obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Krutá jsi lásko, kam ty až doženeš smrtelná srdce."
Publius Vergilius Maro
obr
obr počet přístupů: 2915295 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39398 příspěvků, 5729 autorů a 389845 komentářů :: on-line: 0 ::
obr

:: Jak se pan Kadlec pořádně dopálil... (I.) ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Příběhy pana Kadlece a Kalicha
 autor Alan de la Pont publikováno: 06.09.2007, 18:29  
První epizoda absurdních povídek pana Kadlece a Kalicha. Tentokráte pojednávajíc´ o zlořečném českém vandalismu...
 

Pan Kadlec, tak jako ostatně každé pondělí, sedí ve svém houpacím křesle a čte si svůj oblíbený denní tisk. Čte titulek: „ Na Václavském náměstí zloději ukradli sochu Svatého Václava…“ Pomyslí si: To je ale pěkná lumpárna! Je načase jít něco dělat…

Zapíná svůj starý psací stroj a dává do stroje list papíru s tím, že napíše otevřený dopis na odbor ministerstva vnitra. Myslí si, že takovéhle pustošení národa českého, nemůže nechat jen tak samo sebou. A má pravdu. Však kam by národ došel bez takových pracovitých lidí, jako je právě pan Kadlec. On totiž nikdy nesnese nějakou křivdu, nebo lež. Natož pak podvod, anebo krádež. Vždy tvrdí, že za jeho mladých let, by si nikdo nic takového nedovolil. Těžko říct, zda-li má pravdu, nebo jde jenom o takové to senilní chvástání, ale jedno je jisté. Pan Kadlec, by si nikdy nic takového rozhodně nedovolil.

Tak tedy píše: Vážený Pane ministře, dovoluji si Vás tímto vyzvat k okamžité rezignaci ze svého postu ministra vnitra s tím, že svou práci neodvádíte podle toho, jak by široká veřejnost očekávala a doufala. Už mě v mých letech nepřekvapí, že se krade i za bílého dne. Že člověk, aby se pomalu bál vyjít ze svého bytu po setmění. Nepřekvapí mě ani to, jak se nakládá s veřejnými financemi, ale co je moc to je moc! Krádež sochy Svatého Václava, to už přesahuje všechny meze únosnosti a Vy jste za to nepřímo odpovědný! Tímto Vás tedy prosím, aby jste svůj post přenechal schopnějším a oddanějším lidem, zda-li ještě tací v politice vůbec jsou… Podepsán Jan Kadlec, válečný veterán ve výslužbě.

Otázkou zůstává, jestli však tací politici, jak o nich pan Kadlec vypráví, v politice vůbec někdy byli… Ale to není až tak moc důležité, protože už se jaksi vžilo, že staré doby jsou vždycky lepší než ty, které následují. Možná proto, aby se pak bylo kam vracet a co kritizovat. Tedy pan Kadlec nebyl spokojen nikdy, ale tvrdí, že za komunistů se alespoň nekradlo za bílého dne… Vůbec jeho názory jako takové se posouvají i s dobou…

Když zrovna pan Kadlec skládá papír do obálky… Někdo zazvoní u vchodových dveří Kadlecova bytu. Byl to takový ten protivný zvuk. Něco mezi zkratující žehličkou a zářivkou, která se pořád ne a ne naplno rozsvítit.
„Už jdu!“ Nevrle štěkne… Když se dobelhal ke dveřím, v nich spatřil svého oddaného a asi posledního přítele, kterého měl. Byl to pan Kalich. Bydlel o dvě patra výš a chodil pana Kadlece často navštěvovat. Byl to veselý člověk. Vždycky se smál a když se nesmál, tak to obvykle znamenalo, že se něco tragického stalo… Ale ne teď. Smál se jako obvykle. Říká:
„Zdravím pane Kadlec, jak se vám dneska daří?“ Pan Kadlec jenom nevrle zavrčel a rukou pokynul panu Kalichovi, aby šel dále. Pan Kalich ho znal víc než dobře, takže ho jeho neurvalé a nevrlé chování nijak nevyvedlo z míry. Byl to ten typ dobráka od kosti, který by vám ne neřekl, ani kdyby jste ho poslali ke všem čertům. Neuměl to. Prostě mu nešlo na rozum se zlobit, nebo být dotčen či uražen.

Posadil se do křesla, tam kde sedává obvykle a pan Kadlec ustaraně hleděl z okna. Nikdy nedokázal věci přejít jen tak a vším se trápil. Koukal z okna a potichu přemýšlel. V tom se ho pan Kalich zeptal:
„Něco se stalo, pane Kadlec? Nemám vám uvařit kávu?“ Pan Kadle ještě chvíli koukal z okna a pak se pomalu otočil směrem ke Kalichovi a prohlásil:
„Takhle to dál nejde, Kalichu!“
„Co dál nejde? Jak to myslíte, pane Kadlec?“ Řekl nechápavě.
„Víte, já mám pocit, že tahle civilizace se žene do záhuby a my s tím musíme, stůj co stůj, něco udělat!“
„Jak to myslíme MY? Co já s tím mám společného?“ Vykřikl udiveně pan Kalich.
„To snad nemyslíte vážně, co mi tady teď říkáte… Jak můžete tvrdit, že se vás to netýká? Týká se to přeci nás všech! Jako jednotné, pospolité společnosti, coby společenskoprávního subjektu!“ Řekl dotčeně Kadlec.
„Mě je to buřt! Já se od všeho dištancuju! A víte co, pane Kadlec. Já se na tuhle vaši pospolitou společnost, coby katastrálněprávního tentoho, můžu vyprdnout!“ Prohlásil pan Kalich odhodlaně.
„To je typické pro vás maloměšťáky. Kteří si hrajete, teď po revoluci, na hogo fogo!“ Zvýšil okázale hlas pan Kadlec a dodal:
„A navíc, když jsme se tehdá dohadovali o tom, že vy i já máme právo tuhle společnost se alespoň pokusit napravit. Tak jste mi, Kalichu soustavně tvrdil, že vy budete první, kdo se postaví na správnou stranu, když bude potřeba.“ Kalich se na chvíli zamýšlí a pak dětinsky zažbrblá:
„To bylo něco jinýho…“
„A co jinýho?! Vždyť o tom je právě teď řeč!“ Rozčílí se pan Kadlec a ve vteřině zbrunátněl.
„Počkejte, počkejte, pane Kadlec. Já vám donesu z kuchyně sklenici vody. Zase vám stoupá tlak…“ Řekl Kalich opatrovnicky a odběhnul do kuchyně…
„Ahrr, nezamlouvejte to! Tohle přesně vždy děláte, když vám dojdou argumenty.“ Pan Kalich se vrátil z kuchyně a jako by ho neslyšel:
„Tak tady máte sklenici vody, pane Kadlec a pořádně se napijte a posaďte se do křesla.“ Vezme ho kolem ramen a táhne ho se sklenicí v ruce do proseděného křesla, kde ještě před chvílí seděl on sám.
„Ták.. Vidíte, že to jde. Takhle by jste se těch kulatin nedočkal, pane Kadlec..“ Žertovně předhodí Kadlecovi osmdesáté narozeniny, které ho čekají příští rok v červnu a lišácky se usmívá…
„Víte pane Kalich, já už na nějaký další narozeniny vůbec nemyslím. Mám dost. Mám dost všeho. Toho příšerného okrádání, vražd, zahraniční politiky, stavu naší armády, morálky národa… A o vás už ani nemluvím!“
„Ale, ale.. Pane Kadlec, přece byste se takhle lehce nevzdával. Tomu já nevěřim. Vy tohle prostě nemáte v povaze. Na nějaký vzdávání se.. Na to vás nikdy neužilo…“ Řekne Kalich v dobrém rozmaru.
„Na to vemte jed, že ne! Viděl jste mě snad někdy vzdávat se?!“
„Ne, to neviděl.“
„Tak vidíte.“
„To vidím, pane Kadlec. Vidím, jak jste celý zarudlí. Máte vysoký krevní tlak, játra namaděru, vyhřezlou plotýnku, zánět žlučovodu a ledvinový kameny…“ Pan Kadlec pokrčí obočím a zvedá výhružně krk… Kalich se zarazí a hned hbitě dodává:
„Ale i přes to vše, vy se nikdy nevzdáváte!“ Dodává Kalich rozhodně.
„Máš pravdu Kalichu. My dva se nikdy nevzdáme. Až do smrti smrťoucí!“
„Jo to máte pravdu, pane Kadlec. Musíme něco udělat, ale co?“
„Už jsem něco udělal, mezitím co vy tady šaškujete jak malej uličník.“
„A co jste udělal?“ Zeptá se s dětskou zvědavostí Kalich.
„Napsal jsem otevřený dopis na ministerstvo vnitra!“ Řekne pan Kadlec s patřičnou intonací.
„To jako teď mezitím, co jsme si povídali? No to jste teda rychlík, pane Kadlec. To vám povim…“
„Ale né, vy troubo! Samozřejmě, že jsem ten dopis napsal už před tím, než jste tady zazvonil jak na lesy a vyrušil mě.“ Odpoví podrážděně.
„Aha a co tam stojí, pane Kadlec? Něco jako národní tajemství?“ Pokračuje Kalich ve svém zvídavém výslechu…
„Víte co Kalichu, já vám to dám přečíst. Koneckonců, jsem tu obálku ještě nezalepil a co se tady s váma budu rozčilovat…“ Sáhne z křesla na konferenční stůl a z pod popelníku vytáhne obálku s dopisem.. Vyndává z obálky dopis a strčí ho Kalichovi do rukou se slovy:
„A čtěte!“ Pan Kalich si z náprsní kapsy vytahuje brýle, nasadí si je opatrně na nos a potichu čte. Legračně u toho pohybuje rty, jako by musel číst polohlasem, aby to pochopil… Po chvilce dočítá, přeloží papír na půl a říká:
„To je teda něco, pane Kadlec. A myslíte, že se tím něco vyřeší?“ Zeptá se nenápadně.
„To nevím, Kalichu. Uvidíme… Ale myslím, že horší už to být, než je teď, nemůže.“
„Jo to máte pravdu. Já myslím taky, že ne.“ Utrousí Kalich alibisticky.

Chvilku poté se pan Kadlec hrozně rozkašlal. Až mu po pár lačných pokusech o pomoc, musel pan Kalich zavolat záchranku…


 celkové hodnocení autora: 95.6 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 2 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.5 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 8 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 24 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Rikitan 02.12.2007, 15:14:34 Odpovědět 
   Takové lehce satirické, řekla bych. Ovšem pravdivé, i když nám Patrona zemského z Václaváku dosud neukradli.
 BaD 24.09.2007, 11:05:05 Odpovědět 
   Mě to z nějakého podezřelého a mě neznámého důvodu připomíná satiru. Satiru na vládu, satiru na společnost, satiru stařecké senility. Podáno vtipně bez zbytečných superlativ. Líbí:)
 ze dne 24.09.2007, 12:28:14  
   Alan de la Pont: Ano, tak to si to pochopil zcela bezchybně:-) Moc děkuju;-)
 Imperial Angel 08.09.2007, 12:32:35 Odpovědět 
   Nevím proč, ale trochu mi to připomíná dvě postavičky jménem Pat a Mat :)...
Je to docela příjemné čtení, takové pohodové. Abych pravdu řekla krádež sochy sv. Václava mě pobavila. :)
Některé části jsou zábavnější, některé méně - celkově však působí příběh jako dobrý počin a tak si i ráda přečtu, co bude následovat :)
 ze dne 08.09.2007, 13:01:58  
   Alan de la Pont: Děkuju za komentář a přečtení.. Tak snad další díly nezklamou.. V humoru budu přitvrzovat, takže snad nebude nouze o ty "zábavnější" momenty.. Díky.
 Šíma 06.09.2007, 19:16:17 Odpovědět 
   Dobré je to! Takže si naši dva "staříci" založili něco jako detektivní kancelář? Krádež Svatého Václava? Není to ta socha koně a jezdce na něm? Co ti lumpové ukradou příště? ;-)

Bavil jsem se. Takřka jsem ty dva dědky před sebou viděl... :-D
No, nebudu se tu "rozkecávat" a dám za Jedna! Snad tuto epizodu Tvůj hrdina, kterého odvezla "záchranka", přežije! Držím mu palce a Tobě také! ;-)
 ze dne 07.09.2007, 10:00:29  
   Alan de la Pont: Děěěkuuujuuu.. Příští epizoda bude taková aktuální k dnešním dnům, takže určitě (nejen tobě) pomůže před nastávající zimou:-) Těšte se(!), a trojka bude masakrrrr:-))
 duddits 06.09.2007, 18:29:26 Odpovědět 
   Tak tagy se zřejmě vzbouřily :( Snad to ale nebude vadit, protože text i tak stojí za přečtení :)
Povídka to je hezky popichující a celkem trefná, psaná dost stroze, ale přesto čtivě. Sem tam se objeví nějaká chybka (čárky, mně/mě), ale i tak dílko navnadí na další epizodu ;)
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
tester2
(18.9.2019, 20:40)
tester
(18.9.2019, 20:37)
Luboš Kemrň
(8.9.2019, 16:38)
Asinějakávadná
(5.9.2019, 22:42)
obr
obr obr obr
obr
Zorie ze Střeko...
Zirvith Snicket
Ve znamení kord...
Zirvith Snicket
Návštěva
Baworg
obr
obr obr obr
obr

Jedna z věcí
Francis Black
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr