|
|
|
|
|
:: Na SASPI.cz je právě 28984 příspěvků, 4549 autorů a 303367 komentářů :: on-line: 16 ::
|
 |
|
:: Letní příběh ::
|
| |
|
|
Každý den o tom čteme v novinách, každý den to vidíme v televizi. Nikdy by nás nenapadlo, že se nám to také může přihodit. Že můžeme být součástí vraždy. Nikdy by nás nenapadlo, že jednou budeme schopni vraždit...
O té události se napsalo spousty a spousty článků. I do televizních zpráv se to dostalo. BRUTÁLNÍ VRAŽDA MLADÉ KRÁSKY. VESNIČANÉ MLČÍ. Vesničané tedy spíše nic nevěděli. Nechápali, kdo mohl z jejich řad uskutečnit tento čin (jestli vůbec z jejich řad) a jaký k tomu vůbec mohl mít důvod (jestli vůbec nějaký takový byl).
Tak či onak, sedmnáctiletá Julie Opavská byla dne 29. června pobodána několika smrtelnými rány nože a poté v pytli hozena do křoví.
Nyní je 3. července, začátek letních prázdnin. Tohle léto bude vskutku obzvláště horké...
,,Hoplá!" Kamila pozdvihla ruku do výše a poté už v dlaních pevně svírala krásný malovaný prsten.
,,Díky," zazubila se na krátce ostřiženého blondýna. ,,Máš to u mě, Joly!"
Joly jí úsměv opětoval úšklebkem.
,,Ale nezvykej si, že ti tu zboží budu dávat pořád zadarmo."
,,Vždyť jo. Já jenom když jsou ty prázdniny," dodala dívka se smíchem a za chvíli již vycházela z obchodu. Byla to korálkárna, ve které pracoval a kterou částečně i vlastnil její kamarád Joly.
Když se Kamila ocitla na ulici, v jejím zorném poli se objevil opět kluk..., tedy spíše více kluků pohromadě.
,,Lukáš tě ještě nikdy neviděl ožralou, a tak jsme si s Jarkem říkali, že dneska by se toho mohl dočkat!"
Lukáš, Jarek a Libor, který mával na Kamilu láhví vodky v dlani, stáli u autobusové zastávky. Kamila se k nim hned radostně rozeběhla.
Ve skutečnosti nenáviděla tenhle stereotypní život na vesnici. Byla tu nuda tak strašná, že jste se občas vkrádali na dvůr staré školy, anebo jste opatřovali řetězi a zámkem všechny brány vedoucí na hřbitov, čímž jste nejspíše způsobovali infarkty všem těm tetičkám a stařenkám.
Vodka nebyl zrovna nejlepší způsob, jak se nudy zbavit, ale zato to byl způsob nejběžnější a nejzaručenější.
Na Kamilu byli namířeno dalších stovky a stovky nadávek. Od určité doby je už přestala naprosto vnímat a teď to nebylo jenom tím, že měla na hlavě sluchátka a poslouchala jakousi hardrockovou kapelu. Zkrátka si určitou buňku, která měla na starosti poslouchat máminy "rady" ve svém mozku přeřadila do sekce MIMO PROVOZ. A vskutku to fungovalo, bylo to naprosto snadné. Beztak to byly bláboly.
,,Naděláš si jenom ostudy! Moc dobře víš, jak je po vraždě Julie nebezpečné potulovat se venku se všemi podezřelými individui. Ještě tě budou označovat taky za možného vraha!" Cože?! Vždyť Julie byla její nejlepší kamarádkou! A Joly ji miloval! Navíc je velmi stupidní přestat se stýkat s vašimi kamarády jen proto, že patří do skupinky asi třiceti mladíků, potencionálních vrahů.
,,Uvědom si, že tě můžou taky zabít! Uvědomuješ si to?!" Cože?! Jsou to její nejlepší kamarádi!
A tak tyhle věci Kamila už nevnímala.
Seděla na posteli, v uších sluchátka, v rukou gameboy a za dveřmi mámu. Hrála jednu takovou hru, kterou ve skutečnosti nenáviděla. Stále se nemohla dostat přes sedmý díl. Nejstupidnější byl konec- místo klasického GAME OVER vám jakýsi japonský panáček anglicky oznámil: OSUD SI TĚ VŽDYCKY NAJDE. V tu chvíli měla vždy chuť hrou třísknout skrze skleněné dveře na mámu.
Starosta svolal na středu jakési občanské shromáždění. Hlavním tématem byla opět vražda Julie Opavské, narůstající kriminalita, vandalismus,...
Nepřišlo moc lidí, ale za to ti, kteří si starostovo kázání nenechali ujít, měli o to více v sobě fanatismu pro věc. Na starostu vzhlíželi jako na Boha. Kamila se musela přemáhat, aby nevstala a nezakřičela na starostu: ,,Zklapni! Nikoho tvý keci nezajímají!!" Byla to nehorázná trapnost.
Přišlo jich sem všech pět. I Joly se svým novým přelivem (rudě hnědým) přišel.
Po chvíli se začali postupně zvedávat a ze shromáždění mizet. Matka Julie hodila vražedný pohled na místo, kde předtím seděla Kamila. Na čele se jí objevila jakási znepokojivá vráska...
Kamila bydlela ve velkém domě se dvěmi patry. Její pokoj sídlil zrovna nahoře, ve druhém patře, což jí ale nijak nebránilo k tomu, aby seděla na parapetu, nohy ven do ulice a kouřila cigáro, nebo jointa (skutečně nevěděla, jestli právě kouří tabák, či trávu)
Není to zvláštní? Nikdy takhle neseděla.
Poté, co odešli ze shromáždění, se jejich útočištěm stala mez za vesnicí. Kamila si už ani nepamatovala, co tam prováděli. Z tohoto "okna" si však vyvodila, že museli zase pít. No ano, vždyť je ještě teď opilá! Možná i proto teď, poprvé v životě, sedí na parapetu (z kterého by ale také klidně mohla vypadnout a zlomit si vaz), kouří a oči má upřené k hvězdné obloze. Je to tak kouzelné! Celé prázdniny by dokázala strávit na parapetu, není to bláznivé?
Kamile to ale bylo všechno jedno a takhle to bylo se vším v poslední době... Jediné na čem jí opravdu záleželo, byli její čtyři kamarádi.
,,Je šílená, vidíte to!"
,,Připomíná mi šílenou Viktorku u splavu."
,,Bodejť, leze jí to všechno na mozek. Vražda její kamarádky Opavské, propadnutí ve škole,..."
,,No, ale ti její kamarádi!"
,,Pěkná sebranka! Buď jí hrábne, anebo ji najdeme taky v křoví pohozenou!"
,,Tak, tak! Ale dobře jí tak!"
Místní drbny se po chvíli rozešly. Bylo nebezpečné potulovat se v této noční době po ulici, stejně jako bylo nebezpečné vymykat se jakémusi normálu..., kupříkladu sezením na parapetu...
Ten den byl krásný! Desetiletá Markétka dostala od své tetičky stovku, a tak se rozhodla koupit si v místní bižuterii ten krásný malovaný prstýnek, na který už tolikrát směřoval její pohled za výlohou. Tento obchod, kde pracoval Honza Lounský zvaný Joly, měla obzvláště v lásce a... bylo krásné počasí. Markétka si štěstím poskakovala do cesty.
Když vešla do krámku, opět ji jako vždy oslnila ta krása. Prstýnky všech druhů, pestrobarevné korálky, třpytivé kamínky,... Tohle nebyl neobyčejný obchod, tohle byla kouzelná komnata. Chyběl tu ještě kousek přírody, pramínek živé vody a bylo by to to nejkrásnější místo na Zemi, další div světa. A když ne pro encyklopedisty, pro Markétku určitě. Místo zpěvu ptáků však...
Ozývalo se to za tím nádherným závěsem složeného z tisíce třpytivých kamínků. Křik..., snad i pláč..., Markétce se divoce rozbušilo srdce. Jaksi vycítila, že ve vzduchu je něco nebezpečného, a tak se rozhodla, že se radši z korálkárny ztratí a pro prstýnek se vrátí jindy. Tělo ale naprosto přestalo poslouchat rozum a intuici...
Markétka se místo k východu vydala směr ke křiku. Rukou si lehce odkryla malou mezírku v závěsu a naskytl se jí pohled na Jolyho s kamarády. Poznala tam např. Kamilu, nebo Lukáše, Markétčina nevlastního bratrance. Nejhůře na tom byla právě Kamila...
,,Nikdy se to nemělo stát! Já... já už takhle nemůžu žít dál!" křičela a po tvářích jí stékaly slzy vzteku a beznaděje. Joly se ji pokusil dát ruku kolem ramen, Kamila se mu zlostně vytrhla.
,,Nechci takhle žít dál!! Nikdy na to nebudu moct zapomenout, NIKDY!"
,,Na, dej si panáka a zklidni se," ke Kamile přistoupil Libor. Ani on nepochodil, Kamila skleničkou třískla o zeď.
,,Nezapomeneš díky chlastu!" Ne, když to tu všechno před tebou leží a ty to vidíš a cítíš!"
Markétka stála jak přikovaná u závěsu. Ničemu nerozuměla, ale věděla až moc dobře, že je to něco ošklivého. Něco VELMI ošklivého. Pohnout se ale zkrátka nemohla. Nešlo to. A pak přišel vrchol všeho...
Kamila zničehonic odkudsi vytáhla jakousi věc a hodila ji před kluky na stůl se slovy japonského panáčka ze hry, kde se nedá dostat přes sedmý level: ,,Osud si nás vždycky najde! 29. červen je dnem našeho prokletí!"
Markétka hrůzou vytřeštila oči, NŮŽ! Křečovitě se chytla korálkového závěsu. Závěs však nevydržel tu tíhu a stovky barevných kamínků dopadlo s jemným cinkotem na podlahu. Kouzelná zvonkohra..., neklidná pětice se otočila...
Farář právě pronášel jeden ze závěrečných textů. Bylo horké odpoledne, ani stéblo se nepohnulo. Vzduch byl tak tíživý, že ani ptáci se neodvažovali hlesnout, aby se poté snad nezalkli. Smuteční obřad neprobíhal na přání matky v kostele, nýbrž venku mezi náhrobky. A vzhledem k pohřbívané jí to ani nikdo neměl moc za zlé..., v tomto horkém červencovém dni. Byla to učiněná pohroma pro vesnici.
Sama matka stála vepředu před davem a z očí jí tekly potoky zoufalých slz. Pohřeb malé Markétky Sukové, kterou něšťastně našli ubodanou ve křoví.
Úplně vzadu stála pětice mladých lidí. Když už obřad byl u konce, všichni jako jeden muž se bez hlesu otočili k odchodu. Prošli hřbitovní bránou a vydali se směr k zlatým lánům obilí. Okolo nich se rozprostírala krásná příroda- zelené remízky, třpytivá hladina blízkého rybníka i daleké lesnaté kopce. Pole byla obsypána vinohrady, které za dva měsíce měly vydávat sladké plody. Byl to velmi krásný den. Tak krásný letní den, jaký jste si jen mohli přát...
Každý den o tom čtete v novinách, každý den to vidíte v televizi. Nikdy by vás nenapadlo, že se vám to také může přihodit. Že můžete být součástí vraždy. Nikdy by vás nenapadlo, že jednou budete schopni vraždit...
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
90.2 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 2 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 2.5 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
2.0 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 5 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 64 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
| Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlžeče: IE 6.0, Opera, Firefox. |
|
| © 2005-2012 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
|
Jay
|
|
| (23.5.2012, 16:28) |
|
|
Kostka
|
|
| (22.5.2012, 19:55) |
|
|
mikhal
|
|
| (22.5.2012, 18:14) |
|
|
Dita Mocků
|
|
| (21.5.2012, 13:44) |
|
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
| Kde nejčastěji hledáte zatoulanou inspiraci? |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
