obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Charakter člověka je jeho osudem."
Hérakleitos
obr
obr počet přístupů: 2916058 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39836 příspěvků, 5847 autorů a 393429 komentářů :: on-line: 0 ::
obr

:: Panoptikum ::

Příspěvek je součásti workshopu: Mou múzou hudba jest!
 autor Bilkis publikováno: 12.09.2007, 18:21  
Nevím, jestli v textu písně, kterou jsem použila, nemám chyby, ale nikde jsem ho nenašla... Je to totiž drobet neznámá píseň neznámé a dnes už neexistující skupiny Fiction z alba Básníci ticha...
 

Tichá hudba prorážela vzduch okolo mě a já začínal rozeznávat jednotlivá slova. Něžný dívčí hlas mě vábil a okouzloval. Všechno bylo tak známé, i když jsem nemohl pojmenovat krajinu, kterou jsem kráčel...

"Po noci nenastal den
a po dni nepřišla noc.
Život je podivnej sen
ve smrti ztratí svou moc.
Ztratí svou moc..."

Zahlédl jsem pár postav v dáli, pojil nás stejný směr... Netušil jsem, co se se mnou děje. Nechápal jsem se, ale ten jímavý hlas tu byl stále. Slova se zarývala až do morku kostí a já nemohl odolávat jejich pozvání.

"V nastálém tichu je tma
a v ní se popelí strach.
Kdopak ho asi teď má?
Kdo z vás už překročil práh,
kdo z vás, kdo z nás...
Kdo z vás, kdo z nás?"

Nevěděl jsem, o jakém strachu to zpívá, ale nevadilo mi to. Jen mě provázel jakýsi nejasný pocit, že jsem se bál. A tušení, že to nebylo nijak dávno... Došel jsem až ke kované bráně ve zdi, na jejíž konec jsem nedohlédl. Skřípot otevíraných vrat se mi zahryzl do uší, ale zpěv přehlušit nedokázal.

"Jsou brány tání, brány zdání.
Nevíš, jsi-li v této chvíli tady či tam.
Jsou brány zrání, poznávání...
Svou tmou si projdeš docela sám!"

Žádnou tmu jsem neviděl, všude byl dostatek světla. Chvíli jsem se pozastavil nad tím, jestli mám projít. Ale věděl jsem, že ona je za tou bránou a čeká na mě. Na mě! Učinil jsem tedy poslední krok, ale nic se nezměnilo. Vánek stále čechral moje vlasy a přinášel na svých křídlech její píseň.

"Po strachu přichází slast,
ve smutku přioděná.
Na srdci na duši jas
a brána je otevřená.
A brána otevřená..."

Křídla brány zůstala dokořán, ale cítil jsem, že už se nemohu vrátit. Ani kdybych chtěl. Já nechtěl, toužil jsem najít tu, která mě volala. Pokračoval jsem po obrovité pláni zrůzněné větrem a vodou, šedivou plání zdánlivě nekončící. Moje duše ale věděla, že konec je blízko!

"A pak ti zbývá jen čas
vládce všech nocí i dní.
I po něm přichází slast,
je za branou poslední,
za branou poslední.
Za branou poslední..."

Už jsem ji viděl, čekala za další branou a usmívala se na mě. Zrychlil jsem svůj krok i přesto, že mi něco našeptávalo, že čas je tu nedůležitý, nebo dokonce absolutně chybí. Zastavil jsem se v bráně. Natáhla ke mně ruku a já poprvé promluvil.
"Co je tohle za bránu?" Nepřestávala zpívat a já nemohl dál odolat.

"Jsou brány tání, brány zdání.
Nevíš, jsi-li v této chvíli tady či tam.
Jsou brány zrání, poznávání...
Svou tmou si projdeš docela sám!"

Vešel jsem a brána za mnou zaklapla. Na malou chvíli přerušila zpěv a já toho okamžitě zalitoval. Mohl bych ten zvonivý hlas rozechvívající každou mou část poslouchat donekonečna. Její úsměv se ještě rozšířil.
"Kdo jsi? Kde to jsem? A kdo vlastně jsem?"
Odpověděla mi poslední slokou, nemusela ji ani dozpívat, abych pochopil...

"Vše, co se děje, je v nás.
Vize se podobá snům...
Dívám se a vidím vás -
podivné panoptikum..."

"Jsem smrt..." zaslechl jsem v hlavě

"Podivné panoptikum..."

"To už vím, jen..."

"Podivné panoptikum..."

"Už musíš jít, uvolnit místo těm dalším..."

"Podivné panoptikum..."

"Kolik?"

"Podivné panoptikum..."

Neodpovídala, ani nahlas, ani jen pro mé uši. Jen ten zpěv... Ničil mě, mé naděje i duši.

"Podivné panoptikum..."

"Celý tvůj pluk!" řekla najednou, úplně tiše. Snad cítila mou nedůvěru a pochyby, když se rozhodla pokračovat.

"Je rok 1944, cos čekal?"

Zahalila mě temnota, unášela mě. Do neznáma... A já zaslechl už jen její poslední slova.

"Podivné panoptikum..."


 celkové hodnocení autora: 96.4 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 6 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: [ - ] tisk příspěvku 
 počet komentářů: 19 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 65 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Rikitan 02.12.2007, 15:54:25 Odpovědět 
   Tohle je skvělé. Super. Umíš. Moc semi líbilo propojení písně a děje. Úžasné.
 ze dne 03.12.2007, 7:42:42  
   Bilkis: Jojo, songficky, to je moje...
 Imperial Angel 04.10.2007, 13:53:04 Odpovědět 
   Heh, začínám se tě bát...( a dobře udělali) - já se nedivím, že ti žádné léky nedávají - ty by si nejspíš byla nebezpečná i s tabletkou Paralenu ;)...
 ze dne 04.10.2007, 14:23:21  
   Bilkis: To si piš, minimálně bych jí někomu strčila do ucha či nosu... (Zřejmě dvě z nejlepších možností, další otvory už by asi nebyly tak příjemné)
 Imperial Angel 04.10.2007, 13:28:39 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: Imperial Angel ze dne 04.10.2007, 13:16:11

   :D...Tak to já se jdu raději někam schovat ;)...
 ze dne 04.10.2007, 13:31:42  
   Bilkis: Většinou jsem mírumilovná pacientka, ani léky mi nedávají... (sebrali mi náboje) :(
 Imperial Angel 04.10.2007, 13:16:11 Odpovědět 
   Text písně se nádherně prolíná s dějem a tvými vlastními slovy...
Až do poslední chvíle člověk neví, co na něj vytasíš :)
 ze dne 04.10.2007, 13:20:49  
   Bilkis: Kanón! :) Ehm, pardon, moje infantilní já se zase drobet projevilo... Díky!
 jackiesparrow 30.09.2007, 10:22:40 Odpovědět 
   Smutné, ale překrásné... velmi půvabně napsané... také jsem netušila, že to bude sama paní Smrt... dokázala si velmi pěkně skloubit text písně s tvým vyprávěním... no prostě a jednoduše... Jednička s hvězdičkou :o)
 ze dne 01.10.2007, 6:40:46  
   Bilkis: Děkuji za koment a známku :)
 Tomáš P. 22.09.2007, 9:58:42 Odpovědět 
   Krásně smutné, řekl bych.

Svou tmou si projdeš docela sám! ...

Hodně mě to chytlo...
 Kaunaz Isa 17.09.2007, 17:23:18 Odpovědět 
   Velmi zajímavé.
 ze dne 18.09.2007, 6:02:15  
   Bilkis: Díky!
 seńorita chiquita 15.09.2007, 8:34:35 Odpovědět 
   Pěkné. Od začátku jsem tušila, že ta, za kterou kráčí, nebude pohledná dívčina svůdnice, ale že bude představovat něco jiného. Pěkně jsi totiž nastínila takovou chmurnou atmosféru. Smrt mě ale nenapadla. Příběh se patrně odehrává v hrdinově hlavě, čímž jsi si otevřela prostor fantazii. Písnička a příběh k sobě sedí. Tedy pro mě povedené.
 ze dne 17.09.2007, 5:48:46  
   Bilkis: Děkuji...
 Mathew 13.09.2007, 19:51:08 Odpovědět 
   Je to zajímavé, i to jak se prolíná text písně s obsahem povídky.
 ze dne 14.09.2007, 5:50:03  
   Bilkis: Děkuji moc...
 Šíma 13.09.2007, 12:27:57 Odpovědět 
   No, trochu mě zamrazilo! Nad branámi do táborů smrti bylo kdysi napsáno: "Práce osvobozuje!" Hm, ale kdoví, jaká brána byla tato? Líbilo se mi to, docela je to povedené (simbióza písničky a nejasného a tajemného příběhu)... ;-)

Podivné panoptikum! No, jestli nás sledují mimozemšťané, tak nevím, co si o nás myslí, že by byli ti lidé blázni? :-(
 ze dne 13.09.2007, 12:30:25  
   Bilkis: Děkuji, Šímo... Pokud jsou mimozemšťané a odněkud nás pozorují, tak radši nechci vědět, co si o nás myslí. nemuselo by se mi to líbit, ačkoli já sama si o lidské společnosti nemyslím moc dobré věci... :)
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
YellowSkye
(29.7.2022, 08:38)
IndigovaRuze
(24.7.2022, 09:11)
Bath
(14.7.2022, 15:52)
Personal Mastery
(8.7.2022, 13:20)
obr
obr obr obr
obr
Kalich života -...
Trenz
Modlitba
Božolé
Ještě není čas ...
phaint
obr
obr obr obr
obr

Posel smrti VI: K. IX - Jako v...
Lukaskon
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr