» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (2)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Teorie lásky je božská, její praxe ďábelská."

Pierre-Augustin Caron de Beaumarchais

počet přístupů: 2139787

obr

:: Na SASPI.cz je právě 28984 příspěvků, 4549 autorů a 303366 komentářů :: on-line: 11 ::

:: We are the greatest, epilog ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: We are the greatest

Nancy Lottinger	publikováno: 02.09.2007, 23:05

Epilog: Štěstí v neštěstí

Od naší poslední dějové linie se posouváme o tři čtvrtě roku dopředu. Janě trvalo dlouho uspořádat si myšlenky, ale teď už si je sama sebou opět stoprocentně jistá a když si něco umane, cíle se jen tak nevzdá.

Příjemné čtení opravdu posledního dílku našeho puzzle :-)


	<b>Epilog</b> Do osmi hodin zbývalo už jen pár minut. Jana věděla, že pokud chce stihnout zvonění, nesmí se teď zdržovat, přesto se na chvilku zastavila a rozpuštěné vlasy svázala do culíku. Trochu ji zaskočily; ještě si nezvykla na jejich nový vzhled. Byly o poznání kratší a černé jako tma. Nechtěla dávat okolí najevo svoji nejistotu a vyčerpanost, proto si stáhla kšilt víc do čela a nerušeně pokračovala v cestě. Blížil se konec školního roku a konečně se začalo viditelně oteplovat. Oblohu už nezdobilo tolik mraků a teplota se vyšplhala až ke dvaceti stupňům. Občas se zvedl chladnější vítr, ale v porovnání s minulými měsíci bylo mnohem příjemněji. Jaro se předvádělo v plné kráse a to byl také důvod, proč se Janě tak špatně dýchalo. Z hlavní ulice zahnula do Benešovy. Budova Gymnázia, kterou navštěvovala druhým rokem, mezi ostatními vyčnívala; nebylo možné ji přehlédnout. Rychlým krokem se k ní blížilo několik opozdilců. Všudypřítomné teplo se najednou vytratilo. Janu zamrazilo v zádech, ale náhlý poryv chladu se snažila ignorovat a vkročila do vchodových dveří školy. Zazvonilo. Měla štěstí, že si jí šatnář nevšímal a neblokoval jí cestu. Pospíšila si po schodech do druhého patra a rozeběhla se dlouhou chodbou. Hluk vycházející z ostatních tříd postupně vystřídalo ticho, jak si kantoři sjednávali pořádek. Jana sama do jedné vešla a na pozdravy spolužáků reagovala pouze pokýváním hlavy. Vklouzla do své lavice u okna ve třetí řadě a pohled jí spadl na spolusedícího. Srdíčko jí zrychleně zabušilo, ale hned se zase uklidnilo. Pokusila se na tváři vykouzlit úsměv; výsledkem byl neupřímný úšklebek. David to pochopil. Letmo se dotkl její ruky. Ucítila teplou dlaň a stisku se nebránila. Neucukla ani ve chvíli, kdy do třídy vešla angličtinářka, zapsala do třídnice a nechala ji poslat do druhé skupiny. I přes nepříjemné ozvěny jejich myšlenek se snažila dávat pozor. Marně. Kdykoliv jen trochu ujela, před očima spatřila sympatický obličej mladého chlapce se slušivým účesem a okouzlujícím úsměvem. Martin. Snažila se zhluboka dýchat. Už to bylo skoro tři čtvrtě roku. Devět měsíců bez jakékoliv odezvy. Žádné spojení, jen ticho a prázdno. Stále uchovávala naději, že se jednoho dne někde objeví; dokud neviděla jeho tělo, nebyla schopna o něm přemýšlet jako o mrtvém. Mohli ho klidně někde věznit. To šlo ale mimo ní. Půl roku nedostávala žádné zprávy a ani o ně nestála; sama přestala na tréninky docházet a už vůbec nevyhledávala společnost těch, kteří potřebovali pomoc. Její síla si vzala prázdniny. Stávkovala od chvíle, kdy si začala uvědomovat možnou vinu za smrt další blízké osoby. Tohle nikdo z jejich zbývajících kamarádů nemohl chápat. Kristýnu ze dne na den převeleli do Klatov a po dalším měsíci, kdy náhodou dostali oba její rodiče nabídku na lepší práci v Plzni, se přestěhovali a ona začala trénovat tam, kde ji členové potřebovali. Nezajímala se. Nechtěla vědět, kdo další padne. Snažila se tuhle životní kapitolu uzavřít a měla pocit, že konečně dopisovala poslední řádky, i když rány ještě krvácely. Pavel. Sám měl problémy se vyrovnat se smrtí Evy a s odchodem holky, kterou miloval. Poslední, co od něho slyšela. Prý ho miluje, ale nemůže ho ohrožovat. On to ale nechápal. Možná měli společného víc, než si dokázali připustit. Ale proč to Kikina dokázala a ona sama byla sobecká? Proč prostě Martinovi neřekla konec? Mohla na něj prostě zapomenout a on by teď žil… „Jano?“ Trhnula hlavou. Dívala se teď do nazelenalých očí svého kamaráda Davida. V posledních týdnech si k němu našla cestičku a teď se ji snažila budovat a udržovat. Věděla, že by to sama nezvládla. Všichni ji opouštěli. Nebo si to alespoň myslela. „Jano, už zvonilo,“ lehce do ní drkl a pomohl jí naskládat věci do tašky. „Měla… Měla bys dnes po škole čas?“ vyhrkl dřív, než se stačil zastavit. „Jo, měla.“ Ani nebyla překvapena kladnou odpovědí. Jako by to chtěla říct celou dobu, jen nenašla vhodnou příležitost. „Můžeme se jít třeba jen projít.“ Nechtěl ji hnát do kouta, přesto se tak necítila. Byla vděčná, že se jeho zájem nevytratil poté, co začala být tak odtažitá. Den se vlekl, ale Janu probouzela myšlenka na dnešní odpoledne. Po dlouhé době se na něco doopravdy těšila a nebála se, že by to skončilo fiaskem. Skoro se i doopravdy usmála, když skončila poslední hodina a oni vyšli na čerstvý vzduch. „Půjdem do parku?“ navrhla. Teď už se usmíval i David. To bylo poprvé, co něco navrhla. „S tebou půjdu kamkoliv,“ horlivě přikývl a nevnuceně vklouzl do její ruky. Opět ho překvapilo, že se nebránila. Vzpomněla si na den, kdy tu bezmyšlenkovitě seděla a čekala, až se jí někdo ozve se zprávou, že jsou všichni v pořádku. Té se dočkala, ovšem až poté, co začala vnímat okolí. Teď se ale nechtěla utápět ve vzpomínkách. Chtěla začít psát novou kapitolu a to mohla jedině tak, že se vyrovná s minulostí. Bez terapeuta. Ironicky se ušklíbla. Její matka byla psycholožka, ale sama by nějakou pomoc potřebovala. Zatřepala hlavou a vypudila tak představu svého nevlastního bratra. Na chvíli se pozastavila, ale hned se dala opět do chůze. David nic nezpozoroval, jen si vychutnával teplo sálající z Janiných rukou. Na něco si vzpomněla. Sen, který se postupně vybarvoval, dokud nebyla stoprocentně přesvědčená, že to byla realita, vzpomínka zasazená hluboko do mozku. Něco, co si stoprocentně pamatovat neměla, ale nějaký spouštěč ji nechal nahlédnout pod povrch. „Hej!“ vykřikla najednou a srazila Davida k zemi. V mžiku se narovnala a nenásilně mávnula rukou. Lavička, která stála poblíž, vybuchla a kusy dřeva se rozlétly do všech stran. Nepřirozeně vysoká žena držící v ruce athame překvapeně zvedla hlavu a než stačila jakkoliv zareagovat, Jana jedno z ostře zalomených prken myšlenkou mrskla do jejího těla. Zasáhla, přesto žena stačila zmizet. S bušícím srdcem se sehnula k Davidovi a zkontrolovala tep. Byl v pořádku. Otočila ho na záda. Během pár vteřin zamrkal a zatvářil se zmateně. „Co se stalo?“ „Jen… Jen ses uhodil. Spadl na tebe asi nějakej klacek,“ lhala a snažila se odpoutat jeho pozornost od zničené lavičky, ze které se ještě doutnalo. Vzala ho pod rameny a pomohla mu na nohy. „Kde přesně bydlíš?“ „O dvě ulice dál.“ „Potřebuješ si na chvíli lehnout. Doprovodím tě,“ snažila se ho nenásilně zbavit. Když pomalým krokem došli ke vchodu, David se zeptal: „Nechceš zajít na návštěvu?“ „Určitě, ale až jindy. Vzpomněla jsem si teď, že musím ještě něco zařídit.“ „Tak… Tak dobře. Díky za doprovod.“ „Nemáš zač.“ Natáhla se k němu a bezmyšlenkovitě mu dala pusu na tvář. Usmál se. „Zítra ve škole,“ mávl ještě, když se klusem vydala na nástupiště. Autobus stihla těsně. Stále byla vzrušená a srdce jí hlasitě bušilo. Když vystupovala v Koutě na sídlišti, málem zakopla o obrubník. Přesto se hnala dál. Před bytovkou stála dodávka jejího otce. Minula se s ním ve vchodových dveřích. „Ahoj,“ pozdravil ji naoko přívětivě, ale ona si všimla opaku. V jeho hlase se daly vycítit stopy po chladu a opovržlivosti. „Nazdar,“ neskrývala nenávist. „Už konečně pojedete?“ „Jano, jen chci, abys věděla, že to bylo mámino rozhodnutí. Pokusím si s ní pořádně promluvit a třeba ještě změní názor.“ „Nezájem,“ řekla a bez rozloučení pokračovala chodbou ke schodům. Dveře do bytu byly otevřené, což ji vůbec nepřekvapilo. Vtrhla dovnitř. „Jano!“ zastavila ji matka, než se stačila zavřít v pokoji. „Co ještě chceš?“ vyjela na ni. „Nemluv se mnou tímhle tónem!“ „Od jistý doby s tebou budu jednat tak, jak sama uznám za vhodný,“ řekla a pohled jí spadl na dvě krabice s osobními věcmi položené v chodbě vedoucí do obýváku. „Ptala jsem se, co ještě chceš. Snad už jsme si všechno vyříkaly, ne?“ „Nemáš mi co vyčítat.“ „Ale já ti nic nevyčítám.“ „Peníze budeš dostávat začátkem každého měsíce.“ „Super. Tak mi dej svoje klíče od bytu, nechci tu nezvaný hosty.“ „Ani náhodou,“ zamítla a pokračovala: „Už ti bylo osmnáct, takže se o sebe dokážeš postarat sama.“ „To jsem dokázala i v deseti. Jestli sis toho ještě nevšimla, jsem vyspělej člověk a žádnej odklad jsem nepotřebovala.“ Musím nechat vyměnit zámky, napadlo ji. „Nebuď drzá!“ „Ty mi máš tak co vyčítat,“ ušklíbla se ironicky. Nenávistně se podívala matce do očí a propalovala ji pohledem. „Jsi zmetek!“ „Tak si dávejte pozor, abyste neměli dalšího.“ Přilítla facka, ale Jana její ruku ve vzduchu zastavila a srazila ji k zemi. „Už můžeš jít,“ řekla a teď už bez zábran vešla do svého pokoje. Uběhlo pět minut, než uslyšela zabouchnutí, a dalších pět počkala, dokud neuslyšela odjet Karlovu dodávku. Zvedla se ze židle a přešla ke stěně, kde se rozprostíralo zrcadlo. Jednu jeho část sundala a opatrně opřela o stůl. Naskytl se jí pohled na zaprášené zbraně. Vzala do ruky opotřebovaný meč, odložila ho na zem a vrátila zrcadlo na místo. Potom ze skříně vyndala panáka z umělé hmoty, který už také dlouho neviděl denní světlo. Postavila ho doprostřed místnosti. Nejdřív ho čepelí meče polaskala, než na něm začala trénovat výpady. Představovala si, jak teď asi Robert vypadá. Byla stoprocentně přesvědčená, že ho chce poznat. Musí ho najít. Skončila až pozdě večer. Nevypotila ani kapičku a vůbec si nepřipadala vyčerpaná.


celkové hodnocení autora: 97.6 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 19		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 1.0		uložit příspěvek

známka poroty: 1.0		tisk příspěvku

počet komentářů: 40		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 61		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

m2m	29.07.2010, 18:57:52

Taky jsem se nakonec rozhodl epilog jakoby vcucnout do celého díla, tedy komentář k epilogu bude nakonec komentářem k celému "románu". I přes svoji délku si totiž nejsem jistej, jestli by se z WATG nestala "jen" novela. Na začátku jsem říkal, že jestli román, je třeba rozšířit text. Leo dole zmiňoval absenci popisů, ačkoliv v dialozích mu to prý neva, já bych se s nimi rozhodně šetřit neodvážil. To jsme všechno probrali na začátku. V polovině díla se konečně objevil zlom a text šel stylisticky brutálně nahnoru a třeba právě tenhle epilog téměř nemá chybičku, kromě tý absence nějakejch výraznejch barviv, čili popisů, práce s atmosférou a tak. Ale v poslední době jsem dostal zvenčí pozitivní reakce na dialogovějš vedenej příběh, že prej je dneska moderní a lepší vyprávět přímé řeči a do uvozovacích neházet popisy. Nu, já s tím nesouhlasím, protože jestli má jít o román, musí se příběh někde a někdy odehrávat a hlavně musí opravdu "pří-běžet". Všechno do sebe příběhově hezky zapadlo a na závěr jsi překvapila i zajímavým posledním zvratem. Epilog pak zahřívá na duši, protože kdybych nevěděl, že je druhá sezóna, tenhle konec by mě na ni fakt nalákal. Nuž. Další připomínky až zase časem v druhé řadě, za epilog pošlu jedničku, byť za "román" jako celek bych osobně ve škole dal asi tu dvoječku. Ale kvalita fakt stoupá a jsem si jistej, že letošní verze WATG bude ještě ještě ještě silnější a lepší. Tož. Tady ji máš ·.)


ze dne 29.07.2010, 21:15:32
Nancy Lottinger: Oh. Jistý člověk mi dneska řekl, že pravda bolí, ale nemůžu si pomoct, nějak mě to celé potěšilo =o) Takže děkuju, jsem ráda, že jsme to spolu zvládli (zatím) bez mlácení a nadávek..

MC_Kejml	24.05.2009, 15:53:11

Jo... Vypadá to jako konec s Řádem a vším tím okolo, Jana si našla novou známost a vše se zdá být zase normální, kdyby nebylo toho incidentu v parku. Těžko říct, co to mohlo být, buď má o Janu zájem opět řád, nebo ona "nepřátelská" organizace. Hádka ke konci díla to opět o něco přiostřila a ukázala nám Janinou "radost" z toho, co se stalo. Jistě uvidíme jak Martina, tak Roberta i v druhém díle. Gramatické nebo stylistické chyby jsem nepochytil žádné.


ze dne 24.05.2009, 18:02:04
Nancy Lottinger: Jo... tak co říct... snad je co předtím, všechno se dá změnit, přepsat... Ale zatím je to tak, jak to je, a do budoucna uvidíme. Času dost. Zatím přemýšlím, ustavičně na něčem pracuju a tři tečky. Trpělivost přináší růže.

Fenixp	29.04.2009, 15:26:56

A ukončíme to s mečem v ruce! Co na tom, že se nezabodl do masa, meč je vždycky cool. Má spoustu využití. Dají se s ním přesekávat jablka. Když je zima, dá se použít i na naštípání dříví. Když chce člověk zapůsobit, přesekne ve vzduchu párátko. No a přinejhorším se dá použít i jako zbraň. No jo, teď vážně: Epilog uzavřel příběh Evy (Teda... Ve tvém vlastním zájmu doufám, že uzavřel :D) a otevřel příběh další, který zavání něčím podstatně - řekněme zajímavějším. Tvoje postavy jsou fantastické, upřímně ti závidím (v dobrém smyslu slova, jestli má to slovo dobrý smysl :D ) schopnost vykreslit je. Způsob, kterým píšeš, dává dostatek odpovědí na otázky, abych se jako čtenář cítil uspokojen, ale přesto otevírá další, které mě drží při čtení. No prostě: Bravo! :D Už se těším, až se dostanu k dalším kapitolám, ale obávám se, že jsem na přednášku přišel zbytečně, když nebudu poslouchat ani slovo z toho, co tady ti lidůchové říkají. Možná sis všimla, že jsem neznákoval jednotlivé díly. To protože jsem si známku šetřil až k dočtení. Ale obávám se, že tě nepřekvapím a známka je nad slunce jasná: Za jedna!


ze dne 24.05.2009, 18:00:41
Nancy Lottinger: Hee, tak tohoto komentare jsem si jaksi nevsimla, no, coz, vsak uz jsi ve cteni dal a vis O:-) To je jedno, co bylo jednou napsano... Se muze stejne prepsat :-D Takze. Co rict na zaver. Dik za trpelivost.

Endy	11.04.2009, 20:43:14

Takže takový závěroúvod k celému příběhurozděleného do dvou částí. Vše, co jsem potřeboval napsat, napsal jsem k předchozímu dílu. Snad jen dodám, že jsem očekával, že se s tím tvoje hlavní hrdinka tak snadno nesmíří. Mám i pár domněnek, co si myslím, že se bude dít... Tak určitě se bude řešit Robert. Psychologicky se budou tvé postavy vyvíjet, protože jsem si všiml, že ses o to hodně pokoušela. Nejsem si jistý, jestli jen tak Jana přejde všechno, co se stalo. Možná si i myslí, že ji řád zradil... Důležitou roli nejspíš sehrajou Retger s Nickem, na což se upřímně těšim :-P No prostě jsem zvědavej a jak jsem dřív řekl, začátek byl opravdu zozjezd a zbytek mě hodně mile překvapil. Sí ja Endy


ze dne 12.04.2009, 14:11:32
Nancy Lottinger: Ahoj Endy, ani jsem nevěřila, že se dostaneš až sem. Zajímavý odhad, sám uvidíš a rozhodně jsem se psaním WATG ještě neskončila. Těším se na další návštěvy

čertíček244	23.04.2008, 9:06:07

Během dvou dnů jsem se prokousala celou jedničkou a tak mohu jít na dvojku, už se těším, i když jsem už nějaké kapitoly četla .. za celou sérii dávám za jedna


ze dne 23.04.2008, 15:16:09
Nancy Lottinger: Rychlík! Moc mě to potěšilo, děkuju :-)

Amanda Teil	16.03.2008, 21:45:58

Neřeknu tolik, co ostatní. Snad jen, že se mi to moc líbilo a až budu mít víc času, určitě se podívám na další pokračování. Janu jsem si hodně oblíbila! A ráda se podívám, co jí ten osud nachystal záludného. Celý příběh se mi moc líbil.


ze dne 16.03.2008, 21:47:17
Nancy Lottinger: Tak ti ještě jednou moc děkuju za tvůj vzácný čas. Potěšilo mě, že jsi nezapomněla a vrátila se. A proto budu nadějně čekat na tvou další návštěvu :-)

Charlotte Cole	05.03.2008, 16:07:01

A asi bych měla ještě zhodnotit celou serii jako takovou... Bylo to pěkné, rozhodně zajímavé s nápadem a rychlým spádem. Rovněž se mi líbily - určitě tvoje oblíbené - flashbacky, které vnášely do příběhu nové světlo a nutily mne - jako čtenáře - přemýšlet a lámat si hlavu nad tim "co to sakra mělo znamenat?" Jak už jsem ti - dneska dokonce =D - řekla, patří ti můj obdiv za obdivuhodný zpracování a promyšlenost. Co se týče chybek, na začátku byly, ale časem jsi je vychytala, což je supr. (Sice jsem tu čas od času taky na něco v pozdějších kapitolách narazila, ale byly to většinou prkotiny...) Celkově je vidět zlepšení a vývoj tvého stylu psaní... Zaujmout čtenáře se ti rozhodně daří (na tom já musím ještě dost pracovat =) ) a co se mi líbí, je to, že často a dosti ráda ze zvého příběhu odkrýváš jen malé kousíčky, abys náš - čtenáře - potrápila a navnadila na další díly. Chválím, chválím! =) Jsem si jistá, že jsem potěšila a konečně jsem se pořádně "vyžvejkla"... =) Nu a nezbývá mi než ti jen přát další zlepšování v technice psaní a kupu nových, neotřelých nápadů! Pac a pusu a ahoj u dalšího dílu. ;-) P.S. Juj to je dlouhej komentář... =D


ze dne 05.03.2008, 18:00:23
Nancy Lottinger: Já si nejvíc vážím toho, že jsem tě zaujala a žes to "přetrpěla" až do konce. Vždycky jsem se bála, že to člověk nepochopí, protože odkrývat příběh po kousíčkách je moje specialitka :-D a vlastně i způsob života - neříkám víc, než je nutné... To tvé žvejknutí na konec série mě jen utvrdilo v tom, že je stále co zlepšovat, ale celkem pevný základ je dán. Aspoň vím, že nestavím vzdušné zámky :-) Jak sama říkáš - chybky byly, ale postupem se to zlepšovalo. Tak je to u všech, když člověk chce a maká, zlepší se to. Proto ti říkám, že když budeš chtít, "vyžvejkneš" ze sebe i něco na pokračování. Takže ti ještě jednou (shrnutě a podtrženě) děkuji za tvůj čas, milé komentíky, sem tam za nějaké to upozornění na chybku či nedostatek, hodnocení i za shrnutí na závěr. Já osobně ti zase přeju, ať ti to s těmi dílky na pokračování vyjde :-) P.S. Těším se na brzké shledání (ať už u mých či tvých dílek) :-)))

Charlotte Cole	05.03.2008, 15:31:41

Takže se pokusila na všechno zapomenout, ale ono to jaksi nejde... tak tak... podle mě to je opravdu závěr ale i úvod do dalšího příběhu zároveň.


ze dne 05.03.2008, 17:54:41
Nancy Lottinger: Zapomenout nikdy není lehké :o)

Svetla	08.01.2008, 21:01:25

Odpověď na příspěvek od uživatele: Svetla* ze dne 08.01.2008, 20:23:31* Nemáš zač. A to - to je teda mínění - je myšleno kladně nebo spíš negativně? Jako - kdyby se mi to nelíbilo, tak bych to nečetla.


ze dne 08.01.2008, 21:11:46
Nancy Lottinger: No, není happy end jako happy end :-)

Svetla	08.01.2008, 20:23:31

Hm, tak tohle je úvod do dalšího. Asi tě uškrtím, protože zítra budu muset pokračovat ve čtení. Jsem zvědavá, jak to dopadne. Já bych to viděla tak, že Jana zabije svého otce. Dobro zvítězí nad zlem a bude happy-end. 1


ze dne 08.01.2008, 20:46:26
Nancy Lottinger: Aha, no to je teda mínění :-D Děkuju ti moc, Světlo, opravdt si toho hrozně vážím, že sis to přečetla a vydržela se mnou tak dlouho :-)

jackiesparrow	02.01.2008, 12:02:50

Tento epilog mě hezky nakopnul pokračovat ve čtení tvých dílek. :) A hlavně pokračování We are the greatest. :) Už se moc těším. :) Děkuji moc za krásné počteníčko. :)


ze dne 02.01.2008, 20:28:00
Nancy Lottinger: Jůůůů, tak to doopravdy nemáš zač (no, jen rok na celé napsání, trhání vlasů, nadávek za to, kolik je tam chyb... vážně mi to nedalo tolik práce ;-)) Takže ti moc a moc děkuju za tvá vlídná slova a těším se na tvou další návštěvu :-)

Petr.6.Suchy	25.12.2007, 18:46:38

Maj pravdu - spíš začátek pro něco novýho. Ale dobrý konec, vážně dobrý. Celkově shrnuto podtrženo - celá řada se mi líbila. zajímavá zápletka, postupné seznamování se vším tím okolo... Pěkné.


ze dne 25.12.2007, 19:00:38
Nancy Lottinger: Docela rychlý konec :-) Zase děkuju. Prostě mě to těší :-)

Imperial Angel	13.12.2007, 19:55:30

Odpověď na příspěvek od uživatele: Imperial Angel* ze dne 13.12.2007, 11:37:58* Zatím jsem nic neobjevila, ale kdybych si na něco vzpomněla určitě se ozvu, neboj, já mlčet nezůstanu ;)...

Imperial Angel	13.12.2007, 11:37:58

Nevím, ale tohle mi jako konec vůbec nepřijde :)...Spíš jako brána do dalšího příběhu, vypadá to, že je ještě spousta věcí, které budou potřebovat vyřešit ;)...A chudák kluk - Spadl mu klacek na hlavu? No to musela být pořádně těžká větev ;)....


ze dne 13.12.2007, 15:46:28
Nancy Lottinger: To s tím klackem bylo psáno v duchu lehké ironie a tys to svým komentářem nádherně dokořenila :-D Děkuji ti za tvůj čas strávený nad celou sérií, moc si toho vážím... S tou bránou máš lehce pravdu... Co lehce, spíš to vypadá jako prolog k další řadě :-D Pokud by tě to neobtěžovalo a třeba by sis vzpomněla na nějakou drobnost, co jsem zapomněla dovysvětlit, byla bys tak hodná a zanechala mi vzkaz? Já to po sobě četla snad stokrát a stejně mám pocit, že tam někde něco zůstalo viset... Tak kdyby se ti chtělo... :-) Ještě jednou díky!

Leontius	05.12.2007, 17:15:31

Takže já jsem dneska dokončil komplet celý román :-D Budu to tedy hodnotit jako celek, což možná bude trochu těžší. Po celou tu délku jde krásně vidět vývoj stylu. Proti posledním částem stěží mohu najít nějaký skutečný argument. Dříve jsem narazil na pár (aspoň pro mne) divně znějících obratů (např. "nijak extra k ní nespěchal.." - nebo tak nějak) nebo jsem postrádal trochu popisnější pasáže, ale vzhledem k tomu, že šlo hlavně o dialogy nemohu nic namítat. Zaplétka je uvolňována s citem. Myslím, že jsem nikde nezaregistroval přehnané zrychlení či zvolnění. Konečně zase jedno originálnější fantasy. Mimiochodem k jedné bojevé kaptole: Máš nějaké zkušensti s bojem s chladnými zbraněmi? Takže nemůžu v podstatě nic vytkonout. Jednička patří všem dílům jako celku a snad nebude vadit, když ji zveřejnímu zde, u epilogu.


ze dne 05.12.2007, 18:34:38
Nancy Lottinger: Vadit to nebude :-) Jsem poctěna. A ani nevíš jak. Vážně :-) A také jsem ráda, že je tam vidět nějaké to zlepšení, protože o to mi hlavně jde - vypsat se, vypsat se a zase se pro jednou vypsat... No, tak lehce - "lehce" zkušenosti mám... Dřív jsem dělala aikido (ale šlo oprabdu jen o dvou měsíční perný výcvik - to bylo těsně před tím, než dílko začalo vznikat...), teď dělám druhým rokem WT (Wing Tsun) a do toho všeho se nějak přimíchala Escrima. vše jen ale zatím jako amatér! A ty...? :-) Ještě jednou díky :-)

sirraell	13.09.2007, 9:17:06

Epilog ktery zni spis jak uvod k pristi knize. Musim rict, ze dlouhe prestavky mezi dily zpusobily, ze jsem se obcas ztracela, ale rozhodla jsem se to vytisknout, precist najednou a pak se ti znovu ozvu...


ze dne 13.09.2007, 16:15:17
Nancy Lottinger: Pokud na to budeš mí čas a náladu, budu jedině ráda! Budeš mít ucelený obraz... S tvojí pomocí to ještě víc vypiluju :-) Takže jedno velké a (prozatím) závěrečné Ď! (děkuju ;-))

Šíma	12.09.2007, 21:48:34

Určitě máš pravdu v tom, že mám tu výhodu, že můžu číst celý příběh "najednou" a nemusím čekat na publikaci dalšího dílu! ;-) Těším se na případné pokračování! Drž se a ať Ti to píše!

Šíma	12.09.2007, 21:28:56

Konec! Hm, škoda, ale chtělo by to nějaké pokračování... ;-) Celý příběh skončil v takovém neurčitu. Jana stále chodí do školy a patrně také na svůj výcvik! Celý příběh je taková epizoda z jejího života... Mnoho lidí zemřelo a Jana už patrně nikdy nebude tatáž Jana, kterou jsme potkali na začátku celého příběhu... Co dodat? Líbilo se mi to. Jedničky sice pořádným vysvětlením nejsou, ale komentáře Ti snad alespoň trošičku pomohou! Je jasné, že čím je příběh delší, tím je náročnější na čas a autor si musí uchovat svou příběhovou nit, aby se neplácal dokola a děj pokračoval stále vpřed! Na začátku jsem neměl ponětí, o čem to bude! Neznaméná překlad názvu příběhu něco jako: "Jsme největší!" nebo snad nejlepší? Příběhů o lidech, kteří mají nadpřirozené schopnosti a bojují se zlem je jako hub! Ale Tvůj je jiný a je český a odehrává se u nás, což se mi líbí! Ne všechno jsem vždy chápal a někdy jsem musel dávat dobrý pozor, abych se neztratil, ale myslím, že to stálo za to! Možná by to chtělo ještě celý příběh pořádně doladit, vychytat případné chyby a slova, která do něj trochu "nepasují"! Ano, mi se to "kecá"! :-DDD Dělám ze sebe "hogo fogo", ale do ničeho podobného bych asi nešel, že? No, některé povídky (ty delší, které jsem zde publikoval) jsem také musel znovu číst a vychytávat "věci", které se mi v nich nelíbily a přesto v nich mám stále nějakou tu chybu! Nebudu moralizovat a čeřit vodu, když není proč! Takže je to znovu za Jedna a celkově? No, asi také tak! ;-)


ze dne 12.09.2007, 21:38:17
Nancy Lottinger: Já ti opravdu strašně moc děkuju a vážím si toho, že sis to přečetl. Opravdu :-) Nechala jsem otevřená vrátka pro další díl, protože už teď se mi v hlavě rodí nápad. Jak je napsáno v úvodu, epilog je o třičtvrtě roku vepředu a pro drobné ujasnění, do výcviku právě před půl rokem chodit přestala... Někdy asi opravdu jen naznačuju, musím si uvědomit, že čtenáři prostě některá fakta neznají, ale kdyby se to četlo dvakrát, určitě by to v tom člověk našel ;-) Ale já ráda osvětlím tmavší momenty... Tohle je moje první dlouhé dokončené dílo a jsem ráda, že to dopadlo tak, jak to dopadlo. Těžko se mi s hlavními hrdiny loučilo :-) Když jsem to začala psát, byla jsem si jistá, že chci použít česká jména (Jana, Eva, zase Jana jako matka - neobvyklé používat stejná jména pro více lidí! Pak se tam objevil třikrát Karel atd...) a když se mi příběh rodil v hlavě, měla jsem přesně určené místo, do kterého jsem ho chtěla zasadit. To místo je ideální :-) Ono to není jen takové kecání, já vím, že to chce spoustu úprav. Když jsem publikovala první kapitoly, nebyla jsem ještě moc zvyklá na názory ostatních, postupně se to s pomocí vás všech zlepšovalo ;-) Takže můžu říct jen: Děkuju za kritiku i za motivaci!!! Za rok se na to podívám a přepíšu ty nedostatky... A mezitím se pustím do něčeho dalšího :-) A shrnutí? Za celou sérii děkuju :-)

BaD	07.09.2007, 7:49:16

Člověk by se těšil, že už bude mít Jana klid, ale nejen že se musí vyrovnávat s miulostí, ale ani současnost jí nepřeje. Skvělé, dávám za 1 a to i za celou sérii:))


ze dne 07.09.2007, 19:15:25
Nancy Lottinger: Jsem ráda, že sis to dočetl. A ještě ti něcodlužim ;-)

amazonit	03.09.2007, 12:48:08

souhlas s Pavlem, jen těžko bude bojovat sama se sebou, není ,,normální" a nikdy nebude, ať se bude snažit potlačit to sebevíc...doufám, že se vrátí:o)


ze dne 03.09.2007, 13:35:43
Nancy Lottinger: Doufám, že pokud ano, vrátíš se i ty ke čtení :-) Děkuju...

Pavel D. F.	02.09.2007, 23:03:58

Ano, to je úděl hrdinů. Pokud má někdo zvláštní schopnosti (vychování, trénink…), těžko sám před sebou uteče. Shodou okolností pracuji na podobném příběhu zvláštně nadaných dětí, ale děj se odehrává před třiceti lety, kdy jsme žili v totalitě, takže mnohé věci byly jiné. Jak jsem „zjistil“, i můj hrdina by si přál žít normálním životem. Tak nevím, jestli mu to umožním. Příběh Jany tedy skončil. Alespoň pro nás. Ona samotná má možná před sebou další dobrodružství. Tak kdybys „zjistila“, čeho se to dobrodružství bude týkat, neváhej se s námi o ně rozdělit.


ze dne 03.09.2007, 10:58:00
Nancy Lottinger: Asi "vypotím" slzu :o) Děkuju moc za přívětivé komentáře a za čas strávený u mého díla. Mně samotné se teda bude stýskat :o)Pokud bude někdy tvůj příběh k dispozici (pokud už není), ráda si ho přečtu.