» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Manželství je památka na lásku."

H. Rowland

počet přístupů: 2139835

obr

:: Na SASPI.cz je právě 28984 příspěvků, 4549 autorů a 303367 komentářů :: on-line: 16 ::

:: Big Girls Dont Cry ::

Mon	publikováno: 27.09.2007, 16:37


	Mladé dievča sedelo na chladnej zemi. Všade naokolo bolo ticho. Iba neďaleko vzlykala nejaká žena pri hrobe niekoho blízkeho. Dievča ženu chvíľu pozorovalo. Jasne si spomínalo na tú beznádej a bolesť. Nakoniec pohľad na smútkom zlomenú ženu neznieslo a odvrátilo bledú tvár. Zafúkal studený vietor. Pohral sa s popadaným lístím a prenikol aj cez tenký svetrík, ktorým sa dievča chránilo pred zimou. Neúspešne. Dievča sa striaslo zimou, no neodišlo. Ešte nie. Ešte chvíľu tu chce ostať. Sedávalo tu každý deň. Utekalo preč z reality. Svoj žiaľ utápalo v spomienkach. Bez ohľadu na to, koľko v sebe máme viery, z času na čas strácame blízkych ľudí. Ale nikdy na nich nezabudneme. A sú to práve spomienky, ktoré nám pomáhajú ísť vpred. Jej otec bol perfektný. Bol jej hrdina. Napriek tomu, že s ňou a jej mamou nežil. Miloval ju a neváhal jej svoju lásku prejavovať. Neznášal, keď bola smutná. Vymýšľal jej piesne, ktoré jej potom spieval. Brával ju na výlety. Naučil ju hrať šach a potom celé hodiny trávili hrou. Nikdy ho neporazila. Priviedol ju k maľovaniu. Tvrdil, že raz z nej bude slávna umelkyňa. Jej kresby a maľby si vešal po byte. Bol presvedčený o tom, že jeho dcéra má talent. Možno mala, ale po jeho odchode už nedokázala maľovať. Skicár, paleta a farby ležali zaprášené v kúte. Presne si pamätala na ich posledné stretnutie. Snažil sa vyzerať veselo, no ona poznala, že ho niečo trápi. ,,Slniečko, musím teraz na pár dní odísť," povedal. ,,Ale vrátiš sa, však?" ,,Áno, vrátim, sľubujem," pousmial sa, ale v očiach sa mu zalesklo. ,,Budeš mi chýbať," povedala a objala ho. Napriek všetkému cítila, že je to naposledy. ,,Nezabudni, že ťa ľúbim," šepol, lebo hlas sa mu zlomil, ,,budem stále s tebou, nikdy nebudeš sama." ,,Tati," zavzlykala a slzy jej stekali po tvári. ,,No tak, veľké dievčatá neplačú," usmial sa, prstom jej utrel slzy a pobozkal na čelo. ,,Mám ťa rada," rozlúčila sa s ním a on odišiel. Sľub nesplnil. Už sa nevrátil. Nemohol. Bol preč. Navždy. A ona od toho dňa sedávala pri jeho hrobe. Ticho hľadela na zlaté písmená vyryté do bieleho mramoru. Spomínala. Pousmiala sa a utrela si slzy. Nechcel by, aby plakala. Nechcel, aby bola smutná kvôli nemu. ,,Veľké dievčatá neplačú," šepla a rukou prešla po zlatých písmenách jeho mena, ,,ľúbim ťa." Zhlboka sa nadýchla. Vstala a s úsmevom pozrela na jeho hrob. On to pochopí. Chcel by, aby bola šťastná. Aby si splnila sny. On by jej to doprial. Keby tu bol, urobil by čokoľvek, aby sa jej sny splnili. Ale nie je tu. A ona to musí zvládnuť sama. Aby mohol byť na ňu pyšný. ,,Zbohom," šepla, otočila sa a pomalým krokom odišla.


celkové hodnocení autora: 94.4 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 3		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 2.3		uložit příspěvek

známka poroty: 2.5		tisk příspěvku

počet komentářů: 5		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 34		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

čuk	30.09.2007, 10:45:10

Myslím si, že píšeš autenticky, takto by asi pocity opravdu existovaly. Ve smutku má však hrdinka štěstí. Je pravdou, že příběh nemá pointu, je to jen výsek reality a pocitů v ní, kdy prostě pointa nenastává. Jistěže jako povídky pro čtenáře chtějící vývoj a překvapení to neobstojí, ani v literatuře asi není originální. Ale pro dobře napsaný a dojímající cit dávam 1

seyo	29.09.2007, 10:08:16

kratke vety, absencia unasajucich suveti, ktere by pribehu pomohly rozvetvit ho prave o tu chybajucu pointu, vela depresie a smutku si sa snazila dat do tak malo priestoru, co ako poviedka jednoducho podla mna neobstoji. mna ako citatela si nezaujala natolko, aby som cakal ako to cele skonci, bolo mi to jasne od zaciatku. ziadna gradacia, vyvrcholenie, rozuzlenie a potom pointa ako to mam rad...prepac ale za 3 cize "dobry", pretoze aj napriek nedostatkom tam vidim iskru do, do ktorej treba zafukat a urcite sa rozhori v neutichajuci plamen. pisaniu zdar

Šíma	27.09.2007, 22:08:50

Jak to, že v příběhu není pointa? ;-) Dívka se rozhodla, že již nebude brečet a ponese otcovu smrt jako něco, co se sice stalo, ale nemůže s tím vůbec nic dělat, takový je život... Ano, v povídce je hodně emocí a ztracené lásky, kterou sebral čas. Na druhé straně je příběh krátký, jen takový střípek ze života s nejasnou vzpomínkou posledního setkání a také zamyšlením, co všecno dělali spolu, když ještě žil. Možna je to však málo na něco silnějšího, co by se čtenářem pořádně zacloumalo, protože s tou dívkou city určitě pěkně zamávaly! Myšlenka je dobrá, děj popisuje jen malý okamžik z dívčího života, pokud pominu ony vzpomínky, přestože je konec trochu optymistický a dává naději, že jednou vše přebolí... Za Dvě!

Alan de la Pont	27.09.2007, 18:07:59

Pravda, něco tam chybí. Je to jakoby nedokončené. Čistě informativní. Nepřináší žádnou zvláštnost, nečekanou pointu, nebo prostě něco, co by čtenáře upoutalo. Za formu 1 a za obsah 3. Což dává výslednou 2.

seńorita chiquita	27.09.2007, 16:37:02

Nepochybuju o obrovské porci emocí vložené do textu, ale tím to asi končí. Když to řeknu cynicky, umřel otec, dcera truchlí, no a co, to se stává. Chybí tam nějaká pointa, nějaká zápletka, vyústění, skrytá myšlenka, cokoliv, co by tomu dodalo čtenářský šmrnc.