obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Přítel je ten, kdo o vás ví všechno a má vás pořád stejně rád."
Elbert Hubbard
obr
obr počet přístupů: 2915452 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39670 příspěvků, 5755 autorů a 391149 komentářů :: on-line: 1 ::
obr

:: Černý jezdec - Ruka spravedlnosti - 18 ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Černý jezdec - Ruka spravedlnosti.
 autor Annún publikováno: 18.09.2007, 5:59  
Takže v minulém díle jsme se konečně seznámili s Černým jezdcem.
Copak nás čeká tentokrát?
Co nového zažije Jenny dnes?
A co William?
Plno otázek na které vám možná :-)) tento díl odpoví a nebo taky ne. Jen se nechte překvapit.
 

Část 18. - Slavnost Jarního slunovratu.

O pár měsíců později - jaro 1467 třetí epochy.

Krásné ráno, něžné sluneční paprsky probleskující škvírou mezi květovanými závěsy polechtaly Jenny pod nosem. Otevřela oči.
"Tomu říkám příjemné probuzení," pronesla sama pro sebe.
Protáhla se slastně jako kočka, posadila se na posteli, spustila nohy dolů a vklouzla do kožešinových pantoflíčků. Vstala, přehodila přes sebe těžký sametový plášť. Rozhrnula závěsy a otevřela dokořán velké prosklené dveře vedoucí na terasu. Prošla jimi a zhluboka se nadechla svěžího ranního vzdoušku. Přistoupila k balustrádě a rozhlédla se po přírodě kolem sebe. Led na rybníku za loukou už dávno roztál a jeho hladina se opět čeřila pod náporem jarního vánku. Sem tam ve stinných a chladných koutech lesa a i jiných místech, kam ještě pořádně nedosvítilo slunko, ležely zešedlé zbytky sněhu. Louka se začínala zelenat a vyrůstali na ní poslové jara - bílé sněženky, žluté petrklíče a divoké modro-fialové ocúny a na některých obzvláště vyhřátých místech se už objevovaly i sedmikrásky a pampelišky. Tyto kvítky svými barvami rozveselovaly zelenou plochu luk, strání a zahrad. Skřivánci a i jiní ptáčci radostně štěbetali na stromech. Ano, jaro se vrátilo po dlouhé a chladné zimě. Jennyfer se kochala pohledem na přírodu, kterou Matka země - Ladérian - postupně probouzela ze zimního spánku.
Z pokoje se ozvalo ťukání na dveře.
"Dále," zavolala Jenny z terasy.
Někdo vešel dovnitř, prošel skrz pokoj a stanul ve dveřích na střechu se zábradlím.
"Jsem rád, že jsem tě nevzbudil," pronesl mužský hlas.
Ohlédla se přes rameno, vesele a něžně se usmála na postaršího muže se stříbrem prokvetlými vlasy.
"Dobré jitro, strýčku," zašvitořila na pozdrav. "To máme dnes krásný den, že?"
"S tím musím jen souhlasit, holčičko, dnes je opravdu nádherně," přitakal rytíř Marcus. "Chtěl jsem se tě zeptat, zda by jsi nechtěla jít na slavnost Jarního slunovratu?"
"Neměla jsem tušení, že se tu bude konat nějaká slavnost," podivila se. "Většinou se tancovačka ve vsi koná až uprostřed měsíce Zpěvna (března) a ne na začátku."
"Ta slavnost nebude tady v Lirii, ale u jedněch přátel," odpověděl jí Marcus.
"Přátelé? Koho tím myslíš, strýčku?"
"Sir Nathaniel McClaud nás pozval na své panství Glenfinnen. Přijal jsem to, protože bych tě na této slavnosti spojené zároveň i s bálem, rád oficiálně uvedl do společnosti a představil tě několika významným, vlivným a urozeným šlechticům," odpověděl na její otázku.
"Nemohlo by to počkat? Alespoň několik týdnů, třeba do Letní slavnosti?"
"Myslím, že ne. Na tvé přání to již odkládám dost dlouho a déle s tím už čekat nehodlám. Jsi dospělá a máš určité postavení, je nejvyšší čas, abys vešla do společenského dění jako žena a šlechtična zároveň," vysvětloval jí.
"Dobře, já to chápu, ale nemohlo by to být jinde? Proč zrovna na Glenfinnenu, strýčku?" Zeptala se Marcuse.
"Protože slavnost Jarního slunovratu na Glenfinnenu je po královských oslavách ta největší událost celého roku," pronesl na vysvětlenou rytíř.
"Opravdu tam musím?" zkusila se z toho naposledy vykroutit a nahodila svůj nejnešťastnější pohled, jaký uměla.
"Teď se chováš jako malé, ufňukané a rozmazlené dítě, které by si zasloužilo ohnout přes koleno a dát mu pětadvacet na holou," pronesl Marcus. "Mohla by jsi mi říci jediný důvod, proč tam nechceš jít?" Zeptal se Jennyfer na její pohnutky.
Zamyslela se, "William," odvětila na to jednoslovně.
"Aha, McClaudův syn, že mě to hned nenapadlo," prohodil chápavě. "Ale nezdá se ti, že už té nevraživosti vůči němu bylo dost? Už jsou to tři roky od té doby, co jste se poprvé setkali. On už dávno dospěl stejně jako ty. Měla by jsi mu odpustit to jeho mladické pošťuchování," orodoval za něho Marcus.
"Co když mu to odpustím a on se bude stejně projevovat jako naprostý hlupák a namyšlený tajtrdlík?" zeptala se strýce.
"Jednoduchá pomoc. Budeš se mile usmívat a přinejhorším si ho prostě nebudeš všímat," pronesl naprosto vážně. "Uděláš mi tím moc velkou radost, holčičko, když na tu slavnost pojedeš se mnou," dodal.
Jenny si povzdechla, pak se na strýčka líbezně usmála a řekla. "Co bych pro tebe neudělala, strýčku," přistoupila k muži a objala ho. "Vždyť víš, že tě mám ráda, a proto s tebou pojedu na Glenfinnen. Vezmu si na sebe ty krásné modrozelené šaty, které jsi mi daroval o loňských zimních svátcích. Ještě jsem je neměla na sobě a taky si myslím, že se pro tuto příležitost budou moc dobře hodit."
Rytíř ji též obejmul a pohladil ji něžně po vlasech. "Tak to mě potěšíš ještě víc," odtáhnul se a usmál se na ni.
Obrátil se k odchodu, ale pak se zarazil a upřel pohled na svou chráněnku.
"Jenny!" oslovil ji.
"Ano, strýčku?"
"Slib mi, že nechtěně neprovedeš žádnou hloupost."
"Nemusíš mít obavy. Slibuji, že budu hodná a neudělám žádný malér." Zapřísahala se.
"Tak to se mi ulevilo," oddechl si Marcus.
"Strýčku, kdy odjíždíme?" zeptala se ho Jenny.
"Dnes před obědem."
"Cože? Tak brzo? Proč si mi o tom neřekl dřív, strýčku?"
"Obával jsem se, že když ti o tom povím dřív, tak si to ještě rozmyslíš a najdeš si nějakou výmluvu, proč tam se mnou nemůžeš jet. Takhle na to nebudeš mít čas," vysvětlil jí svůj důvod.
"Vždyť si nestačím ani pořádně sbalit," namítla.
"No, tak s tím si hlavu nelámu, protože tě znám a vím, že dokážeš být neuvěřitelně rychlá," poznamenal. "Takže si připrav věci, nasnídáme se a přibližně za hodinku a půl vyrazíme na cestu." Řekl s úsměvem, pak ji políbil na čelo a odešel z jejího pokoje.

*

Jenny stála ve dveřích na terasu a pozorovala, jak strýc opouští její ložnici a zavírá za sebou dveře vedoucích na chodbu. Pěkně to na ni nalíčil, jen co je pravda. Teď už se nedalo nic dělat, prostě musela jet. Zavolala Meryen a požádala ji o pomoc, a pak se spolu s ní dala do balení toho, co si sebou vezme na cestu.
Jakmile měla vše připravené, tak nechala své zavazadlo odnést do kočáru, který Cedrik připravoval k odjezdu. Poté posnídala se strýcem a ještě se došla rychle převléci, protože si nechtěla své slavnostní šaty nechtěně a zbytečně ušpinit. Když byla oděná a učesaná, nastoupila se strýcem do přistaveného kočáru a vyrazili směrem na Glenfinnen.
Jízda byla únavná, neboť trvala několik hodin. Když se začalo stmívat spatřila Jenny z okýnka kočáru v dálce před sebou osvětlená okna hradu. Kočár se svižně hnal po prašné cestě vedoucí na menší poloostrov vybíhající do jezera Glenfinnen, na němž stál stejnojmenný hrad rodu McClaudů.

* * * * * *

Sluha ohlašující příchod hostí uhodil do gongu a sálem se rozneslo jeho oznámení.
"Přichází, rytíř Marcus z Lirie a jeho neteř, lady Jennyfer z Lirie."
Do sálu vešel rytíř a zavěšena do rámě po jeho boku se ladným krokem nesla Jenny. Rytíř si na sebe zval to nejslavnostnější oblečení jaké měl, které si nechal před třemi lety ušít v Glenborou. Když se rozhlédl sálem a viděl všechny ty mladé, ale i postarší ženy, co zde byly, musel v duch zkonstatovat, že ze všech přítomných dam byla Jenny tou nejkrásněji oděnou a byl na ni za to přímo otcovsky hrdý.

*

Při ohlášení příchodu dalších hostí se hlavy některých přítomných lidí otočily ke vchodu do sálu. Totéž udělal i sir William, a ten pohled, jenž se mu naskytnul, mu dočista vyrazil dech. Lady Jennyfer vypadala úchvatně. Tehdy, když ji před několika lety spatřil vejít do společenského sálu v klášterní škole, byla krásná, ale dnes se to s tím dřívějškem nedalo srovnat. Za tu dobu, co ji neviděl se vzhledově změnila, skoro k nepoznání. Místo krátkého, téměř klukovského sestřihu, měla nyní dlouhé lesklé vlasy, které měla upravené do velice elegantního účesu. Část jich měla spletenou do zajímavého vrkoče a zbytek jí rozpuštěný splýval jako vodopád na záda. A ty šaty ,v nichž byla oděná, jí opravdu náramně slušely. Byly ušité z jemně vzorovaného brokátu modrozelené barvy moří. Měly vypasovaný živůtek, který dokonale zvýrazňoval její štíhlý pas a dával decentně vyniknout jejímu něžně se klenoucímu poprsí. Ze živůtku na ramena byly ze stejné látky ušité volně visící nabírané rukávky a od pasu dolů splývala široká kolová sukně s několika nadýchanými spodničkami. Na krku jí na stříbrném řetízku visel zelenkavý krystal a v účesu měla zasunutou stříbrnou jehlici, jejíž horní část měl tvar břečťanového listu, toť jediné šperky, které ji zdobily.
William na ní mohl oči nechat, jak půvabná se mu zdála být. Viděl, jak se ona i rytíř Marcus přivítali s jeho otcem, který hned na to zavedl rytíře do shluku několika zámožných šlechticů, kde již probíhala debata na téma Černý jezdec a jeho činy. Jenny naopak zamířila k malé skupince žen, kde zahlédla pár známých tváří. Samozřejmě i zde se vedla živá diskuse o Černém jezdci, i když v úplně jiném směru, než o něm hovořili muži.

*

O něco později v pánském kruhu se ještě nejméně půl hodiny hovořilo o činech Černého jezdce, než bylo změněno téma. To zapříčinil odulý muž v brokátovém kabátci, jenž byl od ramene našikmo k pasu přepásán rudou šerpou s vyznamenáními a na hlavě s mírnou pleší.
"Vaše neteř je velmi půvabná a kouzelná bytost.“ Zkonstatoval s mlsným úsměvem odulý muž. „Nechtěl by jste mi ji dát za manželku, rytíři Marcusi?" Zeptal se s šlechtickou drzostí.
"Je mi líto, hrabě Doriku, ale já vám ji dát ani přislíbit nemohu," odpověděl Jennin strýc.
"Je snad již zadaná? Přislíbil jste ji někomu?" Zeptal se opět zvědavě starý hrabě.
"Ne, má neteř si svého ženicha vybere sama, nehodlám ji nutit do sňatku s mužem, o kterého nestojí," prohlásil zcela vážně Marcus.
"Není to škoda? Taková kráska by vám určitě vyvdala i pěkné bohatství," namítl hrabě.
"Jennyfer není na prodej." Prohlásil rezolutně Marcus. "Já jsem se ženil z lásky a nevadilo mi, že má žena byla jen dcerou kupce. Milovala mě a to pro mě znamenalo víc než bohatství. Přeji si, aby má neteř byla stejně šťastná, jako jsem býval v manželství já. Dej bůh Lilianě lehkou zem," dodal.
"Pche. Láska, štěstí - za to si nic nekoupíte," prohodil s opovržením lord Kingsli. "Mé manželství bylo dohodnuto ještě dřív, než jsem se narodil a nevede se mi špatně. Jsem bohatý, mám dva syny a dvě dcery. Sice má žena není žádná kráska," řekl a poukázal prstem na jednu z dam ve fialových šatech stojících v malém hloučku u stolu s lahůdkami na konci sálu. "Je o pár let starší než já, ale je věrná a přinesla sebou do manželství slušně velký majetek. Co víc si přát?!"
"Třeba mladou a hezkou ženu, Kingsli. S tou ti totiž každý rád pomůže, když už na ni nebudeš sám stačit, ale starou a ošklivou ti všichni nechají na krku," podotkl se smíchem hrabě Herold.
"No tak, drahý příteli Marcusi, přece nechcete smlouvat o ceně věna. Dám vám za neteř pěkný kus svého mění a přimluvím se u krále, aby vás povýšil do hraběcího stavu. Neproděláte na tom vy ani lady Jennyfer. Bude se u mě mít jako v bavlnce," nabádal ho hrabě Dorik.
"Už jsem řekl. Ne. Jennyfer je to nejcennější, co mám a to si koupit nemůžete." Pronesl rozhodně rytíř.
"Ano, můj strýc má pravdu, nejsem na prodej," vmísila se do rozhovoru Jenny, která je z povzdálí poslouchala a nelíbilo se jí, že o ní ti namyšlení panáci mluví jako o nějakém zboží na trhu. "A i kdybych byla, tak nikdo z vás nemá takové bohatství, aby si mě mohl dovolit,"dodala.
"To jste tak rozhazovačná, lady, že bychom si vás nemohli dovolit?" Zeptal se hrabě Herold s úsměvem.
"Ne, špatně jste mě pochopil, drahý hrabě," též se hraně usmála, "natolik si sama sebe cením. Víte, jsou věci a i lidé, které si prostě za peníze nekoupíte."
"Ano, mohu jen souhlasit, pánové. Některé věci si opravdu za peníze nekoupíte, můžete je pouze dostat darem, že lady?" ozval se za Jennyfeřinými zády hlas sira Williama.
Ohlédla se na nově příchozího muže, který se mezitím postavil po jejím levém boku, a na jeho tváři spatřila šibalský úsměv. Zase ji provokoval, a tak uštěpačně poznamenala.
"Á, všudypřítomný sir McClaud u tohoto rozhovoru nesmí chybět."
"To je samozřejmé, copak nevíte, kde se nalézáte, lady?" Otázal se s úsměškem.
"Óó," položila si teatrálně ruku na srdce. "Málem bych zapomněla, že je Glenfinnen váš hrad, sire, kdyby jste mi to nepřipomněl," pronesla ironicky afektovaným hlasem.
"To je něco, tak mladá a krásná a už zapomíná," rejpnul si do ní škádlivě Will.
"Nebojte se, sire," ujistila ho. "Jsou věci, na které rozhodně nikdy nezapomenu." Lehce se naklonila blíž k němu, přiložila si ruku k ústům a řekla ztišeným hlasem, aby to slyšel hlavně mladý šlechtic. "Třeba na to, jak jste se mi elegantně rozplácnul u nohou na zahradě klášterní školy." Oplatila mu narážku.
"Au, to bolelo. Zasáhla jste mé citlivé místo, lady. Váš jazyk je ostrý jako břitva," poznamenal.
"Vážně? To jsem si ho ráno ani nestačila nabrousit," odpověděla hbitě na jeho poznámku.
"V tom případě, lady, nemám vám nechat donést brousek, aby jste si ho mohla přiostřit."
"Děkuji za vaši starostlivost, sire, ale nebude to zapotřebí," odvětila s úsměvem.
Lehkým krokem ustoupila vzad, až zašustily její brokátové šaty, obešla svého strýce a postavila se po jeho boku z druhé strany, aby si tak udržela určitý odstup od Willa.
V ten samý okamžik se ujal slova odulý hrabě a nasměroval svou pozornost na Willa.
"Jsem rád, že jste se k nám přidal, sire Williame," pronesl hrabě Dorik. "Zrovna před chvíli jsem se bavili o tom záhadném Černém jezdci. Prý jste měl to potěšení se s ním setkat."
Will nevěřícně zakoulel očima, už to tu bylo zase, copak dnes neumí mluvit o ničem, nebo spíš o nikom jiném. Při každé zmínce o Černém jezdci – Eirilu z Refynnej mu poskočilo srdce v hrudi a to ho příšerně rozčilovalo. Jenže nemohl šlechtice jen tak odbít, to by bylo velice netaktní.
"Ano, vaše informace jsou správné, hrabě, opravdu jsem měl tu čest se s ním před nějakým časem seznámit."
"Co si o tom člověku myslíte, sire Williame?" zeptal se lord Kingsli.
"Je zvláštní. Jinak vám na to stěží odpovím, lorde, střetl jsem se s ním jen zběžně a neměl jsem čas ho vyzpovídat," odseknul taktně Will na šlechticovu otázku.
Doufal, že tím dal jasně najevo, že o tom již nechce dál mluvit, protože takových dotazů už za dnešní večer slyšel ze všech stran nespočet a měl jich plné zuby. Snad všechny ženy, co se nacházely na dnešní slavnosti, které sem pozval jeho otec, ať byly svobodné či vdané, se zajímaly o jeho setkání s tajemným Černým jezdcem. Muži na tom byli stejně a neustále stáčeli veškeré rozhovory k tomuto tématu. Neměl chuť se s nimi o tom bavit a přemýšlel, jak se z toho vykroutit. Pak jeho pozornost upoutala lady Jennyfer, protože se zrovna diskrétně zasmála něčemu, co jí zašeptal rytíř Marcus do ucha. V tom okamžiku ho napadlo řešení jeho problému.
"A co říkáte na jeho činnost ohledně zatýkání banditů?" otázal se hrabě Dorik.
"Promiňte, hrabě, že vám neodpovím, ale zrovna začali hrát a já slíbil lady Jennyfer, že si s ní zatančím."
"Že o tom nic nevím, sire," poznamenala s hraným úsměvem.
"Smím prosit, lady?" zeptal se.
Už měla na jazyku ostrou poznámku, ale přísný pohled rytíře Marcuse ji odradil a varoval ji, aby nedělala žádné neuvážené věci a nevyslovovala zbytečně další kousavé připomínky. Nechtěla strýce rozzlobit, a tak si řekla, že mu slušně odpoví ne, ale nestalo se tak.
"Ano," uniklo jí ze rtů místo záporné odpovědi.
Vůbec nevěděla proč to řekla a nechápala, jak jí to mohlo přejít přes rty, ale odvolat to už nemohla. William jí nabídnul rámě a odebrali se na taneční parket.

*

Hudebníci vyhrávali známou melodii písně jménem ‚Dáma soumraku‘. Šlechtic dovedl dívku na taneční plochu. Pak se Will poklonil, Jenny mu poklonu opětovala a začali tančit. Po chvíli kroužení po parketu se William ozval.
"Děkuji."
"Za co?" otázala se udiveně.
"Že jste neodmítla mou nabídku a šla si se mnou zatančit. Zachránila jste mě."
"To byla maličkost." Odvětila ze slušnosti, přestože by mu raději řekla něco jiného.
"Jak to vypadá, aktuální téma dnešního večera je Černý jezdec a jeho trestné výpravy proti těm drzým lapkům," pronesl William.
"Zdá se mi to a nebo jsem ve vašem hlase zaslechla tón závisti?" otázala se pobaveně Jenny.
"To se vám opravdu nejspíš zdálo, lady. Nemám důvod k nevraživosti."
"No, já bych o jednom věděla."
"Mohu vědět, co by to mělo být?"
"Takový sympatický, mladý muž, jako vy, sire, a veškerou pozornost dam zaujímá ten tajemný jezdec. To je od něho drzost, že? A ještě k tomu ani není zde, aby jste si to s ním mohl chlapsky vyříkat," popíchla ho a šibalsky se pousmála.
"Vy též patříte k jeho obdivovatelkám, lady? Měl jsem dojem, že jste rozumná žena."
"Opravdu?“ podivila se na oko. „Já se domnívala, že mě považujete za drzou děvečku, potvoru a čarodějnici," rýpnula si.
"Jak se zdá, mé prohřešky z mladí mi budete zřejmě neustále připomínat."
"Možná, že ano," připustila Jennyfer.
Hudba přestala hrát a připravovala si noty pro další písničku. Will ji odvedl na okraj parketu, kde pokračovali ve svém rozhovoru.
"Však vraťme se k tomu, co jste řekl, sire. Mohu vás ujistit, pane, že já ho neobdivuji, pouze sympatizuji s tím, co dělá. Copak máte snad něco proti tomu, že chytá bandity a posléze je předává do rukou spravedlnosti?" zeptala se Jenny.
"Ne. Uznávám, že dělá záslužnou práci," přiznal William.
"Tak vidíte, souhlasíte s ním a přitom nejste jeho obdivovatel."
"Máte pravdu a víte proč?"
"Ne, to netuším."
"Mé sympatie má totiž někdo jiný," odpověděl Will a čekal její zvídavou reakci.
Avšak ta se nedostavila. Jiná žena by se ihned optala, o koho se jedná, ale Jenny ne, protože jí to zas až tak moc nezajímalo. V tom momentu začali hrát muzikanti třídobou melodii podobnou něčemu mezi valčíkem a waltzem. Williamův obličej rozjasnil veselý až skoro vyzývavý úsměv.
"Zatančíte si se mnou Triolu?" otázal se.
Byl zvědavý, zda jeho vyzvání přijme, protože Triola byl jeden z novějších tanců převzatý z ciziny a zatím se tančil jen málo kde, neboť jak by se dalo říci, byl na tuto dobu trochu neslušný, kvůli svému velice těsnému postavení tanečního páru. Jenny moc dobře věděla, že si sir myslí, že jeho nabídku k tanci odmítne, prostě ji zkoušel, ale ona se jen tak nedá.
"Mile ráda, když se žádná z dam nemá k tomu, aby vás vyzvala," odpověděla Jenny a nechala se odvést zpět na parket.
"Už jste Triolu někdy tančila?"
"Učila jsem se jí při společenské výchově ve škole, ale jinak jsem zatím neměla tu možnost."
"Dovolte mi tedy vás vést, lady."
"Prosím, tak se předveďte."
"Tento tanec je velmi kontaktní," upozornil ji na to schválně.
"Já vím," přikývnula.
"Nebojíte se, že budeme pohoršovat zdejší poněkud upjatou společnost?"
Usmála se. "Pokud se neobáváte vy, sire, jakožto syn hostitele, pak nemám obavy ani já."
Její odpověď vyzněla téměř jako výzva, a tak ji Will s potěšením přijal. Jednou rukou uchopil jemně její dlaň, druhou jí položil do pasu a pak si Jenny k sobě těsně přivinul, až se jeden druhého dotýkali.
"Opravdu je toto postavení správné?" zeptala se skepticky.
"Samozřejmě," ujistil ji s potutelným úsměvem sir McClaud.
Když zaujali postoj, Will odpočítal první takty a pustili se do tance. Raz, dva, tři, raz, dva, tři, krok do zadu, do předu, otočka, takhle těsně k sobě přilnuti pomalu kroužili celým sálem.
Všichni je pozorovali a dámy si mezi sebou něco tiše šuškaly. Poté se osmělili i někteří jiní muži a vyzvali své drahé polovičky k tanci. Za moment se taneční prostor zaplnil do rytmu se pohupujícími páry. Will upřeně pozoroval ženu ve své náruči, jak lehce a elegantně se vznáší ve víru tance. Pod prsty cítil pohyby svalů na jejím těle a teplo, které ze sebe vyzařovala. Vlasy se jí leskly ve svitu loučí a svící. Oči jí zářily jako dva smaragdy a lemovaly je dlouhé husté černé řasy. Pleť měla jemný zlatistý nádech a na štíhlém hrdle se jí skvěl stříbrný řetízek s krystalem, jenž se svou špičkou těsně dotýkal rýhy mezi jejími ňadry, která byla decentně skryta v modrozeleném brokátovém živůtku.
"Už vám dnes někdo řekl, lady, že jste nádherná a velice vám to sluší?" zeptal se lehce zastřeným hlasem, protože její blízkost ho rozrušovala.
Několikrát téměř nepatrně zamrkala dlouhými řasami a přívětivě se na Williama pousmála.
"To je od vás milé, sire, že mi tolik lichotíte," pronesla, "ale už jednou jsem vám řekla, že..." nedokončila větu, protože jí Will skočil do řeči.
"...Já vím, já vím," povzdechl si. "Tyhle sladké fráze na vás neplatí," dokončil za ní.
"Přesně tak," přitakala Jenny.
"To je škoda, velká škoda. Moc rád bych věděl, co na vás platí, lady."
Záměrně si ji přitiskl k sobě ještě blíž, až se málem dotýkali svými nosy a hleděli si zpříma do očí.
"Je mi líto, sire, ale nápovědy nedávám. Když to chcete vědět, musíte si na to přijít sám."
Její z tišený hlas se táhnul jako med a stejně sladce mu i zněl. Will sklonil svůj pohled a upřel pozornost na její krásně, smyslně tvarované rty. Bože, jak moc ho vábila a jak strašně toužil dotknout se těch prostořekých úst. Byl tak blizoučko, stačilo jen drobátko naklonit hlavu k ní a umlčet ta rozkošná ústa dech beroucím polibkem. Ta představa ho nesmírně lákala a vzrušovala. Už, už se blížil ke svému cíli a skoro přiložil své rty na její, když zaslechl.
"Pozor, sire, lidé se dívají," pronesla tiše a tím přerušila tu kouzelnou chvíli.
Pak se od něj odtáhla o kousek dál, aby nebyla tak blízko jeho, živočišným teplem sálajícímu, tělu.
'Ksakru,' zaklel v duchu.
Připadal si jako prvotřídní blb. Jennina přítomnost ho rozehřívá touhou do běla a s ní to ani nehnulo. "Asi vám začnu přezdívat ledová královno," poznamenal na její adresu.
Jenny se zaculila. "I ledy mohou jednou roztát, sire," poznamenala, "jen to chce svůj čas a najít ten správný oheň, co je rozpustí."
Dozněly poslední tóny Trioly a tanec skončil. Will zůstal stát jako uhranutý a stále držel Jenny v náruči, když mu někdo zaklepal na rameno. Ohlédl se. Za ním stál rytíř Marcus.
"Ehm, ehm. Dovolíte, mladý muži, rád bych provedl svou neteř v kole."
"Ovšem," odpověděl Will, pustil Jenny z obětí a kousek poodstoupil. "Je jenom vaše, pane." Pak pohlédl na krásku v modrozelených šatech. "Děkuji vám za tanec, lady," poděkoval William a Jenny přikývla hlavou.
Rytíř nabídl své svěřence rámě a odešli o něco dál. William za nimi chvíli hleděl a potom se vzdálil ke skupince několika mužů a žen, kde se vmísil do hovoru.

*

Marcus odvedl neteř, protože se mu nelíbilo, jak moc blízko byla u sira Williama. Věděl, že Jenny s mladým šlechticem zrovna moc dobře nevychází a obával se, aby nechtěně nedošlo k nějakému nedorozumění či ostřejší slovní potyčce. Sice jeho neteř se málokdy nechala něčím, nebo někým vytočit. V tomhle ohledu se uměla dokonale ovládat, ale se sirem McClaudem to bylo něco jiného. Občas stačilo, aby zaslechla jeho jméno a hned se začala čertit. A když zahlédl, jak se šlechtic pokouší Jennyfer políbit, bál se, že by mohlo dojít i k ruční konfrontaci. Kdyby mu náhodou přišila políček, byla by to velká ostuda pro ni a hlavně pro něj. Naštěstí se nic takového nestalo, přesto se mu zdálo, že je jakoby trochu otřesená a tváře jí polil nepatrný ruměnec.
Kroužili spolu po parketu v pomalém rytmu.
"Jsi v pořádku, holčičko?" otázal se starostlivě strýc.
"Ano, jsem."
"Nedovoloval si na tebe sir William?"
"Ne, strýčku, o nic se nepokusil a i kdyby, vše jsem měla pevně pod kontrolou," odpověděla sebevědomě.
Na povrch se tvářila, že je v pořádku, ale uvnitř se chvěla. Srdce jí bilo tak, že ho slyšela tepat až v uších. Williamova těsná blízkost ji vyvedla z rovnováhy. Protože zjistila, že ji Will určitým způsobem stále přitahuje, jen si to nechtěla přiznat. Dokonce si v jednom okamžiku přála, aby ji políbil a ona poznala jaké to je. Jak chutná polibek od dospělého muže. Párkrát si ze zvědavosti, když ještě nebyla plnoletá, vyměnila políbení, nebo spíš pusu s chlapci ze vsi, ale s vyzrálým a zkušeným mužem se ještě nelíbala. Jenže poté zvítězil rozum nad touhou, protože si uvědomila, že jsou v sále plném lidí a zvědavost ji přešla.
"Přesto se mi nelíbí, že máš tak rozpálené líce," pronesl rytíř a pohladil ji po tváři. "Opravdu ti nic není?"
"Cítím se dobře, strýčku," ujistila ho. "A rozpálená jsem proto, že tanec mi rozproudil krev v žilách. Vždyť víš sám, jak mám ráda tanec. Při něm se člověk vždycky zahřeje."
"Dobře, jen jsem měl obavy, aby se ti neudělalo náhodou zle."
"Řekla bych, že ses obával něčeho úplně jiného. Nemám pravdu?"
"Abych se přiznal, tak ano."
"Snad sis nemyslel, že bych tu vyvolala nějaký skandál či udělala ostudu?"
"Nebyl jsem si tím tak dokonale jistý," připustil rytíř.
"Strýčku, strýčku, to bych ti přece nikdy neučinila. Natolik dobře by si mě už mohl znát."
"Za jiných okolností, bych s tebou souhlasil, ale když se jedná o sira Williama, tak se chováš dost ehm ... no… nepředvídatelně. Nikdy nevím, co vyvedeš."
"Vždyť jsem ti dala slib, že budu hodná, a ten hodlám dodržet za všech okolností."
"Tak to jsem rád, že jsi mě uklidnila."
"Rádo se stalo."
Dál spolu tančili, a když muzikanti skladbu dohráli, odebrali se ke stolu s občerstvením, aby se osvěžili.

*

Zbytek večera probíhal jako vždy v zaběhnutých kolejích. Hosté se báječně bavili, občerstvení bylo chutné, punč i víno lahodné a hudba příjemná. Will chtěl ještě několikrát požádat Jennyfer o tanec, jenže neměl k tomu možnost, protože se u ní objevil jeho bratranec Owen a doslova si ji zabral sám pro sebe. Měl dojem, že lady Jennyfer Owenovu společnost mile ráda uvítala, protože se mu chtěla vyhnout. Jako by měla strach octnout se znovu v jeho blízkosti. To mu nedávalo smysl. Proč by se ho stranila, když o něho zjevně nestojí? A nebo, že by jí přece jen přitahoval a ona to uměla, tak dokonale skrývat? Otázky mu vířily hlavou, ale odpověď na ně neznal. Zato on věděl jistě jednu věc a to, že se mu nelíbí, když se kolem lady Jennyfer motá jiný muž než on. Protože, když ji viděl, jak se srdečně směje bratrancovým vtipům a historkám, vřele si s ním povídá a tančí s ním, přistihl se, že na Owena nepatrně žárlí. No, nepatrně asi není vhodné slovo, měl totiž chuť přistoupit k Owenovi a rozbít mu nos, za to, že mu leze do zelí. Něco takového by vyvolalo skandál, což se naprosto nehodilo. Za prvé byli ve společnosti mnoha významných lidí a za druhé na to neměl sebemenší právo, protože Jenny nebyla jeho snoubenka ani blízká přítelkyně, tak si mohla flirtovat s kým chtěla. Což ho pěkně štvalo, ale bohužel s tím zatím nemohl nic dělat.


 celkové hodnocení autora: 94.6 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 2 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.5 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 9 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 14 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Šíma 18.09.2007, 12:21:47 Odpovědět 
   Dobré to bylo... ;-) Jenny a Will se zatím jen tak "oťukávají", ale zdá se, že nějaká ta jiskřička přece jenom přeskočila, ale zvláště ona nechce na sobě dát nic znát! Škádlení a přetvářka nejsou na škodu, uvidíme, jak se bude příběh vyvíjet dál. Zdá se mi, že náš milý a neviditelný Amor má s obě hodně práce a ještě jí hodně bude mít, než se (možná) dají oba dohromady! A Will žárlí, možná také na Černého jezdce, nebo v něm někoho poznal? He, he, toť otázka! ;-) Za Jedna!

P.S. Přemýšlel jsem, že by se z toho dal udělat docela dobrý film, ale kde vzít ty milióny na výpravu, stavby a jejich vybavení a na dobové oblečení! O hercích ani nemluvě... Hm? :-DDD
 ze dne 18.09.2007, 18:09:03  
   Annún: P.S. Zatím to Williamovi ještě nedoblesklo kdo by mohl být ten tajemný, zahalený jezdec. Možná v příštím díle a možná taky ne.
 ze dne 18.09.2007, 18:04:50  
   Annún: Děkuji Šímo.
Amor bude muset ještě zapracovat a párkrát vystřelit než se ti dva dají :-)) či nedají :-)) dohromady, asi má slabé náboje, bude to chtít na Jenny větší kalibr. Will zatím tápá, ale přesto .... To se nech překvapit.

No jinak musím říct, ŠÍMO, že my čteš myšlenky. Já tento příběh nevidím jen jako film, ale spíš televizní seriál. Kdyby člověk měl tak velký prachy jako má Rockefeler, tak bych to klidně beze strachu rysknula. Vždyť v té naší zemičce je tolik krásných hradů a zámků, že by si člověk z nich určitě vybral. A dnes, kdy je tak moderní technika by se dala umístit digitálně třeba i Hluboká nad Vltavou na nějaký ostrůvek uprostřed skotského jezera. A herci - nu myslím si ,že kdybych nebyla tak náročná na obsazování těmi superhvězdami a dala přednost těm méně známím, mladým i strarým a hlavně talentovaným, tak by se to taky dalo nějak zpytlíkovat.

Toť zamyšlení, ale kde na to vzít a nekráct? Vím. Vyhrát ve sportce 300 000 000 melounů by bodlo. :-))))
 Kondrakar 18.09.2007, 8:47:53 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: Kondrakar ze dne 18.09.2007, 8:01:41

   Já bych řekl, že časem mu to něco platné bude a Will ukáže to nejlepší v sobě
 ze dne 18.09.2007, 18:06:38  
   Annún: Jo Will to je pořádný kvítko. Na jednu stranu ji má rád a na druhou jí dělá samé naschváli. Samozřejmě, že naše Jenny si to líbit nenechá. Jo budeš si muset počkat na pokračování.
 Kondrakar 18.09.2007, 8:01:41 Odpovědět 
   Nj, Will se nám zakoukal. Hezké.
 ze dne 18.09.2007, 8:37:12  
   Annún: No jo zakoukal, ale otázka je, zda mu to bude něco platné. Protože získat si srdce naší Jenny není tak jednoduché jako si získat přízeň jiných bohatých, nafintěný a vdavek chtivých šlechtiček. Pokud ji chce, musí o ni pořádně bojovat a ukázat to, že si zaslouží, aby mu své srdce dala a nebo nedala.
 amazonit 18.09.2007, 5:59:01 Odpovědět 
   tak se cesty dvou mladých lidí opět zkřížily a opět v tom je trochu toho škádlení a schválností, ale také mnohem víc
jinak je vidět, že Černý jezdec si získal zasloužená respekt i u mužů
tvůj příběh neztrácí na poutavosti...
 ze dne 18.09.2007, 8:44:08  
   Annún: Děkuji Amazonit, jsem ráda, že příběh stále pokračuje tak, aby zaujal pozornost čtenářů.

Jak se říká nezchází se hory s horama, ale lidi s lidma, tak i náše Jenny se opět setkala s Willem. A hra na kočku a myš opět začala. Jen otázka zní, kdo je kočka a kdo myš?

Černý jecdec si opravdu zasloužil respekt ze strany mužů, vždyť toho za těch několik měsíců od svého rzození udělal víc, než kterákoliv královská garda.
A samoržejmě si získal i přízen a srdce mnoha žen, ale o tuto pozornost, jak sami víme, nestojí.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Victor Lancel
(24.2.2020, 14:11)
karin.kimberly
(13.2.2020, 19:55)
Wade Milbot
(8.2.2020, 22:42)
wavawe6611@bizcomail
(8.2.2020, 06:04)
obr
obr obr obr
obr
Ledové peklo - ...
MKN
ZKRESLOVÁNÍ OSU...
ECHO PARAZIT
Odi et amo 9
Mon
obr
obr obr obr
obr

Písmena. Slova. Věty.
J.U. Ray
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr