| Doufej, Jitroceli. Ještě není pozdě. Nevzdávej se naděje, že bude dobře. |
| |
|
|
V neslyšném souznění
cizích monologů
prší osamělá slova
lítosti.
Přislíbené mraky
cizích citů
brání mrtvému
slunci,
aby procitlo.
Mlha dokonalých
křivých úsměvů
odmítla povzbudit
skomírající duši.
Jitro jako unavený
pavouček
nepřijde.
Je moc ticho.
Zbitý jitrocel
se plouží,
louka pláče,
zabili motýla.
Světluška na babím létě
skládá requiem
pro motýla
z poraněných bezmocí.
Sklonila se
nad jitrocelem
a z cizích monologů
se snažila utkat
naději.
…
A pak přišlo jitro,
bázlivě a opatrně,
a pod živých sluncem
vzkřísilo motýla.
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
95.0 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 3 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.0 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
1.0 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 5 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 31 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
