už jsou slova zbytečná."

Ingrid Bergmanová

počet přístupů: 2139777

obr

:: Na SASPI.cz je právě 28984 příspěvků, 4549 autorů a 303366 komentářů :: on-line: 11 ::

:: Vstříc smrti ::

Eilonwy	publikováno: 02.09.2007, 0:52

Psaní této povídky mě bavilo, čtení ještě víc. Bohužel je to moc krátké, ale možná to bude bavit i vás.


	Běžím… Mé nohy těžce dopadají na zem, jen sotva popadám dech, mé plíce se zdráhají nabrat do sebe trochu vzduchu. Uši mám nastražené, snažím se jimi zaznamenat vše, jakýkoliv zvuk; nejde to, neslyším nic, jen ozvěnu kroků běžícího koně. Chci zastavit, vydechnout! Avšak, strach a děs, oba mne ženou dál, vpřed a nedávají mi možnost volby. Cítím vůni krve, ten pach je slastí mého života, ale jen se smutkem zjišťuji, že krev patří mně. Odfrknul jsem si, už to nemohu vydržet, z tlamy mi skapává pěna. Má hříva je již pocuchaná, i ona jen s námahou vzdoruje větru. Mám odřená kopyta, velký trn mě nemilosrdně bodá do nohy znovu a znovu při každém kroku. Ohlédl jsem se za sebe, snad jsem doufal, že tam už není. Zmýlil jsem se. Její černá srst se zaleskla, když na ni dolehly paprsky slunce, které se pomalu uchylovalo k nicotnému spánku. Ohlédnout se byla chyba. Ztěžklé nohy se mi zvedaly jen kousek nad zem, větev spadenou na zemi jsem nepřeskočil. Bylo to rychlé… Dopadl jsem na krk a ucítil, jak se mi kůže i se srstí sdírají a vždy kus uvízne na některém stéblu seschlé trávy. Zavřel jsem oči. Poté dopadlo na prašnou zem i mé tělo, ležel jsem, ale stále se posunoval dál. Stále se mi z boku a plece sdíraly kousky kůže, které spolu s krví zůstávaly za mnou, něžně polaskaly trávu a já se od nich vzdaloval. Narazil jsem zády o strom, do zad se mi zabodnul další trn, zůstal jsem na místě, bez hlesu, bez hnutí. Víčka jsem pevně tisknul k sobě. Z tlamy mi skápla krvavá slina. V ten okamžik jsem si to uvědomil, projela mnou příšerná bolest, mé svaly se napnuly, chtěl jsem tomu vzdorovat. Nešlo to. Tělo mne neposlechlo. Otevřel jsem oči, doufal v naději na život. Pak se objevila ona. Žluté jantarové oči šelmy se na mě podívaly. Pohrdala mnou, byl jsem pro ni snadnou kořistí tak či tak. Zoufale jsem zasténal. Jakoby se usmála, pohupujíc ocasem ze strany na stranu. Asi to byl pěkný pohled, věděl jsem, že mé tělo je zbídačeno. Vydala se líným krokem ke mně, velké černé tlapy s ostrými drápy kladla jednu před druhou, šla elegantně a důstojně. Byla překrásná. Přišla až úplně ke mně, očichala můj sedřený krvavý krk vlhkým čumákem, pak mi radostně pohlédla do očí. Měl jsem je přivřené, avšak i přes své řasy jsem ji dobře viděl. Vyhrála. Olízla se a hladově polkla, byl to úžasný pohled. Zařvala a vycenila na mě ostré zuby. Nebál jsem se. Teď už ne. Pak svůj čenich zabořila do mého břicha, neobtěžovala se s mou smrtí, nezabila mne. Cítil jsem, jak mi vytrhla velký kus svalů, znovu jsem křečovitě zavřel oči a nahlas, velmi nahlas zasténal. Zvedl jsem z posledních sil hlavu, aby si slunce mohlo naposledy prohlédnout můj roh, od kterého se odrazily paprsky a vnikly pumě do očí. Znechuceně odvrátila hlavu, a pak se na mě zase opovržlivě podívala, zorničky stažené do dvou úzkých štěrbin. Usmál jsem se, z oka mi skápla slaná slza.


celkové hodnocení autora: 96.0 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 5		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 1.6		uložit příspěvek

známka poroty: 1.5		tisk příspěvku

počet komentářů: 14		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 25		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

Ekyelka	03.09.2007, 15:30:11

Odpověď na příspěvek od uživatele: Ekyelka* ze dne 02.09.2007, 16:49:15* Pokud to byl záměr, Eilonwy, pak je mi líto, ale ještě máš ještě pár kroků k dotažení onoho záměru. Protože aspoň u mne text vyšel spíš rozpačitý a psaný "lidsko-zvířecky", tj. s promítáním nemístných flashů člověčího vnímání do vnímání jednorožcova - přestože text lze napsat čistě z pozice zvířete, byť má to zvíře duši a je "jiné". A ohledně tvé poznámky o "jiném" - fantastiku svým způsobem studuji. Nemysli si, že vidím jen jeden úzký výsek. Kondrakar: ehm... vlk není v žádném případně kočkovitá šelma. Pouze jsem položila plénu otázku, nic víc.

Kondrakar	03.09.2007, 10:18:00

Je to pěkně. Snad je nto sténání mi přijde trochu nepatřičné, ale to už tu bylo rozebráno. Eky-nesouhlasím s tebou ohledně koček a šelem, zvláště u pumy. Je pravda, že kočky jsou sprintěři a svou oběť zabíjejí, ale pokud se dostanou ke kořisti, která je tahle zraněná, nezabíjejí (pokud se kořist moc nebrání) a rovnou žerou. Například vlci když strhnou jelena nebo jiné zvíře, začínají žrát svou oběť za živa. Ta vlivem šoku z bolesti updá do stavu jakési apatie, kdy už bolest necítí


ze dne 03.09.2007, 15:08:19
Eilonwy: "A víš, že mi stále nikdo z vás to sténání nevymluvil? Pořád si stojím za svým. Ne, není to tím, že bych snad nesnesla kritiku. Rady od jiných, co se povídek týče chápu a většinou uznám, že měli pravdu, ale u tohoto prostě ne," zakroutila hlavou, vypadá smutně, což je velmi zajímavé. V očích má stále černé plamínky, jenže i ty pomalu uhasínají a mění se v šedý popel. "Nemá cenu řešit, jak by se puma chovala, nemá to cenu. Až napíši, že jelen z lesa okusil maso a krev, protože viděl, že to vlci žerou, je to možné, protože je to, už několikrát zmiňovaná, fantasy."

Ekyelka	02.09.2007, 16:49:15

Je těžké psát z pozice zvířete, které není tvým osobním - roztěkanost textu, přeskakování od zvířecí roviny vnímání do lidské, nevhodně volená slova, to všechno ukazuje na nezkušenost s podobným způsobem psaní. Poradila bych snad více popřemýšlet o zvycích a smyslech daného zvířete, o způsobu života - i to totiž prozradí, jak ten který tvor přemýšlí. A neuraz se, ale třeba knížka o veverce Zrzečce je dobře napsaná právě - veverkou. Zkus si ji prolistovat, aspoň pro ilustraci, jak to myslím. Co se týče logických lapsů: jsi si skutečně jistá, že puma neusmrtí uštvané zvíře, než se začne živit? Protože pokud vím, kočky jsou sprinteři - strhávají kořist v běhu. Pokud dojde ke zranění, stejně většinou kořist nejprve dorazí - to spíš supové hodují na dosud živém mase, které už nemá sílu se bránit. A ještě jedna věc: přímo příběh vyprávěný jednorožcem. Petr S Beagle: Poslední jednorožec. Mohla by se ti líbit.


ze dne 03.09.2007, 14:56:52
Eilonwy: "Aiya," promluví na tebe, sedí v sedle na koni, rukou si mne oči. "Jsi si jistá, že právě tohle nebyl záměr?" řekne po chvilce ticha a pohlédne na tebe. "Podívej, myslím, že zvířata ve fantasy rozhodně nejsou zvířaty a už vůbec ne se podobají lidem. Fantasy zvířátka jsou prostě bytosti, ne zvířata. Nezáleží na tom, jak by přemýšlel obyčejný kůň, když tohle je jednorožec. Puma, které by v reálu bylo lhostejné, co zabije, se může ve fantasy mstít, týrat," povzdechla si. "Touhle povídkou jsem se snažila dát všem kolem najevo, že oni nejsou obyčejní, myšlenky jsou jiné, je jiný svět. Především jsem tím ale chtěla ukázat, jaké to doopravdy je v mém fantasy světě, jaké je tam utrpení, bolest, jako ostatně všude. Jenže je docela rozdíl, zda zahyne rybka v potoce nebo ušlechtilé krásné zvíře s jinou duší - jednorožec. Rozdíl je ten, že ryby si nikdo nevšimne. Kdežto pro jednorožce budou všichni truchlit ještě dlouho," jakoby byla zklamaná, svěsila hlavu, a pak se zadívala na hřívu svého koně. "Pokud ale někdo neví a nechápe, že něco může být jiné, pak je pro něj nejspíš těžké pochopit, co bylo povídkou myšleno. Je mi to líto a moc."

Aenica	02.09.2007, 15:20:04

To posunování mi právě nebylo moc jasné - kůň při své váze se nemůže posunovat po zemi tak rychle, aby do něj narazil, předtím by ucítil aspoň mírný tlak a zastavil by se. Neřekla jsem to přesně, spíše jsem rozebírala možnosti, jak by se jednorožec mohl dostat těmi zády na strom, aby to bylo pravděpodobné, omlouvám se za svou roztěkanost :) Koně jsem už bolestně ržát slyšela a je to skutečně hodně bolestivý zvuk, ale stále ještě zvířecí. Ale to jednou, řešíme tu samé blbosti :) A já ještě přilévám oheň do krve tvému rozohněném koníčku... ouha... :) Hodně zdaru, přeji ;)

Aenica	02.09.2007, 14:37:59

Zajímavý pohled ze strany jednorožce, opravdu jsi mě tím zaujala :) Méně se mi však líbily některé části, v nichž jsi jednorožce až příliš přirovnávala k člověku - já vím, je to fantasy, ale pokud by ses přesto chtěla vymanit z konvenčního pojetí jednorožce, bylo by třeba to v textu zdůraznit. Proto bych měla výhrady k pasážím, kdy jednorožec "sténal". Chápu sice, co jsi tím chtěla říct, tedy že vydal nějaký bolestný zvuk, ale sténání je spíš vhodné k člověku. Stejně tak jsem nemohla pochopit, jak mohl narazit "zády do stromu" - zde ses nejspíš také vtělila na okamžik do člověka, protože jednorožec ve své koňské podobě by mohl do stromu narazit nepravděpodobněji bokem, asi by musel být odhozen ohromnou silou, aby na něm skončil zády. Tolik ale k výtkám ;) Na tvém díle je mnohem více chvály, zvláště některé "pocitovky" se ti vydařily, čímž jsi mě dokázala zaujmout stejně jako svým originálním nápadem :) Za dva :)


ze dne 02.09.2007, 15:13:20
Eilonwy: Kůň, na kterého před chvílí vysedla, se zdá být nesvý, dívka otěže drží zkrátka, i přes to se kůň trochu vzpíná, ale jí to očividně nedělá žádné problémy, v sedle se drží, vypadá klidně. "Hej, hej, Morna Sercë, klid," její slova patří tomu koni, černému hřebci - frísákovi. Hlas zní pevně, je hlubší, přesto jemný. Černá kopyta koně se zaryla do země, skousnul zuby, udidlo v tlamě jej táhne. "Aiya," když se kůň trochu uklidnil, pohlédla na tebe, měla velmi bledý obličej bez jakékoliv vrásky, rudé vlnité vlasy jí hladil vítr. "Zaujala jsem tě? Ou, to mne jedině těší," pevně stiskla nohama koňský trup, pro případ, že by jej zase napadlo se vzpínat. "Sténáním bylo myšleno až šílené zaržání. Nevím, zda jsi to někdy slyšela, už to totiž moc jako ržání nezní... Přijde mi to zkrátka jako zasténání, jde totiž poznat, že jednorožec hodně trpí," pokrčila rameny. "Když to chápeš, jistě také víš, že nijak lépe se to vystihnout nedalo, tedy, alespoň podle mě," pohlédla na tebe s úsměvem, má sic ráda kritiku, ale dobře opodstatněnou. "Nečetla jsi pozorně," napomenula tě. "Jednorožec ležel na boku a posunoval se, pak jej zastavil ten strom, do kterého, kvůli tomu, že nestál, ale ležel, narazil zády. Tady je to, myslím, jasné," pousmála se. Rozhodně svá slova nemyslí zle, i když… O tom by se dalo jistě pochybovat. "Děkuji tedy i za kritiku, i za chválu a známku, dvojka přeci jen není zas tolik špatná," její kůň se zklidnil, vyhlíží mírně, přesto poněkud hrozivě. V černých očích se mu leskne zloba, která není mířená vůči jeho majitelce.

Šíma	02.09.2007, 12:55:48

No, musím se přiznat, že na Jednorožce bych to netypoval (jako Kev), ale hned po prvních řádcích jsem čekal nějakého jezdce na koni a ono to byl kůň (jak jsem si prvně myslel). Docela jsem se pobavil a zamračil nad počínáním té šelmy. Myslím, že také zvířata cítí radost, strach, ale že by cítila také pohrdání? Nakonec je to jedno! Příběh se mi líbil, přestože šlo o klasickou honičku, která končila smrtí a uroněnou slzou! ;-)


ze dne 02.09.2007, 14:02:37
Eilonwy: "Eh, aiya, Šímo," řekla, málem si tě ani nevšimla, chtěla odejít. "Zamračil nad počínáním šelmy?" zopakovala tvá slova, jen na tebe nakonec tázavě pohlédla. "Takhle bestijka byla úžasná, ani se nemusela moc namáhat jednorožce dostihnout a zabít, zneškodnil se sám, svým šíleným strachem z bolesti a smrti," kousla se do rtu a přimhouřila oči, poté následoval spokojený úsměv. "Ano, jistě, zvířata cítí radost, možná doopravdy pohrdání ne, ale ve fantasy? Tam jsou šelmy, řekla bych, jiné. Ve fantasy získává každé zvířátko svůj charakter, je to osobnost, mnohdy větší a lepší než člověk. Myslím, že jednorožcem pohrdat mohla, ona byla přec puma a on jen jednorožec, pro ni byl pouhým jídlem, potravou..." polkla, trochu se rozpovídala, vypadá nejistě. "Tak děkuji za přečtení, za všechno," usmála se, dnes tu toho napovídala až moc, raději se vyhoupla do sedla svého koně, zatím však nikam nejede.

Imperial Angel	02.09.2007, 12:06:56

Mě čtení bavilo :)...Ač krátké, přesto pěkné. Na druhou stranu si myslím, že jsem už od tebe četla lepší dílko ;) Tohle je jen takový záchyt určité chvíle - lovu - a možná by se lépe vyjímal v delším podání a možná taky ne :)....


ze dne 02.09.2007, 13:50:02
Eilonwy: "I tebe zdravím," otočila se k tobě od Keva. "Lepší, lepší, no... Je to dosti možné, nevím, neumím to posoudit. Já ale dávám přednost spíše kratším příběhům, kde není moc vaty, jen děj, aby to mělo nějaký spád. Tohle mě napadlo, když jsem koukala na plakát s bílým jednorožcem nad mým počítačem, psala jsem to jenom pro radost, myslela jsem, že z toho ani nic nebude, nakonec bylo alespoň něco," pousmála se, v očích se jí zajiskřilo. "Měj se," hlesla ještě a už chtěla odejít, vzápětí si však všimla i Šímy, kterého nedávno nechala na jednom z ostrovů Světa na pospas noci. Nezastyděla se.

Kev	02.09.2007, 0:49:54

Velice dobrý námět a čtivě podaný - jen chvílemi vázne formální tvář. Zkusím si také tipnout - obětí byl jednorožec?


ze dne 02.09.2007, 13:39:10
Eilonwy: "Děkuji, ehm..." řekla přiškrceně, jakoby ani děkovat nechtěla. "Inu, správně, je to jednorožec, nikoliv kůň," složila si ruce na prsou, chvíli přemýšlela, co by ti ještě řekla, pak se ale jen usmála a beze slova se otočila k Imperial Angel.