|
|
|
|
|
:: Na SASPI.cz je právě 28984 příspěvků, 4549 autorů a 303366 komentářů :: on-line: 12 ::
|
 |
|
:: Kuře v tubě ::
 čuk |
publikováno: 06.09.2007, 9:32
|
| Šímův geniální pojem "Kuře v tubě" popsaný v jeho povídce i některé názory oponentů: "jak nechutné to jest", mě vedly k tomu, že jsem se pokusil o nové pojetí představy kuřete v tubě, z hlediska organických syntéz i sci-fi parodií. |
| |
|
|
„Já si zrovna představuji krásné nové měkké kožené boty,“ řekl ryšavý muž zvaný Jack , co měl střední věk a střední postavu.
„Proč zrovna boty, a z jakého materiálu?“ zeptal se Jackův jediný společník prošedivělý Tom. Otázku šeptal skrz úzké sevřené rty za bezeslinnými ústy.
„Již mě omrzely ostatní představy. Myslím, že nejlepší by byla kozinka.“
„Máš pravdu, kozinka je nejměkčí.“
„Když si představím, jak krásně by se kozinka žvýkala, ta chuť a vydatnost do žaludku.“
Jack se pokoušel slinit, ale nešlo mu to a Tom byl na tom podobně. Není divu.Již příliš dlouho nejedli a nepili na téhle kosmické minilodi, která se odchýlila od přikázaného směru a teď si letí bůhvíkam, bez zásob a s dvěma hladem umírajícími muži posádky. Zavírají oči a oddávají se svému osudu.
Jack je však vitálnější a mluvnější.
„Přece nejsou na tyhle poonditý lodi jen věci z plastů a kovů? Plastový boty, plastový obleky? Nic, ani kousek látky, co by se alespoň dala žužlat.“
„To je módní trend. Jen se divím, že nám inženýr Alfréd tak špatně seřídil mašinu. On, velký experimentátor.“
„Snad ve své skryté šílenosti se rozhodl udělat experiment s námi a teď nějakou skrytou kamerou pozoruje naše umírání. No co, projdu ještě jednou všechny prostory, co kdyby se někde vyskytla třeba nějaká zapomenutá myš nebo chroust.“
„Ty jsi byl vždycky nenapravitelný optimista,“ zašeptal Tom z mdlobného polospánku.
Po čtvrthodině do řídící kabiny vevrávoral Jack, bez čehokoliv k snědku, avšak s jakýmsi novým poznatkem. Zatřásl Tomovým ramenem a vzrušeně mu říká:
„V únikovém prostoru jsem našel krabici s nápisem: Otevřít jen na pevné zemi. A s udanými letovými souřadnicemi. Za nimi několik vykřičníků.“
Tom zablábolí:
„Nuže leťme tam, kam nás vede příkaz krabice. Že by poslední Alfrédův pozdrav?
Sadista.“
„Že by tušil, že raději vzlétneme do Vesmíru než abychom hladem sešli před porouchaným řídícím panelem?“
„Žádný člověk se nikdy v Alfrédovi nevyzná. Tak je geniální. Bezskrupulózní vědec!“
Po chvíli nastavili oba mátožící se kosmonauti kurz uvedený na krabici a oddali se opět svému osudu jemně pochrupávajíce. Ani plastové obleky poslintat si nebyli schopni!
Probudil je náraz. Jejich loď, (byla to spíše lodička), dosedla na pevný povrch a zvířila oblak prachu. Nic víc se nestalo, neboť přistávací modul fungoval bezchybně. Když se prach usadil (hle, funguje zde gravitace!), spatřili průzorem povrch cizí planety. Kameny, kamínky a prach, ani stopa po zeleni či jakémkoliv projevu života. Nevidno ani červíčka ani bacilka či jiného mikroorganisma.
Oba muži vylezli průzorem po čtyřech, Jack za sebou táhl krabici. Z posledních sil splnil příkaz na ní napsaný. V krabici byla tuba. Nahnul krabici a tuba se vykutálela na kameniště. Na tubě bylo napsáno velkým písmem: Otevřete mne. Uzávěr tuby nebyl jednoduchý, byl spojen s různými hejblaty a drátky.
Oba muži široký uzávěr povolovali, chvílemi odpočívali a funěli dech a vzduch (jaký div, na této pusté planetce byl vzduch!), až uzávěr povolili. Pak uslyšeli nejrůznější zvuky, to jak pracovaly vnitřní tubní mikromechanizmy, až nakonec převládlo kuřecí popípávání.
Ústím tuby se protáhlo neuvěřitelně elastické žluťoučké kuře, náhle plné života. Hrabavou nožkou vyprostilo z tuby téměř nekonečný proud zrní. Kuře se dalo do zobání zrnek, i na Jacka a Toma se dostalo. Nakonec kuře z tuby vyštrachalo korýtko s vodou a začalo pít. I na Jacka a Toma se vody dostalo.
Když se oba muži vzpamatovali z překvapení a své slabosti, vykřikli jednohlasně:
„Zázrak!“
(Jak je vidět, jejich rekonvalescence proběhla úspěšně, neb síla jejich hlasu se jim vrátila).
Přemýšlivější Tom se zamyslel, načež se ťukl do čela:
„Tohle je Alfrédova práce. Ne nadarmo se dříve živil jako kouzelník. Před tím než se dal na sofistikovanou techniku příštího věku.“
„A opět s námi zaexperimentoval, ďábelský vědec. To by člověk nevěřil, že kuře se může nalézat v tubě.“
„Třeba tam byly vpraveny jeho zmenšené miniaturní součástečky a kuře v živočišné podobě vzniklo nevídanými reakcemi až po odšroubování uzávěru.“
„Bylo tam,“ radoval se Jack, „i když v živém stavu pouze milimikrosekundu před vysoukáním se, ale bylo - žilo.“
Pak oba dlouze přemýšleli o tom, jaký byl smysl Alfrédova experimentu. Už uvěřili, že Alfréd vše dobře naprogramoval a nehodlal je zahubit. Pročpak, u čerchmanta, kuře v tubě? A co tady pohledává kuře v jejich společnosti?Či spíše: oni kosmonauti v kuřecí společnosti?
Brzy se dověděli odpověď na tuto otázku. Stačilo sledovat chování kuřete.
Kuře v krátkém časovém okamžiku dospělo a sneslo vejce. Vysedělo vejce. Z vejce se vylíhla slepice. Ta snesla vejce. Vyseděla ho. A tak to šlo dál a dál, snášení a vyseďování se opakovalo rychlostí geometrické řady. Oba muži stačili jen němě zírat. A čas jim plynul neměřitelně.
Brzy byla kamenitá plocha planety zalidněna, tedy přesněji zakurována velkým množstvím slepic. Ty kromě kvokání vydávaly i slepičí výkaly, které se hromadily v souvislou vrstvu. A v ní zrnka krmiva klíčila.
Nikdo neví, kolik času uplynulo, než se planeta pokryla zelení a slepicemi. I voda z podzemních pramenů byla bujnou vegetací přilákána.
Oba již regenerující se kosmonauti byli schopni uvařit si posilující slepičí polévku a dát si několik vajec do skla (sušený slepičí trus sloužil nejen jako hnojivo, ale i jako palivo).
„Nu, jednostranná strava je lepší než žádná strava,“ pomysleli si Jack a Tom po dlouhé době existence jako ve snu. Už na sebe nemluvili. Nemohli. Nebyli schopni si názory verbálně vyměňovat. Slova už ze sebe nevypravili. Jen jakési kvokání. Takže v dalším textu bohužel žádné dialogy! A byli Jack a Tom ještě muži?
Pro své postavy nadslepičí velikosti se záhy ujali vlády v této nově vzniklé říši. Měli štěstí, neboť z části vajec se zrodili i kohouti a ti zdatně oběma mužům pomáhali. Přesto však, zvlášť když slepice usnuly na hřadu, lámali si oba poslepičení lidé své zmenšené hlavy.
Co experimentem Alfréd sledoval? Chtěl si ověřit možnosti syntézy živého kuřete v tubě? Ale proč na této planetě a s nimi?
A Tom si načepýřil peří a zaklapal zobáčkem.
Jack znal hned dvě odpovědi.
Na otázku po smyslu exploze kuřecí životodárné síly správně usoudil: Alfréd studoval vznik života, řešil problém, co bylo dřív: slepice nebo vejce? Ani jedno z uvedeného. Kuře bylo v prvopočátku! Neb kuře umožní slepicovejcoslepicovou řadu. Kuře lze stvořit z tuby. Vejce ne. Vejce se snadno rozteče, buď při východu uzávěrem z tuby nebo při následovné snaze z vejce vysedět slepici.
Jack si dovedl vysvětlit i aranžmá tohoto experimentu.
Když jsme kdysi spolu popíjeli v baru, tak kdosi (snad nějaká žena co vypadala jako brouk sedmitečný?) prohlásil, že kuře v tubě je „nechutnej nesmysl, jděte s ním do čudu!“
.A Tom se tehdy rozhořčil: tyhle pozemský kuřata jsou strašně vycmrndlý. Já bych kvůli kvalitnímu kuřeti letěl i na neobydlenou planetu.
A my víme, že Alfréd Tomovi jeho přání splnil. Velmi škodolibě. Oba kosmonauti se tak určitou chybou programu stali vegetariány, byť v podobě superkurů. (I když není vyloučeno, že je Alfréd stále sadisticky sleduje.).
Nicméně nebylo jim na zaslepičené planetě špatně, kuřátka byla opravdu roztomilá dítka. A také když zjistili, že je Tom superslepičkou a Jack superkohoutkem. Krásným, ryšavým, do ruda vybarveným.
Ale stejně je Alfréd pěkná sviňa. Zatáhl do pokusu, který silně posune lidské poznání vpřed, i nevinného Jacka. Ten se však těší nadějí, že on, Superkohout první, nebude tím, kdo bude snášet supervejce.
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
98.8 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 9 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.0 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
1.0 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 24 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 74 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
| Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlžeče: IE 6.0, Opera, Firefox. |
|
| © 2005-2012 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
|
Jay
|
|
| (23.5.2012, 16:28) |
|
|
Kostka
|
|
| (22.5.2012, 19:55) |
|
|
mikhal
|
|
| (22.5.2012, 18:14) |
|
|
Dita Mocků
|
|
| (21.5.2012, 13:44) |
|
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
| Kde nejčastěji hledáte zatoulanou inspiraci? |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
