» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Když osud otvírá jednu bránu, druhou zároveň zavírá."

Victor Hugo

počet přístupů: 2139785

obr

:: Na SASPI.cz je právě 28984 příspěvků, 4549 autorů a 303366 komentářů :: on-line: 12 ::

:: O princezně Ivetce a kočičce Míše ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Říkání o princezně Ivetce a kočičce Míše

Viktor	publikováno: 01.09.2007, 22:54

Jedná se o vyprávění pro děti, takže kdo máte děti nebo jste děti(..jako já..) nebo se chystáte stát dětmi tak čtěte... bude pokračování... :o).. teda ono už je , ale tady teprve bude...Nechci vás zahltit..(všechny tři , co to budete číst)


	Kapitola I O tom , jak u Králů někdo zaťukal Bylo jednou jedno sídliště….Víte co je to sídliště? No to je, když někde sídlí více lidí pohromadě. Sídlí - to znamená bydlí. Takže by se také mohlo říkat bydliště.. jenže se to neříká. Taková sídliště nebyla vždycky jen ta panelová jako dnes. Byla i jiná sídliště – například sídliště lidu popelnicových polí, jenže to už bylo strašně dávno. Naše sídliště bylo dočista obyčejné sídliště, panelové, šedivé a trošku ošklivé. Na tomhle sídlišti žil byl pan Král. Cha, cha, řeknete mi teď – na sídlišti králové nežijí, králové žijí na zámku v královském městě a mají koně a kočár a korunu a špičaté boty a vůbec… Jenže tenhle král to nebyl jen tak obyčejný král, byl to pan Král s velkým K, a je to tak, poněvadž to má na zvonku. A korunu má taky, a ne jednu, má spoustu korun, ovšem ne na hlavě, ale v peněžence. No a tenhle pan Král, co žil byl na sídlišti , měl za ženu paní Královou, se kterou se měli moc rádi. Když se lidé mají tak rádi jako pan Král s paní Královou, tak se stane to, že po čase někdo zaklepe na dveře: „Ťuk, ťuk, ťuk.“ „Kdo tam?“ Zeptal se pan Král a koukl se jedním okem do kukátka. V kukátku viděl jenom modrou čepici. „Zde Exprrresní kurýrrrní služba „Čáp & Vrrána“, máme zásilku prro pana Krrále Jinřřřicha.“ Ozvalo se krákavě za dveřmi. Pan Král se podivil, ale pak pokrčil rameny a otevřel dveře. Na rohožce stála černá vrána v modré čepici, na krku ji visel veliký uzlík a pod křídlem měla blok s tužkou na řetízku. „ Jste Krrál Jindřřich?“ Zeptala se vrána, vytáhla okulárek a zahleděla se do bloku. „ Ano, to jsem,“odvětil pan Krrál. „ Poprrosím si tedy Váš občanský prrůkaz.“ Pan Král vytáhl s kapsy občanský průkaz a podal jej vráně. Vrána chvíli kontrolovala nějaké čísla a pak řekla: „ V pořřádku, poprrosím ještě jeden autogrram neboli podpis.“ Pan Král podepsal místo v bloku, které mu vrána ukázala a vrátil ji tužku. Vrána mu na oplátku vrátila jeho občanský průkaz, potom si sundala z krku uzlíček , zastrčila okulárek a blok zpátky pod křídlo, cvrnkla do štítku čepice a zakrákala: „Serrvus!“ Což znamená po vraním „na shledanou“ Poté se otočila na patě a odešla. Pan Král za ní ještě chvíli udiveně koukal a vypadal jako by chtěl něco říct, v tom se mu u nohou něco zavrtělo. Byl to uzlíček, co tam nechala vrána na rohožce. Pan Král do něj opatrně šťouchl špičkou bačkory. Uzlíček jemňoučce kníkl a zavrněl. Pan Král se sklonil a ještě opatrněji do uzlíku strčil prstem. Uzlík pípl a vypadla z něj nožka. „Jejda!“ Lekl se pan Král. V tom mu někdo položil ruku na rameno. „Jejku!“ Lekl se pan Král podruhé. „Copak to tady máš?“ Ta ruka byla paní Králové, která se přišla podívat, co pan Král u dveří tak dlouho dělá. „Přinesli nám sem tenhle uzlíček a je v něm nějaké zvířátko.“ Řekl pan Král paní Králové a znova pokrčil rameny. Paní Králová se zvláštně usmála, odstrčila pana Krále od dveří a zvedla uzlíček do náručí. „Ale to přece není žádné zvířátko!“ Zavrtěla hlavou a odešla s uzlíčkem do bytu. Pan Král zamyšleně zavřel dveře a odešel za ní. Paní Králová položila uzlíček v obývacím pokoji na stůl a rozvázala první kličku na uzlíku. Z uzlíku vyjela ještě jedna nožka a kopla. Paní Králová rozvázala druhou kličku a z uzlíku vyjela ručka a chytla nožku za palec. Pan Král vytřeštil oči a ukousl si nehet. Když ale paní Králová rozvázala poslední třetí kličku, vyjela druhá ručka a hned za ní hlava s tělíčkem. Pan Král přistoupil blíž a uviděl, že na stole leží děvčátko jako růžička. Pan Král se taky zvláštně usmál a zeptal se paní Králové: „Čípak je to děvčátko, maminko?“ „No přece naše, tatínku!“ Odpověděla paní králová a vlepila mu pusu až to mlasklo. * * * [i[Kapitola II Jak se bere rozum a co je to „domácí“ A tak se stalo, že se panu Královi s paní Královou narodila dceruška. Té dcerušce dali jméno Ivetka, a jelikož byla z rodu Královského začali ji říkat princezna…princezna Ivetka. Pricezna Ivetka rostla a rostla, a když už byla tak veliká, že byla po mamince a tatínkovi doma největší, začala brát rozum. Rozum se dá brát různě. Někdo bere rozum kde se dá, někdo bere rozum na lehkou váhu, jiný bere rozum na paškál, ale ze všeho nejlepší je, když se rozum bere do hrsti. Pricezna Ivetka měla hrsti dvě, a tak brala rozum oběmi plnými hrstmi. Nejlépe se rozum bere když se ptáte, a ptát se musíte na to, co nevíte, protože když se ptáte na to co víte, tak se nic nového nedozvíte. Princezna Ivetka se tedy ptala a ptala se pořád. Ptala se maminky, ptala se tatínka, ptala se babičky s dědečkem když u nich byli na návštěvě, strejdy Karla, sousedky paní Horáčkové a všech lidí co jich jen znala. Ptala se proč je slunce žluté a proč mají ptáčci zobáky, ptala se kdy bude ráno a proč je podlaha dole, ptala se co je to lampa a co znamená když je sobota, ptala se a ptala, až z toho všechny bolela hlava. Tehdy pan Král bouchl pěstí do stolu a řekl: „Tak dost!“ A odešel pryč. Po nějaké době se ale zase vrátil a v ruce držel balíček. Balíček podal Ivetce a povídá: „ Tady si Ivetko sedni a dávej pozor, v tom balíčku je spousta rozumu k dívání, musíš si ale pořádně umýt ručičky, aby si ten rozum neupatlala!“ Ivetka si tedy umyla ručičky a rozbalila balíček. Byla v něm veliká knížka plná obrázků. Byla tam obrázky zvířátek a věcí a pod každým tím obrázkem byly rozsypané nějaké černé čárečky a kolečka, obloučky a ocásky. Byla to písmenka. Ivetka samo sebou ještě číst písmenka nedovedla, ale maminka paní Králová číst dovedla a když se Ivetce nějaké zvířátko nebo věc líbily, utíkala za maminkou, a ta jí přečetla, co je pod obrázkem napsáno. Jednou takhle zvečera si Ivetka v koutě prohlížela svou knihu, a najednou uviděla na obrázku krásné zvířátko. Bylo to zvířátko chlupaté se špičatýma ušima, velikýma očima, vousy a ocáskem. Ihned se zvedla a běžela za maminkou , aby jí přečetla copak je to za chlupáče. Maminka vzala knihu do klína a přečetla: „Kočka domácí.“ Ivetka se na chvíli zamyslela a pak se zeptala:“ Co je to domácí?“ „To znamená , že bydlí s lidmi doma.“ Řekla maminka. Ivetka se zamyslela podruhé, pak mamince poděkovala, popadla knihu a běžela za tatínkem. Tatínek seděl v křesle a četl noviny. Ivetka se před něj postavila a povídá: „Tatínku.“ Tatínek Král zabručel a otočil list novin. „Tatínku!“ Řekla Ivetka znovu a hlasitěji. Tatínek znovu zabručel , ale tentokrát noviny odložil. „Copak princezno?“ „Když je něco domácí, kde to má být?“ Tatínek nakrabatil čelo a povídá. „Když je něco domácí, má to být samo sebou, doma!“ Ivetka se na chvíli zahleděla do knížky na zvířátko, potom taky nakrabatila čelo, podala knížku tatínkovi a řekla: „Jak to, že teda není u nás tohle zvířátko?“ Tatínek se dlouze zadíval do knížky, potom nakrabatil čelo ještě víc a zahýbal vousy a pohlédl se na Ivetku. Ivetka taky nakrabatila čelo ještě víc a dala si ruce v bok. Najednou se tatínek usmál sklapl knihu a zavolal na maminku Královou: „Maminko, jak to že nemáme doma kočku, když je domácí?“ Maminka se objevila ve dveřích pokoje, zakroutila hlavou a povídá: „Protože jsme si nikdy žádnou nepořídili?“ „No jo,“řekl tatínek, „to bude tím.“ Pohladil Ivetku po vlasech a ten den už neřekl vůbec nic.


celkové hodnocení autora: 97.8 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 5		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 1.0		uložit příspěvek

známka poroty: 1.0		tisk příspěvku

počet komentářů: 10		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 30		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

Sidonie Kermack	16.11.2009, 11:45:47

Protože jsem "kočičí", tak se těším na pokračování, až u Králových bude i kočička. Být dítě, těšila bych se na každý večer do postýlky na pokračování pohádky. Jediná vada na kráse - počítač si nemůžu vzít - na rozdíl od klasické knihy - do postele a na židli usnout po pohádce neumím:-)

mistrovamarketka	16.11.2009, 11:30:24

Hele, myslíš, že může dospělá a rozumná ženská nad věcí ( i když možná s pokleslým literárním vkusem, protože Hrabal, ať dělá, co dělá, tak mě prostě neba :-D) ohodnotit pohádku slovy "úžasná, skvělá, nádherná, fantastická"? Těžko, že? Protože pohádky zkrátka nejsou pro dospělé a proto mě nudí a když je čtu svým dětem, tak na sobě sice nedávám nic znát a čtu je s plným nasazením a čtu je zajímavě a čtu je dlouho a když mám dobrý den tak je čtu i plynně, ale uvnitř se kroutím jako škvor, když na něj kápneš repelent... Jenže co naděláš, tohle je prostě jiná klasa, takže říkám: "Úžasná, skvělá, nádherná, fantastická" a večer si přečtu další díly, nejčko dávám 1 a poroučím se. :-)

Cinka	23.03.2009, 23:01:51

Takže... nejprve pár postřehů... Představa vrány s modrou čepičkou, kterak říká "autogram neboli podpis" a "servus" pobavila velice. Výrazy úleku "jejda" a "jejku" mě pobavily též, protože je mi jasné, že ve skutečnosti v obou případech pan Král zvolal cosi docela jiného, ale jde přeci o pohádku, že... Pan Král je dobytek, který si nestříhá nehty. „No přece naše, tatínku!“ Odpověděla paní králová a vlepila... (můj mozek je někdy rychlejší než oči, takže jsem se domnívala, že o pusu právě nešlo)...a to mě jak jinak, než pobavilo... (dokážu se pobavit nad cizí povídkou vlastní blbostí, trapné, že?:)) Celá pasáž o rozumu v hrsti a ptala se a ptala, až všechny kolem bolela hlava... roztomilé, krásné... vážně pěkné. A na závěr... škoda, že Alan de la Pont už se nikdy nedozví o rozdílu mezi nadměrným používání spojek v nepohádce a v pohádce... a že, pokud je spojek přehršle, působí to kostrbatě, zatímco v pohádce (i pohádce ze sídliště) to působí kouzelně a jako prdel na nočník a prostě tak jak má a a a a a a a tak. Je příjemné si po těch všech Nesnesitelných lehkostech bytí a Zalknutích a Veronik, které se rozhodly zemřít přečíst tak lehoučkou a milou prózu. Ordinuji si na každý večer, jednu dávku.

mara	10.11.2008, 15:04:00

Ahoj, taky přidám jedničku, i když jsem ti už jednu dala bez komentáře za "abecedu" (;D)) Jistěže se mi ta nepohádková pohádka líbila, a protože i já píšu nepohádkové pohádky pro malé děti, co se teprve rozkoukávají kolem sebe a nabírají zkušenosti s realitou, pod dojmem té tvojí se osmělím a některou vypustím do světa. Budu sice riskovat, že jí třeba někdo pocuchá "peříčka", ale zase na druhou stranu se třeba bude jiným líbit, tak jako se líbí holčičce, pro kterou je určena. A teď si ještě přečtu všechna pokračování a všechny komentáře k nim, neboť jsou vydatnou studnicí poznání a poučení.

sirraell	13.09.2007, 9:11:59

Pripada mi, ze mas doma malou princeznu, ktere se vecer nechce spat a pohadky zna nazpamet, tak si musis vymyslet. No jeste, ze si umis vymyslet dobre. Ja myslim, ze styl vypraveni je skvely, zvlast kdyz cilovou skupinou se deti predskolniho veku. Ja jsem s detmi pracovala a pracuji a tohle by bylo oceneno. Jen tak dal.


ze dne 13.09.2007, 23:22:41
Viktor: ...děkuji..velmi potěšila... :o)

Alan de la Pont	04.09.2007, 20:00:26

Konečně jsem se dostal k tomu, že si od tebe něco přečtu a vzhledem k tvým kritikám, jsem čekal poměrně hodně. Nicméně hodně jsi nenabídl... Není to tak dlouho, co jsi mně upozorňoval na spojku "a," kterou jsem použil 3x v jedné dlouhé větě.. Naoplátku ti musím říct, že po přečtení tvého díla si myslím, že kdyby čeština neobsahovala spojku "a," tak by si nebyl schopen napsat jedinou větu, natož pak ucelený příběh. Tvá stavba vět je naprosto bez nápadu. Zcela jednoduchá a tím pádem nudná. Příběh má náznak výchovné pointy, nicméně ne pro děti, ale spíš pro dospělé. Takže pokud si tuhle pohádku psal pro děti (a ne pro dospělé), tak to jsi opravdu přestřelil. Ne, ne, ne... Tohle prostě není dílo, které by mi zavřelo ústa a umožnilo mi učit se od někoho, kdo psaní ovládá na vysoké úrovni. Naprosto průměrná (a bůh ví jestli) záležitost. Opět se potvrzuje, že umět kritizovat, neznamená umět psát. S pozdravem a trochou zamyšlení (pokud nejsi ignorant) Alan de la Pont


ze dne 04.09.2007, 22:55:23
Viktor: ..ajajaj...

Šíma	02.09.2007, 14:35:45

Ano, bylo to takové milé a pohádkové, přestože šlo o pohádku ze Sídliště a jednoho paneláku... Jen mě trochu udivilo, že děti nosí jistá servisní služba, nenosí je náhodou čápi a vrány? No, počkat, jak se ta služba jmenovala? ;-) Ale nic, nebudu si dělat legraci! ;-) To bych si ani nedovolil. Když už bych se měl ptát, jako to dítě, zeptal bych se: "Tati? A bude mít tahle pohádka také pokračování?" No jasně, copak nevidíš, že jde o první část? Tak si padej hrát do pokoje a už nezlob! "Jasně, tati! A proč děti nosí čápi a vrány, tati? Klárka ze třídy říkala, že se rodí v bříšku!" Dávám za Jedna! A promiň mi tu "stařeckou" infantilnost! Bylo to dobré! Škoda, že už nejsem dítě... ;-)