|
|
|
|
|
:: Na SASPI.cz je právě 28984 příspěvků, 4549 autorů a 303366 komentářů :: on-line: 12 ::
|
 |
|
:: O princezně Ivetce a kočičce Míše(III., IV.) ::
 Viktor |
publikováno: 12.09.2007, 6:32
|
| K textu existují obrázky, které zde bohužel neze publikovat, takže máte smůlu... :o) |
| |
|
|
Kapitola III
O tom, jak byl tatínek Král pryč, o překvapení a zlé kukačce
Ráno druhého dne všichni vstali, umyli se a vyčistili si zuby. Tatínek – pan Král se ještě holil. Stál v koupelně před zrcadlem a takovou malou krabičkou si jezdil po obličeji. Krabička vrčela a bzučela – byl to holící strojek. Ivetka to dávno věděla, takže už nechtěla, aby ji tatínek taky bzučel a vrčel po tvářích jako když byla malá. Mimo to ji babička říkala, že kdo se holí - tomu rostou černé vousy a stane se s něj loupežník. Ivetka raději běhala po bytě v pyžamku. Mohla být v pyžamku dlouho, protože ještě nechodila do školky. Maminka dělala v kuchyni snídani a poslouchala rozhlas.
„…a nyní předpověď počasí..“, povídal pán v rádiu. Ivetka rychle běžela do kuchyně. Vždycky chtěla, aby pán řekl „slunečno“, protože to znamenalo, že bude svítit sluníčko.
„Dnes bude slunečno a jižní vítr.“ Řekl pán v rozhlase vážným hlasem a Ivetka poskočila a řekla: „ Juchůů,“ jenže veselým hlasem, protože měla sluníčko ráda. Mezi tím začal tatínek rachotit v botníku u dveří a Ivetka musela běžet tam, neboť musela tatínkovi poradit jaké si má vzít boty.
„Dnes bude slunečno a jižní vítr.“ Sdělila tatínkovi a tvářila se učeně. „Propána,“ polekal se tatínek, „ co budu dělat?“ Ivetka
se zasmála. Tatínek se vůbec nelekl doopravdy. Lekl se jen jako a dělal přitom legrační obličej.
„Tak jaké si dnes mám vzít boty?“ Zeptal se tatínek. Ivetka si dřepla k botníku a vytáhla tatínkovy veliké hnědé sandály:
„Tyhle.“
„No tak dobře.“ Řekl tatínek a začal si sandály obouvat. Potom se na ní zadíval a povídá:
„Dneska musíš být ,princezno, moc hodná.“ Ivetka se podivila a tatínek pokračoval „Dnes k nám totiž někdo přijde!“
„Na návštěvu?“ Zeptala se Ivetka. Tatínek důležitě zdvihl ukazováček a zašeptal: „Možná i na pořád!“ Ivetka údivem otevřela pusu:
„A kdo k nám přijde napořád?“ Tatínek se zatvářil tajuplně a dal si prst na pusu: „To je překvapení!“
Potom přišla maminka a podala tatínkovi dala košík na zeleninu.
„Dobře pořiď.“ Popřála mu a dala mu pusu. Tatínek dal pusu ještě Ivetce a řekl: „Tak já jdu!“ A šel.
Ivetka byla celá popletená. Až do oběda běhala za maminkou a pořád se ptala:
„Kam šel tatínek?“
„A kdo k nám přijde?“
„Proč měl tatínek košíček a ne aktovku jako vždycky?“
Ale maminka se jen smála a říkala , že tatínek je normálně v práci, a dál , že Ivetka sama uvidí odpoledne.
Ivetka byla celý den jako na jehlách. Byla tak zvědavá, co uvidí, až se tatínek vrátí z práce, že po obědě vůbec neusnula a celý den se jí zdál ještě delší. Nakonec poprosila maminku, aby ji na hodinách ukázala, kdy se tatínek vrátí. Maminka ji tedy zavedla pod veliké nástěnné hodiny, co v nich bydlela kukačka a ukázala jí, kde bude ta kratší ručička až tatínek přijde domu. Ivetka si sedla na podlahu pod hodiny a čekala. Kulaté kyvadlo se líně houpalo ze strany na stranu.
„Tik,tak,tik tak!“ Ivetka se na něj dívala a přemýšlela jak jej popohnat.
„Tik,tak,tik,tak.“ Možná kdyby potáhla za ten řetízek, co na něm visí ta železná šiška, tak by kyvadlo trochu zrychlilo.
„Tik, tak.“ Udělalo znovu kyvadlo. Ivetka vstala a šla k hodinám. Kyvadlo začalo tikat hlasitěji. Ivetka popošla ještě kousek a v hodinách jakoby něco zarachotilo. Ivetka se na chvíli zarazila, ale pak se opatrně začal natahovat po řetízku, na kterém visela šiška.
„Tik, tak.“ Udělaly hodiny hrůzostrašně. Ivetka už, už dosáhla na řetízek. Najednou v hodinách strašně zarachotilo, vrzlo, skříplo, dvířka nad ciferníkem bouchla a z nich vyletěla ošklivá rozčepýřená kukačka, která zakřičela:
„Kuku, jedeš, kuku, kradeš, kuku, uličníku, kuku, rošťáku !“ Ivetce vyskočilo srdce do krku a odskočila od řetízku jako by pálil. Kukačka se na ní zle podívala, potom ztichla a zabouchla za sebou dvířka.
Ivetka chvíli nerozhodně stála potom se zase smutně posadila na podlahu. Koukala na líné kyvalo, které se pomalu pohybovalo sem a tam, sem a tam, sem a t a m … . Ivetce se začaly pomalu klížit oči.
„KUKU, kluku ještě si tady!“ Ozvalo se najednou shora kukadlovým hlasem. Ivetka sebou trhla. Nahoře na hodinách byly otevřené dvířka a v nich na bidýlku zlá , rozčepýřená kukačka.
„Já nejsem, pěkně prosím, kluk, já jsem holčička!“ Řekla Ivetka trošičku nadurděně, postavila se a udělala holčičí pukrlátko.
„Jenže mě se KLUKU rýmuje s KUKU!“ Odsekla po zlém kukačka a mávla peroutkou. Ivetka musela uznat, že je to pravda.
„Prosím Vás,“ zeptala se Ivetka, „nemohla byste zařídit, aby ta malá ručička popošla támhle,“ Ivetka ukázala , kam by měla ručička popojít, „protože to už přijde tatínek a bude překvapení!“
„Chuchu,“ zasmála se ošklivě kukačka(zlé kukačky se totiž nesmějí „chacha“ ,ale „chuchu“), „to bych teda mohla, jenomže to nezařídím, protože tě musím klovnout do hlavičky!“
„Za co?“ Polekala se Ivetka.
„Za to, že si mi tahala za řetízek!“ Kukačka se odrazila z bidýlka, a frrr dolů na Ivetku.
„Nechte mě!“ Volala Ivetka, ale to už jí kukačka přistála na hlavě. „Nechte mě, já už nebudu tahat za řetízek, nechte mě!“
„Ivetko!“ Zavolal někdo silným hlasem. „Princezno, vstávej!“ Byl to tatínek. Držel Ivetku v náručí a hladil ji po vlasech. Zlá kukačka byla tatam.
Ivetka tatínka popadla okolo krku: „Tatínku, tatínku, byla tady zlá kukačka z hodin a chtěla mě klovnout!“
Tatínek s zamračil:
„Hmm…, a netahala si jí za řetízek?“
Ivetka se začervenala.
„Trošku.“ Pípla.
„Tak za to tě kukačka chtěla TROŠKU klovnout!“ Práskl jako obvykle vousama.
Ivetka se na tatínka zakabonila, ale pak zahlédla na zemi košíček přikrytý šátkem.
„Tatínku,“ zeptala se, „ není támhle v tom košíčku překvapení?“
„Inu,“ zamračil se naoko tatínek, „ nevím jestli si ho po tom kukačím zlobení zasloužíš?“
„Prosím?“ Zažadonila Ivetka.
„Tak utíkej,“ postavil tatínek Ivetku na zem. „Tohle překvapení zařídí, aby už tě žádná kukačka neklovala.“
Kapitola 4
O tom, jak překvapení vylezlo z košíčku a celé se olízalo
Košík s překvapením stál na zemi u botníku a byl přikrytý modrým vlněným šátkem. Ivetka k němu celá uzardělá doběhla a bez otálení se chystala šátek sundat. Jenže…! Jenže když na šátek sáhla, něco v košíčku se pohnulo. Ivetka se zarazila. Ohlédla se zpátky na tatínka, ten stál v kuchyni a držel maminku kolem ramen. Oba dva se tvářili velmi tajuplně.
Ivetka se zamyslela. Překvapení v košíčku se hýbe, to znamená že je živé. Ivetka popadla cíp šátku a trošičku za něj zatáhla. Něco v košíčku se zavrtělo tak silně, až košík celý poskočil. Ivetka se zamyslela ještě víc – když je překvapení živé, může být i kousací. Nenápadně – jakoby náhodou - zachytila modrý šátek, prudce jej strhla z košíku a uskočila stranou.
- - -
Kousací překvapení plavně vyskočilo z košíku na botník!
- - -
Bylo šedivé, chlupaté a heboučké. Mělo zelené veliké oči, špičaté uši, tmavý čumáček, dlouhé bílé vousy, stálo na čtyřech tlapkách a docela vzadu mělo to překvapení dlouhý ohebný ocásek.
Ivetka udiveně vydechla:
„Kočka domácí!“
Překvapení se na Ivetku pronikavě podívalo, potom si sedlo a ocásek způsobně obtočilo kolem předních tlapek.
„Nejsem kočka domácí, ale kočka habešská, zvaná též somálská neboli kočka ušlechtilá!“ Řeklo překvapení přísně, ale způsobně.
Ivetka se zajíkla.
„Promiňte, prosím, kočko habešská neboli ušlechtilá!“ Pravila rovněž způsobně a uklonila se po princeznovském způsobu.
„Nic se nestalo,“ mrkla na Ivetku kočka ušlechtilá a začala si olizovat tlapku.
„Račte odpustit,“ nevydržela po chvíli Ivetka, „ ale chtěla bych se Vás na něco zeptat.
Ušlechtilá kočka somálská se nepřestala lízat a broukla“
„No , prosím, jen se ptejte!“
„Jste kousací!“ Vyhrkla Ivetka, která už úplně zapomněla na způsobnou mluvu.
Ušlechtila kočka si na chviličku přestala lízat tlapku a zamyslela se.
„No když to tak vezmu, tak nejsem příliš kousací…“
Ivetka si vydechla.
„..jsem spíše škrábací!“ Dokončila klidně kočka a z tlapky, kterou si lízala ji jakoby mimoděk vyjely ostré drápky.
Ivetka sebou leknutím cukla.
„ A škrábete i děti..hm…například malé holčičky? !?“ zeptala se Ivetka mazaně.
„Výjimečně,“ mávla olízanou tlapkou šedivá, „ leda , že mne tahají za vousy nebo za ocásek. Daleko raději škrábu myši!“
„Jů…,“ podivila se Ivetka, „ to my u nás myši nemáme. My máme akorát dědečka, ale jenom v neděli!“
„Dědečky také skoro neškrábu…“ Opáčila kočička z botníku a počala si lízat druhou tlapku.
„To je dobře.“ Pokývala hlavou Ivetka. „ Dědeček je totiž hodný - bonbónový a lízátkový.“
Ivetka chvíli tiše okolkovala u botníku a po očku si prohlížela tu habešskou ušlechtilou kočku, která už si lízala světlou náprsenku. Potom přešlápla z nohy na nohu a nesměle špitla.
„Myslíte vážená ušlechtilá, habešská a někdy též somálská kočičko, že bychom mohly být kamarádky?“
Kočka se na ní dlouze zadívala a řekla:
„ No…, to bychom se nejdříve museli podle způsobů seznámit!“
Ivetka se zaradovala, moc dobře věděla , co je to podle způsobů. Udělala tedy holčičí pukrle se zvednutím cípů sukénky a převelice podle způsobů pravila:
„Dobrý den, jsem princezna Ivetka Králová a chtěla bych být Vaší přítelkyní!“
„Těší mne,“ odvětila kočka z botníku rovněž velmi způsobně,“ jsem ušlechtilá kočka habešská a jsem ráda, že Vás poznávám Ivetko!“
Ivetka se celá zaradovala:
„Tak a teď už jsme kamarádky!“
„No,“ usmála se ušlechtilá habešská, „ skoro, ale ještě něco chybí!“
„Co?“ Polekala se Ivetka.
„Ještě mi musíš dát jméno?“
Ivetka si dala prst do pusy a zakabonila se. Po chvíli vyhrkla:
„Míša, budu ti říkat Míša!“
Kočka se na botníku nejprve zamyslel , pak se usmála po kočičím a pravila:
„Proč ne!“
Seskočila dolů k Ivetce a otřela se ji sametově kolem boků.
Tak se z Ivetky a Míšy staly nerozlučné kamarádky.
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
97.8 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 4 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.0 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
1.0 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 5 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 18 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
| Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlžeče: IE 6.0, Opera, Firefox. |
|
| © 2005-2012 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
|
Jay
|
|
| (23.5.2012, 16:28) |
|
|
Kostka
|
|
| (22.5.2012, 19:55) |
|
|
mikhal
|
|
| (22.5.2012, 18:14) |
|
|
Dita Mocků
|
|
| (21.5.2012, 13:44) |
|
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
| Kde nejčastěji hledáte zatoulanou inspiraci? |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
