obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Ženy jsou jako sny - nikdy nejsou takové, jaké bys je chtěl mít."
Luigi Pirandello
obr
obr počet přístupů: 2915374 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39511 příspěvků, 5744 autorů a 390413 komentářů :: on-line: 0 ::
obr

:: Kuře a Tuba... ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Povídky z okurkové lahve
 redaktor Šíma publikováno: 31.08.2007, 19:05  
A je to tady! Kuřítubí šílenství dolehlo také ke tvorbě autorů na SASPI a to by nebyl šíma, aby něco nevymyslel... Kvok! Nebo vlastně: Píp... ;-)

Že by byl šíma "cvok"? No to snad ani ne... :-D
 

Na celý kraj padla zvláštní temnota. Nebe se zatáhlo černými mraky a studený vítr ohýbal vysokou trávu takřka až k zemi a kýval větvemi stromů, jehož listí tiše ševelilo a čas od času se některé sneslo k zemi. Na nedalekém políčku zvolna dozrávalo obilí a kopec, který vyrůstal vedle pole se nezúčastněně vyvyšoval nad celým okolím a převyšoval jej o dobrých několik desítek metrů. Byl holý, jen na jeho vrcholu stálo pár starých stromů, které pamatovaly časy, kdy okolo kopce nebyly žádná pole, cesty ani domy.

Slunce se ukrývalo za těžkými mraky a každou chvíli se měl z nebe spustit studený déšť. Celý den bylo zima a studený vítr dával znát, že léto právě skončilo a nastal podzim se svými plískanicemi, chladem a napadaným listím. Snad přijde také Babí léto a učiní toto období ještě krásnějším. Volně žijící zvířata se ukryla do svých nor a hnízdišť. Z nebe se znenadání spustil déšť a v mžiku pokryl celý zelený kraj. Zpěv ptáků utichl a namísto něj se neslo nad kopcem hučení nenechavého větru.

Kdesi mezi vysokými stébly trávy na okraji pole se krčilo malé kuře! Mělo krásně žlutou barvu, bylo baculaté jako míček a jeho peří zvolna navlhlo deštěm. Sezoblo trochu zrní, které opadalo z klasů a přemýšlelo odkud se tu vlastně vzalo. Ráno se probudilo do chladného dne, ale nedovedlo si za nic na světě vzpomenout, kde je jeho domov. Krčilo se pod dotěrnými doteky větru a očima hledalo nějakou skrýš, kam by se ukrylo před nečasem. Byl div, že jej ještě neulovil divoký pes nebo liška.

Zablesklo se a zvuk hromu rozvibroval snad celý svět. Déšť zesílil. Byl hustý a studený! Kuře se třáslo stále více. Nedaleko od něj ležel starý vyvrácený kmen stromu. Byl dutý. Snad jeho dřevo shnilo, ztrouchnivělo, nebo jej rozebrali nenechaví mravenci. Kuře se vydalo k němu, aby uvnitř našlo úkryt před deštěm. Blesk stíhal blesk a hromobití neustávalo. Vítr spolu s deštěm dělal dokonalou paseku v neposečeném poli s obilím. Jeho majitel se musel zbláznit, nebo již nebyl mezi živými. Kuře se přikrčilo kousek za pomyslným vchodem do kmenu staletého stromu a dívalo se, jak zdejší kraj zalévá padající voda.

„Co tu děláš?“ uslyšelo znenadání za svými zády čísi hlas.

„Jak, co tu dělám?“ leklo se a otočilo hlavu do temnoty dutého kmene. „Venku přece prší a přišlo jsem se schovat...“

„Tys kuře, že ano?“ zeptal se znovu čísi hlas.

„Kuře?“ nechápalo kuře. „Co je to kuře?“

„Nedělej si ze mě blázny!“ rozchechtal se tajemný tvor. „Tak tys kuře a nevíš, že jsi kuře? Co to na mě hraješ?“

„Co je kuře?“ zeptalo se znovu a zamračilo se. „Já jsem já! A kdo si ty?“

„Já jsem liška!“ řekl hlas v šeru. „Ale ty vypadáš jako kuře, mluvíš jako kuře a také jsi cítit jako kuře, pak určitě budeš kuře!“

„A žerou lišky kuřata?“ zeptalo se.

„Někdy!“ přikývla liška. „Ale dneska tě nesním!“

„Proč ne?“ zeptalo se kuře. Kmen stromů rozechvěl další hrom. Blesků však pomalu ubývalo a déšť již nebyl tak hustý. Uprostřed ohybu v kmeni stromu tekl malinký pramínek vody. Do kmene zřejmě zatékalo a voda si hledala nejsnazší cestu ven. Kuře začvachtalo nohama a podívalo se na lišku, která se přisunula blíže k němu. Byla již stará a mnoho zubů jí v tlamě chybělo.

„Co se ti stalo?“ zeptalo se kuře lišky.

„Nevidíš?“ rozchechtala se. „Co nevidět umřu a na jídlo už taky nemám ani pomyšlení! Jsem stará a kůži mi už sežrala prašivina...“

„Já také jednou umřu?“ zeptalo se kuře.

„Určitě!“ vyprskla liška a rozkašlala se. „Každý, kdo se narodí, jednou umře!“

Venku zvolna ustával déšť. Odněkud z okolního statku se ozývalo kdákání slepic a bučení krav. Někdo z lidí se přišel podívat, jaké škody na poli napáchal déšť. Muž s pláštěnkou na ramenou se chvíli díval na své pole a pak se zamračeně vydal zpět. Jeho kroky zvolna utichaly a gumové podrážky vysokých bot zanechávaly v půdě hluboké stopy, do kterých se ihned valila voda z okolí. Bylo mokro a průtrž mračen udělal své, ale dnes nebylo na práci ani pomyšlení, dokud země trochu nevyschne.

„Nehledal tě?“ zeptala se liška kuřete.

„Kdo?“

„Ten muž, který stál kus od kmene stromu! Tys ho nevidělo?“

„Ne!“ zavrtělo kuře hlavou. „Kdo to byl?“

„No přece, člověk!“ odfrkla si liška a zamyslela se nad svým dosavadním životem. Ohon měla o něco kratší, jak jí jej jednou ukousl pes, který patřil jednomu z mužů z některého statku ve zdejším kraji. Nikdo neměl lišky rád! Znamenalo to jen jedno, že se budou ztrácet kuřata! A tak přišly na řadu hony na lišku se psy a puškami. Liška se trochu otřásla, nevěděla, zda-li to bylo chladem, nebo stářím, či si pro ni již přišla smrt.

„Mělo bys už jít!“ řekla kuřeti.

„Kam?“ nechápalo kuře.

„Domů!“ pousmála se. „Kdybych byla mladší a při síle, už dávno bych tě snědla!“

„Hm,“ zamyslelo se kuře a pohlédlo ven. Bylo po dešti a bouřka se přesunula jinam. Obloha se zvolna pročistila a na okamžik vysvitlo slunce. Byl večer a jeho kotouč se pomalu, ale neodvratně blížil k horizontu. „Kde mám svůj domov?“

„To já nevím!“ pokrčila liška rameny. „V okolí je mnoho statků a lidé tam chovají rozličná zvířata!“

„Žijí to s tebou i jiní tvorové?“ zeptalo se ji kuře.

„Samozřejmě,“ přikývla liška. „Divocí králíci, nějaký ten zatoulaný pes, koroptve a také ty, kuře!“

„A kdo ještě?“ vyzvídalo dál kuře. „Já nevím, kam bych mělo jít?“

„Nemůžeš se toulat po kraji! Takhle tě brzo někdo uloví a sní...“ zamračila se liška.

„A nemohlo bych bydlet s tebou?“ zamyslelo se kuře. „Jsem tak samo... A nevím, co mám dělat!“

„Ne, kuře,“ nadechla se liška. „Musíš se o sebe postarat samo, mé dny jsou již sečtené! Běž už a nezacláněj tu. Už neprší...“ řekla mu liška a tlapou jej popostrčila ven. Na hlavu mu spadlo několik kapek vody z horní části kmene. Kuře se otřáslo. Ještě jednou se otočilo, ale lišku již nevidělo. Snad se odšourala dál dovnitř dutého kmene.

„Ahoj!“ řeklo kuře lišce a vydalo se mokrou travou ke kopci, který se vypínal nad krajem. Byl zelený a po dešti vypadala tráva ještě lákavěji. Zrní z nedalekého pole, které popadalo na zem odnesla voda, nebo se ztratilo v bahně. Kuře si postesklo a přemýšlelo nad tím, zda-li by nemohlo žít s divokými králíky. Kdesi zaštěkal pes. Slunce zmizelo za obzorem a chlad večera se ještě prohloubil. Kuře nestačilo uschnout a tak se stále více a více třáslo.

Sedlo si na veliký kámen nedaleko svahu, který ležel v vysoké trávě. Jak se zdálo, kosa zde řádila už opravdu dávno. Na nebi se objevily první hvězdy. Kdesi ve svahu něco zachřestilo. Kuře se leklo, ale nebyl tu nikdo, kdo by jej chtěl sníst. Zdálo se, že jej ještě neobjevil žádný predátor. Kuře bylo smutné a dívalo se na své malé nožky a na peří, které bylo mokré a ztratilo svou krásnou zlatavou barvu.

Co tu dělám? Ptalo se v duchu. Kdo jsem? Co je kuře? Já jsem kuře? Ale proč?

Kdesi v nedalekém křoví se zaleskly dvě oči. Nebyla to ta stará liška, která by jistě nedokázala vylézt z kmene stromu. Smrt si ji už dávno vzala, dříve než-li kuře dospělo svou cestou k úpatí kopce, byla liška mrtvá! V křoví se zastavil pes. Šlo o špinavého a zatoulaného čokla, který se naučil přežívat v tomto nehostinném světě, kde vládnou pravidla silnějšího! Věděl, jak se vyhýbat svým protivníkům, na které nestačí a jak lovit ty, kteří byli slabšími, než-li on. Díval se na malé a nanicovaté kuře a nechápal, co tu dělá tak daleko od domova.

Již si myslel, že kuře uteče, protože se prozradil šelestem listí ve křoví, ale kuře neodběhlo. Sedělo dál na kameni a dívalo se ke hvězdám. Psa to velmi udivilo. Ještě nikdy neviděl zvíře, které hledí do té černé prázdnoty a kochá se svitem zářivých teček na obloze. Měl chuť po něm chňapnout, ale od dnešního poledne jej bolela levá zadní noha, když se chytil do pasti. Nyní se jen tiše pajdal v okolí kopce a hledal něco k snědku. Přemýšlel, zda-li by měl šanci kuře ulovit. Vypadalo zbídačeně a opuštěně. Rozhodl se...

„Ahoj kuře!“ uslyšelo něčí hlas. Zprvu se leklo, že jde o lišku, ale ona to nebyla, kdo k ní promlouval.

„Kdo jsi?“ zeptalo se a protřelo si oči.

„Jsem kuřecí víla a splním ti všechna tvoje přání...“ usmálo se zářící stvoření před kuřetem.

„Co to znamená?“ nechápalo kuře.

„Žes konečně doma, kuře!“ usmála se víla.

„Já jsem kuře?“ nechápalo stále kuře. „Jak to? Co je to kuře? A proč?“

„Ty blázínku!“ usmála se víla znovu. „Prostě jsi, co na tom záleží? Půjdeme?“

„Ano, půjdeme!“ souhlasilo malé žluté kuře a vůbec mu nevadilo, že mu není zima a že není mokré. „A kam půjdeme?“

„No přece domů!“ řekla víla kuřeti a vedla jej kamsi do bílé záře, která se proměnila v Rajskou zahradu. „Tam, kam chodí malá kuřata! Domů...“

Kdesi na staré a sotva používané cestě, na okraji pole, nedaleko kopce, ležela prázdná tuba. Vypadala jako tuba od zubní pasty. Její uzávěr nebyl k nalezení. Tuba byla mokrá od deště a špinavá od bláta. Zdálo se, že na ni buď někdo šlápl, či ji přejel na bicyklu. Ještě než zapadlo slunce, se muž, který se byl podívat na své pšeničné pole, zastavil na okraji cesty a jeho zrak spočinul na blyštící se špinavé tubě. Nejprve ji chtěl nakopnout a poslat obloukem do neposekané trávy, ale rozmyslel si to. Sehnul se, aby ji zvedl.

Chvíli se na ni díval. Pak prsty očistil tubu a nevěřícně hleděl na popis jejího obsahu. Nedůvěřivě si také přičichl k otvoru, aby se nemýlil. Vnitřek tuby páchl po kuřeti. Kuře v tubě? Nemohl tomu uvěřit! Někdo si z něj vystřelil. Určitě! Pousmál se a hodil tubu zpátky na zem. Dopadla znovu na polní cestu a muž se vydal pomalým krokem ke svému domovu. Zatoulané sluneční paprsky ozářily očištěný štítek na tubě, kde stálo: „Poslední výkřik lidské imaginace: Instantní Kuře v tubě! Již žádná vejce a slepice! Kupte si své Kuře a nebudete litovat!“

Odkud se vzala ta tuba? Odkud kuře? To nikdo neví! Jen uprostřed pšeničného pole byly popadané klasy a jejich vzor se podobal těm známým „kruhům v obilí“! Kdoví? Co když tento kraj navštívil také někdo jiný? Tuba to možná věděla, ale nedokázala mluvit, protože nebyla lidskou bytostí. A kuře? Kuře bylo jen takovým malým a nanicovatým tvorem. Co když šlo o jakýsi experiment? Nechme dohadů. Na kraj se snesla noc a noční živočichové zvolna ožívali. Kuře i tuba jim byli ukradení. Liška byla mrtvá a pes? Pomalu pajdal okolo kopce a přemýšlel, zda-li mu to stálo za trochu toho peří...


 celkové hodnocení autora: 96.6 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 12 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.1 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 36 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 74 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Dandy518 01.08.2014, 1:09:08 Odpovědět 
   26. 06. 2014

Kuře mi připomnělo Malého prince.
„Já jsem já! A kdo jsi ty?“ - rozesmálo, podobně i další přímé řeči.
Někdo omylem šlápl na tubu a zrodilo se kuře, jehož domov je v tubě. Pes asi udělal dobře, že kuře sežral, neboť by nikdy nenašlo svůj domov.
Lepší než Straka a její tajemství.
 ze dne 01.08.2014, 15:03:00  
   Šíma: Díky, osobně mám pro kuře v tubě určitou slabost...
 Aini 15.04.2010, 21:47:36 Odpovědět 
   Sice pozdní návštěva, ale našla jsem a četla.
Takový nástin koloběhu života a existence (kuřete, tuby, zákona džungle, příchodů, odchodů a návratů…) se dobře čte, těžko vymýšlí a lehce známkuje
1
 ze dne 15.04.2010, 22:15:32  
   Šíma: Děkuji za zastavení, komentář i známku! ;-)

P.S. šíma je jako autor mnohdy impulzivní a výbušný (myšleno hlavně v tvorbě) a když se "zapálí" (myšleno jako např. směs v motoru), pak jede, bafá a tvoří! ;-))) Ještě jednou díky za milá slova! (mrk)
 Dina 23.04.2008, 19:17:08 Odpovědět 
   kuře v tubě... tuba v kuřeti..... chudák kuře!!! Doufám že mu do tuby nepřidali žampionovou omáčku...
 ze dne 23.04.2008, 19:34:22  
   Šíma: :-DDD Nesnaž se pochopit Kuře v Tubě, je to nemožné... Díky za zastavení a komentík! ;-)

P.S. V povídce nebylo ublíženo žádnému Kuřeti, ani Tubě!
 jackiesparrow 30.09.2007, 9:10:29 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: jackiesparrow ze dne 29.09.2007, 22:20:50

   Tak to je snad jasné ne! :D
 jackiesparrow 29.09.2007, 22:20:50 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: jackiesparrow ze dne 29.09.2007, 22:07:18

   Japato, že nesmýšlejí dobře, chudák Kuřátko... to si nezaslouží :'(
 ze dne 29.09.2007, 23:24:00  
   Šíma: Jo, jo, naše milé Kuře z Tuby, ale my jej nedáme! ;-)
 jackiesparrow 29.09.2007, 22:07:18 Odpovědět 
   Třikrát zdar našemu milému nevinném Kuřátku :o)
 ze dne 29.09.2007, 22:18:31  
   Šíma: Nazdar! ;-) Díky za zastavení a komentář, jsem rád, že se dílko líbilo! Ať žije Kuře (snad nebude nikým ukamenováno, či ukřižováno, ale jisté osoby (nejmenované) nesmýšlejí o našem kuřeti dobře)... :-D Ještě jednou díky a hezký den!
 Kaunaz Isa 17.09.2007, 18:11:29 Odpovědět 
   Jak nesnáším ty vaše věčné debaty o Kuřeti a Tubě (The Tube - metro? :P ), tak se mi prostě tahle povídka moc líbila.
Jedna (o=
 ze dne 17.09.2007, 20:05:31  
   Šíma: Díky za návštěvu a komentář! ;-) No, ono jde o Kuře z Tuby, to znamená vytlačené z té podivné věci, ve které je třeba zubní pasta, omáčka, nebo jídlo pro kosmonauty... :-DDD Kuře nejde chápat, jde v něj jen věřit! He, he, že by nové "náboženství"? Ale kdeže! ;-) Ještě jednou díky za to, že ses přemohl! ;-)
 Venechor 13.09.2007, 12:12:01 Odpovědět 
   No jo, krásný kuřitubí příběh, i když jsem se těšil spíš na happyend.. :-)
 ze dne 13.09.2007, 12:22:24  
   Šíma: No, nad happyendem jsem moc nepřemýšlel... Jasně, je to trochu smutné a do ztracena! Ale s Kuřetem v Tubě není žádná legrace, přestože je milé a hodné, život je pes! :-)

Díky za návštěvu a komentář a jsem rád, že se dílko líbilo! ;-)
 sirraell 13.09.2007, 8:55:02 Odpovědět 
   Tak tohle se povedlo, tak trochu ET, tak trochu Ezop... u mne za 1
 ze dne 13.09.2007, 11:11:13  
   Šíma: Díky za zastavení a komentář! ;-) No, možná je tohle dílko taková sci-fi bajka o Kuřeti v Tubě bez tuby a bez kuřete... Není šíma tak trochu šílený? Jsem rád, že se dílko líbilo!
 Nancy Lottinger 12.09.2007, 21:54:58 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: Nancy Lottinger ze dne 12.09.2007, 21:22:54

   :-D A nebo autor sám neví... Alespoň to bylo originální. A aj to mělo hloubku ;-) Tím humorem na konci mi to malinko připomnělo mýho Azurita, ale to je naprostej úlet :-D Proč tu tolik fajn lidiček publikuje takový úlety? Aby tu byla sranda ;-)
 ze dne 12.09.2007, 22:16:01  
   Šíma: Ty tu máš Azurita? Jdu se mrknout... :-DDD
 Nancy Lottinger 12.09.2007, 21:22:54 Odpovědět 
   Ty jo, to byla smutná bajka... Chvíli jsem se smála, chvíli měla na krajíčku... Ale bylo to moc pěkný, i když ten konec takovej trochu nejasnej :-)))
 ze dne 12.09.2007, 21:52:08  
   Šíma: Kdo byla ta víla? Kuře sežral pes, liška zemřela a život šel dál... A ta tuba na cestě? Kdoví? Jsou věci mezi Nebem a Zemí, o kterých ani sám autor neví, nebo se jen dělá, že to ví, ale neví ani zbla!

Díky za návštěvu a komentář a jsem rád, že se dílko líbilo! ;-)

P.S. Já vím, trochu jsem na konci (poslední dva odstavce) zabrousil do Sci-fi... Odkud se tam ta tuba vzala? Já to jen psal! A múza mi nic neřekne, potvůrka jedna... ;-)
 malý emo 07.09.2007, 17:52:18 Odpovědět 
   No tedy ... je to roztomilá blbina, která však v sobě skrývá hluboké a naléhavé poselství kuřete v tubě... a jejíž autor by možná měl přemýšlet o místu v nějakém příjemném sanatoriu :D :D
Ale ne, je to pěkné a moc mi to pobavilo :)
 ze dne 07.09.2007, 18:01:35  
   Šíma: Jsem rád, že se dílko líbilo a děkuji za návštěvu a komentář! ;-)

Co se týče návštěvy jistého druhu nemocničního zařízení, nebo snad, nedej bože, dlouhodobého pobytu, uvidíme, jak se situace vyvine! :-DDD

Na druhé straně by tam bylo hned plno, když se člověk jen podívá kolem sebe... Ještě jednou díky za návštěvu! ;-)
 cate 01.09.2007, 15:37:06 Odpovědět 
   ...cvoku!;oDDD
 ze dne 01.09.2007, 16:35:51  
   Šíma: Beru to jako kompliment! :-DDD

Díky za zastavení a komentář! ;-)
 Šíma 01.09.2007, 14:12:12 Odpovědět 
   Kdoví, kdo tam tu "tubu" zanechal... Možná šlo o tajný armádní výzkum, jak uživit své vojáky v boji, ale že by si vojáci chovali svá vlastní kuřata? To je opravdu k neuvěření! A ony kruhy v obilí? Že by šlo opravdu o alibismus? Kuře v tubě možná, nebo zcela jistě nepocházelo ze Země! To autor posoudit nemůže a nesmí nic prozrazovat, ba ani naznačovat! ;-)

Stará liška dožila svůj bídný život a podlehla svým nemocem stáří a odešla do liščího nebe! Chudák kuře, možná také odcupitalo do ráje a starý pes? Nebyl tou vílou, jen to kuře jaksi sežral a ono se konečně dostalo domů... Kdoví, zda-li mu to stálo za to, třeba se stal jen prostředníkem a dovolil kuřecí duši, aby opustila tělo Kuřete z tuby!

Možná, že byl také samotný autor tak trochu mimo jako ten zemědělec, který byl načuchlý socialistickou morálkou a dovolil, aby přezrálé obilí zničily rozmary počasí. Tu prázdnou tubu nechal na cestě skoro bez povšimnutí, kdo by uvěřil faktu, že lze mít kuře bez toho, aby se vyklubalo z vejce? Takový nesmysl! ;-)

Kuře v tubě vzniklo na popud jisté nejmenované organizace, která si přeje být v pozadí. Zdá se, že nejen Bůh si hraje na boha, ale také lidé zde prováději své nekalé kousky...

Díky za zastavení a komentář! Jsem nadšen, čuku, z Tvého kritického a velmi poučného komentáře a jako soudruhu v boji za Kuře (v tubě) Ti přeji mnoho úspěchů a loučím se se slovy:
Tubě zdar!

P.S. Jen nevím, co tomu řekne ona pověstná Roura! ;-) Ale kdoví, možná se do toho mohl autor, jak se říká, více položit a udělat z tohoto díla něco velmi úžasného. No, nechme raději autora na pokoji, svou práci odvedl docela dobře... Co když jej teď namísto nočních můr bude strašit ono "Kuře v tubě"?

Hezký den!
 čuk 01.09.2007, 13:30:51 Odpovědět 
   Skvělé přírodní líčení s rysy bajky plné soucitu ke kuřeti a konečné téměř nanebevzatí kuřete. Nechce se věřit, že by se starý pes mohl přeměnit ve vílu, to jistě autor nezamýšlel.
Ovšem zavedení tuby do příběhu není zcela organické a přirozené, náznak působení vesmírných civilizací zde nemá věrohodnost, jakoby autor propadl pocitu nedůvěry a vcelku alibisticky si pomohl otázkami. Poselství z vesmíru by si jistě zasloužilo více pozornosti pro svoji zásadní důležitost. Autor zde nevyužil své hřivny jako by se bál sdělit pravdu a vykřičet do tváří všem antikuřevtuběistům: jak hluboce tonete v bludu! A zcela pominul hodnotu tuby: ta by si jistě zasloužila mnohem obšírnější adoraci. Autor zašťiťuje se profláklou reklamou na tubě! Nechce autor vycouvat ze svého zásadního postoje a změnit barvu dresu? Nebo už nevěří svým ideám a připodobňuje se onomu starému váhavému psu, kterému proto zcela nelogicky dal přežít starou a moudrou lišku? Nefandí snad onomu přitroublému zemědělci, který vůni kuřete nazývá zápachem!!!
 ze dne 01.09.2007, 14:15:20  
   Šíma: Napsal jsem Ti poněkud obsáhlejší komentář, jen jsem odkliknul špatný odkaz, takže je uložen "separatno"! Pokud budeš mít chuť a náladu, tak si jej přečti... ;)

Šíma (ačkoliv má za sebou tři a půl křížku) už také jaksi moc dobře nevidí a často se dostane někam, kam vůbec nezamýšlel jít. Že by se šíma ztratil v temném lese, nebo vlezl nedopatřením do oné prázdné Tuby (z kuřete)? ;-)

Díky za zastavení!
 First Girl 31.08.2007, 19:35:51 Odpovědět 
   Ja uz jsem se lekla, ze to nebude dialog. :) Ani v tomto hezkem pribehu samozrejme nechybely! ;) 1!
 ze dne 31.08.2007, 19:46:10  
   Šíma: ;-) Díky za zastavení a komentář! No, šíma snad nenapíše dílko, ve kterém by se "nemluvilo", přestože jsou výjimky, kde dialogy nejsou a také ani vykřičníky! Ale těch je opravdu jako šafránu...

:-D
 Kondrakar 31.08.2007, 19:31:56 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: Kondrakar ze dne 31.08.2007, 19:14:15

   Ty si šílenec!!! Rourou to začalo a Kuřetem to jen pokračuje!! nechceš zavolat Chocholouška?
 ze dne 31.08.2007, 19:44:59  
   Šíma: S Chocholouškem jsem mluvil, prý to se mnou není zase tak špatné! Mám se stavit později... :-DDD
 Kondrakar 31.08.2007, 19:14:15 Odpovědět 
   Proboha šímo, kam na tyhle blbiny chodíš? ještě teď se mlátím smíchy. Chudák kuře. Souhlasim s Maurou. dobře se to četlo
 ze dne 31.08.2007, 19:23:51  
   Šíma: Díky za zastavení a komentář! Jsme rád, že se dílko líbilo! ;-)

Kuřeti zdar! :-D
 Maura 31.08.2007, 19:03:42 Odpovědět 
   Krásně napsané, moc dobrý příběh. hezky se to čte a hází to šajny (tedy, abych vysvětlila, člověk má z toho spoustu svých asociací).
 ze dne 31.08.2007, 19:23:18  
   Šíma: Díky za kladné hodnocení, Mauro, jsem velmi potěšen! ;-)
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Zuzka
(10.12.2019, 11:24)
Livinginthedream
(7.12.2019, 22:31)
Antonio
(25.11.2019, 23:53)
Albína Alba
(25.11.2019, 01:02)
obr
obr obr obr
obr
Když svět býval...
guru
V hloubce
Rhymeman
Posel smrti IV:...
Lukaskon
obr
obr obr obr
obr

Proč to nebereš?
asi
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr