» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"V pohromách se většinou z přátel stávají nepřátelé."

Caesar

počet přístupů: 2139812

obr

:: Na SASPI.cz je právě 28984 příspěvků, 4549 autorů a 303367 komentářů :: on-line: 16 ::

:: Ztracené mládí... ::

Příspěvek je součásti workshopu: Mou múzou hudba jest!

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Povídky z okurkové lahve

Šíma	publikováno: 13.09.2007, 15:07

No, konečně se mi podařilo "sesmolit" nějaký příběh (povídku) do WS! Snad se bude líbit! ;-) A ještě jedna věc, je tam sice zmíňka o "kuřeti", ale z Kuřetem v tubě nemá toto dílko nic společného! Nemyslete si, nejde o pokračování předešlé bajky (Kuře a Tuba)! Workshop je přece o něčem jiném... :-DDD


	Na louce nedaleko posledního domu ve vsi si hrály děti. Byly oblečené do obyčejných venkovských šatů. Ne, že by chodily ušpiněné, jejich šaty byly čisté, avšak docela prosté, jak kázal obyčej. Děti se honily a hrály si na babu. Tu zase tancovaly a zpívaly si různé písničky. Dokud nebyl večer. Slunce se zvolna chýlilo k západu a neposedný vítr jim čechral jejich vlasy. Od vesnice se k nim neslo zvonění kostelního zvonu. Byl čas jít domů. „Škoda, že už musíme jít...“ postesklo si nejstarší dítě a svým pohledem si přeměřilo ostatní děti, které stály okolo. „Zítra se sejdeme zase tady, nebo u Pepíka u Mlýna?“ „U Pepíka...“ řeklo nejmladší dítě. „Je tam potok, raci a žáby, bude legrace...“ „A ty tam zase spadneš!“ uchechtlo se nejstarší dítě. „Půjdeme, za chvíli bude tma a to se dějí na lukách a pasekách divné věci!“ „Straší tu?“ zeptalo se nejmladší dítě. „Opravdu?“ „Neboj,“ řeklo nejstarší děcko a pokynulo všem: „Jdeme, bando, nebo nám rodiče vypráší kožich!“ Kdesi na okraji louky se něco pohnulo. Děti na okamžik strnuly, ale jejich překvapení trvalo jen několik vteřin, aby se rozběhly ke svému domovu. Bylo již po klekání a slunce viselo nízko nad obzorem a ještě chvíli a zmizí za nízkými kopci. Děti zmizely a louka osiřela. Na nedalekém poli se pod doteky večerního větru pohybovaly klasy obilí. Červánky ozářily, spolu s posledními slunečními paprsky, celý kraj do ruda. Starý pes teskně zavyl a pohlédl na prázdnou louku. Otřepal se ve chladném povětří a několikrát se otočil kolem dokola, aby si vystlal trávou svůj nepohodlný pelech. Dlouho sledoval mizející děti, které utíkaly do vsi, dokud se nezměnily v malé tečky. Ani nekřičely. Nechtěl je vylekat. Snažil se vzpomenout na písničky, které celý den zpívaly. Stočil se do klubíčka a díval se, jak se jednotlivé klasy ohýbají k zemi. Vítr zesílil, ale nebe bylo bez mráčku a temnotou nadcházející noci začaly prosvítat první hvězdy. Prší, prší, jen se leje, Chodí Pešek okolo, Skákal pes, přes oves... Starý pes se pousmál a hlasitě zívl. Několikrát zakňučel při vzpomínce na dnešní den. Děti mu utkvěly v paměti. Vesnici se vyhýbal. Už nebyl při síle a kuřata nelovil, spíše se živil odpadky. Vesnice tonula v šeru a on se zadíval na rozsvěcující se světélka jednotlivých domů. Psi ve vsi hlasitě štěkali. Vítr se utišil a náš starý pes chytil druhou mízu. „Skákal pes, přes oves!“ řekl si v duchu a pomalu vstal. Díval se na takřka již nehybné klasy a vrhl se s nevídanou radostí do ovesného pole. Připadal si jako zajíc. Divokými skoky se proháněl po poli, dokud nezůstal vysíleně ležet. Sotva dýchal a jazyk vyplazoval ven. Měl žízeň. Nedaleko pole tekl malý potůček. Pomalým krokem se vydal k němu. Pak se naklonil nad jeho hladinu a zhluboka se napil. Na druhé straně seděla žába a dívala se na něj. Divoce koulela očima a kvákala o sto šest. „Co čumíš!“ zeptal se ji. „Jsem žába, tak čumím!“ zakoulela na něj očima. „Nejsi na to už trochu starý?“ „Na co?“ nechápal ji. „Na to poskakování v poli!“ zakvákala. „Starý možná jsem, ale trochu povyražení nezaškodí...“ řekl jí a dál chlemtal vodu z potůčku. „Taky jsi viděl ty děti?“ zeptala se jej a přeskočila na druhou stranu. „Lidi dělají divné věci!“ „Jo, dělají,“ přikývl pes. „Ale zdálo se mi to hezké!“ „Připadalo mi, že skáčeš podle nějaké písničky!“ zamyslela se žába. „Jo, Skákal pes přes oves...“ řekl jí a přestal pít. Jen si sedl vedle žáby a oba se dívali na večerní krajinu, která zvolna usínala. „Možná jsem na to vážně tak trochu starý!“ „Já mám raději: U studánky seděla, do voděnky hleděla!“ řekla mu žába. „Ale mému kvákání stejně nikdo nerozumí...“ „Nikdo nám, zvířatům, nerozumí!“ řekl jí pes a rozloučil se. Začal mu být zima. Schoulil se do svého studeného pelechu pod keřem a díval se na ovesné pole. Jeho klasy se neznatelně kývaly sem a tam, sem a tam, jako by také tančily podle nějaké písničky! Starý pes žil ještě nějaký čas, ale vylekané děti již nikdy, na tu louku u lesa naproti pole, nepřišly. A tomu psovi to bylo tolik líto, nechtěl je vyděsit. Ale stalo se. Snad se oves také nakazil jeho divokým běsněním a kýval se celý čas, dokud nepřišli lidé a neposekali jej. Přišel podzim a na poli zbylo jen strniště. Listí opadalo a zima byla na spadnutí. Zvířata si začala dělat pelechy a nory na zimu. Jen ten starý pes pořád seděl a hleděl smutně k vesnici. Kdoví, odkud byl a možná ty děti i znal. Ony si jej však již nepamatovaly. Bylo nevlídno a sychravo. Studený vítr spolu s deštěm znepříjemňovali psu život a tak se vypravil do lesa, kde v nevysoké stráni našel starou noru po jezevci. Zůstal v ní, byl sám, přestože jej navštěvovala i jiná zvířata. Jen ta písnička jej stále těšila a držela při životě. "Skákal pes, přes oves, přes zelenou louku..." A myslivec? Tomu to bylo jedno, věděl, že náš starý hrdina již nic velikého neuloví...


celkové hodnocení autora: 98.2 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 11		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 1.1		uložit příspěvek

známka poroty: [ - ]		tisk příspěvku

počet komentářů: 37		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 80		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

sirraell	22.10.2007, 22:03:06

Děti na okamžik strnuly, ale jejich překvapení trvalo jen několik vteřin, aby se rozběhly ke svému domovu. tohle spojeni na mne pusobi prapodivne, mozna by bylo lepsi kdyby tam bylo - nez se rozbehly ke ... Jinak se mi tato melancholicka, podzimni povidka moc libila...


ze dne 22.10.2007, 23:13:56
Šíma: Díky za zastavení a komentář! ;-) Máš pravdu, to NEŽ tam vyzní lépe, opravdu! Děkuji za tip! :-D

Arvinej	14.10.2007, 11:52:37

Odpověď na příspěvek od uživatele: Arvinej* ze dne 14.10.2007, 11:25:37* :-) rychlovku ne, spíš dílko které se napsalo, zkorekturovalo a odeslalo během jednoho dne ;) ale rychlovku ne, ta je na jiném principu :-P


ze dne 14.10.2007, 12:22:42
Šíma: Aha... Díky za vysvětlení! :-D Už vím: "Že by bylo dílko šito onou horkou jehlou?" Měj se a drž se! ;-)

Arvinej	14.10.2007, 11:25:37

no šímo je vidět že ze Skákal pes by nikdo asi lepší nápad už nevytřískal, ale chtělo to nechat uležet a pak ještě něco poopravit či připsat. když jsi to sem dával měl jsi ještě měsíc do uzávěrky a ten měsíc by tomu prospěl. je to takové moc rozházené, jedny části jsou naprosto zbytečně dlouhé (to s těmi dětmi), jiné zase až moc krátké (ústřední motiv skákajícího psa po poli). atmosféra i ponaučení dobré, ale tomu zpracovní něco chybí. nechci vypadat jako nevděčník, ale přemýšlel jsem nad trojkou. ale že jsi to ty dám 2- :-P


ze dne 14.10.2007, 11:36:18
Šíma: Díky, Arvi, za obsáhlou kritiku! ;-) Dvojka je také známka a nikde není napsáno, že bych měl dostávat pouze a jen "dobré" (vlastně výborné) známky a hodnocení! ;-) No nevím, mě se to líbí takové, jaké to je! Hm... Konečně, každý má právo na svůj názor! Myslíš, že jde o jakousi "rychlovku" a ne o "WS"? Hmmmmm! (šíma se dlouze zamyslel) Ale jak už jsi řekl, možná se z oné písničky víc vyždímat nedalo a kdoví (třeba si šíma měl dát více záležet)... He, he! Ještě jednou díky za zastavení a komentář! :-D No, toto? "Dal jsi mi brouka do hlavy!", ale jak se říká: "Pozdě bycha honit!" ;-)

Tomáš P.	22.09.2007, 14:31:39

No, od dílka inspirovaného takovou odrhovačkou jako je skákal pes bych takovou krásu nečekal! Ale ty jsi prostě mistr! Prostě parádní : )


ze dne 22.09.2007, 14:51:49
Šíma: Díky! ;-))) Jsem rád, že se Ti toto dílko líbilo... ;-)))

jackiesparrow	18.09.2007, 20:58:02

Odpověď na příspěvek od uživatele: jackiesparrow* ze dne 18.09.2007, 19:48:39* no sice to asi není nikde není dáno, ale takovému amatérovi jako jsem já se to velmi nepravděpodobně povede... dík... dílko už je napsané, teď už jen čekám, až uplynou 3 dny od publikace mého posledního dílka :o)


ze dne 18.09.2007, 22:51:19
Šíma: Těším se, moje zvědavost se znovu probouzí... ;-) Zatím!

jackiesparrow	18.09.2007, 19:48:39

velice povedené, také se pokusím zasáhnout do průběhu tohoto WS, ale nevim, jestli se mi povede nějak více, když se tu vylíhlo tak pěkné dílko... :o)


ze dne 18.09.2007, 20:44:16
Šíma: Díky, beru Tvůj komentář jako lichotku a jsem rád, že se dílko líbilo, na druhé straně, proč bys nemohla napsat něco lepšího, než-li já? Nikde není dáno, že by byl šíma "nepřekonatelný"... ;-) Ještě jednou díky a ať Ti to píše! ;-)

Black Cherie	15.09.2007, 17:13:27

Myslím, že jsem od tebe moc věcí nečetla - nicméně tohle víc než výborné...


ze dne 15.09.2007, 18:03:23
Šíma: Jsem poctěn a jsem také rád, že se dílko líbilo! ;-)

Imperial Angel	15.09.2007, 6:31:01

Krásně se mi to četlo :). Myslím, že neznám dost slov chvály, abych mohla zhodnotit tvoje dílko, ale stalo se pro mě kouzelným probuzením do nového dne...


ze dne 15.09.2007, 9:46:22
Šíma: Tisíceré díky! Trochu se i červenám... Jsem rád, že se dílko líbilo! Díky za zastavení a komentář. ;-)

Nancy Lottinger	14.09.2007, 11:42:29

Proč mi ty bajky od tebe přijdou vždycky tak smutné? Nemůžu si pomoct... Jedna


ze dne 14.09.2007, 12:09:39
Šíma: Díky za nastavení a komentář! Možná mám trochu smutnou náladu! ;-)

Kondrakar	14.09.2007, 9:55:41

Hezké. Takové pohádkové


ze dne 14.09.2007, 11:02:56
Šíma: Díky za zastavení a komentář! ;-) No, ano, příběh je tak trochu bajkou, že by byl šíma vážně tak nějak pohádkový? ;-)

Bilkis	14.09.2007, 6:00:30

Já to klidně hodnotit budu, protože si to tahle povídka stoprocentně zaslouží! Nevěřila jsem, že by to mohlo skončit takhle, pořád jsem si představovala, že se to nějak zvrtne. Asi proto, že mám písničku Skákal pes spojenou tak trochu se šíleností, ale to nevadí. Každopádně, chyb jsem si všimla, ale absolutně jsem se nad nimi nepozastavovala, jsou to spíš překlepy... Takže jedna!


ze dne 14.09.2007, 11:01:20
Šíma: Díky! Jsem rád, že se dílko líbilo, no a teď nevím, co napsat! ;-) :-DDD

m2m	13.09.2007, 21:57:38

Odpověď na příspěvek od uživatele: Šíma* ze dne 13.09.2007, 21:54:16* Mně se zase "u" přetransformovalo na "o" ;-) To máš jedno ;-)


ze dne 13.09.2007, 22:17:02
Šíma: :-DDD Díky za psychickou podporu, nebudeme přeci troškařit! ;-)

Šíma	13.09.2007, 21:54:16

Chemiku, máš pravdu! /„Co čumíš!“ zeptal se ji./ - má tam být: "jí". /Začal mu být zima./ - tam mi uteklo "a" ve slově "Začal"... :-D

m2m	13.09.2007, 21:26:31

Ten konec je opravdu milý, sice smutný, tak příjemně ladící oku, že se prostě krásně čte. V porovnání s tím je škoda toho začátku, který mně osobně připadá zbytečný, děcka jsou tam jako hodně velký kompars, pokud bych měl užít Tvá slova. Ale ve chvíli, kdy opuští scénu, se povídka stává nesmírně krásnou. Hezkou. Povedenou. Jen pozor na ji/jí a jednou Ti uteklo písmenko, o té zimy ;-) Jako účastník WS nehodnotím.


ze dne 13.09.2007, 21:38:24
Šíma: Díky, Chemiku! ;-) Takže mi už utíkají písmenka z mého dílka? ;-) Jinak se mi zdá to ji/jí celkem dobré ("díval se na" koho co - ji, "řekl" komu čemu - jí), ne? Nebo jsem z toho už tak zblblý, že nevím, jak se sám jmenuji... šíma? Každopádně jsem rád, že ses zastavil a našel sis čas na mou povídku! ;-)

čuk	13.09.2007, 20:35:06

WS se nezúčastním, takže komentuji. Líbí se mi to, má to určitou jemnost, vtip i symboliku. Jenom v tom počátku je příliš často za sebou slovo "děti". takže vystupují dost amorfně. Mně by se líbilo, kdyby byly trochu rozlišeny ( chlapec, děvče) a malinko charakterizovány, aby byl obraz barevnější.


ze dne 13.09.2007, 20:42:18
Šíma: Díky, čuku! No, asi máš pravdu... ;-) Možná je to proto, že tam jsou spíše jako "kompars", ale to neznamená, že jsem si jich neměl více všímat... Díky za zastavení a komentář! Jsem rád, žes mi ukázal slabá místa tohoto dílka! ;-)

Mathew	13.09.2007, 19:56:58

Originální pojetí. Pobavilo mě to. Na začátku máš, podle mě, pár zbytečných přivlastnění, jako třeba: "...postesklo si nejstarší dítě a svým pohledem si přeměřilo ostatní ...", na to bych si dával pozor. Ale jinak je to moc fajn.


ze dne 13.09.2007, 20:06:31
Šíma: Díky za upozornění! ;-) Jsem rád, že se Ti tato povídka líbila! No, nakonec, porod byl těžký a já jsem rád, že jsem do WS vypotil alespoň nějaké dílko... ;-)

Irena Mayer	13.09.2007, 18:09:42

Odpověď na příspěvek od uživatele: Irena Mayer* ze dne 13.09.2007, 15:55:24* ...tys ho sice kohoutku nesnesl (to byla asi tvoje múza :), ale žes ho vyseděl, o tom víme z příslušného fóra všichni, co tam chodíme... a že se z něho vylíhne kuře, o tom nepochybuje snad nikdo :D


ze dne 13.09.2007, 18:29:53
Šíma: :-D He,he,he... No, dobře, nebudu už nic "říkat"... ;-)

Povídkář	13.09.2007, 16:52:35

Jde to od malebnosti, přes veselost, velkou veselost až ke smutnějšímu konci. Ale je to dobré. Sice bych neměl hodnotit, ale nechat to bez hodnocení by byl hřích. Takže jednička Šímo, skvělá práce...


ze dne 13.09.2007, 17:59:52
Šíma: Ou, díky, Povídkáři! Jsem rád, že se dílko líbilo! Jinak díky také za čas věnovaný domuto dílku a za zastavení! ;-)

Irena Mayer	13.09.2007, 15:55:24

Šímo, Šímo, koukám, žes nakonec vyseděl moc hezký vajíčko :) Je to fakt skvělý, sem zvědavá, jestli tě někdo v tomhle WS přeskočí.......


ze dne 13.09.2007, 17:59:05
Šíma: Uvidíme, jestli se z toho vajíčka něco vylíhne, ale já jsem kohoutek, ne slepička a nesnáším vajíčka, co to je? :-D Díky za zastavení a komentář! ;-)