obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Rozumný muž může být zamilován jako blázen, ale ne jako hlupák."
Rochefoucauld
obr
obr počet přístupů: 2915452 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39670 příspěvků, 5755 autorů a 391149 komentářů :: on-line: 1 ::
obr

:: Černý jezdec - Ruka spravedlnosti - 20 ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Černý jezdec - Ruka spravedlnosti.
 autor Annún publikováno: 25.09.2007, 5:45  
Tak tu máme další pokračování.
Copak se přihodí tentokrát?
Sám název dnešní kapytoly dává znát, že se něco semele, ale co?
Jo to se nechte překvapit.
 

Část 20. – Špatné zprávy.

O dva roky později.

Jenny seděla v pracovně za stolem a prohlížela záznamy a účty místo strýce, který si šel po obědě lehnout, neboť byl unavený. Ozvalo se zaťukání. Zvedla hlavu od listin, aby zjistila, kdo to přišel. V otevřených dveřích stál strýcův pobočník Cedrik.
"Neruším vás, milostslečno?" otázal se zdvořile.
"Ne, vůbec. Děje se něco, Cedriku?"
"Venku na nádvoří je nějaký chlapec, který před okamžikem přijel na koni. Říká, že s vámi musí nutně mluvit. Posílají ho prý z hostince 'U solné homole' a má vám něco vyřídit." Pronesl Cedrik.
"Povídáš od Solné homole?“
"Ano, slečno Jenny. Mám toho chlapce pustit dál nebo vyprovodit z tvrze?"
"Přiveď ho sem. Ráda si vyslechnu zprávy, které mi má předat."
Cedrik pokýval hlavou na srozuměnou a odešel.

*

Za několik minut se vrátil a vedl s sebou asi dvanáctiletého hocha, hubené postavy, oděného do vesnických šatů a s krátkými, rozcuchanými, slámově žlutými vlasy skrytými pod odrbanou, zelenou čapkou.
"Tak tady je, má paní," oznámil Cedrik a postrčil klučinu do pracovny.
Chlapec rychle sejmul z hlavy čapku a pozdravil.
"Uctivej brej den, milostivá."
"Zdravím tě, Irvyne."
Přívětivým hlasem mu oplatila pozdrav a mile se usmála. Hoch na ni údivem vytřeštil šedé oči.
"No páni, vy znáte mý méno?"
"Ano, prozradil mi ho jeden dobrý přítel."
"Aha. Zřejmě ten chlápek v tom černým vohozu, že?"
Přikývla s úsměvem. "Pojď blíž a posaď se," vyzvala ho a poukázala mu, kam si má sednout. Chlapec nevěřícně mrknul na vyřezávanou polstrovanou židli stojící nedaleko stolu.
"Sem si mám dřípnout? Tož vy nemáte strach, že vám to humažu?"
"Ne, nemám," ujistila ho. "Posaď se."
"Tak vám vřelé dík, velectěná paní," prohodil a opatrně se posadil.
Jenny si lehce nadzvedla sukni svých modrých šatů a usedla do křesla naproti němu.
"Nemáš žízeň či hlad, Irvyne?"
Hoch zavrtěl hlavou.
"Dobře. Tak tedy, co mi máš vyřídit?" zeptala se ho.
Kluk chvíli hleděl na své ruce, v nichž žmoulal zelenou čapku, a pak se podíval na šlechtičnu.
"No, paninko, mám vzkázat, že se prej blíží bouřka."
Jenny bylo hned jasné, o co jde, protože tohle byla šifra, na které se domluvila s hostinským z krčmy 'U solné homole', kdyby náhodou zaslechl nějakou zvěst o připravované loupeži.
"Víš kde by mělo pršet?"
"Na východě, na staré Glenborské stezce v dubovišti."
"Odkud mají přitáhnout mraky?" dotázala se.
"Ze zlatýho dolu na jihu," odvětil kluk.
"Jak velká ta bouřka bude?" vyzvídala dál Jenny.
"Prej jeden mohutnej mrak a doprovázet ho bude asejc tucet hromů a jeden bleskáč."
'Takže vůz zlata, dvanáct stráží a velitel,' řekla si v duchu Jenny. "Kdy se má bouřka přihnat?" zeptala se.
"Brzko, paní, brzko."
"Nic konkrétnějšího nevíš?"
"Cože? Kon-kon-krét-něj-ší-ho?" optal se chlapec nechápavě, protože toto slovo bylo pro něho neznáme a nevěděl, co znamená.
"Och, já zapomněla. Tedy nevíš něco přesnějšího o tom, kdy se to má udát?"
"Jo, aha, takhle jste to myslela, milostivá. No, někdy během konce přejštího tejdne, ale vícero vopravdu nevím."
"Dobrá, děkuji ti, Irvyne."
"Jo, vlastnějc heště něco, paní."
"Copak mi chceš říci?"
"Nu, mám vás požádat, haby ste tomu Černýmu jezdci vyřídila, že mu můj otecko heště jednou nechává děkovat za záchranu a kdyby někdy potřeboval helfnout, takže milé rád pomůže." Dodal chlapec.
"Já mu vzkaz předám, Irvyne," ubezpečila ho.
Jenny se zvedla, obešla stůl a zalovila v zásuvce u stolu. Vyndala z ní maličký váček a podala ho klučinovi, který mezitím též vstal ze židle.
"Tohle, předej svému otci a vyřiď mu pozdrav a můj upřímný dík za předpověď počasí na příští dny."
Chlapec váček uložil do malé brašničky, která mu visela na krku, a dosud ji měl ukrytou pod košilí.
"Podej mi ruku," vyzvala ho. Chlapec neměl zdání, proč to po něm chce, ale natáhl ji směrem k ní. "Tady," a vložila mu do dlaně blýskavou minci, "to je pro tebe jako odměna za vykonanou službu."
Hoch se podíval na ruku a v úžasu vykulil oči.
"Panečku na nebi, vždyť to je stříbrňák! Jste se sekla, paní, tohle přijmout nemůžu," vrtěl zamítavě hlavou klučina a vracel jí minci na otevřené dlani.
"Ale můžeš," opatrně jeho dlaň zavřela svou. "Schovej si ten peníz na horší časy. Jednou se ti bude hodit," pronesla moudře Jenny.
"Tisíceré díky, vzácná paní," klučina se úslužně poklonil.
"Teď jdi a tomu muži, co tě ke mně přivedl vzkaž, že ho slečna Jennyfer nechá prosit, aby tě zavedl do kuchyně a požádal kuchařku, aby ti dala něco dobrého s sebou na cestu. Až tě tam zavede, tak ať přijde za mnou."
"Vyřídím to, milostivá," souhlasně přikývl hoch. "Eště znovu děkuju."
Pak chlapec vyšel z pracovny a zmizel jí z očí.

*

Posadila se ke stolu. Ta zpráva, kterou hoch přinesl, ji znepokojila. Něco se chystalo. Už delší dobu cítila, že bandité mají něco velkého za lubem, jen nevěděla co. Nyní to Jenny došlo, ale prozatím neměla zdání, kdy přesně chtějí kolonu převážející zpracované zlato z dolů na jihu přepadnout. Musela je varovat a zjistit datum, kdy konvoj se zlatem vyrazí na cestu. Neztrácela čas.
Vzala pergamen, namočila brk v kalamáři a začala psát. Když dopis dokončila, odložila brk a nechala inkoust zaschnout, pak listinu přeložila na třikrát, až vznikla obdélníková obálka. Nad svíčkou nahřála pečetní vosk, který nakapala na listinu a speciálním pečetidlem ve tvaru ozdobného křížku ho označila. Zapečetěný dopis teď ležel před ní na stole. Zbývalo ho jen co nejrychleji dopravit do zlatých dolů v Aribornu na jihu země, které se nacházely několik mil od města Glenborou.

*

"Chtěla jste se mnou mluvit, milostslečno?" zeptal se Cedrik stojící mezi dveřmi do pracovny.
Souhlasně přikývla na jeho otázku.
"Potřebuji spěšného posla, kterému mohu naprosto důvěřovat. Nevíš náhodou o někom?"
"Samozřejmě, že vím." Přitakal sluha a vešel do místnosti. "Nenajdete nikoho lepšího, komu by jste mohla důvěřovat víc než-li mně." Dodal sebejistě.
"Já vím, Cedriku. Doufala jsem, že to řekneš."
"Tak jaký pro mě máte úkol?"
"Doručíš co nejrychleji tento dopis," a podala mu zapečetěnou listinu.
"Kam a komu?"
"Do zlatých dolů v Aribornu, a předáš ho veliteli tamní vojenské posádky, jež chrání zlaté doly." Odpověděla mu na otázku.
"Rozumím, slečno Jenny."
"A kdyby se tě ptali, odkud máš ten dopis, tak ...." nedořekla.
"...Řeknu, že mi ho dal cestou člověk v černém oděvu a za jeho doručení mi věnoval několik blýskavých mincí," doplnil svou paní Cedrik.
"Přesně," přitakala. "Mám však obavy, že mé varování nebudou brát příliš vážně, ale snad ho vezmou na vědomí víc, než kdybych jim to řekla osobně. Muži poslouchají ženy jen málokdy."
"Byli by hloupí, kdyby vaše upozornění nevzali v potaz," namítnul Cedrik, který slovům své paní naprosto věřil.
"Jenže oni, bohužel, hloupí jsou." Povzdechla si Jenny. "Cedriku!"
"Ano, slečno?"
"Když už tam budeš, nenápadně se poptej na to, kdy se má kolona se zlatem vydat na cestu. Jakmile se to dovíš, hned mi tu zprávu musíš předat. Rozumíš? Je to důležité." Naléhala na něho.
"Samozřejmě, paní, na mě je spolehnutí. Budu dělat vše, co je v mých silách."
"Věřím ti. Jdi a pospěš si. Netrpělivě dubu čekat na tvůj návrat a zprávy, jež přivezeš."
"Jak si přejete, má paní Jennyfer." Položil si ruku na hruď a poklonil se.
Poté vyšel z místnosti a chvatně kráčel do stáje, kde nasedl na svého koně a urychleně vyrazil na pouť do Aribornu. Věděl, že cesta je dlouhá a času na splnění úkolu je velmi málo. Neotálel a popohnal koně k rychlému běhu, aby se v co nejkratší době dostal na místo určení a zpět.

* * * * * *

Trvalo to čtyři dny, než se na nádvoří Lirijské tvrze objevil zpěněný kůň a v jeho sedle unavený jezdec. Někdo na opevnění, které obepínalo tvrz, zahulákal.
"Cedrik, Cedrik se vrátil. Už přijel."
Rytířův pobočník sesednul z koně. Měl toho dost. Přece jen už taky nebyl úplně nejmladší a tyhle spěšné jízdy byly mnohem náročnější než ty obyčejné poklidné vyjížďky. Zavedl splaveného oře do stáje a předal ho do péče Rolandovi. Stájník byl už velmi starý, někteří si z něho dělali legraci a říkali, že zažil dobu, kdy se pokládal základní kámen Lirijské tvrze, což bylo někdy před dvě stě padesáti lety, přesto měl ve svém vetchém těle ještě hodně energie a dobrosrdečnosti. Poté, co koně nechal ve stáji, zamířil do hlavní budovy, aby svou paní zpravil o tom, co se v Aribornu dověděl. Zrovna přecházel dvůr, když proti němu kvapně kráčela lady Jennyfer. Setkali se uprostřed nádvoří.
"Vítej, Cedriku," pravila přívětivě. "Jak si pořídil, příteli?" zeptala se zvídavě.
"Dobře i špatně. Měla jste pravdu, paní, vojáci jsou ještě větší tupci, než jsem si myslel. Předal jsem vaše psaní přímo veliteli tamní posádky, kapitánu Petrisenovi. Ten ho otevřel, zběžně jej očima přelétnul a pak se začal smát, jako by si přečetl dobrý vtip."
"Cože?" nevěřícně se zeptala Jenny. "To nemyslíš vážně?"
"Ano, bohužel je to pravda. Řekl mi, že takovýchto psaní a zpráv dostává dnes a denně deset do tuctu, ať s pečetí či bez ní. Prý se jimi nehodlá zabývat, jsou to jen plané výhružky. Pak váš dopis vzal, zmačkal a hodil ho do koše."
"To snad není možné. Jak si dovoluje zpochybňovat šlechtickou pečeť. Ignorant jeden, co si o sobě vlastně myslí," rozhořčeně pronesla Jenny. "Vždyť půjde o lidské životy, když je ti bandité přepadnou."
"Zdá se, milostslečno, že mu na to nezáleží. Jemu při tom o kejhák nepůjde."
"Jak to?“ zarazila se při těch slovech. „Měl by přece jet v doprovodu?"
"Měl, ale nepojede. Zjistil jsem, že vůz se zlatem a doprovodný oddíl dostal na starost nějaký šlechtic a velitel posádky bude sedět v teple a bezpečí své kanceláře na základně v Aribornu."
"To je neuvěřitelné."
"Taky bych řekl."
"Podařilo se ti zjistit ještě něco? Třeba datum, kdy bude přeprava zlata uskutečněna?" otázala se Jenny.
"Ano, ale dalo to fušku. Vojáci toho obvykle namluví spoustu a furt se vytahují, především když jim člověk štědře nalévá, ale tihle dlouho mlčeli, než jsem jim pálenkou rozvázal jazyk."
"Dobře, k věci. Tak už mi pověz, co jsi se dověděl, Cedriku."
"Převoz zlata by měl z Aribornu do Bretilocku vyrazit v sobotu brzy po ránu, ale přesný čas sami ještě neznali."
"A co přibližná trasa kolony?"
"Mluvili něco o staré Glenborské stezce vedoucí přes dubí, ale ani to prý není jistý, možná že nakonec směr přepravy ještě změní."
"To by bylo rozumné, ale myslím si, že to neudělají."
"Zřejmě to tak bude," přisvědčil Cedrik.
Jenny se na strýcova pobočníka usmála a položila mu ruku na rameno.
"Děkuji, Cedriku, za ochotu, se kterou jsi splnil můj úkol."
"Nemáte zač, slečno Jenny, pro vás udělá cokoliv."
"Zajdi za Meryen do kuchyně, ať ví, že jsi se v pořádku vrátil, a pak si běž odpočinout, musíš být unavený."
Cedrik přikývnul na srozuměnou a vydal se do kuchyně, aby své ženě oznámil, že už je doma.
Jenny zůstala stát na nádvoří a hlavou se jí honilo plno myšlenek, které se týkaly toho plánovaného přepadení. Věděla, že když s tím nic nechce udělat velitel vojáků, tak se nakonec do toho bude muset vložit sama.


 celkové hodnocení autora: 94.6 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 2 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.5 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 6 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 10 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Kondrakar 26.09.2007, 7:35:41 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: Šíma ze dne 25.09.2007, 13:22:18

   Hezké. dnes kratší než obvykle. stahují se mraky a vypadá to na pořádný mazec. už se těším
 ze dne 26.09.2007, 8:10:50  
   Annún: Děkuji Kondrakare.
Možná, že kračí to abych vás víc napínala. Ano, ano bouře na obzoru. Však zda-li to bude jen plané bouření a nebo pořádné průtrž mračen to se dovíte až příště.
 Šíma 25.09.2007, 13:22:18 Odpovědět 
   Vypadá to na příslib nové "akce"! ;-) No, uvidíme, jak to dopadne s tím zlatem, které budou oni muži tak lehkovážně převážet, navzdory hrozícímu nebezpečí ze strany lupičů! A náš Černý jezdec? ;-) Opět je to za Jedna a já netrpělivě čekám na další pokračování...

P.S. Že by se naše dvě "hrdličky" tak nějak "rozešly", nebo spíše jejich cesty? Dva roky, to je dlouhá doba! :-(
 ze dne 25.09.2007, 17:54:31  
   Annún: Děkuji Šímo.
Ano, ano další dobrodružství na obzoru a další nelehký úkol pro Černého jezdce.

Naše hrdličky jsou přelétavé a nějakou dobu jim trvá než se usadí a dojde jim, kdo je pro ně te pravý partner do budoucna. Takže jim dejme čas, protože ten pracuje pro nás.
 amazonit 25.09.2007, 5:45:18 Odpovědět 
   je vidět, že Černý jezdec si již získal své renomé i spojence v nelehkém boji s bandity. Ale jak je vidět, někteří i varující slovo šlechtičny berou na lehkou váhu, což se jim asi nevyplatí - uvidíme v dalším díle:o)
 ze dne 25.09.2007, 8:28:00  
   Annún: Děkuji velice.
Ano získal si oblibu, už z toho důvodu, že chránil ty, kterým bynditi ubliživali a královi vojáci jim nepomohli. Černý jezdec též nemůže pomoci všem v celém Bretilonu, ale snaží se ochránit aspoň to území tam dosáhne jeho vliv a stačí lidské síly. Takže budeme držet Černému jezdci palce - alias - Jenny, aby se jí všechno vydařilo.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Victor Lancel
(24.2.2020, 14:11)
karin.kimberly
(13.2.2020, 19:55)
Wade Milbot
(8.2.2020, 22:42)
wavawe6611@bizcomail
(8.2.2020, 06:04)
obr
obr obr obr
obr
12. Návrat
Šimon
Co dělám
Jeroným Večer
Stále s nami
Mon
obr
obr obr obr
obr

Písmena. Slova. Věty.
J.U. Ray
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr