|
|
|
|
|
:: Na SASPI.cz je právě 28984 příspěvků, 4549 autorů a 303366 komentářů :: on-line: 12 ::
|
 |
|
:: Černý jezdec - Ruka spravedlnosti - 14 ::
 Annún |
publikováno: 29.08.2007, 5:58
|
| Tak tu máme další díl. V minulé části přijel do klášterní školi mladý šlechtic William McClaud. Jak pak nám asi zamotá příběh? Co všechno se přihodí v jeho přítomnosti? A co Jenny? Jak se bude vyvíjet děj dál? To se nechte překvapit. |
| |
|
|
Část 14. - Slavnostní večer.
Všechny dívky se připravovaly na slavnostní večer s tancem. Morgana se nakrucovala před vysokým zrcadlem s ozdobným rámem a Lavern pečlivě utahovala šněrovačku jejích šeříkově modrých šatů. Jiná děvčata se fintila a načesávala, aby byla co nejhezčí. Cory měla společnou ložnici s Morganou a jejími přisluhovačkami. Zrovna si česala vlasy, když zazněla otázka.
"Viděla některá z vás dnes tu naší tulačku?" zeptala se povýšenecky Morgana a pyšně se prohlížela v zrcadle.
Dívky umlkly a ani jedna z nich nic neřekla. Ticho. Taková odpověď se Morganě nelíbila, a tak se zeptala ještě jednou.
"Ptám se i tebe, Cory. Zahlídly jste tu špindíru?"
"Nevím, koho máš na mysli," namítla Cory, i když jí bylo jasné, že mluví o Jenny.
"Přece tu Lirijskou káču," řekla Lavern důležitě místo Morgany.
"Proč ji nenecháte na pokoji?" zeptala se Cory.
"Prostě proto," odsekla Morgana. "Tak co, viděly jste ji?" otázala se nabroušeně.
"Já ji zahlédla na zadním dvoře, jak tam sekala dříví," odpověděla drobná brunetka sedící na svém lůžku v rohu místnosti.
"Já ji viděla u stájí," přidala k dobru jiná dívka.
"To bude ostuda," pronesla škodolibě Morgana. "Copak nemůže být jeden den jako my. Bude celá upocená a smrdět koňským hnojem."
"No fůj!!!" poznamenala Lavern a afektovaně si zacpala nos.
"Bylo by lepší, kdyby na slavnost vůbec nechodila. Stejně, co tam taková cuchta jako ona bude dělat," řekla Morgana.
"Přece strašáka," podotkla Lavern a pak se ona i Morgana začaly praštěně smát.
* * * * * *
Slavnostní večer byl zahájen tím, že matka Amélie představila vybrané dívky, jednu po druhé, vznešeným mužům, aby věděli, kdo je kdo. Avšak Jenny mezi nimi prozatím nebyla. Lavern s Morganou si spokojeně mnuly ruce, protože si myslely, že se Jenny vůbec neukáže a zůstane zalezlá ve svém pokoji. Jenže se přepočítaly. Pravda byla, že se Jenny sice o chvíli opozdila, ale jen proto, aby se hodila do gala. Rychle se vykoupala a dala se do pořádku. Když pak vešla do společenské místnosti, Morganě málem šokem poklesla čelist od toho, jak se divila. Jenny byla oděna do smaragdově zelených šatů, které dostala od strýce k narozeninám a perfektně jí ladily k očím. Vlasy měla hezky učesané a do nich připnutou sponu s bílými kvítky. Vypadala jako sama nevinnost. William se bavil se svými bratranci, když zpozoroval kráčející dívku. S úžasem na ni zíral a pak mu došlo, že zrovna tahle příchozí slečna, je vlastně ta holka, co ho vytrestala na zadním dvoře za jeho domýšlivost.
*
"Vidíš ji?" zeptala se Lavern. "Nese se, jako by byla urozená princezna."
Morgana jí neodpověděla, protože oněměla zlostí.
"Zajímalo by mě, kde sehnala tak krásné šaty. Ty musí být od nějakého krejčího z Bretilocku. Sluší jí to." Pochválila Jennin vzhled Lavern.
"Mlč, hlupačko! Buď zticha!" osopila se na svou přítelkyni Morgana. "Jestli o ní proneseš ještě jediné pochvalné slovo, přestaneš být má přítelkyně," zasyčela nevraživě.
"Ale, Morgan…," chtěla něco namítnout Lavern.
"Žádné, ale. Kdo není se mnou, je proti mně," pronesla Morgana se zaťatými zuby v křečovitém úsměvu.
Lavern se zarazila, když zahlédla v jejích očích jiskřičky hněvu.
"Dobře, rozumím."
"To jsem ráda, protože jediný člověk z královské krve jsem tady JÁ!!!" řekla Morgana s důrazem na slovo já a uzavřela tím jakoukoliv další debatu.
*
Jenny přešla místností k matce představené, jež stála ve společnosti sira McClauda, jeho syna Williama a jeho dvou synovců. Ostatní zvolené dívky, které se účastnily tohoto večera, již byly šlechticů představeny. Jen Jenny ještě ne. Přistoupila k nim, lehce sklonila hlavu a udělala pukrle na pozdrav.
"Velice se omlouvám za pozdní příchod, matko Amélie. Musela jsem nejdřív dokončit rozdělanou práci a splnit své povinnosti," vysvětlila důvod svého opoždění.
"To je v pořádku, milé dítě. Tvou omluvu přijímám," odpověděla představená.
Pak se obrátila na muže stojící po její pravém boku.
"Pánové," oslovila je. "Dovolte mi, abych vám představila jednu z našich nejnadanějších studentek," a poukázala na Jenny. "Tato mladá dáma je neteř rytíře Marcuse z Lirie. Slečna Jenny."
"Je mi potěšením se s vámi seznámit," řekla způsobně a opět udělala pukrle.
"Rád vás poznávám, slečno Jenny," pronesl sir Nathaniel. "Několikrát jsem se u dvora střetl s vaším strýcem. Je to skvělý člověk."
"Ó, ano. Máte naprostou pravdu, sire," přitakala.
"No, když už jsme tu všichni, zábava může začít," řekla matka Amélie a pokynula rukou hudebníkům, kteří začali hrát.
Něžný zvuk louten, píšťal, bubínků, harfy a jiných nástrojů se nesl sálem. Hudebníci seděli v rohu místnosti kousek od obrovského krb a noty jim osvětlovalo několik mnohoramenných svícnů. Celý sál byl ozářen hořícími loučemi, svíčkovými lustry a svícny. Prostor společenské místnosti byl uspořádán pro dnešní večer tak, že kolem stěn byly rozmístěny židle na odpočinek a na dvou protilehlých stranách u nich stály dlouhé prostřené stoly s občerstvením. Mezi stoly zůstal volný prostor pro tanec či pouhé procházení se. Jenny se uklonila a vzdálila se od šlechticů na místo, kde zahlédla postávat Cory.
Ta byla oděná v žlutočerveném sarongu, který se hodně podobal šatům indických žen. Takže se vzhledem trochu lišila od ostatních klášterních svěřenek stejně jako Jenny se svými krátkými vlasy.
"U svaté Nywrein, vypadáš úžasně." Polichotila jí Cory.
"Děkuji, Cory, ty taky," oplatila jí pochvalu.
"Všimla jsem si, jak na tebe mladý sir William hleděl."
"Ano, i já viděla ten jeho překvapený pohled a vůbec se tomu nedivím. Zjistil totiž, že ta děvečka, se kterou se srazil dnes na zadním dvoře, není zas tak úplně obyčejné děvče, jak se domníval."
"Ty ses s ním setkala?" podivila se Cora.
"Nenazvala bych to setkáním," podotkla Jenny.
"Tak co se tedy stalo?" zeptala se Cory.
"Přišel na zadní dvůr, viděl děvečku, tak začal provokovat a dovolovat si. Nenechala jsem si to líbit a usměrnila jsem ho do patřičných mezí," odpověděla Jenny.
"Těmi patřičnými mezemi máš na mysli co?" otázala se zvídavě.
"No to, že se tak dlouho naparoval, až zakopnul o klacek a políbil trávník."
Když si to Cory živě představila, musela si dát ruku před pusu, aby nevybuchla smíchy.
"To muselo být pokoukáníčko."
"Jo, přímo skvostné," odpověděla Jenny a začala se užulovat při vzpomínce na rozplácnutého šlechtice na trávě.
"Stejně si myslím, že tě přijde někdy během večera vyzvat k tanci."
"O tom mám jisté pochybnosti, poraněná ješitnost bolívá dlouho."
"Když myslíš. Víš co? Necháme se překvapit," navrhla Cory a Jenny souhlasně přikývla.
*
Zatímco si Jenny povídala s Cory na druhé straně společenské místnosti, byl William ve společnosti svých bratranců.
"Wille!" oslovil ho špinavý blonďák v tmavě modrém kabátci. "Všiml sis té poslední dívky?" zeptal se ho Owen.
"Jo, až moc dobře," odtušil Will a upřeně sledoval živě gestikulující dívky na druhé straně sálu.
"Co je s tebou bratranče?" zeptal se druhý mládenec jménem Dezmond.
Bylo vidět, že Deznond a Owen jsou bratři. Oba měli špinavé blond vlasy a blankytně modré oči. Dezmond byl o rok starší než William a Owen zas téměř stejně starý jako Will.
"Hej! Posloucháš mě vůbec?" dotázal se Dezmond znovu a šťouchl bratránka do zad.
"Jasně. Nic mi není, toho si nevšímej," odpověděl Will.
"Tak co na ni říkáš?" nedočkavě se optal Owen.
"No, docela ujde, ale na můj vkus je moc vyzáblá. Mám raději plnější tvary," zkonstatoval William a odvrátil pohled od Jenny, aby to vypadalo, že ho nezajímá.
Owen si ji zkoumavě prohlédl a nechápal, proč jeho bratranec něco takového řekl, protože jemu se vyhublá být nezdála. Naopak se mu její postava líbila. Dokonce i ta černovláska stojící vedle ní měla své kouzlo. Owen si dodal na smělosti.
"Omluvte mě, pánové," řekl a vydal se přes sál poprosit tu dívku o tanec.
William a Dezmond sledovali, jak Owen přešel skrz místnost a pak se před dívkami dvorně uklonil. Obě se přívětivě usmály a poklonu mu opětovaly. Něco pronesl, děvče v zelených šatech kývlo hlavou a odešli spolu do části, která byla vyhrazena pro tanec. Will se rozhlížel kolem a z těch všech bohatých a nafintěných slečinek mu běhal mráz po zádech. Měl rád opačné pohlaví, ale představa, že zde bude sám čtrnáct dní mezi samými děvčaty ho štěstím příliš nenaplňovala.
"Závidím ti," pronesl z ničeho nic Dezmond.
"To nemyslíš vážně. Co pro boha?" zeptal se ho nechápavě William.
"No to, že budeš tady, mezi těmi kráskami."
"Zbláznil ses," odsekl. "Nedokážu si představit, jak to čtrnáct dní v tomhle babinci přežiju."
"Tak to já bych si to představit dokázal," povzdechl si Dezmond. "Vždyť je to tu jako louka plná poupátek, ke kterým stačí jen přičichnout," dodal zasněně.
"Fajn, tak si to se mnou vyměň. Raději bych byl jinde než tady."
"Nedělej z toho takovou tragédii, Wille. Těch několik dní ti uteče jako voda."
William se nadechl a chtěl bratranci něco odpovědět, když je oslovil mužský hlas.
"Přestaňte klevetit jako staré klepny, mládenci, a jděte vyzvat slečny k tanci," řekl sir Nathaniel a poukázal na zástup dívek stojících u stolku s občerstvením.
"Až po tobě, otče," odvětil Will a udělal gesto, jako když mu dává přednost.
"Williame!" sir nepatrně, ale zároveň varovně, zvýšil hlas.
"Rozumím. Už jdu."
"Pro tebe platí totéž, Dezmonde."
"Ano, strýčku," přikývnul mladík a společně s Willem se odebral za šlechtičnami.
*
Tak večer pomalu ubíhal. Mladí šlechtici postupně prováděli všechny dívky v tanci. Některá děvčata dokonce tančila ve dvojicích i bez partnera, protože příležitostí zatančit si tady v klášterní škole bylo pomálu. Tak ji prostě využívaly, jak jen se dalo.
Kolem Willa se neustále motala jakási Morgana. Zrzka po něm pokukovala, mrkala a koketně špulila pusu. Začínala ho štvát. Byla jako protivná moucha, co mu bzučí u ucha, ale on ji nesměl plácnout a zbavit se jí. Štěbetala a ne a ne zavřít pusu. Přemýšlel, jak by se jen od té ukvákané žáby osvobodil. Nic jej nenapadalo. Naštěstí ho zachránil Dezmond a odvedl ho pryč.
"Díky," pronesl vděčně Will. "Už jsem z té ženské začínal šílet."
"Jo, zahlídnul jsem ten zoufalý pohled plný vražedných úmyslů," odpověděl s úsměvem Dezmond.
"Kde máš Owena?" zeptal se Will svého bratrance.
"Můžeš hádat třikrát," a ukázal hlavou směrem k velkému krbu, kde v stála Jenny se svou přítelkyní a Owenem.
"Chceš říct, že je tam pořád?"
"Ano. Je u nich pečený vařený. Jednou si zatančí s černovláskou a potom zas s tou druhou. Stále jim něco vykládá a ony se smějí."
"Je to nevkusné, jak se Owen předvádí," poznamenal Will.
"To zní, jako bys na něj žárlil," podotkl Dezmond s úsměvem.
"Pitomost," odfrkl William.
"Jasně, ty to musíš vědět líp než já, jestli žárlíš či ne."
William sledoval přes celý sál tu trojici, která se dobře bavila.
"Myslím, že ji půjdu vytáhnout na parket."
"Koho? Tu černovlásku?" zeptal se Dezmond.
"Ne, tu druhou," odpověděl Will.
"Jestli se nemýlím, říkal si, že tě nezajímá," řekl s pozdviženým obočím Dezmond.
Will po něm šlehl pohledem.
"Copak nemůžu změnit názor, bratránku?"
"Klidně," pronesl Dezmond a zvedl ruce v obranném gestu. "Mně je to upřímně jedno. Změň si názor kolikrát chceš."
"Dobře, to jsem rád, že mě chápeš. Teď mě omluv."
Pak rázným krokem odkráčel za Owenem a jeho společnicemi.
*
Když přišel až k nim, vmísil se lehce do hovoru.
"Dobrý večer, mohu se k vám přidat?" zeptal se Will.
"Zajisté," odpověděla černovláska.
William se zahleděl na Jenny. I ona na něho upřela pohled svých zelených očí. Bylo to, jako by sváděli bitvu svým zrakem.
"Rád bych vás požádal o tanec, slečno Jenny. Smím?"
"Když tak hezky prosíte, pak tedy ano."
Vzal ji za ruku a odvedl ji na parket, co nejdál od Owena a Cory, aby neslyšeli jejich rozhovor. Jenny se poklonila tak, jak to vyžadovala etiketa a on jí úklonu oplatil. Pak se oba narovnali, natáhli pravé ruce a lehce se dotkli dlaněmi. Levé paže si dali za záda. Začali tančit do malého kroužku a hleděli si upřeně do očí.
"Bavíte se dobře, slečno Jenny?" zeptal se William.
"Ó, ano. Pan Owen je velmi milý a zábavný společník," odpověděla. "Narozdíl od jiných," podotkla.
William pozvedl obočí.
"Tím snad myslíte mne?" zeptal se podezíravě.
Jenny se nevinně usmála, ale její zrak šibalsky zajiskřil.
"Nic takového jsem neřekla."
Spustila pravou ruku dolů a dala si ji za záda. Will udělal totéž. Vyměnili paže, nyní se dotýkali dlaněmi levých rukou, a změnili i směr, ve kterém se otáčeli. Pak se zastavili a udělali krok k sobě a zas od sebe. Zopakovali to znovu. Když si hleděli z blízka do očí, William řekl.
"Velice vám to sluší, slečno Jenny," polichotil jí.
"Nemusíte se namáhat, sire. Tyhle sladké řeči na mě neplatí. Vím, že jste mě nevyzval k tanci proto, aby jste mi mohl skládat poklony," odpověděla.
Znovu udělali úkrok k sobě a od sebe. Při dalším taktu se Jenny podtočila pod rukou a učinila pukrle. Poté se celá sestava opakovala. Když opisovali kroužek kolem sebe Will se jí zeptal.
"Proč jste mi tam na dvoře neřekla, kdo jste?"
Pousmála se. "Neptal jste se. Vždyť vás to ani nezajímalo. Prostě jste viděl obyčejnou služtičku. K té si přece můžete dovolovat víc než k urozené slečně," vyčetla mu jemně.
"Měla jste se mi představit," namítnul.
"Pokud vím, ani vy jste se nepředstavil. A i kdybych vám to řekla, nic by se na tom nezměnilo, že?" podotkla.
Přehodila ruku a začali se otáčet na druhou stranu.
"Proč myslíte?" otázal se.
"Nevěřil byste mi. Měl byste dojem, že si z vás tropím blázny."
Když zauvažoval o tom, co řekla, musel uznat, že má pravdu. Nevěřil by jí, že je šlechtična, jenže to před ní nemohl přiznat nahlas.
"Mýlíte se," oponoval jí.
"Opravdu?" Líbezně se zaculila. "No dobrá, já se s vámi o tom přít nebudu."
"Klidně byste mohla, ale já bych tu při stejně vyhrál," řekl sebejistě William.
Jenny pozvedla levé obočí nad jeho neuvěřitelnou sebedůvěrou, pak se začala smát a kroutit hlavou. Tohle gesto, co udělala, by se dalo přeložit jako. ' Ach, vy muži. To jste celí vy.'
"Řekl jsem snad něco směšného?" dotázal se nechápavě.
"Ne, nic."
"Tak čemu se smějete?" znělo to trochu podrážděně.
"Prostě mám dobrou náladu.“
"Jste velice divná," podotkl William.
"Já vím," přitakala s úsměvem.
Tahle odpověď ho zmátla. Myslel si, že jí tou poznámkou urazí. Nestalo se tak, ona mu to ještě odkývala a dál se smála.
*
Morgana je bedlivě sledovala celou dobu, co spolu tančili. Štvalo jí, když viděla, jak si ti dva pořád něco šuškají, protože s ní William prohodil sotva několik společenských frází. Potom, když se Jenny srdečně rozesmála, upoutala Morganinu pozornost ještě víc.
"Tak to tedy ne, sir William je můj. Ta cuchta mi ho nevyfoukne," pronesla zlostně Morgana a vydala se směrem k nim.
*
Hudba dohrála a Jenny se uklonila se slovy.
"Děkuji za tanec, sire. Ale už jste se mi věnoval dost dlouho, jsou zde i jiné dívky, které si chtějí s vámi zatančit. Třeba Morgana, jež jde právě k nám. Přeji pěkný večer."
Otočila se a odcházela pryč.
"Počkejte!" vyklouzlo mu z úst a chtěl jít za ní.
Avšak Morgana byla rychlejší. Popadla ho za ruku a začala tančit, protože opět spustila hudba. Jenny došla ke krbu, kde osaměle postávala Cory.
"Teď si měla vidět ten zoufalý pohled, co po tobě vrhl, když si ho přenechala na pospas Morganě," poznamenala černovláska.
"Dobře mu tak."
"Nejsi na něho moc zlá?" zeptala se Cora.
"Ne, vůbec," zakřenila se škodolibě.
Otočila se a pohlédla na ten skvostný páreček. Sir William se zdál být velice nešťastný z toho, že musí tančit zrovna s ní, za to Morgana se tvářila spokojeně.
"Máš pravdu, vypadá, že by raději snesl poražení v souboji než další taneček s Morganou," připustila Jenny.
"Chudáček," prohodila soucitně Cora.
"Kde máš sira Owena?" otázala se Jenny.
"Jeho strýc ho odvedl. Prý by se měl věnovat i jiným dívkám než jen nám dvěma. Škoda," povzdechla si lítostivě Cory.
"Tobě se líbí, viď?"
"Ano, je docela milý a i hezký," připustila. "Jenže, vždyť víš, kdo jsem. Nemohu mít za přítele cizince a vzít si ho za manžela, to už vůbec ne. Musím se vdát za někoho z našeho lidu."
"To ano, ale nikdo ti nemůže zakázat si s ním popovídat či si jen zatančit. Hmm?"
"Asi máš pravdu," přikývla Cory. "A co ty? Líbí se ti sir William?"
"Je hodně namyšlený," podotkla Jenny.
"Na tohle jsem se neptala."
"No dobře, není zrovna nejošklivější a kdyby nebyl tak nadutý, líbil by se mi mnohem víc. I když musím připustit, že má docela pěkný úsměv. Ale to je jenom mezi námi děvčaty," poznamenala Jenny a Cory souhlasně přikývnula.
*
Postávaly spolu u stolu, povídaly si a popíjely punč. Když měla Jenny dopito odložila svůj pohárek na desku stolu za sebou.
"Myslím, že si půjdu lehnout," pronesla najednou.
"Už? Vždyť ještě neodbilo ani jedenáct," podivila se Cora.
"Jsem trochu unavená, k tomu zítra ráno přijede mistr Devon a pojedeme spolu na celý den do Losarnu."
"No jo, já zapomněla na tvé pravidelné výlety do města," řekla Cory a šibalsky jí zasvitlo v očích. "Jenny, vezmi mě s sebou," požádala jí. "Nejsem sice tak dobrá jezdkyně jako ty, ale určitě jsem stokrát lepší než ony."
Poukázala prstem na hlouček jejich spolužaček.
"Já nevím, Cory. Bez povolení od matky Amélie tě sebou vzít nemůžu, ani kdybych chtěla."
"Tak se u ní za mě přimluv. Prosím," žadonila Cory. "Strašně moc bych se přála jet s vámi. Udělej to pro mě, jsi přece moje přítelkyně. Zeptej se, zda by to šlo," naléhala.
Jenny si povzdechla.
"Dobře, tak já to zkusím, ale nic ti neslibuju."
"Díky, jsi hodná."
*
Jenny odešla za matkou představenou a požádala ji o krátký rozhovor mezi čtyřma očima. Vyšly na chodbu, kde spolu hodnou chvíli diskutovaly a Jenny přesvědčovala matku Amélii, aby s ní pustila Cory na jednodenní vyjížďku do města. Matce se ten nápad vůbec nezamlouval a byla proti tomu, aby Calmárijská princezna jela bez jakéhokoliv garde na takový výlet. Jenny však odporovala, že Cory sama určitě nepojede, vždyť bude s ní a s mistrem Devonem a oba jí dokážou docela dobře ochránit, kdyby se náhodou něco stalo. Nakonec přece jen matka Amélie svolila.
*
Po delší době se Jenny vrátila zpět ke Cory a její tvář byla jaksi bez výrazu.
"Tak co? Jak si pochodila?" vyzvídala Cory.
"Máš dovoleno přespat u mě v pokoji," oznámila jí Jenny.
"To nechápu proč?" podivila se tomu, co řekla její přítelkyně.
"No, přece, aby si zbytečně nerušila své spolunocležnice, až budeš ráno vstávat," vysvětlila jí Jenny.
"Takže mi matka Amélie povolila jet s vámi?"
"Ano, ale musíš mě a mistra Devona poslouchat na slovo a nikam se od nás nevzdalovat. To víš, zaručila jsem se, že se ti nic nestane."
"Děkuju ti, Jenny, jsi skvělá. Slibuji ti, že budu naprosto vzorná." A šťastně Jenny objala.
*
Pak došly za matkou Amélií, popřály jí dobrou noc a vytratily se ze sálu. Odebraly se spolu do Jennina pokoje a cestou se Cory zaslavila ve společné ložnici, kde si vzala noční úbor a pár věci, které si obleče na zítřejší výlet. Pak když byly u Jenny, zalezly do postele a ještě než usnuly, tak si chvíli povídaly.
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
94.6 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 2 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.0 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
1.5 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 8 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 15 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
| Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlžeče: IE 6.0, Opera, Firefox. |
|
| © 2005-2012 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
|
Jay
|
|
| (23.5.2012, 16:28) |
|
|
Kostka
|
|
| (22.5.2012, 19:55) |
|
|
mikhal
|
|
| (22.5.2012, 18:14) |
|
|
Dita Mocků
|
|
| (21.5.2012, 13:44) |
|
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
| Kde nejčastěji hledáte zatoulanou inspiraci? |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
