obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Důvěra a láska musí chodit pospolu."
B. Němcová
obr
obr počet přístupů: 2915267 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39354 příspěvků, 5725 autorů a 389644 komentářů :: on-line: 1 ::
obr

:: V zemi vysokého písku 7/VII ::

 autor Vlaďka publikováno: 30.10.2007, 22:04  
Jak je důležité nepoužívat led ...a jsou africké copánky estetickým přínosem? :o)))
 

Odlet

„Tak holky, balíme,“ zavolala jsem na potomky, „dejte si do kufru zatím všechno, o čem víte, že už si to nevezmete na sebe a na židli si hoďte oblečení pro odjezd.“
„Mami, já si chci nechat udělat ty africké copánky,“ prosila Lucka.
„No, tak skočíme dolů na recepci zjistit co a jak.“
Zapadly jsme do kadeřnického a tetovacího salonu. Už jste se někdy zkoušeli domluvit s Arabem, který neumí jinak než arabsky? Tento klučina byl jedinou skvrnou na jinak čistém štítě hotelu. Protivný, neochotný a ještě babral. Nedivila jsem se, že tam měl celé dva týdny prázdno. Lucku mučil asi dvě hodiny a poté, co jsme vyplázli nekřesťanské peníze jsem zjistila, že gumičky jsou utažené tak, že většina z nich popraskala, nejdou vyplést a ani pro prostřihnutí všech závitů odstranit, že místo zapletených tenkých copánků má místy příšerně krepaté dredy a že jí celý účes utáhl tak moc, že se jí odkrvuje hlava, obočí má vytažené až za uši a každý pohyb jí neskutečně bolí. Aź budu příště chtít vyhodit šest stovek, nenechám mučit dítě a rovnou ty prachy spálím.

Dali jsme kufry na recepci a usadili se u bazénu se skleničkou aperitivu s ledem. Na začátku pobytu nás Samir varoval, ať se ledu vyhýbáme, protože naše střevní mikroflóra není zvyklá na africké bacily a my to skutečně dodržovali. Za dvě hodiny ale letíme domů, tak o co jde, že?

Líně jsme upíjeli a hlavou se nám honily dojmy, které si sebou odvezeme. Strávili jsme necelé dva týdny v zemi, kde islám je alfou a omegou všeho a jediné, co můžu k tomu říct je, že jsme nikde na svých cestách nezažili přátelštější lidi. Tak proč ta příšerná image muslimů ve světě? Proč je máme za vrahouny a fanatiky? Asi proto, že jednou z povinností správného muslima je Džihád, svatá válka. Málokdo ale už ví, že ten se dělí na Malý a Velký. Malý Džihád je boj muslima proto vnějšímu nepříteli, to je to, co známe my…zřícená Dvojčata v New Yorku a šílející davy, pálící ambasády kvůli karikaturám jejich proroka. Velký Džihád je boj proto vnitřnímu nepříteli…proti vlastním pudům, chtivosti, lačnosti, touze po moci a dalším negativním vlastnostem, které jsou v každém z nás ukryty. Naprostá většina muslimů provozuje a uznává Velký Džihád, čili ten vnitřní a osobní boj se sebou samým, se svým negativním Já. Pak je zde ale několik fundamentalistických skupin, které verbují mladé, nevybouřenými hormony nabušené kluky a ládují jim do hlavy nenávist. A ti pak tvoří mediální obraz muslimů ve světě, jak jej tak nechvalně známe my. Je to velká škoda, protože jak judaismus, tak z něj vyšlé křesťanství a i o pár století později vzniklý islám mají stejný základ a uznávají stejného Boha (Alláh není nic jiného než arabsky Bůh) a ani jedno z těchto náboženství nemá ve svých „stanovách“ programové páchání zla. Jenže dej lidem něco do ruky a okamžitě to zneužijí pro své mocenské záměry a pro zviditelnění svého ega. A tak je hloupostí obou táborů vystupňována situace do „buď oni nebo my!“. Pán Bůh… či Alláh… s námi!

Z neveselého přemítání mě vytrhl známý jekot:
„Ty debile…v čem pojedu domů?!“
No jo, holky obcházely všechny animátory, loučily se, vyměňovali si ICQ a nadělaly spoustu fotek s Muhamadem a Habíbem a Akimem a Jihádem a Usámou a všemi těmi čert ví jak se jmenujícími šohaji a Ivanka mezitím laškovala s jedním z nich a snažila se ho shodit do bazénu. Potíž byla v tom, že on měl na sobě plavky, zatímco ona džíny a tenisky na cestu domů, takže její následný pád do vody mě dost vytočil a hledání suchých věcí v nacvakaném kufru mi zpestřilo konec dovolené.

„Autobus je tady! Jedeme! Češi, nastupovat!“
Nešlo se nám zrovna zvesela. Tohle byla naprosto nejlepší dovolená ze všech, a že už jich máme pár za sebou… Výborná atmosféra, milí lidé, skvělé jídlo, úžasné moře a žádné nemoci. To bylo opravdu poprvé, co jsme neřešili ani Ivaninu angínu, Lucčin zánět středního ucha nebo Tomův úžeh.
„Mami, že tu přijedeme příští rok znovu?“ holky brečely jak želvy, což jsem ještě nikdy předtím nezažila, ale teď profňukaly celou cestu domů a dolovaly z nás příslib pro příští rok. Při letištní kontrole nás celníci prosili, ať jim tam aspoň jednu necháme a poté, co jsme prošli všemi procedurami, zůstala nám do odletu asi ještě hodina času a tak Tom pravil:
„Pojď, zlato, koupíš si nějaký parfém.“ Courali jsme se po obchodě v bezcelní zóně a vybrali si každý jeden Boss a holkám něco k snědku.
„Budeme platit kartou.“
„Tuhle nebereme,“pravila pokladní.
„Jak to,“ zarazil se Tom, „vždyť je mezinárodní!“
„Ale tuhle nebereme,“ trvala na svém dáma.
Myslela jsem, že ho budu křísit. Na kartě byla železná rezerva, pro případ, že by se cokoliv stalo a my počítali s tím, že jsme na dovolené jištěni.
„Ty vado, já jim do té banky zajedu udělat pěkný bugr! Prý mezinárodní…že to ale platí pouze ve státech Evropské Unie, to mi sdělit zapomněli!“

To už ale letadlo čekalo na nalodění a my byli vpuštěni do přístupového koridoru a autobusu, který nás odvezl až k němu. Tam jsme zůstali pět minut stát a čekali, až nás pustí dovnitř. Poprvé v životě jsem si letadlo prohlédla opravdu zblízka a to jsem neměla dělat! Každý lehce narezlý šroub, každý nepevně vypadající spoj mě v následujících třech hodinách letu strašil, přestože vůbec nebyl důvod k panice.

Před nástupem jsem ještě zapnula mobil:
„Ahoj tati!…Jo…přiletíme v deset… Co?… Povodně a zima?… Pět stupňů? No, to si děláš srandu! Tady je třicet pět a ráno jsme byli ještě v moři…“

Vítejte do reality! Pokažená lednička, dvě prasklé žárovky, ruplé záchodové prkýnko, netopící topení, přelité kytky se suchými listy, na kterých bylo vidět, že si někdo na zalévání vzpomněl až po dvou týdnech, brajgl od fretky a dva týdny používaný a neuklízený byt…

Maminkóóó, já chci zpátky!!!

.........................................

Epilog – o dva dny později…hurá do pracovního procesu!

Blížím se k první světelné, zatáčím doprava a pokračuji na kruhový objezd. Zvykám si opět na dopravní ruch, agresivní řidiče, přednosti v jízdě a brždění před přechodem. Najednou mě chytá křeč!… A další! No nazdar, nějak mi to kroutí střeva a to bublání…Co se děje?!...Já jsem si ten led přece jen neměla dávat!
Urputně svírám volant a svěrače, a na čele mi vystupují krůpěje potu. Ještě tři minuty a jsem v práci. To musím vydržet! Křeč… a ještě jedna…Maminko, co jsem komu udělala?! Bože, dej mi sílu! Křižovatka…svítí červená… rychle cpu papírový kapesník pod kalhoty, jako poslední záchranu (snad na mě nikdo nekouká!).
Už tam budu… ještě minuta… ještě chvilka…křeč…Né!!!
Ano.
Pomsta faraonů je dokonána.
Tak proto se tento typ dovolené jmenuje last - minute. Já to ale bohužel v poslední minutě nestihla. No, to se mi ještě nestalo. Setkání s africkými bacily se mi ukázalo být osudným. To je konec. Co teď?! Vystoupím prkenně z auta v garáži a japonskými krůčky se blížím k WC. Velmi, velmi…velmi pozdě… Shazuji vše dolů, spodní vrstvu rovnou do sáčku a do koše a následující půlhodinu drhnu sebe a kalhoty v umyvadle. Pracovní dobu trávím naostro, v mokrých kalhotách, nehybně přilepená ke své židli:
,Kriste pane, snad nebudu mít dnes žádné neplánované jednání,…‘ bleskne mi hlavou. Ještě několikrát jsem nucena se s prvním střevním zabubláním zvednout a navštívit onu místnost. Odpoledne se vracím vyřízená domů:
„Čau, zlato, tak jaký jsi měla první pracovní den?“ ptá se se zájmem manžel.
„Jaký?!! probodnu ho pohledem, „ totálně podělaný!“


 celkové hodnocení autora: 98.2 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 8 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 14 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 21 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Arvinej 20.07.2008, 23:21:09 Odpovědět 
   úsměvné střetnutí s realitou - tak bych asi okomentil tvůj poslední díl :-) vždycky si na konci dovolené prohlížím fotky, upravuji, které si nechám udělat na papír a přmýšlím, jak je uspořádat za sebou. aby utvořily příběh. nejvíce si lámu hlavu s tím jakou fotku dát na začátek a nakonec. tobě se ta poslední příhoda úplně spotánně, což ji dělá ještě lepší. na druhou stranu... právě mi asi přeješ abych si ji prožil taky :-D
jinak celé sedmidílné dílo se mi líbilo moc, ostatně i jako tvé ostatní texty, tohle snad ještě více kvůli tomu, že je skutečně prožité na vlastní kůži. tak nějak už nemám co dodat - snad jen naviděnou u dalších zápisků z dovolené :-)
 ze dne 24.07.2008, 18:12:32  
   Vlaďka: Díky moc za tvůj čas a trpělivost při pročítání mých dílek. Doufám, že podobné "finále" už nikdy nezažiju :o))
 Black Cherie 27.12.2007, 12:16:43 Odpovědět 
   Ach jo, ať už je léto.... Jinak výborné povídky :-)
 Anquetil 03.12.2007, 9:22:44 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: Anquetil ze dne 02.12.2007, 19:29:46

   No, Vlaďko, to by ses divila, ty jeptišky držely jak berani a ještě se provokativně uculovaly... Zato jsem jsem ve Vatikánu potkal šíleného zbožného muže a byl přítomen jeho pouliční One Man Show. I legendární Sarka Farka v podání Jaroslava Vojty byl proti němu jen slabej čajíček! Tenhle poustevník byl zarostlý jak Ezau, oblečen v kutně, pamatující aspoň 2 staletí a kolem pasu měl masivní konopný lano, za který by se nestyděl ani ledoborec Krasin. Stíral si pěnu z úst, vyřvával z plných plic a celým Vatikánem hřmělo:
"Sodóma Gomóra! Prostitucióne! Pedofílio!" ...a další, již nepublikovatelná slova.
Pak chvatně nastoupil do místního taxíku s nápisem CARABINIERI a někam odejel, zřejmě na svačinu...
 Anquetil 02.12.2007, 19:29:46 Odpovědět 
   Tak tě mám přečtenou, Vlaďko a při tvém skvělém vypravěčském stylu jsem celý ten úsměvný cestopis četl jedním dechem. To já, chtít tak pikantně popsat svou italskou anabázi, dopisoval bych poslední řádky až na pitevním stole. Nerad bych upadl v podezření, že jen bezcílně rozdávám jedničky, jež si všech tvých 7 dílů plně zaslouží. Sluší se tedy připsat i cosi duchaplného z vlastních turistických zážitků.

Říci si v Římě o pivo, znamená dostat dvoudecku ve sklence na stopce. Když jsem však číšníka zahnal směsicí ryzí oxfordské angličtiny, šmrncnuté brněnským hantecem, že OPRAVDU chci velké pivo, neslyšně odplul se slzami v očích a donesl mi těžký germánský tuplák s litrem piva. Z tohoto místa chci prohlásit, že řeči o tom, že jsem pak poplácával vatikánské jeptišky po zadečcích, jsou jen nehorázné pomluvy.

Atrakcí pro české turisty zahraničí jsou hotelové bidety. Moje přítulkyně na nich bezelstně vysedávala celé hodiny s očima vykulenýma a s blaženým úsměvem na rtech a bylo po čertech složité dostat ji do lůžka, kde jsem se marně rozcvičoval. Tajně ji podezírám, že bidetům přišla na chuť natolik, že okamžitě po návratu do české panelové králíkárny jejich WC vzalo za své na úkor bidetu a kakat chodí k sousedům.
 ze dne 03.12.2007, 9:13:48  
   Vlaďka: Díky Anquetile za trpělivost, přece jen je to dvacet stran textu :O) Jinak věřím, že kdybys poplácával vatikánské jepřišky po zadečku, asi by si nám psal zpoza mříží...:o)
 Svetla 01.11.2007, 0:43:29 Odpovědět 
   Tak tenhle díl se mi líbil ze všech nejvíc. Ale ve skutečnosti to muselo bejt nejdrsnější, řekla bych. Jo - a takové ty střevní potíže velmi podobného průběhu jako jsi měla ty, jsem si také jednou "užila". Skoro horor. Taky lituju, že už dovča a tím pádem vyprávění skončilo:(. Asi budu brečet:)
 ze dne 01.11.2007, 7:27:04  
   Vlaďka: :o) Poplač si...já taky plakala...Díky za trpělivost :o))
 Dědek 31.10.2007, 18:13:07 Odpovědět 
   Máš kliku, že ty střevní potíže přišly až doma po dovolené, dcera tam protrpěla osm dní z dvanácti.
 ze dne 31.10.2007, 19:05:42  
   Vlaďka: To znám z Turecka...tam jsme běhali všichni. Díky za čas, Dědku :o)
 Šíma 30.10.2007, 23:38:16 Odpovědět 
   Tak, zazvonil zvonec a příběhu je konec (dovolené vlastně taky)... Bylo to úsměvné, včetně "podělaného dne" v zaměstnání! No, usměvné, tak škodolibý přece nejsem! Díky za krásné zážitky z dovolené, které ochutil Tvůj nezaměnitelný pohled na svět a samozřejmě humor s velkým H, tedy Humor! ;-) Drž se a těším se na další Tvůj počin!
 ze dne 31.10.2007, 8:15:27  
   Vlaďka: Díky, za to, žes ty mé elaboráty vydržel číst. Jak je něco dlouhé a ještě na pokračování, vydrží jen ti skalní :o))
 sirraell 30.10.2007, 22:03:42 Odpovědět 
   Penize nepal, copanky uplet sama - je to drbacka, ale nic svetoborneho - a za usetrene penize si pak muzes koupit parfem na letisti... ;o)
Podelany den v praci se da prezit, predstav si, ze bys mela podelanou dovolenou.
Moc me mrzi, ze uz je konec. Dekuji moc, zes nas provedla Tunisem, lepsi reklamu jsi jim nemohla udelat. Tvuj humor vdy pohladi a prinese usmev na tvar. Dekuji moc....
 ze dne 31.10.2007, 8:14:46  
   Vlaďka: Díky za hodnocení a až zase někam pojedem, poreferuji :o)
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Straba
(15.8.2019, 14:44)
Biskup z Bath&Wells
(9.8.2019, 10:09)
Vítězslav Dvořák
(16.7.2019, 08:42)
Adelaide
(13.7.2019, 17:25)
obr
obr obr obr
obr
První svítání
oveckovna
Prázdna bažina
Jakubko
A šašci se směj...
JakubNovák
obr
obr obr obr
obr

Koloseum
Chimera
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr