» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Dobré dílo poslouží jako potrava pro duši, špatné i jako podložka nohy stolu."

Pavel Sečkář

počet přístupů: 2139795

obr

:: Na SASPI.cz je právě 28984 příspěvků, 4549 autorů a 303366 komentářů :: on-line: 14 ::

:: Jak jsem upadl do mravního bahna ::

Michel Schultze	publikováno: 10.09.2007, 20:49

Jedná se o humoristickou povídku v níž hlavní hrdina zakouší "bahno" maloměsta a její večerní zábavy, která pro něj představuje dosud nepoznané a mnohdy nepochopitelné dobrodružství.


	Vždycky jsem byl za jakéhosi domácího mazlíčka, rozmazleného pišišvora, který nikdy nevystrčil nos z rodného domu, aniž by se před tím nepřesvědčil, že je venku denní světlo. Nebylo-li tam náhodou, bál jsem se jen vykročit do venkovních prostor, aby mne snad tma kolem celého nepohltila a já se neztratil sám sobě i svým drahým rodičům, kteří by tak přišli o svého jediného potomka. Jednoho dne však bylo na čase, abych konečně (ve svých 18 letech) objevil pro mne nový svět v záři pouličních lamp. Připadalo mi to jako výstup kosmonauta do volného prostoru vesmíru, v němž není pevného bodu, o nějž by se, nevázán přitažlivostí zemskou, mohl opřít. Záře umělých světel utvářela obrazce divotvorných stínů a tvarů, které za svítání jako mávnutím kouzelného proutku zmizely, aby byly nahrazeny pravidelnými geometrickými tvary budov a zdánlivou přirozeností vypěstěných stromků, keřů a květin. Já však velmi brzy přestával vnímat tyhle pro mne nové zrakové vjemy stejně jako nezvyklé ticho, které nahradilo ve dne kolem stále přítomný hluk městské dopravy. Soustředil jsem se totiž na okamžiky, které měly bezprostředně následovat - na moji první návštěvu diskotéky. Ledabylým krokem zastydlého světáka jsem se po dvou hodinách doploužil do půl kilometru vzdáleného kulturního domu, kde se vysoce umělecky a kultivovaně organizovaná akce konala. Již asi sto metrů od budovy, do níž jsem měl namířeno, mě překvapil neobvyklý hluk připomínající dunění raket středního doletu dopadajících na terč v podobě zemí „osy zla.“ (George WC Bush jr. by měl ze mě jistě radost.) Podobně i světla vycházející z malinkatých oken přízemí kulturního domu budila dojem požáru po výbuchu bomby. Jejich barva i intenzita se měnila v pekelně rychlých frekvencích. Před vstupem do budovy postával chlupatý podsaditý plešoun, který měl za úkol kontrolovat občanky. Šacoval je docela slušně. Mě si vůbec nevšiml - kontroloval pouze občanky a já jsem přece občan. Holky sice vřískaly a já měl chvílemi dojem, že s nimi mužík zachází jako s překupníky drog, kteří jsou zachyceni na letišti a jsou jim prohlíženy tělní dutiny. Nicméně dívky měly ten den volný vstup a tudíž bylo nutné zjistit, zda se některý hoch nepřevlékl za dívku, aby ušetřil. Výjimku nedostal dokonce ani můj spolužák Oto známý svým účinkováním v travesti show. Poté, co jsem zaplatil dvě stovky vstupného s tím, že na jednoho to dělá stovku a my jsme přece dva, pustil mě silně podnapilý pořadatel, který již viděl dvojmo, konečně do sálu. Vyšlapoval jsem si to ve svých vietnamkách, které jsem si vzal na základě tvrzení otce, že při tanci se člověk notně zpotí (hlavně nohy), po kluzkých parketách. Kolem se vlnily dívky, hoši, ženy i muži, i hoši převlečení za dívky, kterým se podařilo plešouna u vchodu obelstít. Abych si dodal trochu odvahy, vydal jsem se k baru, kde jsem si objednal jakýsi zelený nápoj. Udělalo se mi po něm ovšem poněkud mdlo. Později jsem se dozvěděl, že šlo o Absinth, v němž obzvláště v dobách francouzského impresionismu utápěli umělci svůj talent a rozum. Já talent neměl a rozumu jsem také příliš nepobral a tak jsem se odvážil dát si jej znovu. Když se mi obličej barmana po chvíli začal měnit před očima v prasečí rypák (nebo tak vypadal už předtím?), raději jsem se mezi záludně kroužícími obrazci na stěnách a podivně zdegenerovanými obličeji návštěvníků diskotéky pokusil došoupat na WC. Celý omámený, téměř neschopný udržet rovnováhu, jsem si stoupl k mušli a jal se vyprazdňovat obsah močového měchýře, který byl naplněn mj. i exhaláty ze slizce zeleného nápoje. Jak jsem ale po chvíli zjistil, stoupl jsem si sice k mušli, jenže poněkud obráceně - zády k ní. Takže mi docela (dosti) nateklo do bot. V tu chvíli jsem žehnal sám sobě i otcově jasnozřivosti za nápad vzít si dnes na nohy vietnamky. Už mnohem více koncentrovaný a schopný sebeovládání jsem pustil vodu z kohoutku a nohy i se žabkami si opláchl. V tom vtrhnul na WC mladík, který se zdál být skutečně silně společensky unavený. Všiml si kaluže na zemi a s výkřikem: „Tady někdo vylil pivo!“ začal vyblizovat ze země tekutinu, v níž jsem před chvilkou stál já sám. Aniž bych ho upozornil na jeho omyl (no co, vždyť v tom jistě nějaký ten alkohol je) jsem se vrátil do sálu a jal se pozorovat okolní šum. V touze zatančit si s některou s přítomných dam, jsem se začal ohlížet po možné partnerce. Přitom jsem zjistil, jaké zvláštní obchody se na diskotékách konají. V tu chvíli mě silně uráželo tvrzení našich rodičů, že dnešní mládež nic nedělá, jen se poflakuje a podílí se na zvyšování kriminality. Vždyť mnozí mladí se i ve svém volném čase, kdy by se měli bavit, věnují výdělku, aby mohli svým rodinám vypomoci. A věnují se prodeji tak potřebných komodit! Např. jeden mladík mi neotřele nabízel trávu, přestože jsem ho upozorňoval, že my doma žádné zvířectvo, které bychom mohli trávou krmit, nechováme. Jiný zase prodával koks. I jej jsem musel odmítnou s tím, že u nás doma topíme plynem. Odmítl jsem i prodejce světoznámé pochutiny přímo z Pardubic - města perníku. Udivilo mne, že se našel i takový fantasta, který se mi uprostřed léta pokoušel nabízet sníh! Ale já neměl peníze - a už vůbec ne na to, abych vyslyšel žádosti podle všeho jakéhosi homosexuálního prostituta, který mi nabízel extázi. Doufám, že do ní upadnu, ale raději s nějakou dívkou. A to pokud možno ještě dnes! Většina děvčat však byla zadaná. Buď mužem, nebo jinou dívkou. Tak jsem začal hledat mezi starší klientelou. V rohu sálu jsem si povšiml jakési ženy středních let, která znuděně žmoulala v ústech cigaretu. Tak jsem se rozhodl ji pobavit a vyzval ji k tanci. Po odpovědi: „když to musí bejt,“ jsme spolu začali poskakovat po parketách, přičemž se mi při každém pohybu moje obuv nebezpečně odchlipovala od paty. Bylo náročné udržet rytmus, neboť bubny znějící z reprobeden bylo v kakofonii zvuků občas těžké zachytit a navíc frekvence úderů byla prostě ohromující. Do toho hulákal jakýsi temný mužský hlas něco nesrozumitelného v anglickém jazyce. Po melodii ani vidu, natož slechu. Když píseň skončila, žena mi poděkovala, že jsem jí nerozdrtil nárty u nohou a s připomínkou, ať si příště vezmu na hlavu pytel, se vrátila na své původní místo. Abych nabral odvahu k dalšímu útoku na ženské pokolení, vydal jsem se opět směrem k baru. Nevím, jestli jsem se snad někde neušpinil od barvy, ale cestou k němu mi někdo nabízel ředidlo (nebo toluen?). Aniž bych se ohledal, odmítnul jsem a dal si v baru „lak na rakve.“ I když jsem nikdy přípravek na cídění schránek na mrtvoly nepil, přísahal bych, že musí mít stejnou chuť jako tento nápoj. Proto jsem se rozhodl něčím přehlušit tu pachuť a dal si slivovici. Po jejím požití, se mi ale tak zvedl žaludek, že jsem si musel objednat něco sladkého na zapití. Pro nedostatek peněz v mé peněžence mi barman přihrál „zelenou.“ To už se mi začal měnit svět před očima. Při pohledu do sálu jsem byl udiven, jak se sem tak velké množství lidí vůbec vejde - navíc když ještě před chvílí, v okamžiku, když jsem u sedal na barovou stoličku jich tu byla sotva polovina. Některé dívky zkrásněly, jiné zhubly a všechny omládly. I muži kolem, kteří se na mě dosud nevraživě či posměšně dívali, se najednou tvářili mile a přátelsky. Tyto nádherné proměny světa mě naplnily velmi silným pocitem štěstí. Chtěl jsem vstát, vyběhnout k těm lidem, obejmout je. A tak jsme vstal ze židle, vyběhl a… upadl do náruče nejblíže stojícího nešťastníka, na kterého jsem se vrhnul nejen já sám, ale na nějž já sám vrhnul také před chvilkou požitý alkohol spolu se zbytky fazolového salátu se slanečkem, který jsem měl k večeři. Už ani nevím, jak jsem se dostal z budovy kulturního domu, ale probral jsem se v neurčitou noční hodinu zlomený v pase a hlavou visící do útrob městské fontány umístěné před domem mého prvního kulturního vyžití. Kolem byla tma, ticho, neuvěřitelný klid. Po několika marných pokusech se překotit buď směrem za nohama na chodník nebo po hlavě spadnout do fontány, jsem se rozhodl viset tady do té doby, dokud mě někdo nenajde. Naštěstí mí rodiče měli o mě starost a přijeli pro mě dřív než mě jeden z místních bezdomovců připravil nejen o peněženku, hodinky a mobil, ale i o panictví.


celkové hodnocení autora: 92.0 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 2		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 1.0		uložit příspěvek

známka poroty: 1.0		tisk příspěvku

počet komentářů: 4		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 26		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

Tomáš P.	13.09.2007, 18:37:37

Parádně sem se pobavil. Po tom, co jsem to dočetl jsem se musel seškrábat ze země, a to sem ani ten absinth nepil... :D Jinak uvolněný a s nadhledem napsaný text místy rušily trochu kostrbaté obraty, tudíž neznámkuju, protože je to přesně mezi 1 a 2... ; )

malý emo	12.09.2007, 19:03:30

Ale jo, je to dobré, hezky napsané. Sice mi to přijde chvilkami mírně přehnané, ale zřejmě ta absurdita byla Tvým záměrem. A také přímá řeč by občas nebyla na škodu. Ale jinak mě to pobavilo a .... ale jo, dávám za Jedna :)

Šíma	10.09.2007, 21:01:06

Musím souhlasit! Chyby? Kde? Hezké to bylo, psané s vtipem a nadhledem a dobrým popisem děje! Byl jsem s Tvým hlavním hrdinou a užil jsem si, jen co je pravda! Máš tam dobré hlášky a docela se Ti podařilo popsat atmosféru v tom "kulturním domě"... :-D Za Jedna! P.S. Jedné chyby jsem si všimnul... No, teď ji jaksi nemůžu najít, ale byl tam asi chybný tvar mužského zájmena... Měls tam "mě", ale už nevím, který pád tam měl být, určitě ne ten: "koho co". No, ten absint mě vážně nějak zblbnul, nevím už ani co píšu! Pardon! ;-)

amazonit	10.09.2007, 20:49:12

no, vzhledem k tomu, že to co čtu vidím v barevných obrazech, dalo to mé bránici zabrat, psáno uvolněně s nadhledem, velmi živě, dokáže čtenáře vtáhnout, že ani případné chyby, by nesledoval...