obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Znovu milovat znamená, že se srdce vysmívá rozumu."
Théodore de Banville
obr
obr počet přístupů: 2915346 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39470 příspěvků, 5737 autorů a 390230 komentářů :: on-line: 2 ::
obr

:: Šašek ::

 redaktor čuk publikováno: 01.09.2007, 16:20  
V dosti složitě psychologizovaném textu jsem se pokusil poodhalit fiktivní minulost jednoho slavného literárního příběhu. Jistě poznáte jejich hlavního hrdinu. Jeho strýce jsem obhajoval u divadelního soudu ve hře pro jednoho herce.
 

Muž se zachytil okraje hrubě opracovaného stolu, až mu zbělely klouby. Plamen svíčky v měděném svícnu se rozkymácel, ale nezhasl. Za chvíli bolest na hrudní kosti odezněla, muž zhluboka vydechl a setřel si pot s čela. Nebyl přece tak starý! Ještě včera metal v hodovní síni kotrmelce a sklízel potlesk jako odměnu za kaskádu vtipů. A teď, za pár hodin, je všechno jinak. Pohlédl do tmy za oknem. Měl pocit, jakoby se přibližovala. Věděl, že jednou ta chvíle musí přijít, ale že by už? Sebe nelitoval. Bylo mu líto chlapce. Dost si na sebe zvykli, snažil se co nejvíc ho naučit, seč mu síly a schopnosti stačily a potud, pokud mu bylo dovoleno.
Chlapec si s matkou do noty nepadli. Matka měla ráda třpyt skleněných faset na iluminacích a oslavné lichocení dvorních dam, chlapec ji připadal jako tvor při zemi, nedokonalý, tak špatně se vyjadřující a dosud pro lásku neuzrálý. Chlapec kromě toho vycítil i šikmé pohledy, které vrhala na jeho otce - co pro ni byl zápach, byla pro hocha vůně, vůně potu a krve. Chlapec otce nejen miloval, ale i zbožňoval. Ale ani to není dobře, to muž věděl, snad i trochu ze zbabělosti krčil rameny, v šesti letech to u dětí může být úplně běžné a normální. Pokud by ovšem otec nebyl bezohledný válečník, a chlapec neměl tak mlhou zastřené oči. A ovšem, muž si musel přiznat, k trošku pohrdavému vztahu k ženám chlapce popostrčila i skutečnost, že od muže utekla manželka. Nevyčítal ji to, ani si nestěžoval, být ženou šaška přece není žádná slast. Ale chlapec byl bystrý a všiml si, že muž se hluboko uvnitř trápí. Přece jenom šašek nenosil tu nejdokonalejší masku a chvílemi mimo svět hradních světel býval takovým, jakým byl ve skutečnosti a ne takovým, jakým ho chtěli mít. Když ztichl, přikrčil se a propůjčil očím skelný a tupý bezvýraz, stával se téměř neviditelným. Pročež mnohé viděl a slyšel, do jeho vtipů a legrácek, kterými mu bylo bavit panstvo, probleskla nejedna moudrá myšlenka. Musel si však dávat pozor, posluchači jí obvykle nezatleskali, naopak řehtali se v okamžicích, kdy se šprýmař styděl.
S chlapcem mluvil víc po svém. Jenže šašek zůstával jenom šaškem. Měl sice svou čest, ale ta byla jiná než těch nahoře. V skrytu se smával tomu, čím se honosili a naopak nedovolil, byť byl někdy zahrnován přívalem urážek, aby mu sáhli na tu jeho vnitřní čest. Dařilo se mu to vždy? Slova, která oni vyslovovali, byla jemu zakázána. A naopak: oni nemohli říci to, co se promíjelo u zábavného posluhy. Ano tak to chodívalo a chodívá.
Muž si uvědomoval, snad pozdě, že chlapec se pohyboval mezi dvěma póly, jako kovová pilina v střídavém magnetickém poli. I to se hoch od šaška instinktivně přiučil. Když přišel ke svému baviteli a snad i opatrovníku, přinášel sebou mrav světa, do kterého se narodil (byť ho chápal jenom schopnostmi svých sedmi let). Když se vracel do honosného oděvu královského synka, notnou chvíli ho musely guvernantky zušlechťovat. K šaškovi přicházel s umytýma rukama- ta kapka krve ze zbraně se připouštěla-, od něho odcházel se špínou obyčejného světa.
Muže znovu zatrnulo u srdce: nebude se tato mezipoloha s chlapcovým stárnutím zvětšovat, až v ní třeba uvízne? V těchto okamžicích byl chlapec nejistý, nerozhodný a váhavý. Při setkáních šaška zdravil gestem manýry, s převahou bodal dýkou do slaměného panáka, v očích zář z hrdinských vyprávěnek královského otce. I když to nebylo tak často, neboť královský otec se bavil výboji a boji mimo svůj hrad, aby se, jak říkal „válka nepřiblížila k našemu domovu“. Možná, že šašek byl tak trochu cynik a někde na dně jeho vědomí dřímal zárodek pomsty za utrpěné křivdy. S chlapcem procházel krajem bídy, bořil vznešené představy, a přitom ho učil vidět viděné.. Ale vždycky tu byly šaškovy brýle nezvykle bystrých, ale i klamných sklíček..
Přes vzrůstající poryv bolesti u srdce se musel muž usmát svým vzpomínkám.
Třeba tehdy, když chlapec pátral klacíkem po obsahu jakéhosi výkalu u cesty.
„Chlapče, odstup, třeba se tam skrývá nějaký vznešený pán!“
„Jak by to bylo možné “
„Takhle. Vznešený pán zemřel, sežrali ho červi. Červy ze země vydloubl rybář a nalíčil je na ryby. Ryby červy schlamstly. A teď, když rybář chytil rybu a doma si ji dal k večeři, snědl spolu s rybou i červa a tím i vznešeného pána. A potom rybář přidřepl za keřík a hádej, co z něho vyšlo?“
Chlapec to uhádl a smál se.
Nebo co se navzájem nastrašili dobrými i zlými duchy!
„Víš, chlapče, pohybují se v jakémsi tajemném meziprostoru mezi životem a smrtí, občas se mohou zjevit, aby živé pokoušeli.“
Muž měl v sobě zárodek blízké smrti a tak nechtěně hovořil i o ní.
„Kdybychom věděli, co s námi bude, až naši tělesnou schránku uloží do hrobu, jako tvého dědečka.“
„Ti červi,“smál se chlapec.
„Žádné mrtvé tělo nemá citlivost, ale duše, duše sídlící bůhvíkde, se třeba trápí křivdami, jež jí byly způsobeny. Kdyby tomu tak nebylo, lidé by dobrovolně odcházeli z tohoto slzavého údolí nehostinného pro živé.“
Chlapec pozorně poslouchal, ač mnohému nerozuměl. Pozdější jeho otázka či chlapecké zabreptání však prozradilo, že slyšené nepřišlo jedním uchem dovnitř a nevyšlo druhým ven. Usazovalo se kdesi v hloubce.
Nebo zrovna včera, nadhodil otázku cti, neboť byl tímto pojmem poněkud zmaten. Jinou představu cti mocného muže modré krve mu vštěpoval otec a podlézavé guvernantky, jinou, čest člověka hledajícího spravedlnost, pak on, šašek s ohrožovanou a mnohdy pošlapávanou ctí. Šašek mu ještě nedokázal vysvětlit, jak pojmy mohou mást skutečnost, zatemnit ji až do nepříčetnosti. Jak vliv malého kamínku se může obludně zvětšit, když jeho vytržení je onou pověstnou poslední kapkou do poháru, posledním vrypem před zborcením zdi. Že čest může jít ruku v ruce se smrtí, která zabraňuje pokání a mnohonásobnou nápravu zla.
Ale měl by muž chlapci vysvětlovat !
Vzpomněl si na nedávnou procházku . Šli podél potoka, muž ho pak lehce překročil. Chlapec se rozběhl za ním, ale na břehu se zarazil. pak znovu rozběhl, a odvaha ke skoku chyběla. Teď by bylo třeba prozkoumat místo odrazu a dopadu, rozměřit krok. Potok byl mělký s písčitým dnem, břehy nízké.
Chlapec nejprve zbledl a pak zrudnul. Místo úvah začal potoku nadávat, posílal ho do horoucích pekel a snažil se ho z krajiny vymazat. Pak začal klnout sobě, nenechal na sobě jedinou nitku poctivou a suchou. Už se muž chystal podat mu ruku, odmítavé gesto tomu zabránilo.
Chlapec zavolal: „větříku, větříku, pomoz mi!“ Nabral dech, nadul ústa a prudce zafoukal. Opakoval to několikrát. A pak se rozběhl a jakoby nesen křídly potok přeskočil.
Muž si nebyl jist, zda toto řešení bylo správné, ale mlčel.
Anebo ten kopřivový boj. Včera. Při svých toulkách narazili na cípek zpustlé země za roklinkou, zarostlý kopřivami. Nebyl k ničemu a nikdo tudy nechodil. Chlapec se rozhodl, že změní svět, bude „odkopšivovat“( ještě tehdy trochu šišlal). Vytáhl svůj dřevěný mečík a zasekl do kopřiv. Několik šlahounů mu popálilo hřbet ruky. Ucukl, udiveně se na ní podíval. Tentokrát mlčel. Bylo by lépe, kdyby promluvil. Nebo snad hovořil s nějakým tichým hlasem ve svém nitru? Pak se prudce rozmáchl a začal kopřivy sekat, hlava nehlava, bolest nebolest. Zelené pole poničených kopřiv a mezi nimi: několik krásných květin.
Domů šli beze slov.
Muž si vyčítal, že měl promluvit. Zítra se tam vrátí a popovídají si. Má mu opakovat, že není věcí dobrých a zlých, jen lidé je svým myšlením takovými činí ?
Znovu ho bodlo u srdce. Třeba už nebude zítra a slunce pro něho nevyjde. Proč by se jinak mátožily vzpomínky?
Jak bude chlapec žít dál až on, jeho šašek, bude povolán do věčné temnoty?
Uvázne v sítích guvernantek a domácích učitelů, matku bude zklamávat svou náladovostí i vzpurností? Bude se toulat a dlouhé hodiny prosedí na břehu moře. Hudba a současně šílený řev mořských vln bude vyhovovat chlapcově povaze. Otec při svých nečetných návratech domů bude unavován přívalem výčitek na synovo chování. Na jeho váhavost i náhlé vzteky. Pošlou ho na nějakou soukromou školu a pak na univerzitu.
Muž nevěděl, že chlapec bude studovat práva, aby o to víc byl zasažen skutečnou nespravedlností tohoto světa.
Muž nevěděl, že chlapec bude zlákán divadlem a výmluvný principál ho získá pro svůj soubor. Tady mladík pozná hluboký rozpor mezi hercem a divákem. I mezi tím, čím je a kým se stává na jevišti. Jeho kůže mu bude těsná a pozná spásnou úlevu bláznovství. Avšak modrá krev v žilách mu nedovolí, aby mu propadl. A když se bude vracet domů, bude se na rodném hradu cítit jako cizinec. Už se nebude jen toulat, bude i bloudit. A potká-li vojsko, jak se jde odhodlaně bít za čest a slávu? Na rozdíl od filozofických kliček -pevná jistota.
Výkyvy jež mohou otvírat tajná dvířka k tragédiím.
Ale to už je příliš vzdálené, povzdychl si muž. To už bude on, šašek dávno zapomenut. V této předpovědi se však mýlil. Kdosi o chlapci napíše divadelní hru, snad nějaký hledač slávy prostřednictvím krvavé zábavy, který třeba nalézá úlevu v pomluvě s dechem smrti. A možná, že nebude daleko od pravdy.
Jak by mohl muž tušit, že chlapec, bože ne už chlapec, ale třicetiletý muž, který prožil víc než mohla jeho bedra snést, by mohl potěžkat v ruce šaškovu lebku a povzdychnout si ? A rukou trojnásobného vraha vrátíit lebku hrobníkům. Anebo si ji odnést sebou . K pohřbení jinde či jako symbol?
Muž otevřel oči, jaký to divný sen se mu zdál? A pociťuje, že jeho pomatený sen se brzy změní v sen věčný, horečně prolistoval své zápisky. Komu je předat, aby nepadly za potravu myším či zlolajné hubě? Aby se staly chlapcovým talismanem na dálku a nepoznaně ho ochraňujícím?
Snad jedině chlapcovu strýci.
Když druhý den šašek zemřel, nevěděl a nemohl vědět, že strýc zanedlouho opustí hrad, anebo z něho bude vyštván, čísi rukou nebo jen zatuchlými poměry? Bude putovat světem jako Ahasver snažící se zapomenout na svou tajnou lásku. Aby se pak vrátil za okolností předcházejících okolnostem tragickým. Až tehdy plně pochopí smysl šaškových zápisků a bude řešit dilema, jak uhasit doutnající uhlík hrozící požárem. Přelít ho vzdutou vlnou vášně či přeměnit v přítele u domácího krbu?
Možná, že strýc při čtení usne a bude se mu taky zdát věštecký sen, třeba ta divadelní hra z budoucna, a pak pochopí, co udělat, aby se nestala skutečností.
Muž, co byl současně šaškem, byl pohřben na hřbitově u zdi a bude zde v klidu odpočívat třiadvacet let než si na něho někdo vzpomene.


 celkové hodnocení autora: 98.8 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 4 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 9 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 42 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 čuk 13.09.2007, 19:58:38 Odpovědět 
   Moc ti děkuji za hodnocení i za pochopení hamletovské otázky. Hamlet je velmi rozporuplná osobnost a já jsem se chtěl pokusit najít její kořeny.
 sirraell 13.09.2007, 9:07:53 Odpovědět 
   Tohle se ti opravdu povedlo. Krasne napsane. Melancholie a moudrost, skoda ze ji i Hamlet nepobral od sveho Saska.
 čuk 03.09.2007, 12:22:47 Odpovědět 
   Děkuji za hodnocení a známku. Než se položí tato otázka Být či nebýt? je třeba důkladně přemýšlet a zkoumat a zbavit se emocí. Udělal tohle Hamlet?
 Tomáš P. 03.09.2007, 11:17:23 Odpovědět 
   Ano, Být či nebýt. Podle mě rozhodně být! I jednička za toto velmi povedené dílo být! ; )
 Šíma 02.09.2007, 16:27:47 Odpovědět 
   Být, či nebýt? Toť otázka!

Hamlet, kralevic Dánský! No, nečetl jsem popravdě žádné dílo od tohoto anglického autora. Možná je to škoda... Ale některé střípky člověku jaksi zůstanou v mysli. Text je opravdu čtivý, možná trochu těžký, jako zralé víno, ale člověk se tak nějak, alespoň na chvíli, ocitne v jiném světě.

Přemýšlel jsem nad tím, jaké to je, být šaškem. Možná, že se onen šašek (v podobě starého a nemocného muže) bál také o svůj život, protože bavit panstvo nebyla patrně žádná sranda!

Opustím tedy království s jeho pány a dvořany (i dvorem plným intrik), abych se vrátil do normálního světa každodenního bytí! Snad nebudu nikdy muset sám sobě položit onu otázku, kterou jsem napsal na začátku a dávám Ti, čuku, za Jedna! ;-)
 ze dne 02.09.2007, 19:51:07  
   čuk: Děkuji a jsem rád, že jsem ti poskytl podklad k zamyšlení. text je proto těžký, že reflektuje některé pocity a fakty, který zná jen ten, kdo podrobněji četl Hamleta.
 Šíma 01.09.2007, 16:34:52 Odpovědět 
   Byl jsem tu, četl jsem Tvé dílko, ale ještě se k němu vrátím později! Dneska jsem nějaky celý zničený a zdraví mě pěkně trápí, takže uvidím později... ;-)

Pořádný komentář napíšu jindy a známku dám také (jindy)! Nechť proto čuk nesmutní... ;-)
 Maura 01.09.2007, 16:19:09 Odpovědět 
   jedním slovem je to nádherné čtení, během toho jsem měla vnitřní obrazy a vidiny temných síní Elsinoru. Hamletů osud mne přitahuje jako magnet a otám se sama sebe, jestli za jiných okolností si člověk má klást takové fatální otázky.
 ze dne 02.09.2007, 0:06:57  
   čuk: Díky za hodnocení a známku. Pokud se mi podařilo trochu domyslet Hamleta a jeho vychovatele, to, co se na divadle nevidí, aby to v Tobě vyvolalo obrazy, tak jsem velice rád.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
strážce
(30.10.2019, 10:32)
aldebaran
(22.10.2019, 14:59)
Měneznáš
(8.10.2019, 16:27)
Sakkas
(8.10.2019, 08:19)
obr
obr obr obr
obr
Bývávalo
triste.franceska
Láska po přívra...
Kasparek
Posel smrti VII...
Lukaskon
obr
obr obr obr
obr

Štatlař slopal s cajzlama
Stín
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr