obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Je jen jediné štěstí v životě: milovat a být milován."
George Sandová
obr
obr počet přístupů: 2915051 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39001 příspěvků, 5685 autorů a 387146 komentářů :: on-line: 2 ::
obr

:: 00:33:27 ::

Příspěvek je součásti workshopu: Nejdelší minuta
 autor m2m publikováno: 29.08.2007, 13:31  
Tak...je tu, můj příspěvek do workshopu. Rozhodně to není plnohodnotné dílo, jen taková blbinka :-)
 

      00:32:27 lodního času
„Uzavřít průchod do velitelské sekce! Teď!“
Neváhám ani vteřinku a dlouhými vlákny svého vědomí se napojím na dveřní mechanismy, otočím pomyslným klíčem a nechám dveře dopadnout s těžkých žuchnutím do zrezavělých kolejí.
„Gravitaci vypnout…teď!“
Další kapitánův rozkaz a já jej bezpodmínečně splním. Mezitím jedním z mnoha svých očí sleduji postup tmavě oděných mužů s krátkými zbraněmi. Postupují opatrně a ve chvíli, kdy vypnu umělou gravitaci, se vznesou do prázdna, směšně na okamžik zamávají pažemi, pak se ale bleskurychle přizpůsobí a pohyby paží a nohou se dají znovu do pohybu vpřed.
K velínu.

      00:32:35
„Dělej! Už tu budou!“ kapitánův hlas řeže nepříjemně jako pila.
Pět mužů v černých overalech již sedí ve velíně s puškami připravenými k palbě. Snímám tepovou frekvenci všech pěti mužů, šestý se teprve blíží chodbou k velitelskému můstku, neboť musel manuálně uzavřít přední sekci. K tomu je potřeba lidské paže a ne mého elektronického mozku.
Přepnu pohled na šestého muže, který se pachtí nehmotností chodby, přidržuje se kabelů stékajících ze zdi, odráží se od nich.
Pospíchá. Za námi do velína.

      00:32:39
Dvanáct vojáků v uniformách Federální Námořní pěchoty se zkušeně odráží od zdí, dokonce bleskurychle reagují na mé samovolné spuštění umělé gravitace. Je to jen na vteřinku, ale skoro ani nezakolísají, jen jeden z nich cosi zašeptá do mikrofonu před svými ústy.
Během setinky projedu scannerem jejich vybavení.
Pod taktickou vestou tmavé barvy, jejíž kapsy skoro přetékají zásobníky s municí, má každý voják neprůstřelnou kevlarovou vestu s vyztuženým koženým límcem, který jakžtakž chrání krk před střepinami.
Tmavé kapsáče obepíná na stehně elastický pásek s pouzdrem na černou automatickou pistoli. Kolem pasu opasek s pěti granáty, rozeznávám granáty kouřové, oslepující nebo dokonce šokové.
Někteří vojáci mají na zádech pouzdro pro krátké brokovnice s upilovanými hlavněmi, v takto úzkém prostoru totiž nadělá řádná dávka broků pořádné svinstvo.
Skoro všichni jsou ale vybaveni krátkými černými automatickými zbraněmi se sklopnou pažbou. Zde není třeba přesnosti na velké vzdálenosti, zde bude potřeba kadence a pokud možno rychlých prstů na spouštích.

      00:32:45
„Otče!“
Ihned se zjevuji před kapitánem ve své holografické podobě, kterou mi dali. Jsem možná padesátiletý chlapík s vojenským ježkem již zbarveným do šeda, na sobě mám jednoduché tmavé džíny a koženou bundu.
„Ano.“
„Převeď veškerou energii do motorů, nech je vytočit na maximum, ale hlavně se drž na místě,“ přikazuje a přitom se dívá na holoprojekci, na níž procházející skupinka dvanácti vojáku úspěšně překonala poslední mnou zabezpečené dveře. Teď už je od velína dělí jen dlouhá chodba s manuálně ovládaným dveřním zámkem do přední sekce. Tedy k nám.
„Chápu,“ řeknu jen svým hrubým hlasem.
Rychle propočítávám desítky tisíc údajů.
Přitom kontroluji postup vojáků. A tepové frekvence posádky.
„Kostky jsou vrženy,“ zašeptá kapitán a tiše se zasměje.

      00:32:57
„Je vám to jasné?“ řekne a pohlédne na své muže.
Všichni mlčí.
Všichni. I ten šestý, který ještě stále oddechuje, jeho tepová frekvence je nebezpečně vysoko, ale přičítám to jen fyzické zátěži, které normální technik není přivyklý.
„Víte, že když nás dostanou, zabijou nás…nebo přinejlepším zajmou a bude nás čekat soud.“
Kapitán se rozhlédne po svých mužích. Pak ukáže na holograf před sebou.
„Jestli nás chytí živé, čeká nás Nové Lefortovo, pánové, což je vlastně trest smrti.“
Stále ještě nalévám energii do motorů, až na obrazovkách, které stejně nikdo nesleduje, naskočí řada červených čísel a varování stejné barvy.
Co se dá dělat.
Pirátství je zločin. A vojáci jsou na chytání pirátských lodí vždycky natěšeni.

      00:33:10
Už jsou tu.
Vidím jejich pevné ruce se zbraněmi zapřenými do ramenou, pevné kožené boty se opatrně odráží od podlahy. Naposledy se je pokouším zmást, zapínám na kapitánovo němé přikývnutí motory, cukavým skokem posunu loď dopředu, obrátím ji, takže v okamžiku, kdy zapnu gravitaci, vojáci, kteří intuitivně drželi polohu takovou, v jaké byli, nestačí zareagovat a místo stropu mají najednou podlahu.
Posádce ve velíně je to jedno.
Všichni sedí na svých místech, křesla natočená k vchodu, takže hrozivé hlavně automatů míří přímo k postupujícím vojákům.
„Jak dlouho ještě?“ zeptá se kapitán. Zjevím se před ním.
„Potřebuji patnáct vteřin.“
„Máš je mít, Otče, jen nahromaď dost energie…“
„Samozřejmě.“

      00:33:22
Vteřiny se pro mě vlečou.
Ale sám vidím, že pro posádku jsou to vteřiny nekonečné.
Protože vojáci už stojí za dveřmi a jednoduchou kumulativní náloží se je hodlají odpálit.
A mně stačí deset předlouhých vteřin k tomu, abych udělal to, co kapitán naplánoval.
Nahromaděná energie v podsvětelných motorech již dosáhla maxima, teď se hromadí v motorech skokových. Jejich současné spuštění, zatímco loď držím na místě, by znamenalo totální likvidaci celé lodě včetně tepelných štítů, které jsem právě z toho důvodu zbavil veškeré energie.

      00:33:23
Voják s prstem na spoušti dálkového ovládání se kryje za ocelovým sloupkem na chodbě. Ostatní mariňáci se tísní za ohybem chodby. Stav beztíže jim umožňuje naskládat se tak, že jsou dokonale kryti.
Kapitán a celá posádka sledují holografický obrázek, který jim přehrávám.
Všichni už dokonce i v beztížném stavu zaklekají a zbraně pevně vkládají do ramen.
Zpocené ukazováčky hladí lučíky, kapičky potu se vznáší všude kolem jako malé beztvaré flíčky.

      00:33:24
První zášleh exploze pronikne skrz dveře. Vojáci se v tu chvíli zvedají, piráti již na nic nečekají a oslepeni zábleskem mačkají spouště.
Perfektně secvičená jednotka mariňáků jim ale nedá šanci. Oslepující a šokový granát opouští dlaně a já vidím, že letí přesně.

      00:33:25
Přetížení motorů dosáhne svého maxima.
Granáty explodují.
Vojáci se dávají do pohybu. Jejich zbraně již míří na zmatené a oslepené piráty.

      00:33:26
Uvolňuji pojistku motorů, nechávám rudá čísla vyběhnout nad maximální hodnoty.
Již jen sleduji záblesky z hlavní vojenských automatů.

      00:33:27
Exploze.
Dříve, než rychlostí světla pohltí celou loď včetně posádky a vojáků, mačkám imaginární tlačítko a ukončuji nahrávání zprávy. Celý záznam vyšlu do prázdného vesmíru.
Plazmatické plameny olíznou celou kostru lodi včetně řídících počíta…


 celkové hodnocení autora: 98.8 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 13 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: [ - ] tisk příspěvku 
 počet komentářů: 26 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 105 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Te Bi 28.04.2008, 20:41:00 Odpovědět 
   Jsem si vědoma závažnosti situace, a proto se tlemim do roláku. :) Hlavně nechci, aby to vyznělo nesprávně - takže to, že jsem se docela pobavila rozhodně nevnímej jako něco špatnýho. Ale prostě... Nevim, čím to... :)

Odstavec 00:32:39... Jako bych se nedávno setkala s někým, kdo měl podobný vybavení. :) Minimálně kevlarovou vestu s vyztuženým límcem...
Co mě fakt dostává je, jak se ti povedlo vypravěčovu řeč tak skvěle zvirtuálnět.

Takže ať už blbinka nebo kravinka - dobrý. :)
 ze dne 28.04.2008, 20:54:39  
   m2m: To víš, mám v hlavě jisté univerzum, nějaký svět, ve kterém je prostě něco stále konstantní. Proto ta výbava :-)

Každopádně děkuju za komentář, mile mne potěšil.
A ruku na srdíčko, tohle kravina je :-)
Nemá poselství, nemá v sobě vykřičník :-)

Děkuju mnohokráte...
 Leontius 15.04.2008, 18:28:18 Odpovědět 
   Popis z pohledů... počítače? Asi to bude tím, že scífka moc nečtu, ale přišlo mi to skutečně originální. A ty minuty se teda vlekly, to jo...
 ze dne 15.04.2008, 18:32:29  
   m2m: Vlastně se spíš vlekla ta jedna minuta :-)

Byl to celkem provar, psát o jedné minutě a snažit se nebýt plytký, proto díky za komentář a návštěvu.
A i to třetí.

Díky díky moc!
 danar 23.09.2007, 17:26:47 Odpovědět 
   Ten nápad s vypravěčem je fakt originální, s nadšením se přidávám ke všem ostatním a popis postupu vojáků mě docela zaujal i coby obyčejnou, nemilitantní ženskou. Jen by mi možná víc sedlo trošku jinak sestavit některé věty do souvětí, maličko to "uhladit". Dík za neotřelost!
 ze dne 23.09.2007, 17:52:53  
   m2m: Děkuji...
Jsem stále zelené ucho v oblasti literatury, takže svých nedostatků jsem si vědom, vím, že tam jsou :-)
Problém je v tom, že je neumím odhalit a upravit :-D

Proto si moc cením takovéhle návštěvy a komentáře, to dokáže potěšit úplně nejvíc. Díky.
 Samareth 19.09.2007, 18:59:12 Odpovědět 
   dokonalé... nápad kdy vypravěčem je počítač lodi se mi hodně líbí... a příběh je také skvělý... zase něco kvalitního ke čtení:-)
 ze dne 20.09.2007, 0:06:34  
   m2m: Oh, děkuji :-))
 Adrastea 13.09.2007, 0:15:26 Odpovědět 
   Blbinka... Blbinka?! Když nevíš, co to slovo znamená, nepoužívej ho. Blbinky většinou nebývají takovéhle... kvalitní!
...
:)
 ze dne 13.09.2007, 10:13:10  
   m2m: Dobrá, přestanu používat toto slůvko s ohledem na velkou kravinku, kterou jsem dokončil k současnému workshopu ;-)

Děkuju za komentář a známku :-)
 Nameless 03.09.2007, 11:38:55 Odpovědět 
   Nevím jak ti to říct bez toho, abych se opakovala ... líbí se ... :)
 ze dne 03.09.2007, 13:26:57  
   m2m: Já se zopakuju rád: "Děkuju moc." :-)
 Tomáš P. 30.08.2007, 22:20:02 Odpovědět 
   Chtěl bych, když se rozhodnu napsat nějakou "blbinku", aby to mohlo dopadnout takhle. Tohle bych potil dlouho a dlouho a bylo by to moje nejlepší dílo. Jinak řečeno: bezvýhradná jedna ; )
 ze dne 30.08.2007, 23:37:07  
   m2m: Ale prosímtě. Je to taková kravinka ;-)
Moc děkuju za návštěvu a komentář.
 Alyssa 30.08.2007, 12:14:33 Odpovědět 
   Líbilo, vážně :o)
 ze dne 30.08.2007, 23:36:39  
   m2m: A já vážně děkuju :-))
 Kondrakar 30.08.2007, 10:38:38 Odpovědět 
   Pěkné. Líbilo se mi to
 ze dne 30.08.2007, 23:36:21  
   m2m: Moc děkuju :-)))
 Ekyelka 29.08.2007, 21:00:14 Odpovědět 
   Proč mají někteří autoři tendenci tvrdit, že jejich texty nejsou plnohodnotnými díly, a přesto je přihlašují do WS? A proč to tvrdíš zrovna ty? Nechápu. :)
K textu: je vidět, že se ve zbraních vyznáš. Myslíš si však, že obyčejný čtenář potřebuje vědět, které zbraně typově přesně vojáci nesou? Jistě, je to analýza lodního počítače, avšak... Tenhle detail se mi zdál trochu kostrbatý, snad nemusel nést tak specifické informace (barva taktických vest, vizuální podoba vědomí UI atd.) - zdálo se mi to zbytečné, psané pro větší rozsah textu.
Myšlenka jinak zajímavá, opět pirátský příběh podaný z neobvyklého pohledu. Kromě výše uvedených výhrad dobře zpracovaný text. Rozhodovala jsem mezi 1 a 2, půl dát nemohu, tak se přikloním k 1.
 ze dne 29.08.2007, 23:28:16  
   m2m: Ach, děkuji za návštěvu.
A protože jsem Chemik, Kecka a kdovíco ještě, tak se samozřejmě obhájím.
Víš, ono to má svůj logický argument, dávat tam podrobnosti o zbraních, bo v úzkých prostorech s plnou technikou (počítače atp.) je potřeba zmínit, že zbraně s velkou rychlostí a průrazností by způsobily velké škody. Je logické a přímo nutné to zmínit, bo by přišel šťoura (já bych to třeba tipnul sám na sebe :-D) a hned by se do toho zavrtal.
Stejně tak barva vest (atp.) - v tmavých koridorech je to velká výhoda ;-)

A tak moc děkuji za krásnou známku a příjemný komentář, který mi ukázal, že jsem to tam nenapsal nadarmo.

(A k Tvé první otázce - ono tomu tak skutečně je. V porovnání s jinými - troufám si tvrdit - skoro áčkovějšími povídkami je tohle prostě blbinka a ne zrovna plnohodnotné dílko.)

Díky ještě jednou. :-)
 Povídkář 29.08.2007, 15:51:55 Odpovědět 
   Teda, Chemiku, tohle byla hodně dobrá blbina:)
Další originální nápad do našeho WS.
 ze dne 29.08.2007, 23:24:09  
   m2m: Ojoj, děkuji mooc.
Táááááááááákhle moc :-))
 Ted 29.08.2007, 15:14:35 Odpovědět 
   Bum.
Zajímavý úhel pohledu, to ti řeknu. Někde mi tam nahoře vadilo to dvoje odrážení a ty paže, ale dnes mám až moc šťouravou náladu :-)
Hezká "blbinka" ;)
 ze dne 29.08.2007, 23:23:25  
   m2m: Njn, je to blbinka :-))
Taková rychlovka :-)
Díky za návštěvu...i koment...i známku :-D
 Šíma 29.08.2007, 14:20:26 Odpovědět 
   Hm, další nálož SCI-FI! ;-) Vypadá to jako dokonalá sebevražda!

Příběh je docela nevšední a pointa je patrně jednou z možností, být zabit, zajat, nebo zničen i se všemi lidmi na palubě a jít k čertu s lodí! ;-)

Příběh vyprávěný z pozice hlavního počítače lodi je docela dobře vymyšlený... No, jo, no!
 ze dne 29.08.2007, 14:22:44  
   m2m: Čekal bys od Chemika něco jiného, než scifárnu? :-))

Děkuju ;-) moc.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
ERROR
(4.1.2019, 21:27)
abeekr
(2.1.2019, 17:57)
Elvíra
(30.12.2018, 14:05)
Bábovka
(17.12.2018, 23:53)
obr
obr obr obr
obr
NEBE
Danny Jé
TILDA a její př...
Tilda
Plyšová inkvizi...
zlataela
obr
obr obr obr
obr

Střídání
faust
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr