|
|
|
|
|
:: Na SASPI.cz je právě 28984 příspěvků, 4549 autorů a 303366 komentářů :: on-line: 12 ::
|
 |
|
:: Ztracená magie (11) – Samuel je můj! ::
 Gandalf |
publikováno: 29.08.2007, 13:47
|
| Jedenáctý díl / Tentokráte o něco kratší, avšak nutné k dalšímu rozvětvení příběhu. |
| |
|
|
Kapitola jedenáctá – Samuel je můj!
Mojmír se marně snažil probrat mé bezvládné tělo. Srdce ještě tlouklo, ale každým úderem pomaleji.
"Vojtěchu, to mi nesmíš udělat," tiskl mě čaroděj na svou světélkující hruď. Jakoby čekal zázrak.. ten však nepřišel.
"Vzdej to, už mu není pomoci," mluvil již klidným hlasem duch.
"Ne! On neumírá, on neumírá!" opakoval Mojmír a jeho dříve pevné paže se roztřásly.
"To máš pravdu," pousmála se duše, "on už totiž zemřel." Čaroděj sebou prudce trhl a povolil sevření. Srdce utichlo a s ním i celý jeho svět.
"Néé!" zakřičel Čárymar a hlavu při tom obracel k nebesům.
"Jak jste slabí, vy lidé," pohrdala duše Rabioly a mírně se přiblížila k Mojmírovi.
"Jdi k čertu!" zuřil. "Žádná bestie v podsvětí nespatří jeho duši! Zůstane se mnou!" Po těchto slovech se čaroděj vznesl vysoko a s mohutným pokřikem roztáhl ruce, jak jen mohl.
"Co chceš dělat? Vrať se zpět, jsi se mnou svázán!" Blankytným nebem bez mráčků náhle projel blesk a burácení hromu rozechvělo zem.
"Povídám," nadechl se Mojmír, "Jdi k čertu!" a zavřel oči.
"Opovaž se!" hrozil duch na zemi a vyčkával jeho reakce.
"Samuel Sematam!" začal Čárymar odříkávat Vojtěchovo pravé jméno. Už nedbal na nic.
"Přestaň! A hned!"
"Samuel Sematam!" Duše začala slábnout a jakoby tažena neviditelným magnetem, vracela se nad tělo Evy Rabioly.
"Zadrž, blázne! Sešleš na sebe Jeho hněv!" Mojmír se na okamžik zarazil a pohlédl dolů. Snad poslední rozloučení s tím, co měl tolik rád, pro co žil a nyní umírá.
"Odpusť mi," zašeptal.
"To neuděláš," hlesla duše a rozplynula se.
"Samuel Sematam!" Dokončil. Odpověď však nepřicházela.
Jako když se vylije inkoust do vody, tak nyní působila prapodivná scenérie na obloze. Černočerné mraky, nasycené vodou a temnou energií, se pomalu, ale jistě shlukovaly až nebylo vidět vůbec nic. Mojmír nejistě klesl k zemi.
.oO Výborně, Mojmíre, výborně! Oo. Temný hlas přicházel shora.
"Kdo? Kdo je to!"
.oO Kdo? To ty moc dobře víš! Ale rád se ti znova ukáži, dlouho jsme se už neviděli. Oo.
"Šerlen?"
.oO Samá voda. Oo. Blesky náhle ozářily olbřímí těla černých mraků a čaroděj spatřil známou siluetu.
"Em!" Postava natáhla ruku vzhůru a v mracích se objevila průrva. Světelný kužel dopadl na její tělo a odhalil ohavné tajemství. Lidské tělo zkroucené v prapodivné tvary, obličej posetý plísní a hlavu bez vlasů halila černá kápě.
"Snad jsi se nelekl," chechtal se Em.
"Jsi odporná zrůda! Cítil jsem to i tenkrát, když jsi byl ještě člověkem."
"Ach ano, tenkrát," mávl rukou, přičemž mu odpadl kousek masa z předloktí, "To jsi býval také ještě normální, že?" Mojmír nijak na tuto narážku nereagoval.
"Odejdi!"
"Odejdu, velmi rád a hned," pousmál se, "ale jeho," namířil shnilým prstem na mé tělo, "jeho si vezmu s sebou! Samuel je můj!"
"To ti nedovolím! Propadl jsi černým kouzlům, ale on tvou černou duši nepřijme." Mojmír chtěl vyrazit vpřed, ale Em mu to jediným pohybem ruky znemožnil. Zřejmě vládnul větší mocí.
"Měl jsem tě na té hoře zabít! Lituji dne, kdy tě má nevychovaná dcera zachránila. A proklínám den, kdy ode mě utekla. A za kým? Za kým, ptám se já!" Em pohlédl čaroději přímo do očí a sundal si kápi, "Za tímhle bídákem, co nechá zemřít i vlastního syna!" Čárymar neměl slov. Cítil ohromnou tíhu viny.
"Dokážeš mu vrátit život?" Em odhalil černý chrup a slastně se chechtal. "Dokážeš to?!" naléhal Mojmír.
"Ano! Ale odvedu si jej do své země. Ber to jako cenu za tvou chybu a raděj se uchyl někam do kláštera, kde budeš zpytovat své černé svědomí. Samuel se bude muset naučit pár nových věcí."
"Co - co s ním chceš dělat?!"
"To, cos ty nedokázal!" prsknul Em a namířil prstem vzhůru. "Jednoho dne povede můj vnuk armádu temnot proti vám, lidem. A to mi věř," ztišil hlas, "ten okamžik, kdy probodne tvé srdce, si vychutnám!" Světelný kužel nabyl jasu a za ostrého praskání pohltil mé i Emovo tělo.
.oO Samueli, chlapče. Oo.
.oO Sním či bdím? Jsem mrtvý? Oo.
.oO Už jsi v bezpečí, Samueli. Jsi opět s námi a brzy budeš zase žít. Už tě neopustíme. Oo.
.oO Chtěl bych vidět rodiče. Oo.
.oO Vše, co si budeš přát. Teď spi, musíš odpočívat. Oo.
Mojmír Čárymar zůstal sám. Kolem byla mrtvá těla, jen jedno chybělo - Samuelovo. Ztratil naději. Ztratil magii. Ztratil i to nejcennější, co měl - syna. Syna, který ani netušil, že je jeho pravým otcem.
Ještě chvíli tam jen tak stál a zíral na místo, kde se vše odehrálo. Poté svěsil hlavu, vznesl se do výše a vyrazil neznámo kam.
Cestou nemluvil, neměl s kým. Cestou se neohlížel, neměl na koho. Naplněn zlobou i smutkem, hnán pomstou a nenávistí. Jeho cíl byl brzy na dohled - Pantelor, hlavní město Čarozemě a sídlo čarozemské rady.
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
97.4 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 7 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.0 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
[ - ] |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 9 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 38 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
| Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlžeče: IE 6.0, Opera, Firefox. |
|
| © 2005-2012 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
|
Jay
|
|
| (23.5.2012, 16:28) |
|
|
Kostka
|
|
| (22.5.2012, 19:55) |
|
|
mikhal
|
|
| (22.5.2012, 18:14) |
|
|
Dita Mocků
|
|
| (21.5.2012, 13:44) |
|
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
| Kde nejčastěji hledáte zatoulanou inspiraci? |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
