obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Mnohem lepší je žít bez štěstí než bez lásky."
William Shakespeare
obr
obr počet přístupů: 2915319 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39436 příspěvků, 5735 autorů a 389995 komentářů :: on-line: 0 ::
obr

:: Eden ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Špatný román
 autor naivka nevšední publikováno: 27.09.2007, 18:00  
Kapitola 41. z knihy Špatný román
 

Helena si nebyla jistá, zda doufá, že Václav skutečně neodpoví, jak ho požádala, nebo že přeci jen napíše. Věděla však, že se bude trápit, až si přečte, co mu napsala. A moc to Václavovi přála. I tak to bylo málo… Jakkoli by se trápil, stejně by to byl jen slabý odvar toho, co zažívala ona.
Nechtělo se jí žít. Neviděla žádný smysl v ničem, co dělala. Vařila, aby se neřeklo, chodila do práce jen proto, aby ji nevyhodili, uklízela, aby se Marek nedivil, proč se jen tak válí a zírá do blba. Jediné, co ještě jakž takž mělo význam, bylo předstírat, že se nic neděje. Prostě se chovat jako obvykle, aby Marek na nic nepřišel.
Náročnější úkol si Helena ještě nikdy nedala. Zatímco tonula ve vlastním smutku a beznaději, dusila se nenávistí, sebenenávistí, pohrdáním sama sebou a touhou po pomstě, dál vykonávala všechny běžné činnosti tak, jak byla zvyklá. A pak, když byla sama, často propadala v zoufalý pláč, nadávala Václavovi, co se do něj vešlo, a stále dokola se ptala, jak jí to jen mohl udělat. To jediné pořád ještě nechápala. Byla zoufalá, že od něj nikdy neuslyší ta dvě sladká slůvka, od nichž, jak se domnívala, měli mnohokrát jen malinkatý krůček.
Už nikdy.
Snažila se začít si zvykat na Václavovu nepřítomnost, ale neměla pocit, že se jí to daří. Stále kroužila kolem svého telefonu a říkala si, co kdyby přece jen…
Ale Václav vyslyšel její prosbu a na definitivně ukončovací dopis neodpověděl.
Jakýsi e-mail však přeci jen přišel. Ráno, hned poté, co odeslala svůj ortel s předmětem „zúčtování“. Dorazil přesně tak, jak byla Helena zvyklá od Václava. Jenže to byl nejspíš spam. I když…
Divné.
Adresa zněla w.eden@seznam.cz. Spam ze seznamu Helena ještě nikdy nedostala. Nevyžádaná pošta chodila z Ameriky, z Německa, z Asie. Ale ne z českého seznamu.
(Nejspíš si někdo spletl adresu.)
Jenže co s tím... Václav prostě nenapsal. Tečka. Nebylo už, o co se zajímat.
A přesto Helenu neustále svrběly prsty. Ta adresa byla prostě divná.
Nevydržela, a podívala se na e-mail hned po příchodu do práce. Už z oslovení bylo zřejmé, že se o žádný spam nejedná:

„Heleno,
jsem si vědoma, že jistě to poslední, co bys čekala, bude mail ode mne. Vynašla jsem velmi složitou cestou Tvou add. ve Václavově počítači. Proboha, jak já nesnáším to psaní!!!“


Heleně začalo prudce bušit srdce. Rychle sjela kurzorem na konec e-mailu, aby si potvrdila své tušení.
A měla pravdu.
Napsala jí ONA.

„Nevím, co se mezi vámi přesně stalo, ale vím jednu věc: V. je velmi složitá osobnost, jejíž specifická negativa (alespoň některá) jsi již jistě pocítila:-((, ale ač se to na první pohled nezdá, je člověkem VELMI morálním, což je dle mého názoru jeho největší prokletí!“

Helena propukla v hysterický smích. VELMI MORÁLNÍ! Člověk, který lže, kudy chodí, vodí hloupé naivní holky za nos, topí jejich nejušlechtilejší city v bahně a MORÁLNÍ? A ještě k tomu VELMI? To si snad dělá srandu! Leda že by…
Něco takového mohl napsat jen člověk, jehož morální úroveň je ještě chabější. O hodně. Ve srovnání se sebou by pak člověka, jako byl Václav, mohl(a) vidět jako morálního.
A nebo se Helena šeredně spletla. Co když Václav nelhal, když říkal, že to udělal kvůli ní? Co když ji chtěl ochránit dřív, než úplně zpacká své manželství?
Helenu polil studený pot.
(Pak bych Ti ale strašně křivdila…)
Polkla.
Byla však příliš zvědavá, o co Vandě jde, a tak četla dál:

„Pochop, prosím, že je pro mne strašně těžké Ti něco takového psát. Je mi jasné, že se nejspíš budeš smát, až se budeš za břicho popadat!!! ALE jsem si jistá, že Tě má rád!!“

Roztřásla se ještě víc.
(Má mě rád? A proč se ke mně teda zachoval tak strašně? Leda že by mě skutečně chtěl chránit. To by ale znamenalo, že…)
Heleně se najednou udělalo špatně. Co když Václavovi skutečně křivdila? On se teď svíjí v pekelných mukách, tiše pláče někde v koutku a Vanda, zřejmě velmi ušlechtilá bytost, se snaží zachránit situaci, dokud to ještě alespoň trochu jde…

„Nechci se tu rozepisovat o jeho životě, našem vztahu, bla bla..., protože jestli máš ještě pocit, že chceš právě v tomhle prapodivně úžasnym človíčkovi ještě něco objevovat a možná zbourat některé z jeho pečlivě postavených zdí, a měla bys pocit, že mohu něco osvětlit z jiné strany, dej vědět.
Vanda“


Helena se tedy nemýlila, když Václava považovala za úžasného a neobyčejného muže. Nebo aspoň nebyla sama, kdo si to myslel, tedy ještě 14. září…
A pak…
Dvě velké slzy se začaly koulet po Heleniných rozpálených tvářích.
(Kde je teda pravda? Třeba mi to fakt může všechno vysvětlit. Je tak hodná. A já jsem ji pořád odsuzovala. Jenže... Jak ji může Václav nemilovat, pokud je skutečně taková, jak to teď vypadá? A co by si pak počal se mnou?)

„PS: Doufám, že se mohu spolehnout na to, že tato zpráva je adresována pouze Tobě a pokud Tě nějak rozlítila, moc se omlouvám!!! Byla myšlena opravdu upřímně.
PS2: Tak. Teď jsem si to po sobě přečetla a je to mazec!!! Ale jak jsem měla jinak??? Jestli se tohle Václav dozví, tak mě přerazí jako žito!!!!!!!!!!!!!!!! “


Nerozlítila. Rozlítostnila. Slzy stékaly po tvářích a Helena horečně přemýšlela, jak s e-mailem naložit.
Eden. Ráj. Kdo si může založit schránku s názvem ráj? Člověk, jenž je přesvědčen, že s ním se každý octne v ráji? Rozdá se do posledního kousíčku? Absolutní altruista? Skoro to tak vypadalo. Ale proč to dělá?
Helena si připadala ubohá. Nikdy by nic takového sama nedokázala. Dávat dohromady lidi, z nichž jednoho miluji, a vím, že ho tímto ztratím. Na to byla příliš slabá.
Vanda musela být úžasnou osobností.
Helena se zastyděla a zároveň se nemohla zbavit dojmu, že je to všechno úplná hloupost. Václav přece není morální člověk. To poznala několikrát. A pak nemůže být morální ani Vanda, když si myslí pravý opak.
Čert aby se v tom vyznal.
Ale s těmi Václavovými zdmi měla pravdu…

Helena neodpovědět nedokázala, a tak napsala:

„Ahoj Vando,
tohle je opravdu věc, kterou bych nečekala. Směšný mi na tom připadá jen to, že je to jak z nějakýho pitomýho románu. Milenka se spikla s milenkou. Nerozlítilo mě to, ale dostalo mě to. Mně je to všechno šíleně líto, bulim, kudy chodim, a to, co mi V. proved, za morální opravdu nepovažuju. Nechápu, proč jsi mi napsala, vůbec nestojím o to, aby ho přede mnou někdo obhajoval, protože to jediný, co potřebuju, je zapomenout na něj. A co tak nemorálního mi udělal? Seznámil se se mnou jen proto, aby zapomněl na Tebe. Už tohle samo o sobě je vůči mně vysloveně nečestný. Protože mi to tajil. Lhal mi kvůli Tobě (mockrát), vymlouval se jak pitomej malej kluk, nechával mě strašně dlouho čekat, i když věděl, jak tím trpím. Věděl, že ho miluju. Měl mi říct, že u něj nebudu mít nikdy šanci. Kdyby byl čestnej... Podle mě je to tak, že neni ve svym jádru nečestnej, ale bojí se vyvolávat konflikty, tak radši ty druhý nechá trpět. Ujistil mě, že s Tebou už je to pryč, a pak se na mě ze dne na den vykašlal, protože miluje jen Tebe a nikdy nikoho jinýho milovat nebude. Strašně mě to ranilo, proto už se s nim nechci vidět a nechci s ním udržovat kontakt. Patří prostě Tobě, a jestli já z něj můžu mít kamaráda, pak je to pro mě málo, nehledě na to, že mě tolikrát zklamal, že mu už vůbec nevěřim, a to, co mi proved, podle mě čestný neni. Měl se mnou jednat na rovinu, o což jsem ho taky poprosila, ale neni toho zřejmě schopen. A to je zase podle mě jeho největší slabina. Vůbec netušim, jaké úmysly s ním máš Ty, strašně by mě to zajímalo, neni schopnej mi na tu otázku odpovědět. Ráda se od Tebe dozvím něco víc, ale nechci, abys ho přede mnou obhajovala. Třeba ho znám zase z jiný stránky, i když ne tak dlouho jako Ty. Vím, že mě má rád, ale pro mě je to prostě málo. Strašně by mě zajímalo, co všechno o mně a našem vztahu víš. A taky by mě zajímalo, proč jsi mi napsala zrovna včera večer. Byl tak rozhozenej z toho, co jsem mu napsala?
O tom, že tohle zůstane jen mezi námi, Tě můžu ubezpečit. Rozhodně mu už nebudu psát, ode mě se nic nedozví. Každopádně je pro mě velmi zajímavý aspoň trochu poznat osobu, kvůli který V. leze po zdi a já taky, ale z úplně jinýho důvodu.
Budu ráda, když mi na mé otázky odpovíš.
Helena
P. S. Máš pravdu, je to fakt mazec :-)."


(To snad není možný. To už je fakt jak nějakej román! A pěkně blbej…)
S touto myšlenkou Helena e-mail odeslala po neviditelných drátech směrem do Krkonošské, nebo kde to ta Vanda zrovna byla.
(S Václavem.)
Představa, jak si Vanda před Václavem čte jejich korespondenci, v Heleně vyvolala pocit pobavení. A také nové naděje. Třeba se opravdu šeredně spletla, ale bude lepší zatím nedělat žádné závěry. Uvidí se, co Vanda napíše. Jestli vůbec ještě napíše…

Napsala.
Za necelé dvě hodinky:

„Ahoj Heleno,
vůbec jsem nečekala, že mi odpovíš.“


(Protože mě neznáš. Vždycky odpovídám. Na všechno.)

„Chtěla jsem jen nějak duševně podat pomocnou ruku a vůbec...“

(Že bych se fakt tak strašně spletla? V ní i Václavovi? To by bylo strašný!)

„Co o Vašem vztahu vím? Vlastně nic moc. Vím jen, že V. byl jako sluníčko, že jsi šťastně vdaná, co se týče vzdělání, tak jsme na tom nějak podobně, že jste spolu měli jet někam na dovolenou…“

(Jako sluníčko… Z pohledu nezúčastněný osoby! A přesto mu stálo zato rozejít se se mnou… Lásku k Vandě překonat prostě nelze, tak co to tu vůbec vyvádím?
Šťastně vdaná. Hahaha. Tady někdo lhal. Buď Vandě nebo sám sobě. Neříkala jsem přece, že jsem ŠŤASTNĚ vdaná. Nikdy a nikomu.)

„Opravdu ho nechci jakkoliv obhajovat, chtěla jsem jen osvětlit zákoutí jeho duše a potažmo chování tak, jak jsem si vydřeně objevila - což snad i Tobě může dát nějaké odpovědi...“

Nedávalo. Helena byla úplně zmatená. Neměla pocit, že by Vanda cokoli osvětlila, naopak, zmatek byl čím dál větší. Ale třeba to bylo jen v její choré mysli. Ostatně, o svém duševním zdraví již delší dobu pochybovala.
Byla si jistá jen tím, že má v ruce stále víc a víc otázek. Nikoli odpovědí.

„Také si myslím, že jak píšeš o tom, že ho miluješ (či milovala), vůbec nevěděl. Je v tomhle slepý jak patrona!!! (To je na delší vypravování, ale věř, že by ses nad mým příběhem fakt řehtala!!!)“

Neřehtala. Helena ten příběh znala.
Václav jí vyprávěl, tehdy na počátku června, kdy byl zřejmě ještě nakloněn tomu být upřímný, jak kolem sebe s Vandou v práci chodili dlouhé měsíce, ona zamilovaná, on „za zdí“. Ničeho si nevšiml. Odešla kvůli němu z práce, aby se netrápila. Když se pak sešli kvůli výrobě jejího svatebního oznámení, všechno mu vyklopila, a pak to začalo… Prý tehdy měla pocit, že by si nevšiml, ani kdyby kolem něj chodila s rudým transparentem, na němž je napsáno MILUJI TĚ. Tak byl slepý.
Jenže to nebyl Helenin případ. Ona to Václavovi napsala. A on si to přečetl. VĚDĚL o tom, ne že ne.

„Co se týče mého názoru na lásku - nedovedu si představit, že bych někoho skutečně milovala a pak cit ze dne na den utla (teď je to i trošku o Tobě :-) ).“

Heleně se zase začaly po tvářích koulet slzy.
(Jasně že ho miluju!!! Ale co mám sakra dělat, když jsem udělala všechno pro to, aby i on miloval mě a prd? Prostě nemiluje. Už se s tím musím konečně jednou smířit. Miluje Tebe! Copak to nechápeš???)

„Zdali byl tak rozhozený z toho, co jsi mu napsala? Bludná, smutná ovečka!“

Další proudy slz.
(Tak PROČ se se mnou sakra rozešel???)

„I mě dost zajímá, co víš Ty o mém vztahu s V., něco z toho, co jsi psala, je skutečně zajímavé (viz důvod vašeho seznámení - mně bylo podáno zcela jinak - a to je, myslím, stěžejní).“

(No to tedy je! Jak jinak? Nevidíš, že když to řekne každé jinak, tak jedné z nás lže??? A to snad dělá VELMI MORÁLNÍ člověk?)

„Moc se omlouvám, ale strašně nerada píšu!!! Ráda čtu, ale nemám ráda ten pocit nejistoty, když vysypu nějaká písmenka, složím je do slov, záleží mi na jejich přesném pochopení a pak to celé vyzní či je pojato zcela jinak.
Můj návrh je (a nebudu zastírat, že jsem z toho pěkně nervní!!!): co spolu někde normálně pokecat? V klidu, jako dvě dospělý rozumný:-) ženský, které mají, či měly něco společného?
Je to jen nápad, jehož důvod je výše uveden!
Vlastně bych Tě stejně ráda poznala a věř, že já NEJSEM ta, která je na koni!!!
Pa.
V.“


(Cože? Ty NEJSI ta, která je na koni?)
Helena si v tu chvíli byla jistá, že se s Vandou prostě MUSÍ setkat.
A připustila si, že jí začíná být sympatická. Navíc ji vždycky strašně moc chtěla vidět. Aspoň jednou spatřit ten zázrak, pro nějž Václavovy oči nevidí, uši neslyší, mozek nemyslí…
Třeba se konečně dozví, JAK JEN JÍ TO MOHL UDĚLAT.

Odepsala ihned:

„No pěkně jsi mi zamotala hlavu tím, co jsi naznačila. Zase bulim jak debil. Jasně, že ho miluju pořád. Kdyby ne, je mi jedno, že mě opustil, dokážu se s ním stýkat, odpustím mu všechny ty lži. Jasně, že to nejde utnout ze dne na den. Ale jak moc bych to chtěla...! A že jsem ho milovala, věděl. Řekla jsem mu to. O tom, jak to bylo s váma, vím, donutila jsem ho, aby mi to řek, i když to byl přímo porod. Myslela jsem, že tím se vzduch mezi náma vyčistí, jenže se tak nestalo. Ovšem na to, jak Ti podal důvod našeho seznámení, jsem zvědavá příšerně. Vidíš, že kecá, když to řek každý jinak.
Odpovídám proto, že jsem strašně zvědavá i já na Tebe a pořád mi neni jasnejch několik věcí, který mi Václav prostě nebyl schopen nebo ochoten odtajnit, a zdá se, že Ty ochotná jsi.
A že byl jak smutná a bludná ovečka? A že Ty nejsi ta, která je na koni? To jsou věci!
Budu sice asi ještě víc nervní než Ty, ale chci se s Tebou sejit. To, co píšeš, je pro mě dost těžko uvěřitelný.
Mohla bys ve čtvrtek v 17.00 někde v centru? Místo kdyžtak navrhni sama.
H.“


Tak to byl skutečně ten největší mazec světa. Setkat se s Vandou…
Koneckonců, proč ne. Nebylo vůbec co ztratit. Helena mohla jen získat.
(Není přece možný, aby to mezi náma skončilo takhle hnusně, viď?)
Odpověď přišla za pár minut:

„Udělám si čas. Nejlepší by to bylo v Riegráku, protože to mam kousek z práce a budu tu muset tak do pěti být. Nebo můžem u mě v práci a neboj, V. tu nebude, protože musí vyzvednout Toma ze školky. Jinak kdyby se cokoliv stalo - moje mobilka je 777254698.
V.“


Jak povědomá slova! Vyzvednout Toma ze školky. Kolikrát to jen Helena slyšela? Totéž Václav říkával jí i Vandě. Výraz mobilka Helenu trochu zarazil, do té doby ho nikdy neslyšela. Bylo to jak debilka.
(No nic.)
Poslala Vandě své číslo a potvrdila setkání v kanceláři. Ta myšlenka jí přišla poměrně zábavná. Posadí se k Václavovu stolu, aniž by tušil, jaké spiknutí proti němu bylo zosnováno.
(Jestli z toho teda vůbec něco bude. Třeba Vanda kecá. Jenže co by z toho měla?)
Vanda za chvilku napsala, že je to divné, ale že se těší. Divné to bylo, zejména proto, že Helena se také těšila. Netušila, proč to všechno Vanda dělá, její pohnutky se jí zdály až příliš altruistické. Nevěděla, zda se má stydět nebo o všem zdravě pochybovat. Co by Vanda měla z toho, že je dá znova dohromady, kdyby se to čistě náhodou podařilo, čemuž se Helena stejně zdráhala uvěřit? Ani nevěděla, jestli to vůbec chce. Nevěřila už Václavovi ani nos mezi očima, ale pořád ho milovala. A představa, že to mezi nimi skončí TAKHLE, byla neskutečně mučivá.
Byla to prostě šance, kterou nebylo radno pouštět dříve, než bude prověřena.
Takže na rande s Vandou prostě půjde, i kdyby se měla nervozitou zbláznit. A skutečně se na něj těšila. Už pozítří…


 celkové hodnocení autora: 98.6 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 4 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 10 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 35 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 alias.schizofrenie 21.02.2008, 18:18:46 Odpovědět 
   sSice mám několikaměsíční zpoždění, ale aspoň si připomeneš i úspěch tak dávných "dílů" :-) Opravdu překvapivé, když jsem přemýšlela, jak to bude asi pokračovat, nikdy mě nenapadlo, že by se do toho tak aktivně zapletla Vanda, hned to bere jiný směr! Jsem taky zvědavá a napnutá, takže gratuluji :-)
 ze dne 22.02.2008, 10:41:30  
   naivka nevšední: Jé, ahoj:-). Hlavně mě těší, že to byla jen pauza a ne "odpadnutí":-). Čtenářů mi jaksi ubývá, asi už je to moc dlouhé. Jsem ráda, že se Ti další díl líbil, snad nezklamou ani ty příští.
Děkuju.
 First Girl 30.09.2007, 17:06:08 Odpovědět 
   Taky souhlasim s amazonit a davam jednicku.
 ze dne 01.10.2007, 7:51:05  
   naivka nevšední: Děkuji:-).
 Tinka 28.09.2007, 9:57:02 Odpovědět 
   Je to mazec, přesně jak to podala Amazonit...
 ze dne 29.09.2007, 16:59:46  
   naivka nevšední: Ano, to souhlasím. A děkuji za přečtení:-).
 Weichtier 27.09.2007, 21:35:19 Odpovědět 
   Opravdu zajímavé. Ale s dalším hodnocením počkám, až se dozvím, co z toho vyleze:-)
 ze dne 29.09.2007, 16:59:21  
   naivka nevšední: Přísný kritik se ozval... s opatrností:-))) Každopádně jsem na to další hodnocení mooc zvědavá:-).
Děkuji za přečtení.
 amazonit 27.09.2007, 18:00:27 Odpovědět 
   no, tak to je mazec:o)) tohle se očekávat nedalo, což ve čtenáři podnítí zvědavost a mít čtenáře, který je zvědavostí napnutý jako kšandy, to je nejlepší pozice pro autora... jeho dílo je chtěno a očekáváno s netrpělivostí, přímo pekelnou:o)
 ze dne 29.09.2007, 16:58:20  
   naivka nevšední: V tom případě mě nesmírně těší, že jsem se do té pozice dostala:-). Další díl brzy dodám.
Děkuji za hodnocení.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Měneznáš
(8.10.2019, 16:27)
Sakkas
(8.10.2019, 08:19)
Faithy Rocks
(7.10.2019, 15:24)
Wiktoria
(7.10.2019, 15:00)
obr
obr obr obr
obr
L+L (11) - Živo...
An!tta
Muži
Masožravka
Zakázaná láska ...
Petra Vávrová
obr
obr obr obr
obr

Červí
Pavel
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr