obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Chceš realizovat své sny? Probuď se!"
Joseph Rudyard Kipling
obr
obr počet přístupů: 2915295 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39398 příspěvků, 5729 autorů a 389845 komentářů :: on-line: 0 ::
obr

:: Myšlenky srdce... ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Takové malé zamyšlení...
 redaktor Šíma publikováno: 05.09.2007, 20:41  
Trocha zamyšlení snad nikoho nezabije! ;-) Tohle ze mě jednou "vypadlo", ale nevím, nevím! Možná je to tak trochu zprofanované, kdoví?

Abyste byli v obraze, nejsem věřící, přestože věřím, že něco musí existovat? Je vám to všem jasné? Ne? To nevadí, hlavně, že šíma ví, na čem je! ;-)

Ale pozor, toto je poněkud "těžkotonážní" zamyšlení, okořeněné špetkou humoru a ironie! Máte na to žaludek? Pokud nebudete všemu rozumět, nezoufejte, protože sám autor také mnoha věcem nerozumí...
 

/ČÁST PRVNÍ - Tiché šepotání/

Chtěli bychom slyšet něco krásného, co prodchne lidskou duši a dodá odvahy, slova, která nedovolí vzdát se před první překážkou, ale přinutí nás jít dál, až za hranice vlastních možností, za hranice chápání lidského rozumu, dál, než si vůbec dokážeme představit.

Uslyšet ta pravá slova vyvěrající ze samé podstaty lidského bytí, kdy zapomínáme na svá trápení, na své bolesti a utrpení a vydáváme se neohroženě vpřed, vědouce, že je tu síla, která nedovolí, abychom padli před cílem a proklínali tak sebe sama, ale abychom se učili ze svých vlastních chyb a učinili z nich své přednosti pro svou další cestu za poznáním, vstříc dalším dobrodružstvím, hnáni vědomím, že každý den můžeme otočit list starý a vybrat z něj jen to nejlepší a začít psát list nový. Já vím, těch pokrčených a popsaných papírů je někdy hrozná spousta, ale za ten pokus to přece stojí, nebo ne?

Někoho potěšit, učinit šťastným. Darovat kus sebe sama, aniž bychom za to cokoli žádali. Radovat se z radosti druhých a alespoň na malý okamžik zapomenout na své starosti a starosti světa. Žít znamená poznávat, poznávat znamená tvořit, to je vytvářet nové hodnoty a tím se alespoň trochu přiblížit samotnému Bohu, aniž bychom se rouhali svou pýchou a tím, co jsme dostali jako dar od Něj. Když se nad tím zamyslíme, od koho máme své talenty a svůj rozum? Přestože si sám autor někdy říká, že když Pánbůh rozdával rozum, byl někde na konci fronty... A duše? To je kapitola sama pro sebe!

Přišli jsme na svět, abychom poznávali. Učili se poznávat sebe sama, druhé i tento svět. Naučili se milovat druhé a najít si v tomto světě své místo a zanechat po sobě stopu svých činů a nemusí to být zrovna činy hrdinské. Nemyslím tím všechny ty filmové a televizní hrdiny, viz. Rambo, Xena, Rocky a další. Buďme sami sebou. Nenechme se odradit od svých snů a ideálů, protože jimi žijeme a bez nich bychom zahynuli, stejně tak, jako bez vody a potravy. Bez snů by nebylo představivosti a bez ní by nebylo ničeho. Vždyť i samotný Bůh nejdříve snil a představoval si vše stvořené, neboť vše vzniká a končí v myšlence, která je jen kouskem energie, jež vzniká v naší mysli. Přesto se někdy zamýšlím nad faktem, zda-li také Bůh nebyl tak trochu schyzofrenik...

Važme si té síly, která dokáže prodchnout naší mysl a zároveň hýbat nekonečným Vesmírem. Dává sílu růst všem věcem. Živit je a usměrňovat. Myšlenka spojená s vírou, vytrvalostí a kouskem toho, co k nám sestoupilo z věčnosti, může v nás probudit sílu, která změní náš život jednou provždy! Tak silně a dominantně, že se naše sny a touhy a přání budou zdát nicotné. A o to také jde, neboť každý je obrazem věčnosti a síly, která ji spravuje, ať se nám to líbí nebo ne. Já vím, že slovo "víra" bylo v minulosti hodněkrát ohýbáno a mnohdy končilo na popravišti, na kříži, či na kůlu se dřevem a suchou slámou, díky falešné víře Inkvizice a těch, kteří věřili v jiného Boha, nežli jejich oběti.

Tvořme, abychom nezemřeli a náš duch nezlenivěl. Ať už jde o velké činy, nebo malé skutky. Lenost zabíjí ducha. Lenivé mysli se vše, co by ji mohlo prospět vyhýbá a činí ji neplodnou, jako kamenitou zem bez hlíny a živin. Lenost není ničím jiným, než obyčejnou lhostejností k životu a z ní nevzešlo nikdy nic dobrého, natož velikého, co by mohlo konkurovat oné síle, o které je zde řeč. Pomyslete třeba na Hloupého Honzu... No ten patrně není dobrým příkladem, ale Honza žil přece v pohádce a život je vším, jen ne pohádkou! Jsme a tudíž žijeme. Tvořme, aby bylo poznat, že jsme žili a nemusí to být nic velikého. Stačí jen se povznést nad hranici svého ducha a dovolit věčnosti, aby nás prostoupila. Dovolit Bohu, aby k nám promluvil a ukázal nám cestu. Často si kladu otázku, co tím myslel, když řekl: "A budiž světlo!" Žárovku přece vymyslel jistý pan Edison, nebo snad ne?

Pamatujme na to, že tu nejsme pro sebe, ať už děláme jakoukoliv práci a věříme v jakoukoliv víru. Bůh je jenom jeden. Ano, dalo by se o tom diskutovat, protože co víra to jiný Bůh a kdo se v tom má potom vyznat? Ale neodbíhejme! Narodili jsme se bez svého přičinění a své vlastní vůle a bez ní i zemřeme, budeme-li muset odejít. Vše, co je mezi zrozením a smrtí, máme ve svých vlastních rukou. A tak až se zaposloucháme do ticha hlubin svého srdce, poznáme snad, že v každém z nás je kousek Boha, bez ohledu na naše náboženské přesvědčení. Vše s čím přicházíme do styku máme jako dar od Něj. I věda samotná je jakýmsi druhem víry, v kterou věříme, když zkoumáme zákonitosti světa a přivíráme oči před pravdou, abychom neoslepli. A ona si k nám přece jen najde cestu. Možná jednou skutečně zvítězí Pravda a Láska nad Lží a Nenávistí...

Hledáme ta správná slova, která by nás přenesla přes naše utrpení, naše bolesti a soužení. Stačí jen, když se ponoříme do svého nitra a opustíme všechny své emoce a předsudky. Zdá se to těžké? I život sám je těžký a dává nám to o sobě znát, ale jak bychom pak poznali, že jsme žili? Jakobych viděl vaše tváře a slyšel vaše slova: "Řekni to miliónům lidí, kteří jsou nemocní, hladoví, špinaví a bez přístřeší a práce..."

/ČÁST DRUHÁ - Byli jsme zrození z lásky/

Nikdo z nás si pamatuje na okamžik, kdy jsme přišli na tento svět. Vlastně jej nikdo z nás nezná, protože jej zastřel závoj uplynulého času. Přišli jsme na tento svět jako malí ubrečení tvorové, kterým až do chvíle porodu nic nechybělo. Byli jsme v matčině břiše a cítili se bezpečně a nezajímalo nás nic, co se děje tam venku. Vše změnil jediný okamžik. Taky vás napadla jedna věta? "Mami? A co tu, sakra, jako budu dělat?"

Od té chvíle jsme se dali nevědomky na cestu poznání a učení. Naučili jsme se rozeznat jednotlivé lidské postavy a věci kolem nás. Postavili jsme se na vlastní nohy, i když to v tuto chvíli byl jen prostý fakt, že jsme se již nemuseli plazit po břiše. Ale i to se neobešlo bez častých pádů a boulí. Časem jsme rostli a naučili se ovládat věci kolem sebe. Pochopili jejich účel, k čemu vůbec jsou a hlavně přebírali zkušenosti od svých rodičů, kteří nás vychovali jak nejlépe uměli, neboť i naši rodiče jsou pouhými lidmi se svými sny a ideály, které se postupem času změnily k nepoznání a některé z nich ztratily na důležitosti. Konec konců, lidé se také často mění a jeden se nestačí divit, co se z dotyčného člověka stalo...

Pak přišel čas shlukování se do part a učení se kamarádství a přátelství. Utváříme si své vlastní názory na život a věci kolem sebe. Odhazujeme staré nepotřebné názory a přebíráme nové. Dospíváme a odrůstáme dětským střevíčkům, ale uvnitř jsme stále zůstali malými dětmi, jen to na sobě nedáváme znát. Ano, ubíjíme to malé dítě v sobě, ale přesto je mezi námi mnoho lidí, kteří jsou duchem stále mladí, přestože jim je hodně přes padesát? Šedesát? Dak dobře, sedmdesát i více let! Být navždy mladý, není to hezká pohádka?

Poznáváme život. Třídíme své zážitky a ukládáme je do svých vzpomínek. Srovnáváme své zkušenosti se zkušenostmi svých rodičů. Snažíme se od nich odpoutat, i když v koutku své mysli víme, že jsme pochytili velkou část z toho, pro co oni sami žili. Hádáme se s nimi, přeme se a snažíme se prosadit právě ty své názory, které pokládáme za vlastní, abychom nakonec dali rodičům za pravdu. Kuře nemůže být chytřejší než slepice, ale přesto se o to může pokusit, protože i ono časem doroste a stane se také dospělým jedincem... Ano, dalo by se o tom diskutovat! Kolik mladých lidí má vysokou školu a jejich rodiče vychodili sotva základku nebo střední školu? Ale životní zkušenosti jsou jednou věcí a nabyté vědomosti druhou...

Pokoušíme se žít. Zařídit si svůj život a najít v něm své místo. Navazujeme nová přátelství a upevňujeme ta stará. Hledáme si své životní partnery a snažíme se pokračovat v tom, co začali naši rodiče. Najednou přicházíme na to, že mnoho z toho, co jsme si vysnili nemůžeme z nějakého důvodu uskutečnit a cítíme se frustrovaní. Musíme činit kompromisy, i když je nám to proti mysli. Najednou se nám zdá, že sám život je proti nám a hází nám zlomyslně klacky pod nohy. A my pak děkujeme svým rodičům za to, co všechno pro nás udělali a co všechno nám vtloukli do hlavy a byli na nás jakkoliv přísní a soužití s ními bylo často na hraně nože. Ano, mnoho dětí nepoznalo nikdy tátu a mámu, protože vyrostly v dětských domovech, o to je to smutnější!

Vylétáme ze svého rodného hnízda a probíráme se zvolna k životu. Ocitáme se v dobře či méně dobře zaběhnuté společnosti se svými pravidly a zákony, které musíme chtě nechtě dodržovat. Hledáme skulinky a snažíme se vrátit alespoň na chvíli do doby bezstarostného dětství, ale jeho brány jsou již nadobro zavřené. Ptáme se, co dál?
Nahlížíme do svého srdce a do své mysli a hledáme torza a střepy svých odhozených či zaprášených přání a snů. Snažíme se je probudit k životu a vdechnout jim část svého života, abychom s nimi prošli naším bytím v jakési symbióze. Pokládáme si otázku: Proč tu vlastně jsme? Není na světě člověka, který by si ji alespoň jednou v životě nepoložil. A co bude dál?

Celý život se honíme za svými sny. Vytváříme nové hodnoty. Vynalézáme věci, které nám usnadňují náš každodenní život a snažíme se pochopit a milovat sebe a ostatní. Nemůžeme zapřít sami sebe! Svou podstatou a důvod, proč jsme tady, i když jej po pravdě neznáme. Jsme sami uprostřed Vesmíru na malé planetě obíhající kolem žlutého Slunce. Ptáme se: "Jsme tu sami?" Připadáme si malí a nicotní. Ano, jsou tací, kteří se neptají na nic! Je jim to jedno a oni jsou spokojení, protože nevědomost hříchu nečiní...

Celý čas své pozemské pouti hledáme odpovědi na otázky týkající se naší existence, lidského bytí a cíle další cesty. Toho, jak vznikl náš svět i rozměrnější prostor okolo něj, Vesmír. Všechny odpovědi jsou v nás, ukryté kdesi hluboko v naší mysli. Celý život hledáme kousek pokoje a bezpečí uprostřed světa válek, katastrof a nemocí a utrpení. A ptáme se: "Proč máme tedy poznat tento svět?"

Zdá se nám, že se tato planeta stala centrem řádění zla v celém širém Vesmíru. Možná, že právě tímto k nám promlouvá čísi hlas a snaží se prolomit naši barieru postavenou z našich názorů a zkušeností. Všechna tato slova můžeme hodit za hlavu a nevěnovat jim pozornost, ale ony si k nám najdou cestu, třeba v čase bídy a nouze. A tím naléhavěji budou do nás dorážet a dožadovat se toho, abychom jim alespoň na okamžik naslouchali. Otázkou je, zda-li je to dobře, nebo špatně...

/ČÁST TŘETÍ - Úskalí sebedůvěry/

Také se často cítíte jako nevěřící Tomášové? Nechybí nám víra? Zdravá víra v sebe a v druhé. Zdravá sebedůvěra, protože se uzavíráme do svých světů jako šnek do své ulity. Díváme se na svět a nevěříme svým očím, i když vidíme vždy jen to, co chceme vidět. Vše je určitým druhem iluze, kterou klameme sami sebe a pořád si něco namlouváme a nemáme odvahu si přiznat pravdu! Možná, že Matrix skutečně existuje, žijeme v něm a ta opravdová realita je nám jaksi navždy skrytá...

Víra. Kouzelné slovo. Můžeme ji prožívat a splynout s ní. Ztratit se v ní a přestat myslet na své problémy. To však neznamená, že se vrhneme do "náboženského blouznění", které nezřídka vede až k fanatismu a odmítání všeho, co z naši vírou nesouvisí. Nemusíme být členy té či oné náboženské obce, abychom pocítili hluboký klid a mír. "Hm," autor se jaksi zamyslel. Vše je tu pro nás, stačí jen zbavit se svých starostí a pohlédnout na své problémy z jiného úhlu pohledu. Vždy tu bude někdo, kdo trpí více než-li my. Vždy tu bude někdo chudší a nemocnější. Myslíte, že nevím, o čem mluvím, zeptejte se muslimských fanatiků s dynamitem kolem beder! Jejich poslední slova? "Allah akbar!" Aláh je veliký!

Nebudeme-li bojovat proti stresu a každodennímu tlaku, může se stát, že se zhroutíme pod obrovským množstvím svých nahromaděných a nevyřešených problémů, ať už citových či jiných. Zakomplexujeme si svou mysl a postavíme si sami do cesty jakýsi druh mentálního bloku. Ocitneme se tváří v tvář velkému nebezpečí. Svému vlastnímu strachu. Nejenže každý den vedeme boj o svá práva na život, o kus chleba a střechu nad hlavou, kus své vlastní lidské existence a důstojnosti, přidáváme k tomu i své vlastní nevyřešené záležitosti, které se zvolna hromadí a kupí, aby nás pak v jediném okamžiku zavalily. Stačí jen tak málo, věřit si. Na druhé straně mezi námi žije mnoho takových lidí, kteří by nám nejraději vymyli naše mozky, abychom uvěřili jejich pokřiveným názorům a až do smrti jim sloužili jako tupí otroci!

"Věřit sobě i životu." Co to znamená? Je těžké bojovat proti sobě samému. Neustále svádět boj s oním drakem ve vlastní mysli. Cítíte tu tíhu? S každým probuzením se zvětšuje. Každý uplynulý den přidává svůj díl k rostoucí pyramidě. Nejprve taháme jen malou kárku, ale než se nadějeme, je z ní celý vlak. Stačí jen odpojit všechny naložené vagóny a nechat je na slepé koleji? Vyřeší se tím něco? Nebo je budeme muset jeden po druhém vyložit, až zbudou jen prázdné vozy? Nikdo to za nás neudělá! Jedno čínské přísloví říká: "Dokud nepřemůžeš svůj strach, nikdy nebudeš svobodný!"

A ještě něco! Musíme uvěřit, že to jde. Zbavit se alespoň části z každodenního stresu. Nejde se to naučit hned, ale můžeme se o to pokoušet každý nový den. A čím častěji budeme svádět onen boj, tím větší a častější budou naše vítězství! Stres je tichým zabijákem a má silné zbraně: Drogy, Sex a Alkohol... Jsou to falešné iluze chvilkového opojení mozku, které když odezní je návrat do reality vždy o to těžší, čím více těmto drogám podléháme! Co následuje na konec? Pád vlastním "rypákem" na holou zem! To zabolí...

/ČÁST ČTVRTÁ - Trápíme se/

Trápíme se nad různými problémy, které nám vyvstaly před očima jako bájné příšery. Co je trápení a strach? V Kazateli je psáno: "Budete se bát, třást se strachy a úzkostí!" Proč? Proč bychom se měli trápit a otevírat svou mysl strachu a obavám? Bojíme se o své blízké! O majetek, který nám může někdo ukrást! O své dobré jméno? O tisíc dalších věcí! Bojíme se o sebe, o své zdraví a třeseme se při pomyšlení, že jednou přijde čas, kdy odtud odejdeme, protože tu pro nás nebude místo. Ať se přihlásí ten, kdo nemá strach ze smrti! Hele, zubatá, ale nemá kosu, nýbrž motorovou pilu... No, toto?

Kdo nám může říci, co bude pak? Kdo ví, co se stane, až naše vědomí vyprchá do nenávratna a naše duše zmizí v nekonečných dálavách? Nikdo nám nemůže nic s určitostí říci! A proto se není třeba bát okamžiku, kdy si nás někdo nebo něco vezme z tohoto světa! Mnozí spekulanti nám slibují věčný mír a pobyt v ráji. Všem hříšníkům, kteří nelitovali svých hříchů a nezpytovali své svědomí pobyt v ohnivém jezeře zatracení! Kde je tedy pravda? Nikdo z lidí ji nezná. Možná se všichni jednou sejdeme na stejném místě: v Pekle, Očistci, nebo v Rájí! Ale co když ani jedno neexistuje?

Kolikrát za den se snažíme dozvědět něco o své budoucnosti. Trápíme se strachem a obavami. Bojujeme proti všemu protivenství a s každým vyřešeným problémem jsem blíž ke svému cíli, dál od dotěrného strachu. Nebojte se! "Nebojte se, neboť jsem s vámi od této chvíle až na věky věků! Dávám vám pokoj, ne jaký vám dává svět, nýbrž svůj pokoj, ať se vaše duše neděsí a netřesou úzkostí!" Co si o tom všem máme myslet? Na jedné straně se máme všeho bát a na druhé máme zachovat klid?

"Co se s vámi děje?" ptá se jeden muž druhého. "To nic, to se mi jenom třesou trenky strachy!"

Ten pokoj je v nás. Ukrytý v hlubinách moře strachu. Pod nánosy každodenních problémů. Poznejme svůj strach a buďme svobodní! Jde tady jen o několik slov, ale jejich realizace je v praxi velmi obtížná. Záleží jen na nás, zda-li přijmeme pomocnou ruku! Koho? Nemluvím o různých sektách a o lovcích lidských duší. Mluvím o někom, kdo zná tajemství stvoření a nekonečné lásky, která je konec konců nejlepším lékem na strach a obavy! O kom to vlastně mluvím? Možná o Bohu, možná o nekonečné inteligenci, možná o lidském rozumu, kdoví? Že to zní jako prachobyčejná fráze? Nejspíše ano, znám ještě jednu frázi na toto téma: "Odpočívej v pokoji! (R.I.P.), ale to je už o něčem jiném! Každému je pak jistě všechno ukradené (starosti a obavy), když vydechne naposled!

/ČÁST PÁTÁ - Jsme tu jen krátce/

Kolik lidí se snažilo zmapovat lidský život? Od narození do smrti? Kolik bezvýznamných lidí zemřelo, aniž by si toho někdo všiml? Kolik znáte sousedů? Kolik lidí znáte o kus dál od vašeho domu. Co je to vůbec bezvýznamnost? Kdo hledí na to, zda-li je ten, či onen člověk slavný a bohatý? Slávu i bohatství bude muset každý nechat na tomto světě. To jediné, co si vezmeme s sebou, budou jen naše dobré či zlé skutky. No, sám nevím, co mě víc tíží. Jak se to říká? Cesta do Pekla je dlážděná dobrými skutky? Potom si vyberte!

Sám život je neustálým bojem mezi dobrem a zlem. Neustálým rozhodováním mezi dvěma či více alternativami. Každým okamžikem stojíme na rozcestí. Kam se máme vydat? Co udělat? Za čím jít? Za hlasem svého srdce? Život není pohádka, ve které se hloupý Honza vydá za svou vyvolenou. Sleze z pece a matka mu dá ranec buchet pro kouzelného dědečka, který mu za ty buchty splní tři přání! Záleží pak na tom, zda-li je Honza natolik moudrý, aby napečené buchty sám nesnědl, nebo si přál ta správná přání a nevymrhal je na zbytečnostech. Nejsou tu ani bájní draci a na smrt vyděšené princezny, které přijede zachránit rytíř na bílém koni, který pak usekne draku všechny jeho hlavy a odveze si princeznu na zámek a žije s ní šťastně až do smrti! Existuje však ještě jedna možnost, a to: "Pokud nezemřeli, žijí šťastně až dodnes!"

Je ironií osudu, že jen ti, kteří něco dokázali, zůstali v paměti následujících generací a ostatní upadli v zapomnění. Snad je to tak dobře, protože jak jinak by měla být zhodnocena jejich nadlická dřina, kterou vykonali, aby dosáhli svého cíle? Jsou tu však i lidé, jejichž jména se nikdy neobjeví mezi nejslavnějšími jmény světa, avšak oni vykonali mnohem víc, protože se dřeli do úmoru se svými životy a každodenními problémy a snažili se pomoci druhým. Jejich život měl pak o to větší cenu! Kolik lidí se snažilo povznést "z bahna" společnosti a zazářit na nebi jako "stálice"? Kolik takových lidí zahořelo jako svíce pro své sny a ideály, ale jejich vlastní oheň je spálil a oni nakonec shořeli až na troud? A takřka nic po nich nezůstalo...

Každý člověk je jedinečný a výjimečný originál a záleží plně na něm, jak se ke svému životu postaví a kudy se na své cestě životem vydá. V těchto slovech vyplývá jasný význam svobody rozhodování se všemi klady a zápory. Každý si může vybrat! Každý má právo volby zvolit si tu či onu alternativu a jít si svou vlastní cestou, i když je skutečná svoboda relativním pojmem, protože tu budou vždy nějaké společenské či jiné mantinely, které nás budou spoutávat. I když kolik vznešených myšlenek a ideálů změnilo lidské dějiny? "Budeme se mít lépe! Vzhůru do revoluce, ať shnijí staré časy! Pryč s krály, pryč s císaři a monarchy..." Výsledkem byla Velká Říjnová (Listopadová) revoluce a před ní ještě jedna, ta Francouzská, která vynalezla jednu velmi podařenou věc: Gilotýnu!

Cítíte to? Každý člověk je originálem. Důležitou bytostí se svými právy a povinnostmi. A také za svou svobodu nese plnou zodpovědnost! Nese následky svých činů, svého myšlení a postoje k životu... Vymlouvat se na osud mohou jen slaboši a neschopní lidé, kteří nemají odvahu jít životem se svým křížem na ramenou. Kolik lidí to myslelo dobře a skončili svůj život na kříži? Možná jen jeden z nich byl opravdu bez viny, ale díky náboženskému a politickému šílenství zaplatil za své ideály smrtí...

Odpovědnost! Ta souvisí se Svobodou, se životem i se sílou, která nás postavila na tento svět! Jsme zodpovědní sobě samým, druhým i věčnosti. Nezapomínejme, že vše je tu pro nás! Každé stéblo trávy, kapka deště či závan větru, nebo záře slunce. Víme o tom? Vážíme si toho? Uvědomujeme si to skrze hradbu každodenních problémů. Dá to práci nezabřednout do bahna svých starostí, ale jak už bylo řečeno, bez práce není koláčů a bez odpovědnosti za svůj život není svobody! Záleží jen a jen na nás, jak svůj život prožijeme! V radosti či strasti! V míru se sebou samými, či v neutuchajících válkách. Stačí si jen vybrat!

/ČÁST ŠESTÁ - Chvění motýlích křídel/

Je těžké tomu tvrzení uvěřit! Skutečnosti, že máme svůj život ve svých vlastních rukou. V životě musíme neustále čelit různým nástrahám a situacím, kdy se musíme plně spolehnout na svůj rozum a své schopnosti. Někdy nám nikdo nepomůže, protože dané rozhodnutí zůstává jen a jen na nás. V tom je také naše svoboda. Svoboda přijmout plně důsledky svých rozhodnutí, ať už je jejich důsledek jakýkoliv. Nemůžeme neustále utíkat před životem a uhýbat do falešného světa iluzí.

Je to stejné, jako kdybychom stavěli dům na písečném břehu velké řeky. Přijde povodeň a odnese nás i s domem. Na čem chceme stavět? Na písečném břehu nebo na vysoké skále? Kdo by se trmácel tak vysoko? V životě není nic zadarmo! Co si neumíme vybojovat, to musíme protrpět! Stačí se jen zamyslet nad tím, co vlastně chceme, jak si chceme zařídit svůj život, s kým jej chceme prožít a co chceme po sobě zanechat!

Kouzlo života spočívá v každodenním prožívání maličkostí. Poznávání a nalézání stále něčeho nového za omšelým a prachem zaneseným stereotypem. Všednost zabíjí ducha a vede k nepřiměřené aktivitě a činům, které nám mohou přinést nepříjemnosti a starosti, kterým bychom se mohli vyhnout, kdybychom se alespoň na malý okamžik zastavili a zamysleli se nad svými plány a potřebami. Já vím, že přednáším svá velkohubá slova (Možná o americkém snu, který snad ani neexistuje?), také jsem vstával ve čtyři ráno do práce a vracel se po třetí hodině odpolední. Prožíval jsem den za dnem a nenáviděl sebe, svou práci a svou neschopnost cokoliv změnit...

Mohou nás tedy naše starosti zničit? Mohou a nemusí, pokud jednáme promyšleně a nenecháváme se zbytečně strhnout chvilkovými pocity a lehkovážnými myšlenkami. Zastavme se v hlubinách svého ducha a naslouchejme hlasu našeho srdce, které je neustále pod nadvládou rozumu, možná narazíme na ta správná slova. Naše mysl nebyla stvořena proto, aby se stala vůdčí složkou života. A na druhé straně, naše duše a duch nám nebyly dány k tomu, aby se nechávaly unášet proudy pocitů. Záleží na vzájemném propojení obou hlavních složek. Jen tak se můžeme vyhnout zbytečným konfliktům z druhými i se sebou samými. Když se dva bijí, třetí se směje!

Stačí jen naslouchat hlasu svého nitra a oddělit zrno od plev. Jak to udělat? Na některé věci musíme přijít sami, nikdo je za nás neudělá! Nezbývá nám, než se obrnit trpělivostí a shovívavostí ke svým omylům a omylům druhých. Nesmíme zapomínat, že zázraky se dějí těm, kteří na ně věří. A že zázrakem je sám život. Važme si toho! Nesmíme brát svůj život jako samozřejmost. Ano, hlasy ve své hlavě? Existuje jistá nemoc, kdy pacient slyší ve své mysli cizí hlasy, které mu říkají kdoví co... Je těžké odlišit své druhé Já a neskončit v blázinci. Náš rádce je jednou věcí a chorý duch věcí druhou. Otázkou však je, co Bůh zamýšlel, když nás stvořil k obrazu svému! Že by také žil v jistém rozdvojení mysli? Copak nevěděl, co z toho všechno vzejde?

Jsme tu pro život, nebo život pro nás? Vážíme si Slunce, které nám dává život? Vážíme si přírody? Vážíme si Země, která nás vzala za své? Nebo to bereme jako prachobyčejný fakt? A tady vznikají všechny naše konflikty a problémy, i když o nich právě teď třeba ani nevíme! Spory mezi lidmi! Spory mezi člověkem a přírodou! A mezi člověkem a Bohem! Někdo věří na evoluci, ale není evoluce také vírou? Nakonec, nikdo tu nebyl, když Vesmír vznikl, tak proč bychom si tím měli lámat hlavu?

Ale kdoví, jak to doopravdy vlastně je? Kdo je Bůh a kdo jsme my? A nejsme také bozí, když jsme Jím byli stvoření k obrazu svému? Jak řekl klasik: "Jsem ateista, chvála Bohu!" Že vám jde z toho všeho hlava kolem? Mně také, ale neděsí vás pomyšlení, že si jako lidé hrajeme na všemohoucího a podřezáváme si tak svou vlastní větev, na které žijeme? Ale to je zase o něčem jiném, o ekologii, politice, umění války, ale také tolerance a dalších věcech.

Život je velmi složitý a zároveň hodně zranitelný. My jako lidé (nebo lidstvo) patříme do tohoto světa a ačkoliv se nám hlavou honí tisíce myšlenek a žijeme (v chudobě a nemoci) mezi bohatými lidmi a ptáme se, kde je spravedlnost! Možná se jí nikdy nedočkáme! Kdoví, jak byl život stvořen a jaké zákonitosti v něm panují, nakonec, věda ještě nepřišla na všechny taje života a Vesmíru, ve kterém žijeme! Proto je tu tolik místa pro víru, pavíru a další křivolaké polopravdy! Co na to Bůh? Co andělé? A co ďábel? Bude konec světa? Konec lidstva? Možná ano, pokud se nezamyslíme nad otázkami, které nás každodenně trápí, ale to je zase o něčem jiném! Naše životy jsou křehké jako motýlí křídla. Jsme tu a zase nejsme, žijeme si své jepičí životy na kouli, která se řítí prostorem kolem Slunce a myslíme si o sobě, kdoví, co jsme! Co když nám chybí také trocha pokory?

Snad jednou dostaneme odpovědi na všechny své otázky! Jako jeden muž, který se v kostele zeptal nejvyššího: "Bože? Mohu ti položit jednu otázku? Proč tu vůbec jsme?" A chvíli bylo ticho. Nakonec se ozval Bůh v jeho mysli a řekl: "Proč? Jste tady a je jedno, zda-li díky náhodě, nebo mému rozmaru!" Muž se chvíli zamyslel a odporoval mu: "Ale tys mi vůbec neodpověděl, pane!" Bůh se zasmál a pokynul souhlasně hlavou. "Byl by váš život snazší, kdybyste znali pravý důvod své existence?"

/KONEC/


 celkové hodnocení autora: 96.6 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 7 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.1 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 16 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 54 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Dandy518 01.08.2014, 1:06:21 Odpovědět 
   26. 06. 2014

Tak dlouhé zamyšlení jsem ještě nečetl. Člověk by si jej měl přečíst vícekrát, aby si myšlenky v Myšlenky srdce srovnal.
Dokázalo by tvoje dílko změnit smýšlení lidí? Slova jsou přeci mocná zbraň!
 ze dne 01.08.2014, 15:01:32  
   Šíma: To netuším, ale vím také, že myšlenky a názory mohou být nebezpečné (i zneužitelné), pokud se opakují dostatečně často (stačí juknout na diktátory), na druhé straně mohou i poučit či přimět k zamyšlení... Slovo je prostě dvousečná zbraň.
 sirraell 22.10.2007, 11:48:12 Odpovědět 
   Par chybicek, ale nic co by se v tomto uzasnem textu neztratilo. Tve mysleni je mi velmi blizke a musim rict, ze je to dobry pocit, kdyz clovek narazi na nekoho s podobnym smyslenim. Jak Mathew naznacil, je jen jeden princim ale mnoho uhlu pohledu. Mam takovy pocit, ze my stojim hodne blizko sebe... Myslim, ze jak Cuk naznacil, kdyby jsi si to znovu precetl, trosku bys to vyladil, ale mne se to libi i tak aproto davam za 1
 ze dne 22.10.2007, 11:50:53  
   Šíma: Díky za zastavení a komentář! ;-)

Ano, na dílku je pořád co "ladit" a "dodělávat"! Vždy v něm bude něco, co se dá změnit, možná některá dílka rostou s jejich autory! Díky za připomínky, zatím jej nechám tak! Jsem rád, pokud se líbilo! ;-)
 Mathew 21.10.2007, 19:53:16 Odpovědět 
   Děkuji! *pokorně a vděčně se usmívající smajl*
 ze dne 21.10.2007, 20:05:37  
   Šíma: Beru Tvé poděkování i "smajl" jako kompliment a rovněž děkuji za Tvou návštěvu a komentář! ;-)
 Kondrakar 14.09.2007, 10:08:26 Odpovědět 
   No klobouk dolů! Je v tom hodně pravdy a věcí k zamyšlení.
 ze dne 14.09.2007, 11:04:56  
   Šíma: Napsal jsem tuto "úvahu", nebo snad "zamyšlení" před nějakým rokem, takže než jsem to dal na SASPI, něco jsem ubral a něco zase přidal! Hm, výsledek je před Tvýma očima! :-D

Díky za zastavení a komentář!
 Vipero 07.09.2007, 22:30:22 Odpovědět 
   Uf...
 ze dne 07.09.2007, 22:49:47  
   Šíma: Uf? Jako: Uf, šímo, tys dokonalý blázen, proboha, cos to napsal?

:-DDD

Díky za návštěvu, Tvůj čas, komentář i známku! ;-)
 cate 07.09.2007, 20:40:34 Odpovědět 
   ...převážně vážná úvaha...rozhodně plnohodnotně hodna hodnocení 1..:o)
 ze dne 07.09.2007, 20:48:11  
   Šíma: Děkuji, ale ne s přímo vážnou tváří, ale Tvůj komentář mi vyloudil úsměv na líci! Proč? Bůhví... Díky za zastavení a známku!
 čuk 06.09.2007, 8:29:18 Odpovědět 
   V každém případě dílo vyzývá k zamyšlení a je apelativní. Klade mnoho otázek a dobře jest, když se každý nad nimi zamyslí a vyvodí pozitivní závěry pro sebe.
V podstatě jsou úvahy určitou variantou E. Fromma, který kromě sebezdokonalování, nezištnosti dávání korunuje smysl člověka láskou.Tvoje psaní je trochu protikladné, kdybys to vzal z odstupu rozhodně by se vytříbilo a zkrátilo.
V mnoha fázích jsi přílišným optimistou a idealistou. Nevím, jestli kdo vyřešil otázku soběstačnosti jedince, soběstačnosti lidského proudu aniž se vyhnul vytvoření ideje a ideálu. V tomto smyslu je diskutabilní pojem Boha, rozhodně je přijatelnější pojem odlidštěné vyšší inteligence. Zaštítíme-li se Bohem, můžeme ze sebe svrhnout osobní odpovědnost a vykonávát v jeho jménu i zlo. A také: co učinil Jobovi, a v našem světě to vždy neskončí hapyendem Existence poté: jediný velký otazník. Zřejmě bude nutné vyjít z drsné reality a věřit ve vývoj lidstva ve Frommově směru. Tvá snaha je chvályhodná a potřebná. Výhodou je autenticita a kroužení mysli,ale z hlediska ucelenosti je to zase nevýhodou. K mnohým závěrům by bylo možno dojít analýzou a ne duchovním opojením. Obojí sloučit by chtělo hodně práce a studia. Mohl bys v tom pokračovat. Jedna dávám za přínosnost etickou a ne estetickou.
 ze dne 06.09.2007, 12:11:49  
   Šíma: Díky, čuku, za velmi obsáhlý a podnětný komentář! ;-)
 Maura 05.09.2007, 20:40:21 Odpovědět 
   Tak, to je opravdu krásné dílo, plné skvělých myšlenek, plné radosti a lásky. To se mi líbí. Gratuluji.
 ze dne 05.09.2007, 21:49:15  
   Šíma: Díky, Tvá slova mě potěšila na duchu, protože jsem měl víceméně obavy, že tohle dílko propadne na celé čáře! Uvidím, co na něj řeknou čtenáři... Díky za publikaci! ;-)
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
tester2
(18.9.2019, 20:40)
tester
(18.9.2019, 20:37)
Luboš Kemrň
(8.9.2019, 16:38)
Asinějakávadná
(5.9.2019, 22:42)
obr
obr obr obr
obr
Zorie ze Střeko...
Zirvith Snicket
Ve znamení kord...
Zirvith Snicket
Návštěva
Baworg
obr
obr obr obr
obr

Jedna z věcí
Francis Black
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr