obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Znovu milovat znamená, že se srdce vysmívá rozumu."
Théodore de Banville
obr
obr počet přístupů: 2915289 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39391 příspěvků, 5727 autorů a 389816 komentářů :: on-line: 1 ::
obr

:: Rabbitdogs (1. díl) ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Rabbitdogs
 redaktor Šíma publikováno: 26.09.2007, 23:23  
Jedná se o SCI-FI z daleké budoucnosti, ale to nic nemění na skutečnosti, že lidé nezůstali lidmi a jejich pocity, emoce a touhy nejsou totožné s našimi. Všechny záporné vlastnosti si lidstvo, jako takové, nadále ponechalo. Chamtivost a intriky jim nejsou stále cizí a touha po majetku je mnohdy silnější, než cena životů všech, kteří se vydali na dalekou cestu do hlubin Vesmíru.
 

/RABBITDOGS - KNIHA PRVNÍ - CENA ŽIVOTA/

/RABBITDOGS - ČÁST PRVNÍ - Kamenný svět/

"Slyšeli jste už někdy ten šílený vítr, který vás nenechává vyspat, nedává vám vydechnou a přivádí vás k šílenství? Viděli jste už někdy takové místo, kde si život se smrtí podávají ruce, splývajíce v jedno, a vy nevíte, zda-li ještě žijete, či už nejste po smrti? Jakoby vás bájný Charón převážel po řece Stix mezi bytím a nebytím na místo, z něhož není úniku..."

- úryvek ze vzpomínek velitele mise na Černou planetu v soustavě Rudého obra -

/I. - současnost - povrch Černé planety/

Přistáli.

Po dlouhé cestě hustými mračny, bouřemi a vzdušnými víry, dosedli s žuchnutím na kamennou zem. Otřeseni zůstali sedět na svých místech, hledíce přes objektivy kamer na potemnělý narudlý svět.

Byli jsme tu už někdy? ptali se v duchu sami sebe, ale nedostávali žádnou odpověď. Přistáli a hned se jich ujal zdejší vládce, vítr. Zpíval jim své kvílivé melodie přes tlusté stěny pancířů a oslepoval jejich techniku zvířeným pískem a jemným prachem.

Neodvažovali se pohnout. Snad nechtěli uvěřit, že jsou opět na pevné zemi. V bezpečí. Na kratičký okamžik, dokud nevyjdou ven ze svého stroje, který teď už jen odpočíval a čekal, až je bude moci vynést z tohoto světa do černé prázdnoty, která jej obklopovala.

Ještě pořád se nehýbali. Hluboce oddechujíce se probírali ve svých myšlenkách. Co bude dál? Jaký máme vlastně cíl cesty? Co ostatní? Podařilo se jím také v bezpečí přistát, nebo se rozbili a splynuli s prachem na nekonečné cestě větru dalekými pláněmi až kamsi za obzor.

Vítám vás! nechal se slyšet divoký vichr. Čekal snad na ně, na jejich delegaci, aby je mohl uvítat? Několik kamenů zařinčelo o bok stroje. Teď už jen spícího ptáka na tenkých nohách, stojícího nízko nad zemí, jen tak, aby mohl pod jeho břichem poletovat písek a prach. Přistáli a to bylo také vše, co se dalo od lidí pro tuto chvíli čekat...

/II. - vzpomínky - čas před druhou expedicí - orbita Země/

"Vážení cestující!" ozval se odněkud jasný a čistý zpěvavý hlas stevardky rozléhající se prostorami raketoplánu. John se podvědomě otočil, ale nespatřil nic, než několik umně ukrytých reproduktorů ve stropě kabiny. "Za několik okamžiků vstoupíte na půdu vesmírného ostrova Green Island, který se vám stane na několik dní vaším domovem. Posádka raketoplánu vám, jménem kapitánovým, přeje příjemný a ničím nerušený pobyt. Zároveň prosíme muže na sedadle číslo 37 v kabině první třídy, aby se neprodleně dostavil k informacím, děkujeme!"

Přibližování! John cítil každým kouskem svého těla poslední sekundy do kontaktu. Slunce nemilosrdně pražilo přes ochranné skla iluminátorů. Jemné trhnutí a zasyčení oznámilo konec cesty.

"Opakujeme!" ozval se znovu dívčí hlas. "Žádáme muže s číslem letenky 37 první třídy, aby se neprodleně dostavil k informacím... Čeká tam jeho přítel!"

John si povzdechl. Přemýšlel, kdo by to mohl být. Copak se všichni zbláznili? Vyvolávají mne jako bych byl poradcem prezidenta! Promasíroval si tváře a vstal. Byl posledním pasažérem, který ještě neopustil kabinu první třídy.

"Pospěšte si!" jemně jej postrčila usměvavá stevardka. Na okamžik se u ní zastavil. Chvíli si ho prohlížela a pak řekla: "Vy jste určitě ten muž, kterého vyvolávají v rozhlase, viďte?"

"Proč myslíte?" zeptal se jí s úsměvem.

"Moc se vám tam nechce..."

"To máte pravdu!" přikývl. "Kdybych měl čas, pozval bych vás na něco..."

"Víte určitě, že bych s vámi šla?" zeptala se ho. Rukou si podržela své ne příliš krátké vlasy.

"Záříte jako hvězda!" řekl jí a otočil se k odchodu.

"Hej, pane!" zavolala na něj, když ušel první tři kroky.

"Ano?" pohlédl zpět ke dveřím přechodového uzlu.

"Co vůbec děláte? Musíte být pěkně velké zvíře!"

"Kdepak, to se vám jenom zdá!" opáčil John. "Normálně se flákám a někomu to začíná vadit!"

"Vážně? Lítáte po hvězdách?"

"Máte čuch na lidi!" řekl jí a zamával jejímu úsměvu na pozdrav. "Kdybych nebyl už tak starý, vzal bych si vás!"

"Za ženu?" zakřičela na něj.

"Dělal jsem si legraci..." zakřenil se John.

"To neříkejte, nebo vás vezmu za slovo!" nesl se k němu její čistý hlas. A slyšel jej tak dlouho, dokud se neztratil v hordě lidí pobíhajících sem a tam prostorami vesmírné stanice.

Snažil se zapamatovat její překrásnou tvář, modré nezkalené očí a slunečně žluté vlasy, které mizely kdesi za jejími zády. Ti lidé si dovedou vybrat, říkal si. Z úvah jej vyrušil čísi hlas.

"Tady jsem!" proletělo náhlé zavolání kolem jeho uší. Kdo to byl? Martin? Co ten by tu dělal? Zpytoval sám sebe. Jeho nohy automaticky změnily směr.

"To je dost, že jsi tady!" přistoupil k němu jeho dobrý přítel a divoce mu potřásl rukou.

"Proč tu děláš takové divadlo?" ptal se ho John s údivem. "Stačilo mi zavolat na palubu raketoplánu a říct, kde tě najdu!"

"Já za to nemůžu!" rozhodil Martin ruce v obranném gestu.

"Jasně," přikývl John a naoko se zlobil.

"Pojď, nemáme zase tolik času," chytil ho Martin za ruku a vedl jej kamsi z dosahu lidí. John si snažil vzpomenout, jak dlouho se se svým přítelem neviděl. Rok? Určitě víc, deset let?

"Myslel jsem, že už se nikdy neuvidíme..." řekl mu John.

"To já taky," přitakal a dodal: "Vidíš, jaký je život prevít."

"O co jde, Martine?" zeptal se ho bez okolků. Má okamžik se zastavili. Chvíli se na sebe dívali, jako by se nemohli nabažit svého setkání po tolika letech. Náhoda je svedla několik stovek kilometrů od domova a na okamžik spojila jejich životy, aby se už nikdy nespatřili.

"Mluvil jsi už s Douglasem?" zeptal se no Martin.

"Mluvil," přikývl John. "A co má byt? Poslal mě sem na tenhle kus titanu. Nerozumím tomu..."

"Naše společnost chce, abys velel jedné výpravě..."

"Kam?" zeptal se překvapený John.

"To ti nemůžu říct, ale všechny dostupné informace máš tady v té složce!" podal mu černé desky. "A tady ještě tohle, bezpečnostní opatření, bez toho by tě automatika nepustila na loď!"

"K čemu to všechno je?" prohlížel si John kus umělé hmoty s magnetickým štítkem.

"Jsi nejlepší velící důstojník, jakého znám, Johne!"

"Cože?" vyděsil se.

"Já jsem tě doporučil!"

"Jak to můžeš vědět, zatraceně!" vybuchl John.

"Protože tě už nějaký pátek znám," řekl mu s úsměvem Martin.

"Co tím chceš říct?"

"Jsi jediný kdo to zvládne!" vzal ho Martin za rameno a znovu vykročili. "Myslím, žes tam už jednou byl..."

"Proboha kde?" vyštěkl.

"Souhvězdí Labutě," otočil Martin na okamžik svou hlavu k rozzlobenému příteli.

"Ty jsi blázen, Martine!" vybuchl znovu John. "O ničem nevím!"

"Máš ještě tři týdny času. Posádka je skvělá. Lepší bys nesehnal, věř mi!"

"To se mi snad jenom zdá..."

"Takže se už prakticky neuvidíme, Johne!" řekl mu chladně Martin s neskrývaným soucitem v očích. Došli až k zapomenuté a dávno nepoužívané přechodové komoře. Za dveřmi čekal maličký raketoplán, aby Johna odvezl na loď a navždy změnil jeho život. Byl to začátek šílenství, fantasmagorie několika členů lidstva, nebo se zbláznili jen oni dva?

"Na co si to vůbec hrajeme, Martine?"

"Možná na lupiče... Četníky a lupiče!" zakřenil se Martin.

"Co když si hrajeme na bohy?" zeptal se ho John. "Jak to všechno skončí, Martine?"

"To opravdu nevím, Johne. Snad ten nahoře to bude vědět..."

"Jenom on?" zeptal se jej John a rozplynul se jako dávná a takřka zapomenutá vzpomínka.

/III. - současnost - povrch Černé planety/

Někteří již nabyli takové odvahy, aby dokázali vstát. Se zájmem hleděli na obrazovky kamer. Jejich oči spatřily jen načervenalý svět pod klenbou vířících temných mraků. Čekali snad víc? Byli v koutku duše zklamání nad tím, co zde objevili, nebo si oddechli, že to není ještě horší?

Začínali být netrpěliví! Zprotivila se jim ta ničím nerušená nečinnost. Toužili po nějaké akci. Po maličkém pohybu. Uplynula další hodina. Vítr dul kolem stroje s neskrývanou trpělivostí. S uvědoměním sebe sama strhával svým mohutným proudem vše, na co přišel. Byl žárlivý a nenechavý.

"Přistáli jsme?" ozval se první hlas. Jako když poprvé zakřičí dítě, když přijde na svět a začíná dostávat zdravější barvu.

"Sedíme, Tome!" odpověděl mu pilot na vyřčenou otázku. I vichr se na okamžik zastavil, překvapen tou nenadálou troufalostí. Po mnoho let jej nikdo nerušil v jeho nekonečném bloumání po svém panství. Kdo se to opovážil?

"Zkontroluj všechny systémy letounu, Royi! Všechny, rád bych s tím krámem i odletěl!"

"Ano, pane," odpověděl tiše. Ostatní mlčeli. Na osmnáct lidských duší sedělo ve svých křeslech v přední části letounu a čekalo na zázrak, nebo rozkaz svého nadřízeného. Ale ten mlčel, zabrán do svých myšlenek.

"Letoun je v pořádku, Tome! Slyšíte mne?" ozval se znovu pilotův hlas.

"Díky, slyšel jsem!" zabručel a otočil se k ostatním. "Tak jsme tady!"

Nikdo mu neodpověděl. Dorazili jste! Kvílel vítr. Čekali jsme na vás! Nechal se slyšet poletující prach. Stmívalo se. Světla kvapem ubývalo. Končil první den na planetě. Byl krátký, jenom několik hodin, strávených v pohodlných anatomických křeslech pod ochranou letounu. Nic nepodnikejte, dokud si nebudete jisti sami sebou...

"Navažte spojení!" vyštěkl Tom na spojaře, který seděl kdesi za jeho zády, obklopen spoustou techniky.

"Spojení navázáno," hlásil radista.

"Hlaste: Alfa přistála bez problémů, další hlášení čekejte ráno, prvotní měření provedeme po svítání! Radiomajáky mlčí, proto uskutečníme nové výpočty souřadnic cíle..."

"Odvysíláno," odpověděl muž u vysílače a čekal na odpověď z lodi. "Zpráva potvrzena! Máme se ohlásit ráno!"

"V pořádku. Kdo se chce najíst, ať si dá do nosu. Do rána nic nepodnikneme. Rozuměli jste?"

Nikomu se nechtělo odpovídat. Dál jako ve snu sledovali svět za stěnami raketoplánu. Vítr, kamení a temná a zlověstná mračna. Nic víc a nic méně. Čekal na ně! Kamenný svět se spoustou záludnosti, nebezpečím, skrytým poznáním i nepoznanou touhou po utkání s nimi. Vše začalo nanovo...

/IV. - hlasy - současnost - orbita Černé planety/

'Johne? Přišel jsem, abych ti něco pověděl o tvé budoucnosti. Abych ti řekl, kam půjdeš a co musíš ještě udělat! Teď ještě nebudeš všechno chápat, ale přijde čas, kdy se ti před očima odestře záclona nevědomosti a ty dojdeš k cíli!'

"Kdo jsi? Proč jsi přišel právě ke mně? Proč právě já bych měl znát víc než ostatní?"

'Protože přijde čas, kdy lidská síla a moudrost pomine. Kdy si vy lidé nebudete moci poradit. Všechen svět kolem vás bude vražedný a všude bude číhat nebezpečí, ohrožující vaše životy. Ocitnete se tam, kde nemá každý přístup. Bude se vám to zdát nesmyslné, jako celá tato cesta!'

"Tak mi řekni, proč jsme sem přiletěli? Bylo by snad rozumnější zůstat na Zemi?"

'Člověk ovládl Vesmír kolem své planety a teď si myslí, že je jeho pánem. Ale nepatří mu, protože tu nebyl dřív než on! Chystá se ke hvězdám a netuší, že je jen smítkem oproti prázdnotě a věčnosti, která na něj čeká!'

"Co po mně chceš?"

'Zeptej se sám sebe, co tady chceš! Co tu chceš ty a ostatní! Proč jste sem vůbec přišli! Až to budeš vědět, dostaneš i mou odpověď. Dávej na sebe pozor, Johne, brzy se zase setkáme!'

"Zatraceně!" řekl si a probudil se. Na stole ležel kus papíru, na kterém bylo napsáno:

/...zvířata nemluví jako lidé, je spornou otázkou, zda-li mají duši, lidé se však někdy sami chovají jako zvířata a odvolávají se na tyto nevinné tvory, které si sami přetvořili k obrazu svému.../

Co to má znamenat? Ptal se sám sebe v duchu, a se zájmem si prohlížel kus elektronického papíru, na kterém byla tato slova napsána. Kde se to tu vzalo? Na žádnou z otázek nedostával odpověď. Byl čas vstávat! Na stěně u dveří do chodby zazvonil telefon. Vstal a vydal se k němu.

"Za půl hodiny budu na můstku," řekl do sluchátka a zavěsil.

Vrátil se ke stolu. Někdo tu byl! Ne ve snu, ale doopravdy! Zhrozil se. Ale jak se sem dostal přes zamčené dveře? Nebo jsem to napsal sám? Ale co ten papír? Rukopis nešlo poznat, protože jakýkoliv text psaný rukou se ihned měnil na tištěná písmena. Hodil papír na stůl a zůstal zamyšleně sedět na jeho okraji.

Takže ONI o nás vědí... Zamyslel se John. Rabbitdogs!

/POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ/


 celkové hodnocení autora: 96.6 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 11 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.3 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 38 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 90 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Dandy518 01.08.2014, 1:22:27 Odpovědět 
   30. 06. 2014

Mám před sebou další rozsáhlé dílo, uvidíme, jak mě nadchne.
Díl mě zatím neupoutal. Daleké budoucnosti nejsou nic pro mě. Snad se v dalším díle bude číst lépe.
 ze dne 01.08.2014, 17:37:40  
   Šíma: Sci-fi není Tvůj šálek kávy, ale i tak jsi zvědavý? ;-) Dík za zastavení, snad to celé nějak dopadne.
 chris ONNE 23.08.2010, 19:02:17 Odpovědět 
   Zdravím šímo!
Tak tu jsem zas, to máš určitě radost, co? ;-) Ber to jen jako takovou minipitvu, nic jiného to ani není…

1) …být pěkně velké zvíře!"… - nevím proč, ale tento výraz mi vůbec nesedí k letušce. Jen můj dojem… ;-)

2) … její překrásnou tvář, modré nezkalené očí… - oči

3) …"O co jde, Martine?" zeptal se ho bez okolků. Má okamžik se zastavili… - tu druhou větu vzali nejspíš útokem šotci. ;-)

Tvůj styl psaní se mi líbí, takže tady žádný kámen úrazu nebude. Je těžké nějak hodnotit úvodní kapitolu, ve které se vlastně téměř nic nestalo. Rozhodně jsi mě ale naladil tak, že jsem zvědavý, jak se bude příběh dál vyvíjet, což je asi to nejdůležitější.
Takže dávám lepší dvojku.

Chris
 ze dne 23.08.2010, 21:58:35  
   Šíma: Díky, chrisi, za zastavení a komentík (i kritiku), šotci mě prostě milují! ;-)
 Charlotte Cole 12.05.2008, 17:09:48 Odpovědět 
   Konečně jsem si našla čas, abych si přečetla něco málo z Tvých děl. ;-) A musím říci, že líbilo, hodně líbilo, což znamená jen jedno: zcela jistě budeš mít do pár minutek komentík i u druhé kapitoly... =D
 ze dne 12.05.2008, 20:00:29  
   Šíma: Díííky! ;-)
 Pelion 10.03.2008, 9:55:28 Odpovědět 
   Byl jsem tu, četl a ať se Ti to, Šímo, líbí či nelíbí - budu i u dalších dílů.
Mne, jakožto řadového čtenáře, zajímá v první řadě čtivost a ta je v tomto případě vysoká :-)

Dávám jedničku, jdu na ryby a pak se "vrhnu" na dvojku :-)
 ze dne 04.04.2008, 22:25:23  
   Šíma: Díky, jen tak jsem zabrousil na první část a vidím Tě tu! Omlouvám se, že jsem přehlédl Tvůj komentík! Díky za něj i za návštěvu! ;-)
 BaD 01.02.2008, 9:51:47 Odpovědět 
   Tak jsem se tedy odhodlal a myslím, že sem neprohloupil. Tyhle romány na pokračování jsou pro mě hotový utrpení, protoe čtu pomaleji, než ty píšeš. Podle názvu jsem to tipoval na nějakou šímovinu a ono nic. Celkem poutavý sci-fi. Líbí se mi popis psychiky posádky, takže ještě pár dílů zdlábnu:))
 ze dne 01.02.2008, 10:43:16  
   Šíma: Díky, BaDe, snad Tě to "nezabije"! ;-)
 Svetla 26.11.2007, 21:54:52 Odpovědět 
   Jojo, taky jsem si pár překlepů všimla...
Nooo, sci-fi moc nemusím. Do poloviny mi to moc nebavilo, ale od druhé půlky mi to chytlo. Určitě si přečtu i druhý díl.

Jo - a chtěla jsem to číst stejnak, i kdybys nedělal reklamu:)
 ze dne 26.11.2007, 21:58:34  
   Šíma: Díky! :-DDD No, ty překlepy budou patrně i v dalších dílech... *stydící se smajl*, člověk vidí "kde co" na jiných, ale sám na sobě ne! Hm...

Díky za návštěvu a komentář! ;-)
 sirraell 24.10.2007, 19:05:38 Odpovědět 
   hmmm, zajimavy zacatek. par preklepu, ale to se v dlouhem textu ztrati. hodne tajemne a zamotane, snad se z toho vymotame...
 ze dne 24.10.2007, 19:36:01  
   Šíma: :-D O těch překlepech to řeknu skřítkovi Překlepníčkovi! Díky za zastavení a komentář! Jsem rád, že se dílko líbilo... ;-)
 Tomáš P. 07.10.2007, 9:38:57 Odpovědět 
   Tak jsem se k tomu konečně dostal! Jsem nadšen a ještě dnes budu určitě pokračovat! Jedna! ; )
 ze dne 07.10.2007, 10:53:56  
   Šíma: Díky, Tomáši, za zastavení a komentář! ;-)
 čuk 30.09.2007, 11:06:15 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: čuk ze dne 30.09.2007, 9:35:05

   Já, s krátkou pamětí, nejsem vhodným čtenářem. Ale stejně si myslím: při tak dlouhodobém a trochu časově náročném příběu bych viděl jako dobré, blíž charakterizovat postavy, a pro ¨nás tupější tam přece jenom uvést větší informaci o dané situaci.
 ze dne 30.09.2007, 11:18:28  
   Šíma: Uvidím, co se dá dělat! ;-) Ale jinak, čuku, nejsi "tupé" zvíře, nýbrž dobrým autorem, kterého rád čtu! ;-) Díky za vytrvalost Tvých komentářů...

P.S. Ano, někteří autoři si myslí, že nepotřebují vytvářet charakteristiky postav, neboj, snad to přijde časem (také si nepamatuji celý příběh), možná není ten šíma zase tak namyšlený (dokonalý určitě není)! Ale jedno je určitě, hrozně ukecaný! Pro Krista pána! Měj se hezky! ;-)

No toto? :-D
 čuk 30.09.2007, 9:35:05 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: čuk ze dne 29.09.2007, 19:35:42

   Dík za odpověd na koment, vystihl jsem ve svém komentu alespoň obsah těch dílů? I. II.III.IV?
 ze dne 30.09.2007, 9:59:46  
   Šíma: A ještě jedna věc mě napadla! No, celé to má asi něco kolem 28 dílů, což vypadá hodně ukecaně, tak nevím... ;-)

Hezkou Neděli!
 ze dne 30.09.2007, 9:57:55  
   Šíma: Ano, že jsem "ukecaný" a že se to "vleče"! ;-) Díky, čuku! :-D
 čuk 29.09.2007, 19:35:42 Odpovědět 
   Příspěvek se mi objevil ke komentování podruhé. už jsem si nepamatoval, že jsem ho jednou četl. Opět: trochu zmatené časové roviny. I: nevíme kdo to vypráví II: retro:JOhn na Zemi kamsi přilétá, martin ho verbuje na akci. III: na Černou planetu přilétá Tom, IVNa orbitě Černé planety je John, slyší hlas.
Bohužel se mi to teď zdá být ještě zmatečnější.
Ty máš štěstí, že dobře vyprávíš, takže se čltenář nechá strhnout aniž by nějak moc pátral po smyslu. taky hodně natahuješ dialogy. Fakt se to vleče. Ale možná, že je to mým stavem a vceůlku nedůvěrou k obšírným dialogům příliš něco neřešícím.
Jsi dost povídavej, Š.
 ze dne 29.09.2007, 20:20:13  
   Šíma: :-D

Já už fakt nevím, čuku... Už jsem k číslům jednotlivých kapitol přidal místo děje i čas a trochu pozměnil některé věci v příběhu, ale zdá se, že se v tom pořád ztrácíš, no nic... Prostě jsem jej nechal stáhnout a znovu publikovat! ;-)

Není to zmatené, jsou tam dvě dějové roviny v současnosti, jedna jede v minulosti a ještě je tam jedna, ta se týká někoho, koho poznáš v další části... Prostě je to šílená fantasmagorie! ;.)

No nic, nevadí, snad se někdo jiný chytne, každopádně Ti děkuji za přečtení (znovu)! Vážím si Tvé kritiky a těším se, že se zase někdy zastavíš... Drž se! ;-)
 Imperial Angel 27.09.2007, 16:55:00 Odpovědět 
   Nečetla jsem předchozí komentáře, tak snad nebudu opakovat :)...
Nevím, jak přesně definovat pocity, ale asi to nejlépe vystihne slovo - nadšení...Tvůj příběh mě zaujal a rozhodně nenudil. Už ani nevím, co dodat - je to pěkné dílko, s dobrou atmosférou a určitě si ráda přečtu i pokračování...
 ze dne 27.09.2007, 17:03:40  
   Šíma: Díky za zastavení a komentář! A známku, vždy potěší... ;-)
 Kondrakar 27.09.2007, 13:28:14 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: Kondrakar ze dne 26.09.2007, 7:30:27

   Udělal co?
 ze dne 27.09.2007, 13:44:37  
   Šíma: Sakra, to zní, jako bych tě naštval... ;-)

Jaks vložil svůj komentář k tomuto dílku, když bylo dáno k publikaci a žádný čtenář k němu neměl přístup? :-D

Jinak, ještě jednou díky za zastavení! ;-)
 Pavel D. F. 26.09.2007, 23:22:44 Odpovědět 
   Takže vracím dílo zpět do publikovaných.
Je zajímavé, že se našel čtenář, který ho četl, i když bylo ve frontě k publikaci. To se nám tu dějí věci…
 ze dne 27.09.2007, 11:46:08  
   Šíma: Díky, Pavle! ;-)

P.S. No, ano, když se tak dívám na datum a čas Tvého a Kondrakarova komentáře, no toto? Že by se tu děly věcí, jako v rybníčku jistého "Rákosníčka"? :-D
 Kondrakar 26.09.2007, 7:30:27 Odpovědět 
   Zajímavé. Prpojování několika dějů. na úvod pěkné, jsem zvědav co se z toho vyvine dál.

btw: onečně taky něco jinšího neý ty obvyklé šílené šímoviny:-)
 ze dne 27.09.2007, 11:47:12  
   Šíma: Přiznej se (bez mučení), jaks to udělal! :-DDD

Díky za zastavení a komentář, ale stejně je to divné... ;-)
 čuk 24.09.2007, 13:35:28 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: čuk ze dne 24.09.2007, 7:54:47

   Jo, Tom právě přistál na nějaké planetě. Textu by neublížilo, kdyby byla jasněji naznačeno kdy / třeba uvést nějaký datumovník před kapitolu) a kde. POkud musí čtenář moc koumat, pak se ruší dojem díla. Tedy mně osobně to vadí a bere radost ze čtení a určité věci utečou.
 ze dne 24.09.2007, 15:13:04  
   Šíma: No, možná by nebylo špatné dát ke každému číslu kapitoly datum (nebo čas) a místo děje... ;-) Díky, čuku! ;-)
 čuk 24.09.2007, 7:54:47 Odpovědět 
   Jsou zde zřejmě dvě party letící do neznáma: Johnova, s tajemným hlasem a přítelem předávajícím mu poslání, před nímž se může John rozplynout a pak vysvětlování neviditelným hlasem. DRuhá skupina Tomova a Rayova zřejmě doletěla do jiného kamenného světa. Je to jistě rozvinutí děje, ale nějak příliš pomalé a neurčité. UVidíme dál.
 ze dne 24.09.2007, 9:32:00  
   Šíma: Parta je tam jedna! John je zatím nahoře na oběžné dráze a Tom je dole na planetě, ale víc nebudu prozrazovat! ;-) Prostě jde o jednu velikou akci, ale jak to s velikými akcemi bývá...

Tohle dílko je hodně na palici, protože se v něm střídá současnost, minulost a svět z pohledu těch DRUHÝCH, proto mám obavy, že se v příběhu všichni ztratí... :-(

Díky za návštěvu a komentář!
 Pavel D. F. 23.09.2007, 21:52:25 Odpovědět 
   Zajímavý úvod příběhu. Zatím tu máme pár fantastických motivů, dvě dějové roviny a plno tajemství. Těžko po těch několika úvodních kapitolách soudit, ale rozhodně se budu těšit na pokračování.
Až na pár chybiček přechodníků na začátku textu nemám připomínky.
 ze dne 23.09.2007, 23:52:57  
   Šíma: P.S. Abych uvedl některé věci na pravou míru, prostě jsem se v té úvodní poznámce a první kapitole nějak nemohl vymotat z textu a ať jsem dělal co chtěl, dopadlo to tak, jak to dopadlo! ;-)

Zdá se, že někdy je autorova tvorba takřka nad jeho síly! Uvidíme, jak si povedou další díly, ještě jednou díky... ;-)
 ze dne 23.09.2007, 22:03:39  
   Šíma: Už potřetí jsem smazal obsah svého komentáře... :-( Napíšu to stručně: "Díky, Pavle, za publikaci a komentář!"

P.S. Chybky budou určitě ještě před začátkem první kapitoly a možná mi v dalších odstavcích něco "uletělo"... Musím se přiznat, že toto dílko je má prvotina (co do obsáhlejších dílek), ale to neznamená, že bys na to měl brát ohledy. budu rád, když zjistím, kde mi kola mé tvorby tak nějak prokluzují! ;-)
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Luboš Kemrň
(8.9.2019, 16:38)
Asinějakávadná
(5.9.2019, 22:42)
Straba
(15.8.2019, 14:44)
Biskup z Bath&Wells
(9.8.2019, 10:09)
obr
obr obr obr
obr
Vyznání
Járuš
Proč Ježíš nemů...
PavelKastl
ŽRÁDLO
Tilda
obr
obr obr obr
obr

Profesor John
Pavel D. F.
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr