» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Když chce osud někoho zničit, udělá z něho hlupáka."

Publilius Syrus

počet přístupů: 2139832

obr

:: Na SASPI.cz je právě 28984 příspěvků, 4549 autorů a 303367 komentářů :: on-line: 16 ::

:: Claudette 3 ::

Fishie	publikováno: 25.09.2007, 20:16

Treti kapitolkou si nejsem tak uplne jista, takze ocenim KAZDOU kritiku :-*


	3. Kapitola Venku bylo ještě černo a do tmy svítilo jen jedno okénko. To okno patřilo Sam Partonové. Za ním byl celý její svět, její malý útulný pokojíček… Celý pokoj byl vymalovaný na bílo, v rohu stála bílá postel se žlutými nebesy, naproti stál černý stůl a pod oknem byl malý černý stolek a vedle něj žluté polštářky s černou krajkou. Sam se tady cítila bezpečně. Nejraději si sedla k malému stolku a psala drobné básničky nebo si jen tak lehla na zem a poslouchala rádio. Myslela si, že jí tady nic nemůže vyvést z míry, ale pak se stalo něco, co jí okamžitě vyvedlo z omylu… Prázdniny SAM * ,,Samantho!“ Zakřičel někdo z vedlejší místnosti. Sam okamžitě běžela do obýváku. Na tmavě zeleném gauči seděla její mamka, paní Partonová. Tvářila se opravdu tajemně a vypadala, že chce říct něco o čem Samantha vůbec neví. V tom se ale opravdu mýlila. Sam přesně věděla, co přijde. Věděla to už tři měsíce. ,,Sam, je mi to opravdu líto, ale tvůj otec a já se rozvádíme,“ řekla jí. Prý OTEC …Pomyslela si Sam, vlastně jí to docela pobavilo. ,,Je mi to opravdu líto, ale jinak to nejde … Chceš o tom mluvit?“ Pokračovala paní Partonová a Sam jen nechápavě zavrtěla hlavou. ,,A o čem bych asi chtěla mluvit?“ Řekla Sam a cítila, jak se jí do očí derou slzy. ,,Jsou to vaše problémy a možná bude lepší, když se rozvedete než abych poslouchala, jak se hádáte, když si myslíte, že už spím…“ Řekla Sam o něco hlasitěji. ,,Já … já … já nevěděla, že to víš,“ řekla paní Partonová sklíčeně. ,,Nechci o tom mluvit,“ šeptla Sam a odešla do svého pokoje. Bouchla dveřmi tak, že rozhoupala perličkový závěs a kamínky pak lehce klepaly do dveří. Zapnula si písničky a lehla si do postele. Chtělo se jí brečet, strašně brečet, ale nějak to nešlo. A tak ležela ve své posteli a koukala do zdi… * Venku bylo ještě černo a do tmy svítilo jen jedno okénko. To okno patřilo Sam Partonové. Za ním byl celý její svět, její malý útulný pokojíček… Mohli být tak tři ráno, všichni kolem spali. Jen ona ležela ve své posteli a koukala do zdi. Tohle se jí teď stávalo často, nemohla spát … Přemýšlela nad tím, jaké to bylo, než se její rodiče rozvedli. Uvažovala nad tím, jaké by to bylo, kdyby se k sobě vrátili.A hlavně vzpomínala na to, jak si užívala každé chvíle, byla drzá a měla vlastní názor … Teď chtěla být jednoduše neviditelnou … Nerada mluvila nahlas, protože se bála, že to co vysloví nebude za chvíli pravda. Vždycky si totiž vzpomněla, jak Stephanii před pěti měsíci tvrdila: ,,Rodiče se mají fakt rádi…“ A jednoho dne už to tak nebylo. Měla v hlavě nehorázný zmatek. Musím spát, tak už musím usnout …Říkala si Sam, věděla, že je zítra škola, ale dál koukala na zeď. Snažila se tenhle fakt ignorovat… ,,Mí miláčci jediní, jsem tady!“ Zakřičela z dálky Stephanie, když konečně dorazila na obvyklý sraz s holkami, aby se mohly do školy vydat společně. Použila takový tón, jaký by ji mohla závidět kdejaká filmová babička. ,,Chceš říct, že si plánovala víc jak deseti minutové zpoždění?“ Zeptala se Fleur a lehce si odfrkla. ,,No to neplánovala, ale já neplánuju absolutně nic,“ Upozornila Stephanie na jednu její velmi důležitou vlastnost. ,,A kde je vlastně Sam?“ Zeptala se Claudette, která byla doposud potichu. Seděla na lavičce a nejspíš psala nějakou SMS. Tloukla do telefonu tak silně, až to vypadalo, že promáčkne tlačítka na druhou stranu. ,,Netuším,“ řekla Fleur a tázavě se podívala na Stephanie … ,,Nezdá se ti to trochu přehnané?“ Řekl hlas, který snad ani nepočítal s odpovědí. ,,To se mi teda nezdá! A nech mě být!“ Zakřičel druhý hlásek, plný vzteku, hořkosti a zklamání. ,,Tak Samantho, vylez!“ Přikázal první hlas, patřící paní Partonové. ,,A tobě se to nezdá přehnané?“ Zakřičela Sam a zoufale se sesunula k zemi. Sedla si zády ke dveřím, nohy si přitáhla k sobě a lehce se opřela. ,,Vylez a normálně si promluvíme…“ Snažila se její mamka vyjednávat a lehce klepla do dveří. ,,A tobě se to nezdá přehnané?“ Zazněla znovu stejná otázka, ale i tentokrát bez odpovědi. Sam si beznadějně překryla obličej dlaněmi a dala se do pláče. Paní Partonová ještě párkrát klepla do dveří, ale pak to vzdala a odešla. ,,Sam, tak co se stalo? Proč si dneska nepřišla?“ Zeptala se Stephanie. ,,Nechci o tom mluvit…“ Řekla Sam a ukončila hovor. Ale do pár sekund začal telefon znovu zvonit. ,,Haló?“ Řekla Samantha do telefonu. ,,Tady Stephanie. Chtěla jsem se tě zeptat, jestli ti mám donést nějaké sešity.“ Začala Stephanie, jakoby byla úplně z jiného světa. Když o tom Sam nechce mluvit, můžou se přece bavit o něčem jiném. ,,Zbláznila ses?“ Pípla Sam do telefonu a dusila v sobě záchvat smíchu. ,,Ani ne, tak mám?“ Pokračovala Steph ve své hře. ,,Víš co, tak přijď a já ti všechno vysvětlím.“ Svolila tedy Sam. ,,Ale neklepej,“ dodala. ,,Už letííííím!“ Zakvíkla Stephanie a ukončila telefonát. ,,Potichu,“ šeptla Samatha. ,,Tobě se to řekne, ty nemusíš lézt po kytkách.“ Pípla Stephanie, která se jen taktak udržela, aby nespadla. ,,Vždyť už si tu lezla tolikrát. A navíc to nejsou kytky, ale žebřík,“ upozornila Sam svou střelenou kamarádku a pořádně vykoukla z okna, aby si Stephanie lépe prohlídla. Samantha bydlela v malém rodinném domečku na severu Port Endu. Sam měla okno s výhledem do zahrady a přesně pod její okno umístili rodiče žebřík, který chtěli nechat obrůst květinami. Květiny sem sice nikdy nedali, ale žebřík byl úžasným únikovým východem z Saminkého pokoje. A přesně tudy lezla Stephanie, když se spolu začaly kamarádit. Sam chodila do školy v šatičkách a střevících a Stephanie se u Patronových poprvé ukázala v roztrhaných džínech, zářivě růžovém tričku. Takže kdo by se spořádané paní Partonové divil, že se jí dceruščina kamarádka moc nelíbí? ,,Ale na tom žebříku, by ty kytky být měly…“ Řekla Stephanie trochu nasupeně a prolezla oknem do Samina pokoje. ,,Vždyť já tě nenutila, ať lezeš tudy,“ řekla Sam přidušeně. Chtělo se jí strašně smát, ale nechtěla Stephanie ještě víc naštvat. ,,Říkala jsi, ať neklepu!“ Připomněla Steph. ,,Ale já si dělala srandu, nevěřila jsem, že jsi fakt schopná lézt po tom žebříku.“ Vysvětlila Sam, ale tentokrát už opravdu vyprskla smíchy. ,,Já jsem schopná všeho!“ Prohlásila Steph. A zrovna dneska se rozhodla, že udělá všechno proto, aby Sam rozveselila. Vždyť sama dobře věděla, že u Patronových je už vítaná a tuhle blbost si mohla odpustit. ,,Tak už mi povíš, co se stalo?“ Zeptala se Stephanie po hodině povídání o blbostech. ,,Já věděla, že se jednou zeptáš. Víš, co se stalo? Už mě nebaví být poslušnou holčičkou, téhle ulítlé rodiny.“ Řekla Sam rozhodně. ,,A hodláš s tím dělat co?“ Zeptala Stephanie se smíchem, nevěřila, že by se její hodňoučká a miloučká kámoška rozhodla opravdu změnit. ,,To ještě nevím, ale ty mi pomůžeš něco vymyslet. Prostě potřebuju změnu!“ Zavelela Sam. ,,No jasně, já ti obarvím hlavu na černo a budu u Patronových zase v nemilosti,“ navrhla Stephanie. ,,Přesně to potřebuju!“ Řekla nadšeně Samantha. ,,Co? Aby mě tvoje mamka zase neměla ráda?“ Zeptala se Stephanie nechápavě. ,,Ty jsi koza… Přece černou barvu!“ Zasmála se Sam a vydala se ke skříni pro oblečení. ,,No, nové oblečky potřebuju taky.“ Řekla a hodila do skříně kritický pohled. ,,To nemyslíš vážně!“ Smála se pořád Stephanie. ,,A tetování a piercing nechceš?“ Zeptala se ironicky. ,,Kolik myslíš, že by stál piercing do jazyku?“ Vyzvídala Sam, jakoby ten ironický tón nepostřehla a nanesla na své řasy trochu řasenky a popadla svou bundičku. ,,Tak v tomhle s tebou nejedu, tvá máti mě zabije!“ Řekla Stephanie hned, když jí došlo, že její nejlepší kamarádka to myslí opravdu vážně. ,,Neříkej, že je z tebe najednou hodná holka?!“ Ušklíbla se Samantha a otevřela okno. ,,Lezeš první?“ Zeptala se a ukázala na ,,květinový“ žebřík.


celkové hodnocení autora: 80.0 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 1		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 1.0		uložit příspěvek

známka poroty: 1.5		tisk příspěvku

počet komentářů: 2		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 16		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

Nancy Lottinger	22.11.2007, 20:22:26

JJ, souhlasím, nejpovedenější... Má to sice pár much na vychytávání, ale je vidět zlepšení...

duddits	25.09.2007, 20:14:57

Snad tvou kritikychtivost nezklamu, když řeknu, že tahle část se mi zdá být zatím nejpovedenější. Sice se tu pořád promenáduje dost chybek a překlepů a některé formulace vyzní poněkud neohrabaně, ale příběh působí uvěřitelně a – to hlavně – poctivě. Takže držím palce, aby se ti povedlo nesklouznout do vod prostoduchosti, a tiše očekávám další díl ;)