| Surrealistická báseň... |
| |
|
|
<center>Domove, ty můj laciný umakartový jádřinče!
A co tě tvořilo už podemlelo základ svůj
Rozloha pro rdoušející stavy ti už nestačí
A plníš se smogem
Stále kulháš a naříkáš, ale už zbytečně
Je pozdě! Až příliš pozdě…
Slyším je…
Tlukot kroků…
Jdou si pro tebe, jdou a neznají strachu
Ranní pěchota nespí dlouho a už zase krokuje
Zbrkle, jakoby vytroušeni z autobusů MHD, vrávorají
Vasalský vagus štrachá a štrachá, ale nenachází ani trochu štěstí
A kdo mu pomůže, ten zapšklý šiml?
Ne, ten ne…
A čižmy stále pochodují do rytmu…
Kde je pravda této doby?
To oč si usilovalo po desetiletí už není
Hnědá břečka energismů už byla profajrována ve jménu lidu
Atomy poletují vzduchem
A tíha města přežívá dál
Krvácí, krvácí, krvácí a krvácí až krev stříká všude kolem</center>
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
95.6 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 2 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.5 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
1.5 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 3 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 17 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
