obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Je pouze jeden originál lásky, ale na tisíc způsobů."
W. Shakespeare
obr
obr počet přístupů: 2915485 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39721 příspěvků, 5762 autorů a 391373 komentářů :: on-line: 0 ::
obr

:: Ráj u moře ::

 autor Nika publikováno: 22.09.2007, 22:16  
Další z mojí tvorby.... sou to spis takove nesmysly splácané do rádoby povídky.....
 

,,HURÁÁ!“ křičím když vyjdeme z letadla v jižní Americe. Lup! Zabrní mě v týle pohlavek. ,,Musíš tak křičet?“ Mám ale tak dobrou náladu, že vše beru s humorem. V letadle jsem se polila coca-colou a dostala jsem takový záchvat smíchu, že mi letuška musela donést prášky na uklidnění. Vyseknu taťkovi poklonu se slovy: ,,Odpusťte milosti.“ A s těžkým baťohem utíkám k autu, které už na nás čeká. Udivením otevřu pusu, když vidím, že z velkého červeného citroenu vychází mladý muž a otvírá mi zadní dveře. Tak to si nechám líbit. V autě děláme takové hlouposti a hrajeme, že taťku chytl nerv a zakázal nám dneska se koupat v azurově modrém moři.U hotelu Ritz odmítnu odnesení mého baťůžku a dívám se na chudáka nosiče jak pod tíhou sestřiných kufrů málem padá na schody. A to si sama nese ještě dva kufry. V pokoji, který sdílím se sourozenci si ihned vybaluju oblečení. Mých pár triček honem naskládám do nočního stolku a se smíchem a bratrem se dívám na sestřino marné snažení dostat do velké skříně ještě jedny rifle a pončo. Naštvaně popadne kufr a vleče se ke dveřím, že to dá k rodičům. Vezme za kliku, ale marně. Dveře jsou zamknuté a klíčky se houpají na bratrově prstu. Zrovna jsem vzhlédla od Kačera Donalda a zasmála se. Chyba! Jablko, které jsem jedla mi uvízlo v krku a začínám mít hezkou fialovou barvu. Po herdě, od brášky se mi dýchací cesty sice uvolnily, ale mám pocit že mi ruplo několik žeber. Po bohaté večeři, na které nechyběly ani mé oblíbené mušle a šneci mám pocit, že puknu. Přijdu do pokoje a s povzdechem ulehám na postel. ,,No no no! Snad už nejsi unavená. Vždyť nás čeká ještě courajda po pláži.“ Povede se bráchovi napodobit mamku. Zamžourám k oknu. I když je už půl deváté venku ještě svítí sluce. Se zhnuseným výrazem si obléknu bikiny a přes ně uvážu modrý šátek. Po kritickém zhodnocení v zrcadle, si řeknu, že mi to docela sekne. Jako vždy čekáme na Gabrielu, která se neumí rozhodnout co na sebe. Po půl hodině ji vytrhnu džíny s tím, že je na ně trochu moc horko. Konečně si natáhne jako já plavky a šátek a konečně se můžeme vydat na pláž. Taťka už naštěstí na svůj zákaz zapomněl a proto se chceme aspoň po kolena vymáchat ve vodě. Ale naši nám nedovolí vlézt do moře ani po kotníky. Všude plave spousta odpadků. A čistit je budou až ráno. ,,Kde je Martin?“ Ozve se nám za zády vystrašená mamka. Ani nedořekne a brácha stojí vedle mě. ,,Ty..........“ Sypou se na něj naráz sprostá slova. A jak máme se ségrou ve zvyku, pípáme při každém slově. Dostaneme obě takový pohlavek, že spolkneme žvýkačku. Začneme se smát a Martin nás zavede do odlehlého koutku, který je zakryt skalami. Takové čisté moře. Bez odpadků, bílý písek, fíkovníky a banánovníky. Jako v ráji. Po dvou hodinách jdeme do hotelu.
Ráno se ani moc nenasnídám, jen abychom už šli. ,,Tak už běžte!“ Postrkuji je do vody. S velice nedůvěřivým pohledem jdou. Pláž mám jen pro sebe. Pomalu, ale jistě šplhám na banánovník. A už se dolů řítí banány jako granáty. Oplatím Martinovo probuzení velice tvrdě. Banány oloupu a naskládám pod bráchovu deku. Všichni přiběhnou naprosto zmáčení. S úsměvem sleduji jak se bratříček rozplácne. Ha! Vyletěl jako by si lehl na ježka. Nečekám a se šíleným smíchem, který snad ani není můj se řítím vstříc vlnám. Glo,glo,glo! Drží mě někdo pod slanou vodou. Když už se konečně dostanu na pláž, vylopám asi 2l pití. Neustále kucám vodu z plic. Při odchodu na pokoje potkám nádherného kluka. Sladce se na mě usměje a já na něj. V tom ve objeví Amor a vystřelí obrovský šíp lásky a začne láska jako z televize. Po pár dnech ho, ale vidím s nějakou holkou – to nestrávím. Láska se rozplyne jako pára nad hrncem. Přistoupím k němu s úsměvem. ,,Ahoj Niki.“ Divá se nějak nejistě. Bez varování a nečekaně mi vystřelí ruka, že se tomu i sama podivím. Líznu mu takovou facku, až mě rozbrněla ruka. S brekem doběhnu do Ritzu a ani si nevšimnu jeho zmateného výrazu. Jelikož už zítra odjíždíme, musím si sbalit věci. Po půl hodině ještě pobíhám a sbírám, co se kde povaluje. Pohled mi sklouzne na krásný prstýnek od Nikiho. Navléknu ho na ruku. Je stříbrný s modrým kamínkem. Není krásný. Je přímo nádherný. ŤUK,ŤUK! Ozve se od dveří.Otevřu....... A málem se skácím. Kdo jiný na mě kouká než...................Taťka. Čekala jsem tedy někoho jiného. ,,Dáme si už věci do auta, ať se zítra tak nehoníme.“ Podám mu baťoh, a sama vezmu tašku s mými suvenýry.
,,Prosíme poslední cestující letu G53, aby se dostavili do letadla Anita.“ Sedím už v letadle a zase roním slzy. Tak takové loučení sem si tedy nepředstavovala. Najednou zahraje Beethovenova pátá. To je ale můj mobil. Přijatá zpráva. ,,Ségra nevíš čí je číslo 864523648?“ ,,Se podívej a uvidíš.“ Otevřu zprávu. Niki! Omlouvá se a že to nebyla jeho holka, ale jeho ségra. A že když jsem tak rychle odběhla nemohl mi to vysvětlit. Jsem v sedmém nebi! Ani mi nevadí, že mu dala Gabča moje číslo na mobil bez svolení. Letadlo lehce dosedne na rampu v Ostravě. Jedeme autem domů. I když bylo na dovolené jako v ráji, mou rodnou hroudu bych za nic na světě nevyměnila.


 celkové hodnocení autora: 84.4 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 1 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 2.5 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 5 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 19 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 jackiesparrow 27.09.2007, 18:58:12 Odpovědět 
   Vím, že ti to asi nevadí, ale nechtěla jsem ti dát 1, ale 2... no měla bych si asi jít lehnout, nějak nejsem ve své kůži...
 jackiesparrow 27.09.2007, 18:57:12 Odpovědět 
   Některé části tvé povídky se mi líbily, ale některé až tak ne... například ty skoky... chtělo by nějak vždy spojit ty schůdky, aby z toho vznikla klouzačka... to je aspoň můj subjektivní názor :D
 Adrastea 22.09.2007, 22:15:58 Odpovědět 
   Ve své už druhé povídce dokazuješ, jak moc máš ráda svůj domov. To je milé. :)
Teď k samotné povídce - jsi moc hrr. Nepíšeš špatně, ale skáčeš z jedné situace do druhé tak rychle, že se čtenář může vžít do příběhu jen velmi těžko a nic moc si z něj neodnese. Zkus zvolnit tempo, více se soustředit na pocity a atmosféru. Neboj se experimentovat. Možná to nebude lehké, ale jak už jsem Ti minule psala - čas pomůže. :) S čím Ti už ale ani on nepomůže, je gramatika. Především si dávej pozor na čárky v souvětí a překlepy. ;)
 ze dne 25.09.2007, 19:28:20  
   Nika: no teda spis gramatika
 ze dne 23.09.2007, 12:43:34  
   Nika: No.... kuju a s tema preklepama se budu snazit, ale cestina nebyla nikdy muj konicek :) ;)
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
kapsymedu
(30.3.2020, 15:36)
Abisek
(26.3.2020, 11:55)
Stargazer
(22.3.2020, 08:44)
GibonFafaust
(11.3.2020, 22:57)
obr
obr obr obr
obr
SKY WAYDERSOVÁ ...
Danny J
Faraón
GoSu
O něčem snívám....
Lucy Oven
obr
obr obr obr
obr

Chtěla bych
velvetka
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr