|
|
|
|
|
:: Na SASPI.cz je právě 28984 příspěvků, 4549 autorů a 303366 komentářů :: on-line: 14 ::
|
 |
|
:: Odpolko ::
 OH |
publikováno: 09.09.2007, 20:04
|
| Prostě léto na vesnici |
| |
|
|
"Jéžišmarja,tak to budou zas sejkory né?Úúúúáá,se těším"vesele halekám na matku,když procházíme brankou k babiččině domu."No tak to nebudou,babča má svejch starostí dost a ještě aby někomu vyvářela,měl ses najíst doma,jsem ti to říkala."
Ale se mnou to ani nehne,mě stačí být u babičky na vesnici,kde má strýček s tetou zároven ekofarmu,kde jsou všechny možné zvířata a kde se mezi tím vším můžu spokojeně motat.
Pak vejdeme do kuchyně,babička u stolu,velké vítání a otázky s čím je třeba pomoct,co je třeba udělat.Bábuška vypadá dobře,mele mák na mlýnku a tak se nabídnu:"JÁ TI BABI pomůžu jo?"
Načež sedím hodinu,s pomalu dřevěnící rukou u stolu a melu ten pitomej mák a ještě k tomu s úsměvem.Poslouchám babičku,potom řešíme se sestřenicí její králíky."Tak jak přežily koksido-něco,jsou všechny ok?"ptám se jí a dohodnem se,že se na ně,až to domelu,půjdem podívat.
Ani ne za hodinu,jim už strkám mlíčáky do kotců a ptám se Monči,sestřenky:"prosím tě řekni mi,až toho budou mít dost,at je tím nezasypu."
"Těm to nevadí,to všecko zbaštěj",spokojeně mi je všechny ukazuje,"tenhle byl ještě předevčírem celej nafouklej,ale ted je z toho venku a tenhle samec,to je pěknej parchant,včera mně kousnul,koukej!"
Ukazuje mi palec,na kterém nic nevidím,ale stejně říkám:"háájzl jeden a proč tě rafnul,že tys mu nedala dost pampelišek,co?"
Načež se mně ptá,jestli s nimi půjdu vybírat brambory,naproti přes silnici na pole,už jen asi šest řádků."No samo,že půjdu,ale víš jak na tom sem...",říkám jí a sobě kolik jim asi pomůžu...
Na pole se rozhodnu jet se strejdou traktorem,ale skončím na plošině,která se hrozně kymácí i s hejnem vřeštících dětí kolem mně.Za chvíli se s nima chechtám a tím víc,čím víc se plošina na svahu naklání.
"ČÁÁU"křičí na mně ty robátka,ale v řevu traktoru je sliším jen tak tak.
Jak se držím,abych z plošiny neslítnul,koukám kolem sebe na špinavé,gumové kbelíky na brambory.
"Chceš klobouk?"křičim na synáčka mého bratrance a ukazuju mu kbelík a on k mému překvapení kývá hlavou.
Než dojedem na pole,mají všechny děti kbelík na hlavě,včetně dcery mé sestřenice,která má vlásky jako len a která začala fnukat,že jí nechci dát "klobouk".Občas na některý zaklepu a zblízka zakřičím:"JE TAM NĚKDO?" a na to se kbelík zatřese,jako že tam nikdo není,že tu jen leží kbelík-"klobouk."
Protože vím,že budu za chvilku unavený,tak sbírám brambory zvolna,vedle dětí.
"KOUKEJ,taje co?"říká mi pětiletý Vojta a před obličej mi pyšně strká žížalu,kterou drží za konec,aby víc vyniklo,jak je dlouhá.
"HMM,fakt kus,mnam,takový jsou nejlepší,koliks jich dneska sněd?"ptám se ho s vážnou tváří a dodávám:"takovýhle já jím pořád,můžu se po nich utlouct."
Vojtíšek se na mně zamračí,tak tohle ještě neslyšel,že by někdo opravdu jedl žížaly?
Potom se mu obličej rozzáří:"no tak ji sněz,když ti tak chutnaj,náá,"a podává mi ji.
"Já jsem po obědě,už nemam hlad,ale jinak jich jím mraky",říkám mu a sbírám brambory.
Za chvilku slyším,jak žížalu nabízí tetě:"ná teto,takový jsou nejlepší,já jich už dneska měl...",a teta mu hned vynadá,at tu žížalu zahodí a neblbne už,ale Vojtíška začli žížaly právě ted bavit a tak mi za chvíli strká před obličej plnou hrst žížal.
V tom ke mně přiběhne šestiletá Alenka,v náručí pár brambor a s očima jak talíře,začne:"máš tvarový brambory?ukaž jaký máš?"
Ale já nevím,co to tvarový brambory jsou a tak se jí na to ptám a ona mi pyšně ukazuje jednu za druhou a říká:"tohle jé kačenka,tohle jé prase,jé a má hlavu jako brácha!"Načež se začne smát až jí ty brambory začnou padat.
Za chvíli najdu bramboru,která vypadá skoro strašidelně a zakřičím:"KDO CHCÉÉÉ TVAROVOUUU BRAMBORUUU?"
v tom ke mně přiběhne ta banda dětí a :"JÁ,JÁ JÁ JI CHCI,MNĚ JI DEJ!"Já ji dám Alence,protože je nejmenší a ta s ní hned upaluje k lesu,kde,jak mi řekla,mají s kámoškou byteček a to prý i s kuchyní.
Já už toho začínám mít dost a tak poodejdu od řádků s bramborama,ve stoje se úplně uvolním a spřivřenýma očima sosám to léto a ten vonavý vzduch a řikám si jen pro sebe a pomalu:"sa-kra-to-je-krásně,to-je-krás..."
Když v tom mně něco dá ohromnou ránu do břicha,až spadnu na zem a nechápu.Dívám se na Alenku,ta zase
na mně a se spokojeným úsměvem,že do mně s rozběhem strčila,až jsem spadnul.
"TY JEŠTERKO,TOHLE JE TO POSLEDNÍ COS V ŽIVOTĚ UDELALA!"zakřičím a skokem jí čapnu za ruku,povalím na zem a začnu jí lechtat.Ona začne ječet,až se všichni na poli otočí,ale mně to je jedno a zlechtám ji,až začne trochu fnukat.Potom odeběhne kus do pole,zastaví se a pohrozí mi zatatou pěstí,ale já už zase sosám tohle léto,tentokrát pro jistotu,s otevřenýma očima.
"A tam máš asi kapry co?"ptám se Honzy na jeho soukromý rybníček,ve kterém pěstuje svoji vášen,ryby.
Vypadá spokojeně,vedle stojí jeho žena.
"Božínku,to je den!"říkám si...
25.8.2007
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
98.4 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 3 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.7 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
3.5 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 7 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 33 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
| Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlžeče: IE 6.0, Opera, Firefox. |
|
| © 2005-2012 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
|
Jay
|
|
| (23.5.2012, 16:28) |
|
|
Kostka
|
|
| (22.5.2012, 19:55) |
|
|
mikhal
|
|
| (22.5.2012, 18:14) |
|
|
Dita Mocků
|
|
| (21.5.2012, 13:44) |
|
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
| Kde nejčastěji hledáte zatoulanou inspiraci? |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
