|
|
|
|
|
:: Na SASPI.cz je právě 28984 příspěvků, 4549 autorů a 303367 komentářů :: on-line: 16 ::
|
 |
|
:: Svět ve kterém se nestřílí ::
 Pet |
publikováno: 29.09.2007, 20:11
|
| Něco z války..... |
| |
|
|
„Konečně ticho, klid.Po dalším dni plném křiku, dětského pláče a zvuku padajících bomb. Jediné vysvobození je spánek.I když to není úplně pravda , všichni spíme jen tak naoko.Bojíme se.Nejlepší by bylo usnout a nikdy se neprobudit – na to mi ale rodiče zakázali myslet, tak na to nemyslím. Mám bát rád, že žiju. Mnoho lidí již není mezi námi, ani ta, ta co sem s ní vyrůstal, ta co byla se mnou ve všech těžkých chvílích. Já ji ale ochránit nedokázal, přišli oni a odvedli si ji. Už nikdy sem ji neviděl a už nikdy ji neuvidím. Zůstanou mi na ni jen věčné vzpomínky.“ -
„Krajina, všude okolo les a někde uprostřed rozkvetlé louky stojí malá dřevěná chaloupka. Z chalupy vybíhá kluk. Nedoběhne však daleko. Uslyší za sebou hlas, který ho volá zpět, míšený z dětským pláčem. „Danny,vrať se zpátky,“ kluk se podívá na les, s myšlenkou, že by utekl, ale pak se přece jen obrátí a vrací se zpět. „Vezmeš s sebou i Susi“ „Ale mami, vždyť jdu za Heidi, nech si ji tady.“ „Ne, já mám dost svojí práce, a tobě nic neudělá když si ji s sebou vezmeš“ Danny popadne kočárek a zabouchne za sebou dveře.
Celou cestu lesem, proklíná všechny svaté, proč zrovna on musí mít mladší sestru.Když ale dojde ke třem kamenům. hned na všechny můry zapomene. Sedí tam ona. Heidi. Dívka, se kterou by rád chodil, ale bojí se, že by jednou jedinou větou zničil něco tak nádherného jako je přátelství. Dnes by se snad odvážil, ale když je tady Susi, tak to nepůjde.a přitom, toto můžou být jejich poslední společné prázdniny. Oba dva dokončili základní vzdělání. Heidi pokračuje dál na střední školu,její rodiče si to můžou dovolit, moji ne.Já hned po prázdninách nastupuji k otci do podniku a stane se ze mě tiskař novin. Já bych ji rád vídával dál, ale ona si najde jistě lepší kamarády a na mě zapomene.
Heidi byla ráda, že jsem Susi přivedl, ona ji má totiž ráda. Já neříkám, že ji nemám rád, ale kdyby se o ni musela denně starat tak by jí to za chvíli taky přestalo bavit. Heidi popadla kočárek, a jen tak jsme se procházeli lesem a povídali o ničem. To nám šlo nejlépe. Žádné tajemství jsme před sebou neměli. Procházka netrvala dlouho, ne tak dlouho abych jí to mohl říct, najednou se z lesa ozval výstřel a ona na mě ještě v poslední chvíli stačila křiknout „Uteč,“ to bylo taky to poslední co jsem od ní slyšel. Výstřel ji zasáhl přímo do srdce, už jsem ji nemohl pomoci. Za chvíli vyšli z lesa ozbrojení vojáci. Teď jsem na nic nečekal, snažíc se zachránit alespoň Susi, jsem ji popadl do náruče a začal utíkat. Kočárek jsem tam nechal. Náš jediný kočárek.
Stejně jsem jim neutekl, přišli si pro nás a teď jsme tady. V koncentračním táboře,“
už zase jsem se probudil celý zpocený, s pocitem viny. A potom, že nám sny přinesou úlevu , že se v nich nestřílí. Není to pravda – střílí se. Není lepší v této době usnout navždy a už nikdy se neprobudit???
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
74.2 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 2 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 2.0 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
2.5 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 3 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 45 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
| Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlžeče: IE 6.0, Opera, Firefox. |
|
| © 2005-2012 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
|
Jay
|
|
| (23.5.2012, 16:28) |
|
|
Kostka
|
|
| (22.5.2012, 19:55) |
|
|
mikhal
|
|
| (22.5.2012, 18:14) |
|
|
Dita Mocků
|
|
| (21.5.2012, 13:44) |
|
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
| Kde nejčastěji hledáte zatoulanou inspiraci? |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
