» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Přítel všech - přítel nikoho."

Aristoteles

počet přístupů: 2139840

obr

:: Na SASPI.cz je právě 28984 příspěvků, 4549 autorů a 303367 komentářů :: on-line: 13 ::

:: DŮM V. díl ::

OH	publikováno: 06.10.2007, 23:13

V záplavě TV seriálů jsem se rozhodl také napsat část jednoho, jak si představuji obyčejný život.


	Když Marie Běhounková každé ráno otevřela dveře Mateřské školy, kde pracovala, zmněnila i své vystupování. Ze svému muži podřízené mladé maminky, v energickou až agilní vychovatelku, která měla oči všude a nic z chování dětí jí neuniklo. Společně s druhou vychovatelkou, paní Miluškou, starší poklidnou paní, jenž netrpělivě očekávala odchod do důchodu ,měla na starosti patnáct dětí a to od rána až do oběda. "Maruško, já vím, že ti toho nechávám asi moc, ale já jsem už stará babka a ty holčička v plné síle, tak mi to promin, já už za nic nestojim," říkala jí Miluška s omluvným úsměvem. "Ále prosimtě Miluško ty tu nebýt, tak mi celá ta drobotina ulítne oknem!" Zasmála se Marie a pro jistotu se podívala jsou li okna zavřená. Práci v různých Mateřských školách vykonávala Marie už téměř deset let, i když si občas pro sebe říkala, že kdyby dělala ve fabrice na pásu, tak by jí nikam neutekl a určitě by nedělal takový rámus jako patnáct hladových dětí před obědem. Práce s dětmi v ní vychovala autoritativní povahu, tak odlišnou od jejího domácího rozpoložení, že když za ní párkrát Libor přišel do práce, vůbec jí nepoznával. To Marie neměla ráda, protože se děti bály jeho hřmotného vystupování a zároven nechtěla, aby se potkal s vedoucím zařízení, Františkem Vanclem, se kterým měla sice důvěrný ale přece jen přátelský vztah. František byl pravý opak Libora, vysoký a štíhlý, nesmělého vystupování, ale zároveň mající pro vedení celého komplexu nesporný organizační talent. Aniž by si to Marie uvědomovala, měla ho ráda právě pro jeho nesmělé a téměř plaché vystupování. "Maruško ty jsi úplný uragán, jednou ráno přijdu a ty i s dětmi budeš...". "Ále Fanoušku, co by jsi si tu beze mne počal, vždyt by tě ty harpyje od vedle za chvíly roztrhaly!" Se smíchem ho škádlila Marie. V jednání s ním na sebe brala roli Libora a Františka zatlačila do role jejího domácího chování, často si brala do úst Liborovo žoviální chování a pásla se na Františkově upjatosti. "Maruško ty jsi..." Ostatní vychovatelky byly přesvědčeny, že mají spolu milostný poměr a pomáhaly jí udržovat jejich vztah před Liborem v tajnosti. Ale Marii zatím stačilo, že v přítomnosti muže stejného věku mohla vystupovat jako vedoucí autorita a že se jí František chováním podřizoval, ačkoliv profesně vedl on. Narážky kolegyň přecházela bez povšimnutí, nebo je obrátila v žert. František byl svobodný a ačkoliv měl vážnou známost, byl do Marie zamilovaný i když se jí to neodvážil dát na jevo. Marii jeho vnitřní boj jako ženu uspokojoval a postupem času stále více vzrušoval.Avšak Po těžkých časech jež měla za sebou, byla vděčná za rodinnou stabilitu a byla rozhodnuta ji vedlejším poměrem alespon nyní nenarušit. Dana si sama sedla na barovou stoličku a hlavou kývla na Jarmilu, aby si sedla na vedlejší. U téměř patnáctimetrového baru bylo plno až na pár míst, které obsadily holky Faklovy, jak řekl Danin známý, který tu pracoval jako jeden z barmanů. Místnost, v níž byl bar, souvisela s tanečním parketem, na kterém tančilo zatím jen několik lidí. Jarmila byla už na několika diskotékách, ale zde bylo mnohem více lidí, byly o dost starší než ona a taky prostory byly mnohem více zakouřené. "Jako vždycky!" Odpověděla Dana na barmanovu otázku co si dá k pití. "ÁÁÁ slečna sestřička taky ?" Oslovil, spíše zakřičel na Jarmilu. "Hele di do hajzlu, je jí sotva třináct, džus a čistej ty..." Zaskočila okamžitě Dana. Sama dostala vysokou sklenici, do který fakt namíchal fšecko možný, jak potom vypravovala Jarmila Soně. V barové místnosti byla vřava, že se téměř nedalo domluvit. Hudba z vedlejší místnosti, skoro z toho nadskakovaly sklenice, okomentovala to potom Jarmila, byla slyšet i zde. Po celé místnosti u baru stály hloučky lidí, že se téměř nebylo možné nikam protlačit. Bože, zejtra budu mít olečení..matka mně zabije.., pomyslela si Jarmila sledujíc oblaka cigaretového kouře nad barem. Všimla si, že se občas k Daně přitočil nějaký muž, ale Dana s uchem těsně u jeho úst hned zavrtěla hlavou. Jarmila viděla, jak se sestře pohnuly rty. Chlap, vypadá jak nějakej..., to bude určitě ten, co tu prodává fet, řekla si pro sebe Jarmila, se na ní otočil s bezvýrazným pohledem, chvíli se na ní díval a potom odešel. Dana dala ruku sestře na rameno a obrácená se bavila s nějakou holkou, ale i když Jarmila napínala uši, nic v tom hluku neslyšela. Dívala se kolem sebe na skupinky postávajících a jednoho po druhém a vůbec vše kolem si okomentovala. Nějaký kluk tancoval před nějakou holkou jako cvok, ta se tomu smála, až se potácela celá ohnutá v pase. U zdi to zas do nějaký hustili dva kluci, ale ta neposlouchala ani jednoho, má asi nějakou depku, furt kouká do země, jeden jí položil ruku na zadek, ale ona mu jí ani nesundala, by jí radši měli nechat bejt. Všude postávali hloučky lidí, kteří se vzájemně se bavily se sklenicemi v rukou, všichni se smály, tak tady bych si nezvykla asi nikdy. Vedle nich několik lidí kouřilo joint, podávali si ho jako pugét, to je tágo, tak tohle fakt..., Jarmila se od nich radši odvrátila, když se k ní přimáčkl nějaký chlap se slizským ksichem, je z něj cejtit nějaký tvrdý, otočila se za sestrou, která se pořád bavila s tou stejnou holkou, jen se k nim přidal nějaký muž. Když si Dana všimla, že Jarmilu někdo otravuje, hned na něho ze stoličky vylítla, rukama se mu zapřela o hruď a tlačila ho od sestry pryč a něco na něho při tom křičela. Muž se přihlouple usmíval, ale když se k nim přitočil ten kluk co se s Danou bavil, otočil se a zmizel. Dana se na sestru zasmála: "OKÉJ SÉSTŘIČKO ?" A už se zase otáčela jinam. Jarmila byla pořád trochu rozechvěná z toho slizouna a začínala si přát aby se sestrou odešli někam, kde je trochu klid, ale všimla si že si sestra zrovna dává do pusy joint a že jí nějaký kluk něco křičí do ucha. No, jak tohle dopadne... a jak si to Jarmila pomyslela, hlavou jí bleskla vzpomínka na matematiku. Téměř se začla smát, jak jí ta představa tady připadala nesmyslná. Ale to už jí sestra čapla za ruku a aniž by se jí na něco ptala, táhla jí od baru. "Já jsem nezaplat..,"snažila se zakřičet na sestru Jarmila, ale v okolním hluku se neslyšela ani sama. Potom s hrůzou zjistila, že jí sestra táhne mezi lidmi na taneční parket, který se začínal zaplňovat. Všichni tancovaly na hudbu, proti níž byla ta Sonina dechovka, parket byl šachovnice z průhledných tabulí, každá svítila jinou barvou a během tance se barvy mněnily. Vstoupila opatrně na červeně svítící pole a... Libor neměl rád, když mu Marie odešla na cvičení a on zůstal sám doma. Často si sebou brala i Filipa a on potom jen bloumal po bytě, opravil co bylo třeba, přečetl si noviny, vypil pivo, nakrmil a vše pověděl králíkům a přitom všem čekal až se vrátí. Z dětství měl zažitý neustálý domácí ruch, doma to byl vždycky frmol! Říkal Marii. Potřeboval kolem sebe neustále lidi, kontakt s nimy. Když si všiml starý Fajfkový, jak dětinsky překrucoval její jméno, že je jí vídat na chodbě u dveří do prádelny, řekl si: Vohejbá přede mnou tu svou prdel nějak často, starej Fajfka jí asi nestačí a šel s ní dát řeč. "BOŽÍNKU PANÍ DOMÁCÍ, vy jste hrozně pracovitá, NEPŘEHÁNÍTE to nějak? Vy to musíte mít doma jako ze škatulky!" Halasně na ní, jak bylo jeho zvykem. "Jo když mi nikdo nepomůže, cery jsou bůhvíkde..," odpověděla mu domácí s rukama v bocích, narovnajíc se od prádla. "Prosím vás, máte doma takovýho chlapa, ten vydá za tři a vám určitě udělá co vám na očích vidí!" Kul železo Běhounek. "Ten mi neudělá už vůbec nic, ať potřebuju kdykoliv cokoliv," řekla opovržlivě Fajklová a trochu se při těch slovech začervenala. Běhounek zavrtěl hlavou, "A naco máte proboha nájemníky? Nemůžete říct? Vypomůžu moc rád!" Při posledních slovech ztišil hlas a přistoupil kní. Paní Fajklová se na něho podívala, tělěm jí projelo vzrušení a natočila se kněmu zády, "No s tímhle košem do patra,toje.., "řekla nepřítomným hlasem. Libor k ní přistoupil, ze zadu se k ní přimáčkl, obejmul jí prsa a zatlačil jí do prádelny. Paní domácí se opřela rukama o pračku,pan nájemník jí vyhrnul sukni, shrnul kalhotky a bez okolků do ní vnikl. Po vyvrcholení mu řekla: "Ona Marie chodí obden na cvičení, že?" "To chodí a ty v ten čas tady obvykle pereš, co?" Odpověděl jí Libor a považoval věc za ujednanou. Příjemně uvolněn odešel do svého bytu dořešit křížovku. "Jó, bejt za dobře s domácí rozhodně není na škodu," řekl si a uvažujíc o tom, co to může být moučka z kurkumy, usedl ke stolu a chopil se tužky. Paní Fajklové vedlejší poměr přinesl uspokojení a bylo na ní vidět znatelné omládnutí, které na ní však zpozorovala jen Marie Běhounková, jako žena. Když řekla Liborovi: "Paní domácí je ted nějaká omládlá, asi se s tím svým už nějak srovnala, nemyslíš?" Odpověděl jí nepřítomně: "Nebo jí už zhebnul, kočičko moje..."


celkové hodnocení autora: 98.4 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 1		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 1.0		uložit příspěvek

známka poroty: 1.5		tisk příspěvku

počet komentářů: 4		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 5		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

Šíma	07.10.2007, 15:47:32

Nejdřív napíšu o tom, co se mi "nelíbilo": Za "oslovením" by se měla dávat čárka: "Maruško, ty jsi...", nebo "Hele, jdi do..." (nevypisuji tu celé věty, proto ty tři tečky)! ;-) V jednom momentě máš podivný střih v ději: Vstoupila opatrně na červeně svítící pole a... (A pak nic a je tam přechod na jiné místo a osoby v ději.) Abych nezapomněl, slova: "zmněnila" a "fšecko" mě docela rozesmála... ;-) Jinak se příběh docela valí vpřed! Hovorová řeč a jednání postav drží děj nad vodou a čtenář se začte do celkem povedeného seriálu ze života! ;-) Známka? Něco mezi? (Jedna a Dvě), nebudu dělat chytrého, protože v předešlém komentáři se do Tebe "pustil" už Pavel a já se mu nemíním plést do řemesla! Hm, za Jedna... P.S. Nejsi sám, kdo se nechává strhnout do víru vášně (psaní) a následovné čtení (po sobě) se někdy rovná hotovému hororu a detektivce v jednom! :-D


ze dne 07.10.2007, 17:46:08
OH: Díky moc Šímo! Ten konec: Vstoupila opatrně na červeně svítící pole a...,na to jsem byl pyšnej snad týden, to měl být můj malý triumf napětí, no asi se to nepovedlo, to nevadí.Díky za rady o pravopisu. Angličtinářka mi říkala: "Nojo Ondro, massa Bob mluvit viď?"

Pavel D. F.	06.10.2007, 23:12:08

Jak vidím, tak jsem se nemýlil, Běhounek šel tvrdě na věc. Holky na diskotéce taky vypadají zajímavě. Už jsem dlouho na takové zábavě nebyl, to je tam teď vážně tolik všelijakých zjevů a feťáků? Co se týče pravopisu, tentokrát se podíváme na zájmeno „jenž“. V tomto tvaru se používá vlastně jen v prvním pádě jednotného čísla mužského rodu. Střední a ženský rod používají v prvním pádě „jež“ v jednotném i množném čísle, mužský životný v prvním pádě množného čísla je „již“, kdežto neživotný opět „jež“. Například „Společně s druhou vychovatelkou, paní Miluškou, starší poklidnou paní, jež netrpělivě očekávala…“ Slovo „chvíle“ se skloňuje podle vzoru nůše, takže se ve tvaru „za chvíli“ (za nůši) píše měkké i na konci. Z předchozích kapitol jistě odvodíš, že „Všude postávali hloučky lidí, kteří se vzájemně se bavily“ je ve shodě podmětu a přísudku v obou větách souvětí všechno přesně naopak, takže má být „Všude postávaly hloučky lidí, kteří se vzájemně bavili“. Celkově se mi zdá, že když nad psaním uvažuješ, píšeš většinou bez chyb. Pokud se necháš strhnout dějem, chyby se množí. To je přesně můj případ. Když si to po sobě pak přečtu, tak hledím, co dokážu „stvořit“ za kraviny. Rozhodně bych kontrolu před publikací doporučoval.


ze dne 07.10.2007, 9:37:43
OH: Díky moc za komentář a rady Pavle. Já teď už jenom baštím prášky a píchám si imunomodulanty(rs), takže jak teď vypadají diskotéky nevím, ale řekl bych, že nebudu daleko od pravdy. Pravidla pravopisu si snažím vtlouct do kebulky, ale většinou na to koukám jako to tele před těmi vraty. Ještě jednou díky.