|
|
|
|
|
:: Na SASPI.cz je právě 28984 příspěvků, 4549 autorů a 303367 komentářů :: on-line: 15 ::
|
 |
|
:: Ztracená magie (12) – Zlo nečeká ::
 Gandalf |
publikováno: 06.09.2007, 18:44
|
| Díl dvanáctý - nyní již bude příběh dělen na dvě linie (Mojmír / Vojtěch). |
| |
|
|
Kapitola dvanáctá – Zlo nečeká
Jdou, nohy mé jdou,
po cestě klikaté v dál.
Kam vedeš duši mou,
to já se tebe ptám.
Až tam, kde slunce jde spát,
tam, kde tvá duha konec má.
Já snad smím si něco přát,
snad mi osud šanci dá.
Stará píseň zněla Mojmírovi stále v uších. Netušil proč se rozpomněl právě na tuto melodii, ale ihned mu k písni naskočila i slova, jako by to bylo dnes. Pociťoval nostalgii a náhle se cítil strašně osamocen. Kolem sebe měl jen zrádný živel a čas od času mu nad hlavou prolétl pták.
"Jsem snad vzduch?" rozlítil se na jestřába, který zcela v klidu prolétl místem, kde bývá krk. Raději klesnu k zemi, pomyslel si a zaměřil se na velké travnaté pláně pod sebou. "Vítej zpět, Mojmíre," zašeptal do větru a klesl níž.
Pantelor měl přímo před nosem a honosné věže radního paláce jej vítaly, jako dvě kopí vztyčené hrdě k nebesům.
Zdejší obyvatele neměl Mojmír příliš v lásce. Byli to samí vznešení lidé, kteří ke svému bohatství přišli velmi rychle. Především díky účasti čarozemské rady ve všech procesech se zloději, zlodějíčky a lapky, prostě všemi, kteří se protizákonně obohacovali na úkor této země. A tak si členové rady přicházeli každý měsíc na tučný peníz a z bohatých se stávali ještě bohatšími.
Rozhodovali o mnohém, tvořili zákony a byli nejvyšší čarodějnou instancí, díky čemuž měli knihovnu plnou nejrůznějších kouzel - i těch zakázaných. Každé rozhodnutí však ještě podléhalo královské pečeti a podpisu krále samotného, jinak nevcházelo v platnost.
Čárymar kdysi v radě předsedal, ale poté, co zjistil, jaké uvnitř panují názory a jak je nakládáno s citlivými tématy, rozhodl se sám vystoupit z řad radních a dát se na vlastní cestu. Na té jej měla doprovázet i magie, ale po oné události, kdy se záhadně z Čarozemě vytratila, již neřeší radní nic jiného.
"Tak se nám vracíte z cest, že?" usmíval se již z dálky muž postaršího věku u městské brány. Mojmír se nuceně pousmál. "Jsem rád, že vás tu zas vidím," dodal ještě a ustoupil stranou.
"Dlouho se nezdržím," odvětil čaroděj a proplul branou do útrob uspěchaného města.
Strážný si cosi zamumlal pod vousy a vrátil se zpět na místo. Pak sebou náhle trhnul a rychle se otočil za mizejícím Čárymarem: "Málem bych zapomněl. Hledal vás nějaký cizinec! Prý čeká U Zlatého slunce..."
"Díky," křikl v davu Mojmír. Cizinec? Kdo může vědět, že jsem tady?
Město přetékající zlatem a přesto všichni pospíchali, aby stihli včas nakoupit drahé kameny od kočovných obchodníků z jihu. Pospíchali, aby nepřišli pozdě na zasedání rady a nemohli být ošizeni o procento podílu ze zabavených pokladů. A dokonce někteří, a to je s podivem, pospíchali do práce! Ano, kdo má plné truhly, může je mít ještě plnější.
"Stále při starém," poznamenal Mojmír na adresu dvou hádajících se dam o poslední rubolín, kámen nesmírné hodnoty a lesku. Snad byl i rád, že se tu nic nezměnilo. Nic z toho, co znal.
"Mojmír?" udiveně vstal ze židle stařík, ještě před chvílí sedící u putyky na rohu dvou ulic.
"Alexandr Větvička," zastavil se čaroděj a letmo pohlédl skrz okno dovnitř. "Máš dnes volno?" Hospůdka zela prázdnotou.
"Ať do tebe hrom bací, Mojmíre," rázoval Alex k Čárymarovi. "Volno nemám, to tedy ne. Já měl vždy plno, však víš. Ale to ten tvůj kamarádíček mi vyhnal všechny hosty ven!" Mojmír zpozorněl. Nedal však znát nejistotu.
"Tak to se ti, starý příteli, velice omlouvám. On má trochu jiné zvyky," uklidňoval jej a položil pravou ruku na staříkovo rameno, "To víš - cizinci."
"Ať tak či tak, Mojmíre, musíš mu domluvit, aby šel jinam. Vždyť takhle by mě přivedl na mizinu," láteřil Alexandr a snažil se při své výšce polovičního muže vypadat alespoň trochu naštvaně.
"Na mizinu?" udivil se čaroděj.
"Ano, na mizinu!"
"Drahý Alexandře," pousmál se Mojmír, "I kdybys na roky svou putyku U Zlatého slunce zavřel, stále bys nebyl na mizině, to mi věř."
"Ale přicházím o stálé hosty! A o peníze!" poskakoval kolem něj.
"Dobrá, dobrá, domluvím mu."
"No konečně! Snad abych tam šel s tebou, ne?" Stařík se zasekl pohledem v Mojmírových očích.
"Nebude třeba," řekl po chvilce čaroděj a stále otálel se vstupem do putyky. "Pokud tě mohu poprosit, řekl bys starému Roháčovi, že `na poli je zaseto a sklizeň bude velká`?"
"Co prosím?"
"Jen mu to vyřiď, on už bude vědět. Ano?"
"Ty ses nadobro pomátl, příteli. Já mu to vyřídím, ale nevím, co si o tobě bude myslet," brumlal stařík a ještě chvíli pozoroval Mojmíra, jak pomalu nakukuje dveřmi dovnitř. "Snad se nebojíš mé hospůdky, hm?" prohodil s úsměvem a otočil se na patě.
"Kdepak, jen jsem tu už dlouho nebyl," volal Čárymar za odcházejícím Alexem.
"A no jó," mávnul rukou Alex a zmizel za rohem.
"Tak do toho, hrdino," pobídl sám sebe Mojmír a vstoupil dřevěnými dveřmi se zlatým lemováním.
Zdá se mi to, nebo se ochladilo? Čaroděj pocítil znatelný pokles teploty a náhle i úbytek světla v místnosti. Denní světlo z venčí jakoby blokovala nějaká neviditelná stěna.
"Je tu někdo?" napadlo Mojmíra, ale popravdě nečekal, že mu záhadný cizinec na tuto otázku odpoví.
"Někdo by tu byl," ozvalo se vzápětí ze vzdáleného kouta místnosti. Šero bylo natolik silné, že sotva šlo rozeznat stěnu od podlahy.
"Kdo mě hledá? Vystup ze stínů a ukaž se!" Na tuto výzvu tma ještě více zhoustla.
"A co když se ukázat nechci?"
"Proč? Kdo jsi?" Čárymar měl tušení, ale jistý si nemohl být.
"To teď, čaroději, není důležité. Mám pro tebe jednu zprávu, kterou buď vezmeš na vědomí a nebo, a to bych ti neradil, ji budeš ignorovat."
"O čem to mluvíš?"
"O čarozemské radě. Máš tam namířeno, že?"
"To není..." vzepřel se Mojmír.
"Já," přerušil jej cizinec, "moc dobře vím, že ano! Takže poslouchej, vzpurný starče!" přiostřil. Mojmír zatnul zuby, aby neřekl něco, co by jej později mohlo mrzet. "Běž si tam, seď si mezi nimi, naslouchej jim, ale za žádných okolností se jich na nic neptej! Jediná položená otázka a bude tě to hodně bolet, rozumíš?!"
"Já..." zakoktal se. Kdo to jen může být?
"To je vše, sbohem!"
"Počkej!" křikl Čárymar a aniž by chtěl, vrhnul se směrem, odkud hlas přicházel.
"Zlo nečeká!" křikl ještě do tmy cizinec a více se neozval. Do místnosti se vrátilo světlo a všechny stíny zmizely. Nikde nikdo.
"Tak zkus hádat, co mi ten blázen Roháč na tu tvou větu -" vběhl do hospůdky Alexandr a zarazil se mezi dveřmi, "- řekl."
"Tví hosté se mohou vrátit," pronesl Mojmír se svěšenou hlavou a vyplul dveřmi ven.
"Cizinci!" zabručel stařík a praštil rukou do stolu, až nadskočil korbel nedopitého piva.
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
97.4 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 5 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.2 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
[ - ] |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 9 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 23 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
| Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlžeče: IE 6.0, Opera, Firefox. |
|
| © 2005-2012 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
|
Jay
|
|
| (23.5.2012, 16:28) |
|
|
Kostka
|
|
| (22.5.2012, 19:55) |
|
|
mikhal
|
|
| (22.5.2012, 18:14) |
|
|
Dita Mocků
|
|
| (21.5.2012, 13:44) |
|
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
| Kde nejčastěji hledáte zatoulanou inspiraci? |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
