» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Všechno, co vidíme nebo v co věříme, je jen pouhým snem ve snu."

E. A. Poe

počet přístupů: 2139778

obr

:: Na SASPI.cz je právě 28984 příspěvků, 4549 autorů a 303366 komentářů :: on-line: 12 ::

:: ČSSR v roce 2006 ::

Alan de la Pont	publikováno: 29.08.2007, 23:20

-fiktivní reportáž, která popisuje situaci Československé socialistické republiky v roce 2006; příspěvek se zúčastnil literární soutěže časopisu Respekt, který vybral právě toto téma...


	Zemědělské noviny hlásí: Hodnoty vypěstované řepy cukrovky se za uplynulý rok zvedly o celých 38 %! Rudé právo píše: Náš Československý socialistický stát za uplynulý rok dokázal zvýšit výnos družstevního rozpočtu o 23 %. Na titulní straně pražských Lidových novin se dočítáme, že náš soudruh prezident v novoročním projevu kvitoval stranickou příslušnost a oddanost straně KSČ. Český rozhlas Radiožurnál hrozivě hlásá, že kapitalismus stále více ohrožuje Evropu a politické dění na Středozápadě. Dále v novinách proletářských píší o jakémsi soudruhu Maškovi, který svojí obětavostí dokázal sám potlačit povstání výtržníků na Václavském náměstí, kteří údajně provolávali jméno buržoazního kapitalisty George Bushe… To jsou jen některé z titulků dnešních novin.. Noviny chrlí jedno pozitivum za druhým, lidé na náměstích po celé republice ve stoje aplaudují novoroční projevy významných politických hlav a těmi největšími městy projíždějí průvody za bouřlivého potlesku diváků… Lidé jsou v celku spokojeni a o zábavu mají též postaráno a ani jim moc v tuto dobu nevadí, že už necítí bolestí a mrazem dolní končetiny při čekání v nekonečných frontách u zelinářství, na poště, na úřadech, před jednotou, u výboru, před pekařstvím… V celku ideální završení dalšího úspěšného roku po boku Sovětského svazu. Až na pár neblahých drobnůstek ve smyslu změněné situace na Blízkém východě po obsazení sovětskou armádou a pár ideozločinců, kteří se pokoušeli alarmovat společnost záplavem kapitalismu. Ještě že místní složky StB a VB zasáhly „šetrně“ včas a odpor po právu potlačily. Těžko říct, čím to je, ale poptávka po tzv. podpultovém zboží na černém trhu roste astronomickou rychlostí a zdá se, že ani vláda nemá jasnou představu jak tuto situaci řešit. Ovšem média zapškle mlčí a náznaky o černém trhu a jeho rozkvětu razantně dementují. ČT dokonce odvysílala zprávu ve které říká, že dostupnost ilegálního zboží na černém trhu se úspěšně daří potlačovat a takový prodej se blíží nule… Ovšem zlí jazykové tvrdí, že vývoj technologií ze Západu nelze zcela potlačit a všichni soudruzi už nejsou schopni tolerovat zastaralé a často málo funkční výrobky ze Sovětského svazu. Soudruh prezident také nepřímo naznačil: „V poslední době se mi začíná pozdávati, soudruzi, že naše socialistické cítění by mohlo být ještě lepší a není potřeba se nikam obracet. Pouze postačí, když každý začne od sebe a nebudeme hledat jiná východiska než ta, která jsou pro nás jasně akceptovatelná…“ Ono jak se říká, na vrch huj ve spod fuj a stejně tak prohnilá je i tato strana a její takzvané socialistické cítění.. Co bychom čekali, když celý svět míří dopředu a nás stále brzdí heslo: „Se Sovětským svazem na věčné časy..“ A co může takový průměrný prolét udělat, když chce novou pračku, ale na trhu prostě není a musel by se zapsat na čekací listinu s tím, že by se mohl dočkat až začátkem příštího pololetí. A bůh ví jestli… O kvalitě dodávané pračky z Východu raději pomlčím. Každý ví, že tento jeden prototyp byl úmyslně vyroben a je už léta vyráběn pro potřeby státu zaměstnat tisíce opravářů praček po celé republice. Každý to věděl, ale i přesto tento typ pračky vlastní možná víc jak 90 % domácností. A jak zpívá Jan Haubert (přísně zakázaný autor): „Vypneme rádio, kašleme na TV a radši zůstanem hloupí a poctiví, je lepší nevědět než stát se obětí, naštěstí přichází i zprávy z podsvětí.“ A v tomto duchu funguje i společnost. Lidé předstírají stranickou poslušnost a bez náznaku odporu přijímají holá fakta a diktát strany. A co jim také zbývá? Není jiné východisko než stát se součástí masy, která dokáže měnit názory, a dokonce i mazat historii z pamětí. Kdo, Masaryk? Kdo to je? Ani nevědí, že někdo takový existoval, a nebo to je jenom běžná stranická přetvářka? Ano, byly zde i osoby, které byly úmyslně smazány z historie z mnohem prozaičtějšího důvodu. Jako třeba Jan Palach a další a další, kteří přišli po něm. O jejich bývalé existenci neví už téměř nikdo… Kdy už bude toho špatného divadla konec? Může se ptát nezaslepený a dosud nezfanatizovaný člověk… Existují zde i skupinky těch, kterým není osud a způsob vedení naší společnosti lhostejný, ale ti jsou obvykle velmi rychle potlačeni a přežívají jen stěží kdesi dole.. A zda-li ještě.. Není žádným tajemstvím, že vláda vynakládá ročně miliony korun na likvidaci a potlačování tzv. ideozločinců a jiným pro ně obtížných soudruhů a soudružek.. Mnoho lidí se doslova ztrácí ze dne na den a nikdo nemá potuchy, co se s nimi děje.. V tomto prostředí není možná jakákoliv rozsáhlejší organizace nebo společenství, které by mohlo situaci jakkoliv změnit.. Vždyť poslední revolucionář V. Havel byl oběšen před více jak patnácti lety. Nikdo už nedokáže rozeznat pravdu od lži. Vše zdá se splynulo v jedno a rozdíly mezi těmito dvěma pojmy se smazaly. Lépe řečeno strana je smazala a spálila jako všechen ostatní nějak nepohodlný materiál, který by mohl ukazovat chyby strany, a nebo dokonce druhou variantu světa, a to tu demokratickou. Lidé nevnímají možnosti cenzury, která je stále silnější, ruku v ruce s potlačováním odporu minoritních politiků a odpůrců strany. Výroba stoupá podle plánů a zaměstnanost je velmi uspokojivá.. Proč taky ne? Ono se dá vždycky udělat něco, čím se lidi zaměstnají.. Třeba nově otevřené doly hnědého uhlí v severních Čechách. Nikdo ani nemrkl okem, když se kvůli tomu musely srovnat se zemí dvě vesnice a tisíce lidí byly násilím přinuceny, aby opustily svoje domovy a odešly do exilu větších měst. Na místa, která v životě neviděli, na místa, která jsou tak odlišná od těch, která po celý jejich život osidlovali, na místa rozvoje. Ano, přesně tak to strana říká: Posuneme i hory a řeky, pokud to bude pro dobro lidu a rozvoje… Zatímco oni přesouvají pouze domovy počestných lidí. Nahrazují jejich vlastníma rukama zbudované domy panelovými buňkami pro zurbanizování lidstva. To už je téměř napováženou, že společnost mlčí a nevysloví své jednotné NE. Kdo by zastavil tisíce lidí, kdo by potlačil takovou vzpouru… Ale jak prostí lidé můžou vědět, že zbytek půjde s nimi, že ostatní nejsou pevnou součástí strany a že mají vlastní mozky? Ne, to neví a to je ten problém. Každý se bojí, ač jen mluví o běžných věcech, a přesto nervózně pokukuje kolem sebe, jestli někdo neposlouchá. Každý se už minimálně jednou přesvědčil, že na každého člověka spadají minimálně dva špiclové, kteří jsou připraveni u klíčové dírky, u zdi se skleničkou a nebo v pozadí stínů… Není nikde bezpečného koutu, kde by se člověk mohl tzv. schovat a od srdce se vypovídat ze svých strastí a mučení jak psychického, tak i v některých případech fyzického. Jedinou možností je skrytě doma psát a psát a doufat, že na něho jednoho krásného dne nepřijde StB a on nezůstane v chládku na pěkně dlouhou dobu.. Vlastně tak trochu napořád. A pak? Pak se on i jeho složka zázračně ztratí.. Nikdo se nikdy nedozví, že existoval a rodině se dá dost jasně najevo, že hledat ho by nebylo stranicky rozvážné. Tak to funguje, ale o tom ví jen hrstka lidí. Opravdu téměř nikdo. Vlastně ten, co to ví ani netuší, že to ví ještě někdo jiný.. Neexistuje možnost komunikace a jakýkoliv náznak vzpoury. Lidé nikdy neříkají, co si myslí, ale vždy přemýšlí o tom, jak by to řekla a udělala strana, tedy většina z nich… Rozdíly mezi vrstvami obyvatel se již téměř vymazaly. Existují pouze členové strany, kteří mají jisté výhody, ale ani oni v podstatě nežijí v nějakém bohatství a blahobytu. A pak tu existují proletáři, kteří nemají prakticky žádná práva a žádné výhody… Bez vlastního názoru, bez vlastního postoje, bez špetky důstojnosti. Lidé, kteří se už asi nikdy nedokáží sjednotit proti tyranii a bezpráví na nich páchaného. Lidé, kteří z vlastního strachu a hlouposti přišli téměř o vše, co měli… Ano, to jsme my a naše společnost po boku Sovětského svazu a komunistické strany v roce 2006. Bez socialistického pozdravu Alan de la Pont


celkové hodnocení autora: 95.6 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 4		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 1.0		uložit příspěvek

známka poroty: 1.0		tisk příspěvku

počet komentářů: 15		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 49		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

AňA Morgan	01.10.2007, 20:08:13

Odpověď na příspěvek od uživatele: AňA Morgan* ze dne 01.10.2007, 16:13:07* Ano, ale z názvu je patrné, že by se mělo jednat o obraz čssr v roce 2006... krom číslice v názvu a na konci ho marně hledám... To ovšem nic nemění na kvalitách dílka ;-))

AňA Morgan	01.10.2007, 16:13:07

brrrrr... ačkoli se hlásím k porevoluční generaci, díky dokumentům oné doby mám pocit jakéhosi deja vu, zvláště ve věcech kole 89. ... Ale k literární stránce dílka. Střízlivě laděné věty, jasná nit vyprávění, mrazivá atmosféra... Jen mi trochu chybělo pár očividných narážek ma současný stav věcí...


ze dne 01.10.2007, 17:06:44
Alan de la Pont: Děkuji za komentář a k současným problémům a narážkám tě odkazuji na Příběhy pana Kadlece a Kalicha, které pojednávají hlavně o současnosti, ale i s přihlédnutím k minulosti, která se nedá smazat.

Tomáš P.	31.08.2007, 14:31:08

Odpověď na příspěvek od uživatele: Tomáš P.* ze dne 31.08.2007, 13:55:16* Samozřejmě. Také v to, když už nic jiného, doufám. Tahle "tématika" mě vždycky zajímala. Jsem docela zvědavý na dějepis 20. století. To ale až za čtyři roky... Zatím se můžu kochat díly, jako je tohle. ; )


ze dne 31.08.2007, 14:51:02
Alan de la Pont: Tak to jsi můj člověk.. Pokud jsi ještě neměl tu čest, tak vřele doporučuji knihu "1984," nebo "Zvířecí farmu" od George Orwella. To by se ti mělo líbit;-)

Tomáš P.	31.08.2007, 13:55:16

Velmi zajímavé dílko... brrr... A že spousta lidí píše, že by to už nemohlo fungovat? Neposoudím, ale kdyby ano, řekl bych, že by to tu vypadalo spíš jako v Číně, než jako na Kubě a v Koreji... Prostě by se to uvolnilo... (samozřejmě jen můj názor, narodil jsem se až po revoluci) No, dám za jedna, přestože se mi obsah díla vůbec nelíbil. ; )


ze dne 31.08.2007, 14:18:35
Alan de la Pont: Díky ti, dobrý člověče..:-) Tak samozřejmě jsem to zahnal do extému, což je občas potřeba. Právě pro potřeby ve vás vyvolat, takové to "brrr"... Pokud bych měl mluvit osobně, sám za sebe, bez fantazírování a pokusech vyvolávat dojmy, tak bych možná souhlasil s tou Čínou, jak jsi řekl.. Ale myslím si, že spíš má pravdu jakir, když tvrdila, že by tato situace nemohla tak dlouho přežívat. Ve střední Evropě asi ne... Každopádně to pro mě bylo zajímavé zamyšlení, tak trochu i představení totalitní moci v plné síle...

jakir	30.08.2007, 10:13:34

Dílko je stylisticky promyšlené a s jasným tematickým cílem... Povedené! Jinak si nemyslím, že by bylo jakkoli reálné, aby tato doba tak dlouho přežívala... I bez jakéhokoli zásahu lidí by čekala socialismus přirozená smrt. Ohl.věci "kdo zažil a kdo ne": podle mě není ani tak důležité, kolik někomu bylo v 89, jako spíš to, jakým způsobem žije, jeho intelektuální rozvoj, vnímavost, míra psychické zainteresovanosti obecně...Ono většina lidí, která třeba prožila i podstatnou část komunistické éry, pracovala v ní a měla rodiny, byla součástí masy, která dnes stejně tak slepě a bezhlavě třeba pročítá letákové nabídky z hypermarketů a honí se za "ideologiemi" dnešní doby, aniž by něco hlouběji tušila, tedy jaksi impulsivně. Prostě loutky schopné přizpůsobit se každé době. Dnes, kdyby se jich někdo zeptal na komunismus, jen pokrčí rameny a nebudou schopni pronést jedinou "vlastní" větu, případně se tvářit, že už je to přece jen nějaký pátek, aby si to pamatovali... Zato lidé, kteří dnes proplouvají vodami konzumní doby tíž než většina, a kteří byli v tu dobu dětmi, nebo nebyli možná ani na světě, se dokáží socialismu mnohem víc objektivně přiblížit než tzv. masa. Pamatuji si, v době revoluce jsem byla jako malá nadšená, že je nějaký rozruch v Praze, ačkoli pojmy ohl. komunismu byly pro mě jen slovy, na kterých jsem se mohla učit mluvit a správně vyslovovat hlásky..Mých prvních pět let jsem prožila v komunismu, ale ta atmosféra, která přetrvávala jetě pár let poté (spousta lidí,zvlášť starších a ve stř.věku,se zkrátka tak rychle nezorientovala), ta už v mé paměti zůstala..


ze dne 30.08.2007, 10:18:43
Alan de la Pont: Tak s tímto komentářem můžu souhlasit do puntíku. Mám úplně stejné pocity. Jinak za zhodnocení práce děkuji. Těší mě to...

Kaunaz Isa	30.08.2007, 2:18:48

Já jsem sice totalitu nezažil, tedy, ne, že bych si z ní něco pamatoval, nicméně tvé dílko se mi moc líbí a myslím, že si jako takové zaslouží jedničku. Pokud ti to ovšem nevadí.


ze dne 30.08.2007, 8:44:29
Alan de la Pont: Právě naopak.. Mám radost stejně, jako každý ješitný autor.:-) Děkuji.

Šíma	30.08.2007, 0:10:37

Jako student jsem také zažil stávky ve škole, kdy se neučilo a cinkání klíčů na ulici ve městě, kam jsem chodil na střední školu, jen mě to tehdy jaksi nebralo, nebo jsem celou situaci správně nechápal! Takže "Sametová revoluce" změnila mnohé, kdoví, jaké by to bylo, kdybychom zůstali v socialismu? Tvé dílo je toho důkazem! No nevím, možná bychom dneska neměli tyhle kompy ze západní Evropy a používali bychom nějaké stařičké sovětské vykopávky a kdoví, Internet by byl také jenom nesplnitelným snem pro všechny ve "Východním bloku"! Vystihls to dokonale, přestože jsem tuto éru prožil jako dítě a nic jsem z ní nechápal... Dokáže si sedmnáctiletý kluk utvořit svůj názor na věc, když v tomto obdobé vyrůstal a stal se součástí této ideologie? Také jsem byl v Pionýru a pak jsem se stal Svazákem. Vybíral jsem peníze na členské známky a dělal jsem pokladníka! Do strany jsem se naštěstí nedostal, páč to celé skončilo ještě za doby mého chození na střední školu! Poslední dva roky jsem prožil již v nové době... Dávám Jedničku a nechápu mladé lidi, kteří nadávají na "komunisty", když je znají jen z knížek a dokumentárních filmů... Já jsem toho také moc neprožil na to, abych si mohl otevřít ústa a začít spílat na dobu minulou, protože každá doba má své pro a proti! Ani Sovětský svaz už dávno neexistuje a z ideologie lepších zítřků nezůstal kámen na kameni...


ze dne 30.08.2007, 8:41:15
Alan de la Pont: Děkuji ti za komentář a přečtení i známku. To že jsem v té době nežil neznamená, že o té době nic nevím. Ono ikdybych v té době žil, tak cenzura byla tak obrovská, že bych měl stejně zkreslené názory.. Vlastní zkušenost je k nezaplacení, ale v tomto případě jí docela rád oželím. Možná proto, že jsem tu dobu přímo nezažil, mi dává zaujetí pro věc a chuť vědět a znát věci i do detailů. Kdybych to zažil, tak bych asi mávnul rukou a řekl si: "Doba byla prostě taková..."

Pavel D. F.	29.08.2007, 23:19:38

Člověku trošku běhá mráz po zádech, když si Tvoje dílo čte. Téměř Orwellovské prostředí. Těžko říct, jestli by něco takového bylo možné. Na prvního máje roku 1987 jsem hrdě nesl v průvodu sovětskou vlajku, ale klidně jsem druhý den „zdrbal“ naše komunistky, že se nestarají o problémy prostých lidí v podniku, kde jsem pracoval. Ten vývoj se prostě nedal zastavit, státní podnik, volba ředitele zaměstnanci, stále více demonstrací, strach vládnoucí třídy z obyčejných lidí – vždyť i na té Národní třídě se celkem nic vážného nestalo. Soudruzi vládcové neměli ani potom odvahu použít armádu nebo Lidové milice, protože věděli, že prohráli. Muselo by se to všechno vyvíjet jinak. Nesměl by přijít Gorbačov a perestrojka. Když to člověk zažije, dívá se na věci trošku jinak, než když to zná jen z učebnice dějepisu. To ovšem na literární kvalitě Tvé práce nic neubírá. Dokázal jsi do reportáže vnést atmosféru beznaděje a frustrace, která tehdy mnohé lidi opravdu ovládala. Na druhou stranu, když se člověk dívá na ty různé reformní balíčky, bezdomovce a strhané ženy za pokladnami hypermarketu, jistá frustrace se taky dostaví – opravdu jsme tohle všechno chtěli?


ze dne 29.08.2007, 23:45:12
Alan de la Pont: Děkuji ti za vyčerpávající komentář. Myslím, že já nemám co dodat. To co jsem napsal byla fantazie vycházející z fakt a částečně skutečných dějů. Tehdejší doba byla jiná, ale asi bych si jí nedovolil srovnávat s dnešní. Máme určité problémy, ale na druhou stranu i možnost výběru a volby. Koneckonců dnes se můžu přestěhovat do Španělska, když se mi tady nebude líbit, nebo odejdu z hypermarketu a najdu si jiného zaměstnavatele... Prostě můžeme nadávat a nadávat budou lidi pořád. Otázkou je, jestli máme vždy důvody a nebo už takzvaně, nevíme do čeho píchnout... Vím jedno. V komunismu bych žít nechtěl a ani nechci a pokud budu mít zdravou mysl, tak se na tom nic nezmnění...