» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (2)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Láska je jako Opera. Člověk se tam nudí, ale vrací se tam."

Gustav Flaubert

počet přístupů: 2139804

obr

:: Na SASPI.cz je právě 28984 příspěvků, 4549 autorů a 303367 komentářů :: on-line: 16 ::

:: Jak šel pan Kadlec na úřad… (III.) ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Příběhy pana Kadlece a Kalicha

Alan de la Pont	publikováno: 12.09.2007, 22:21

Třetí epizoda povídek pana Kadlece a Kalicha. Tentokráte pouze Kadlece, pojednávajíc´o české byrokracii…


	Je chladný podzimní den, tedy vlastně pozdní ráno, nebo ještě lépe řečeno, dopoledne. Dnes je zrovna středa a člověk by se domníval, že ulice budou zet prázdnotou, protože většina obyvatel města bude docela určitě v práci… Ale nebylo to tak. Po ulicích chodí davy lidí, mladých i starých, obvykle nic mezi tím. Mladí jen postávají a kouří cigarety a nechutně odplivují na zem, nebo jen vysedávají na lavičkách a popíjejí krabicové víno, anebo pivo. Staří důchodci a invalidové stojí (nebo sedí, či leží) na poštách, úřadech, bankách, spořitelnách, pojišťovnách, Harvardských fondech…, a čekají v nekonečných frontách s útržkem sežmoulaného a nechutně mastného papírku v ruce. Jedna stará paní ve frontě, při čekání na svůj důchod, umřela na předávkování prášky na uklidnění. Někteří žbrblají něco o byrokracii a vzápětí se propadají do propadlišť věčných lovišť a zem, která se pod nimi rozevřela se s grácií zase zavírá, připravena pohltit a nasytit svou hnusnou existenci znovu a kdykoliv, když bude třeba… Pan Kadlec zrovna jde směrem k ústavu s názvem: OKRESNÍ SPRÁVA SOCIÁLNÍHO ZABEZPEČENÍ, vyřídit cosi v souvislosti se svým vdovským důchodem. Po nekonečném cestování autobusy, tramvajemi, trolejbusy, metry, vlaky a taxíky, pan Kadlec doráží na místo. Před budovou se povalují tlupy bezzubých domorodců. Žebrají s francouzskými holemi na zemi a zrezivělou plechovkou o kterou se říznout, tak je jen otázka pár vteřin než zemřete na tyfus, nebo na hepatitidu. Jsou nechutně zarostlí, v jejich vousech se prohánějí šváby a svrab… Na hlavě jednomu z nich lezou ohromné larvy a kroutí se na světlo světa jako nějaká přelitá orchidej. Pan Kadlec vyloví z kapsy dvě koruny a hází je do davu houmlesáků… Najednou se strhne v mžiku oka obrovská mela, bezdomovci jsou zaklínění do sebe, přetahují se o minci, vydávají u toho divné zvuky, jako když vzpěrač těžké váhy zápasí s váhou v nadhozu a všude kolem se vznáší mrak magnésia s pachem potu… Konečně se dostává dovnitř. U vchodu na recepci ústavu se ptá, kam má jít, když potřebuje vyřídit určité nejasnosti v souvislosti se svým vdovským důchodem. Místo odpovědi dostává do rukou stoh formulářů a dotazníků se slovy: „Tohle vyplňte, pokud možno všechno, a pak sem zase přijďte.“ Pan Kadlec nakládá stoh papírů a formulářů na rudl a odváží si jej ke stolu a pouští se do vyplňování… Po pár hodinách se vrací k recepci a odevzdává množství papírů, jak návod na montáž a demontáž atomové bomby... „Jděte do 48. patra. U eskalátorů zabočte doleva, pak projděte zelenou úzkou chodbou, dáte se doprava kolem dveří veterinární komise, potom se vrátíte stejnou chodbou doprava, sjedete po eskalátorech půl poschodí, vyskočíte za jízdy do mezipatra. Půjdete podchodem doleva. U třetí zářivky od konce zatáhnete za páku schovanou v protipožárním hydrantu a vstoupíte do aleje, kterou projdete a v protilehlém úhlu, podle slunečního svitu se dáte na exit číslo 512 a po pár ujetých kilometrech se dostanete na chodbu, která vede ke dveřím číslo 4483.“ – „Dobře děkuji,“ odpoví pan Kadlec. Vydává se na dlouhou pouť, ale i přes svůj pokročilý věk ho vždy zdobila skvělá paměť, takže po pár hodinách se nakonec v úzkém labyrintu chodeb zorientuje a dostává se k vysněným dveřím číslo 4483. „Tak konečně jsem tady. Tam, kam miliony důchodců ani nedojdou, kde na cestě k těmto dveřím zemřou vyčerpáním, nebo na dezorientaci, či na ztrátu vědomí. Jsem tam, kde se lidé dostávají skoro až do nebe – tam kde lidé dostávají své peníze, které jim patří.“ Pan Kadlec zaklepe na dveře, na kterých je nápis: NEVSTUPOVAT, avšak nesvítí, takže je vše v pořádku. Z pozadí dveří se ozve: „Moment…,“ tak tedy pan Kadlec pokorně čeká už s připravenými doklady, aby nezdržoval při běžném úřednickém středečním návalu. Za okamžik se ozve: „Vstupte“. Pan Kadlec rozevírá široké černé dveře do místnosti, kde je příšeří a závěsy zakrývají všechna okna. V rozlehlé místnosti je cítit pach mrtvolného prázdna a klíšťové encefalitidy. Zem pokrývá starý prošlapaný a špinavý perský koberec, který vypadá jako nejméně půl století starý. Na zdech visí surrealistické obrazy od Salvadora Dalího a uprostřed je obrovská vyvýšenina z mramoru, vypadá to jako oltář. Pan Kadlec přistupuje blíž. Z pozadí obrovského „oltáře“ vidí malého státního úředníčka, který si tam něco spisuje a nevěnuje mu při tom prach žádnou pozornost. Vlastně ani nezvedl oči od papíru. Pan Kadlec si ho chvíli prohlíží. Má na sobě bílou flanelovou košili se sytě rudou kravatou, to není taková ta levná papírová kravata, na téhle jde jasně vidět, že je z kvalitního materiálu a je šitá prvotřídním krejčím. Úředník má zkroucenou tvář směrem k papíru a jdou tím pádem jasně vidět jeho tři brady. Na hlavě má pleš a kolem uší se kroutí zbytky atrofovaných rádoby vlasů. „Posaďte se!“ Vyhrkne úředník. Pan Kadlec se pomalu a opatrně posazuje na aristokratickou židličku s polstrovanými opěrátky. „Máte to tu moc nóbl fajn zařízený, to vám povim,“ nahodí řeč Kadlec. „Vy i já dobře víme, že kvůli tomu tady teď nejsme, nebo se mýlím?“ prohodí šiml na půl huby.. „Ano, to nepopírám..“ „Víte pane Kadlic…“ „Kadlec. A od kud vlastně víte, jak se jmenuju?“ hýká s překvapeností sobě vlastní… „To teď není vůbec důležité od kud vím, jak se jmenujete.. Mnohem důležitější je, a to mě mnohem více trápí, jak vyřešíme onu naši záležitost.“ Toto slovní spojení - onu naši záležitost - používali vždy, když si sami nebyli jisti, jestli nejsou odposloucháváni, nebo dokonce nahráváni skrytými kamerami. Nikdo z nich nemohl ani tušit, jestli se situace nezmění ze dne na den a oni, coby mocní vašnostové se nepromění v prach rdoušející, jako ostrý ranní smog, způsobený chemickou havárií v přilehlém Chemopetrolu. Jejich filozofie byla velice prostá a jednoduchá. Nedávej nikdy nic, když nemusíš a když musíš, tak nikdy ne zadarmo. Pan Kadlec byl díky svým dlouholetým zkušenostem, seznámen moc dobře se situací a přes oltář podal úředníkovi pečlivě zapečetěnou obálku. Ten jen zkontroloval její obsah a podal panu Kadlecovi jinou obálku s jeho jménem a vdovským důchodem uvnitř. „Můžete jít,“ řekl suše šiml. „Děkuji mnohokrát. Nashledanou..,“ říká pan Kadlec a odchází černými dveřmi ven z toho smrdutého doupěte. Po pár hodinách se z labyrintu dostává konečně opět ven a opouští ústav. Jeho oči jsou zavaleny jakýmsi podivným slizem a jeho tvář se zdá být tak naplněna a ponořena do vlastního já. Má obrovské srdce…


celkové hodnocení autora: 95.6 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 5		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 1.0		uložit příspěvek

známka poroty: 1.0		tisk příspěvku

počet komentářů: 10		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 20		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

BaD	24.09.2007, 11:26:12

Výčitky mámm stejné jako ke dvoum předchozím dílům. Kam se jen poděla stařecká nostalgie? Ovšem nebudu hnidopichem... Vidím, že jsem zbytečně škarohlídský a že tvoje Kadlecovská série se těší stále větší oblibě a jen já jsem si od začátku vytvořil naprosto mylné vize (bez ironie). Přesto se mi dílko moc a moc líbilo ačkoli se přetransformovalo do poněkud jiného rozměru a ztratilo hrabalovskou poetiku, která slabě pulsovala v prvním díle...


ze dne 24.09.2007, 12:39:22
Alan de la Pont: Plně rozumím a chápu. Je to paradox Kadlecova přítulného bytu kontra venkovního světa, který působí zcela jinak... Určitě v dílech, které se odehrávají v "bezpečí" doma u Kadlece, budu pokračovat ve stejném duchu. V dílech z venkovního prostředí se promítá něco zcela odlišného. Tak jsem si změnu humoru a postojů vysvětlil já. Ostatní nechám na čtenáři. Díky moc za přečtení...

Spidey	15.09.2007, 12:15:43

tak tohle byla kvalitka..u mě za jedna:)


ze dne 16.09.2007, 14:07:03
Alan de la Pont: Díky;-)

malý emo	13.09.2007, 8:54:21

Tak tohle je zatím nejvydařenější díl ze série o panu Kadlecovi! A musím říct, že mě opravdu pobavil, při popisování krušné cesty k té úřednické kryse jsem si tu málem poplivala monitor, jak jsem vyprskla smíchy :)) Moc se Ti to povedlo, děkuji za úsměva a za zvednutní nálady:) Jestli bude pokračování, mooc se těším :) A samozřejmě - jasná Jedna :)


ze dne 13.09.2007, 13:26:51
Alan de la Pont: Jééé díky. No, snažil jsem se... Jsem rád, že se líbí. Pokračování mám rozepsané, tak snad i dokončím:-)

Šíma	12.09.2007, 23:11:54

A úřednický šíml zařechtal: "Íá!" Pardon, nechal jsem se trochu unést, ale bylo to dobré, jak se dalo čekat! Chvíli jsem se divil, chvíli usmíval, na co všechno český člověk nepřijde! :-D Co neudělá obyčejná dvoukoruna, že? Lejstra a úřednící... Také jsem si užil svoje, ale vdovský důchod ještě nepobírám! Po technické stránce jsem si snad všiml chyb v interpunkci, jinak jsem se docela začetl, to ano! Takže je to zase za Jedna! ;-)


ze dne 13.09.2007, 13:25:28
Alan de la Pont: Děkuji. Trochu jsem rozšířil význam slova "šiml" (ikdym možná ne...) Rád používám neobvyklá slova:-) Ještě jednou dík;-)

duddits	12.09.2007, 22:20:52

Těch pár slov, které jsi o tomhle díle předem vypustil, mě opravdu hodně navnadilo. A zklamání se rozhodně nekonalo :) Vtip jako by se tu byl s lehce mrazivým dojmem a výsledek toho souboje je jednoduše povedený… A přestože i tady by se našly občasné překlepy a omyly v čárkách, jedničku si to zaslouží… Zatím každý díl o kousek zvedl laťku… jsem zvědavý, jestli tomu tak bude i dál :)


ze dne 12.09.2007, 22:35:27
Alan de la Pont: Děkuju moc za příznivý komentář. Nějakých těch chyb se asi už nezbavím. Každopádně, mám těžkou situaci pro pokračování, ale věřim, že nezklamu:-) Díky.