|
|
|
|
|
:: Na SASPI.cz je právě 28984 příspěvků, 4549 autorů a 303366 komentářů :: on-line: 15 ::
|
 |
|
:: Smrt jménem Nikola ::
| Smrt si většina lidí představuje jako VĚC, která jednou musí přijít. VĚC, která je důležitou součástí cesty života. Ale co kdyby si někdo jako já představil Smrt jako dámu, která chodí po světě a ukončuje lidem jejich pouť životem? |
| |
|
|
Dnes má nabitý program. Musí zajít k jedné nevěstě. Také musí navštívit jednoho muže, který vypadá sice zdravě, ale dnes spadne z balkonu.
Ano, ano. Musí si pospíšit, aby vše stihla. Nasnídat se, vyčistit si zuby, umýt si vlasy vybrat si dnešní šaty a nalíčit se. Velmi jí záleží na svém vzhledu a když není upravená necítí se dobře.
Také si musí poplakat. Dělá to tak každé ráno už od doby, co byla pověřena touto prací. Nenávidí ji, ale kdyby ji přestala vykonávat, bůh by ji poslal do samotného pekla, jak jí kdysi slíbil. Jen si na to vzpomněla, už se jí po tvářích kutálejí slzy, sama pro sebe si naříká: „Proč zrovna já musím vykonávat tuhle hroznou práci? Proč musím každý večer usínat s plány koho mám zabít? Proč se musím každý den probouzet s tou myšlenkou že zabije někoho, kdo má rodinu, která ho má moc ráda? Proč?“
Zvedá se a jde se připravit. Vybírá si krásné červené šaty s výstřihem do véčka a jako dekoraci si do vlasů zastrčí dvě černé růže. Pro každého jednu, chce jim udělat radost.
Cesta jí ubíhá rychle a už klepe na dveře toho krásného a veselého domu, kde její oběť žije. Otevírají se dveře a v nich stojí krásná 22letá žena s blonďatými delšími vlasy. Vypadá opravdu nádherně a je tak… veselá a šťastná. Ptá se smrti: „Smím vám pomoci?“ „Ano, potřebovala bych s vámi něco projednat, ale nechci to vyřizovat mezi dveřmi, smím dál?“ „Ale jistě, o co jde? Ptá se nevinně nevěsta a míří ke stolu v kuchyni. „Něco ohledně svatby?“
„Ne tak docela“ odpoví smrt a vyčkává na tu správnou chvíli, kdy se nevěsta opaří čajem.
„Tak o co tedy…“ nedokončila větu a už leží na podlaze. Smrt splnila svou práci, s brekem odchází a položí nevěstě na prsa černou růži.
Míří k dalšímu domu. Cestou potká pár neznámých lidí včetně pejskaře, který se jí ptá na čas. Nic co by nevěděla předem.
Co se ale bude dít po zaklepání na dveře domu své další oběti, o tom už smrt nic neví.
Smrt přichází k domu. Vykračuje si pěkně po cestičce posypané pískem. Písek se jí dostává do jejích krásných červených střevíčků. Trochu to píchá, ale chvíli to vydržím! říká si pro sebe a už klepe na dveře.
A teď se to stalo, právě v tuhle chvíli! Zamilovala se, i přestože nevěří v lásku na první pohled. I přestože zabila tolik pěkných mužů, jí teď srdce udělalo v hrudi kotrmelec.Ten jeho pohled, to co je v jeho očích jí vzalo dech. Ta něha, ta vášeň, ta romantika a ta láska. Hodnou chvíli se na něho upřeně dívala a přála si, aby byla normální a aby s ní mohla žít.
Muž měl podobné pocity,ale probral se dříve než ona. Představil se: „Dobrý den, jmenuji se David, proč přicházíte?“
Smrti došlo, že ho nedokáže zabít, rozhodně ne dnes a tak se obrátila a utíkala pryč. David za ní volala, ale marně. Ona teď brečí u sebe doma a on přemýšlí, co to bylo za ženu. Měla tak krásný pohled, ale zároveň tak smutné a ubrečené oči. I přesto se mu ale moc líbí, nemůže na ní zapomenout.
Smrt mezitím brečí, zoufá si a srovnává myšlenky v hlavě:„Nemohu ho přeci zabít, vždyť je ta, tak… úžasný a zamilovaně si povzdychne. Proč ho musím zabít? Já to prostě nedokáži po chvíli si ale vzpomene na to, jak jí její poslední přítel ještě před smrtí. Byl Davidovi hodně podobný. Něco se v ní bouří a ona dostává vztek. Hněvá se na něj, všude hází polštáře. Řekne si: Zvládnu to, zítra za ním zajdu a bude po všem. S touto zvrhlou myšlenkou usíná.
Ráno se probouzí, vykonává denní povinnosti a spěchá k domu. S úsměvem jí otevírá David a zve ji dál.Zatím vše probíhá podle mého plánu, usmívá se pro sebe smrt „mám ho v kapse už mě nic nepřekvapí.
„Proč jste včera utekla?“ ptá se David.
Smrt si vybavuje včerejší setkání s Davidem a najednou má zase chuť se rozbrečet a zároveň zčervená, protože se za své včerejší chování stydí.
„Bylo mi nějak zle“ odpověděla. Chabá výmluva, pomyslel si, proč mi lže? „Aha a už je vám dobře?“ ptá se, se smíchem David, kterému bylo jasné, že mu nechce povědět pravý důvod.
„Ano“ odpovídá se smíchem smrt, když zjistila, že vymyslela výmluvu, kterou používají školáci.
Poté se spolu skvěle bavili, povídali si a házeli na sebe zamilované pohledy. Utekl celý den. Večer si oba uvědomili, že se nějak „zapovídali“ a David se jí zeptal na jméno.
Smrt žádné jméno nemá a tak si musela nějaké vymyslet, napadlo jí jméno, které se jí vždy moc líbilo, odpověděla: „Jmenuji se Nikola.“ Jen to řekla, tak omdlela. David jí křísil a po chvíli se probrala. Nevěděla kde je kdo je, ani co se stalo a tak jí David všechno vysvětlil. Nikola se vzpomínala jen na to, jak mluvila s Davidem. Více si nepamatovala.
Zapomněla na svou minulost. Stala se z ní Nikola a s novým jménem jí začal i nový život. Byla moc šťastná. Později si s Davidem pořídili rodinu a vyprávěli svým dětem, jak se poznali.
A žili spolu šťastně až do smrti.
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
80.0 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 7 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 2.0 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
2.0 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 10 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 35 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
| Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlžeče: IE 6.0, Opera, Firefox. |
|
| © 2005-2012 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
|
Jay
|
|
| (23.5.2012, 16:28) |
|
|
Kostka
|
|
| (22.5.2012, 19:55) |
|
|
mikhal
|
|
| (22.5.2012, 18:14) |
|
|
Dita Mocků
|
|
| (21.5.2012, 13:44) |
|
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
| Kde nejčastěji hledáte zatoulanou inspiraci? |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
