» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Láska neotáčí světem."

F. Jones

počet přístupů: 2139841

obr

:: Na SASPI.cz je právě 28984 příspěvků, 4549 autorů a 303367 komentářů :: on-line: 12 ::

:: Černý jezdec - Ruka spravedlnosti - 22 ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Černý jezdec - Ruka spravedlnosti.

Annún	publikováno: 01.10.2007, 6:32

Takže další díl je tu.
V minulén díle přepadli bandité kolonu se zlatem. Černý jezdec zasáhnul a William byl vážně zraněn.
Jak to bude s Willem?
Přežije své zranění?
Nebo mu podlehne?
To se uvidí.


	Část 22. – Ošetřování ran. Démon prudce zabrzdil na nádvoří Lirijské tvrze. Ze stáje klátivým, spěšným krokem vyšel Roland společně s jedním pomocníkem. Z kamenné budovy tvrze se vyřítil Cedrik a za ním Meryen, utírající si ruce do zástěry. "Co se děje?" zeptala se vyděšeně hospodyně, když spatřila svou paní a jejího zpěněného koně. "Rychle mi pomozte, přivezla jsem raněného," odpověděla Jenny. Jenny rozvázala cáry látky, kterými ho měla k sobě přivázaného. Will se nahnul bokem a vypadalo to, že snad spadne, ale naštěstí ho v čas zachytila. Cedrik s mladým stájníkem Grehemem hned přiskočili ke koni a pomohli Jenny sundat muže, jenž bezvládně seděl přitisknutý k jejím zádům. Když byl dole, Grehem ho vzal za nohy a Cedrik v podpaží. "Zaneste ho do prvního pokoje nalevo od schodů v prvním patře," přikázala pohotově Meryen. Muži odnesli raněného podle její instrukce do onoho pokoje. Jenny sesedla a předala otěže Rolandovi. "Prosím, dohlédni, ať je o Démona dobře postaráno. Dneska si zaslouží dvojitou porci ovsa. Ale nejdřív, ať ho pořádně vytřou do sucha," požádala ho. Roland jen souhlasně přikývnul. "Zajisté, má paní." Odpověděl stařec a vedouc za sebou koně se odšoural do stáje. Pak se Jenny s Meryen urychleně vydaly za Cedrikem a Grehemem. Když prošly dveřmi do vstupní haly a zamířily ke schodišti, hospodyně se zeptala. "Kde máte plášť?" "Použila jsem ho na obvazy." "Taková škoda," povzdechla si Meryen. "Není ho škoda. Plášť koupím nový, ale život těžko." "Já vím. Co se mu vlastně stalo, slečno?" "Byl raněn v souboji s bandity. Shodili ho z koně a on se praštil do hlavy. Když se trochu otřepal, neměl dost rychlé obranné reakce a jeden grázl ho bodnul do boku," vysvětlovala spěšně Jenny. "Zřejmě bude zapotřebí teplá voda na vymytí ran a obvazy," zkonstatovala Meryen. "Když už budeš v tom běhání, zajdi do mé pracovny a přines hojivou mast. Ty víš kde ji najdeš, já ho zatím se Cedrikovou či Grehemovou pomocí vysvleču." "Dobře," přitakala, "za chvíli jsem tam." Před schodištěm se rozdělily, Jenny vyběhla do patra a Meryen odspěchala do kuchyně pro vodu a obvazy. * Muži zraněného šlechtice uložili do postele. Několik okamžiků po nich vešla do místnosti i Jenny. Rychle smekla klobouk a při chvatné chůzi ho odhodila na křeslo stojící nedaleko dveří. Podívala se na Meryenina manžela a mile se usmála. "Děkuji za pomoc Cedriku, teď už to s Grehemem a Meryen zvládneme. Pro tebe mám jiný a velmi důležitý úkol." "Jaký?" "Vezmi velký vůz, pět koní a dva muže. Musíš s nimi jet na starou Glenborskou stezku v doubí. Jsou tam ranění vojáci, kteří potřebují pomoc. Slíbila jsem jim, že pošlu posilu." "Dobře, slečno. Ihned vyrazíme." "Děkuji ti, Cedriku." Ten jen přikývnul a urychleně se vzdálil z pokoje, aby splnil úkol, jenž mu byl přidělen jeho paní. * Jenny se podívala na poraněného sira Williama. Věděla, že ztratil dost krve. Byl v obličeji bledý a měl zavřené oči, neboť byl právě v bezvědomí, do něhož upadl při jízdě sem do tvrze. Dech měl mělký a tep stěží hmatný, ale přesto měl dost vnitřních sil na to, aby bojoval a držel se při životě. Přisedla si na okraj postele. "Greheme, pomoz mi ho nadzvednout, ať z něho mohu sundat oděv, abych se dostala k té ráně." Požádala mladíka. Sluha ihned nadzvedl muže do sedu a Jenny rozvázala obvaz udělaný z jejího pláště, potom hbitě rozepnula kožený kabát a vysoukala mu ruce z rukávů. Kabát odhodila na podlahu a pak začala rozepínat i bílou košili, jež byla na levém boku děravá od meče a obarvena jeho krví. Svlékla ho z ní, a když ji chtěla hodit na podlahu všimla si, že rána začala znovu krvácet, a tak použila košili prozatím místo obvazu, aby krvácení zastavila. Roztrhla ji na několik cárů a jeden kus přiložila na ránu zepředu a druhý zezadu. Na chvíli odkryla ránu a podívala se na ni. Vypadala dost ošklivě. Bude ji muset vypálit, aby se do ní nedostal zánět a snese i pár stehů. Zas zpátky přiložila provizorní obvaz a přitlačila ho. Šlechtic v bezvědomí zasténal. „Jak to vypadá, slečno Jenny?" zeptal se Grehem. "Nijak vesele, Greheme. Prosím tě, dojdi za Meryen a vyřiď jí, ať přinese šití a jehlice. Ránu budeme muset vypálit. Až jí to vyřídíš, vrať se a rozdělej oheň tady v krbu." Grehem přitakal hlavou a bez meškání vyběhl ven, aby vyřídil vzkaz, jímž byl pověřen. Jenny vůbec nevnímala pálivou bolest v pravé paži, teď měla spíš obavy o Willův život. Nejdřív se postará o sira McClauda a pak se bude zabývat sama sebou. Jednou rukou tiskla cár košile na ráně a druhou mu odhrnula z poraněného místa na čele vlasy slepené krví. "Nebojte, všechno bude v pořádku. Já vás z toho dostanu." Pronesla tiše ujištění, ani nevěděla proč a z jakého popudu to řekla, ale udělala to, i když se domnívala, že ji zřejmě neslyší. * Za chvíli nato vešel do pokoje Grehem, který nesl lavor s teplou vodou a žínku. Obojí položil na noční stolek vedle postele. "Tohle jsem měl přinést a říct, že Meryen přijde hned za mnou." "Děkuji." Pak mladík zaklekl ke krbu a z připraveného dříví rozdělal oheň. Za okamžik po něm se do místnosti vřítila Meryen a nesla s sebou vše potřebné pro ošetření raněného. Hned se s Jenny pustily do práce. Odstranily zakrvácené kusy košile, pootočily raněného na zdravý bok a začaly ránu omývat teplou vodou s příměsí heřmánkového oleje, který působil též jako dezinfekce. Grehem mezitím nad ohněm nahříval a sterilizoval dvě ocelové jehlice. Když byly rozžhavené do ruda, předal je pomocí chňapek Jenny. "Teď ho podržte," přikázala jim. Meryen ho chytila za nohy a Grehem za ramena. Jenny vzala první jehlici a vložila ji do rány ze předu. Žhavý kov zasyčel a raněný sebou zacukal, ale neprobral se, byla to spíš podvědomá reakce na bolest. Pak uchopila druhou a vložila ji do rány ze zadu. William sebou opětovně zacukal a bolestně zasténal. Vzala do ruky šití a z každé strany ránu sešila čtyřmi stehy, potom na ni nanesla hojivou mast a za pomoci Grehema, který jim bezvládné tělo muže nadzvedl, ho Jenny s Meryen pečlivě obvázaly obvazem. Když ošetřily tuhle hlubokou ránu, přesunuly svou pozornost na jeho hlavu. Při tomhle už Grehemovu asistenci nepotřebovaly, a tak se odebral za svými obvyklými povinnostmi. Jenny rukou odhrnula vlasy tak, aby nepřekážely a Meryen opatrně namočenou žínkou omývala zaschlou krev. Na první pohled to vypadalo hůř, než to doopravdy bylo. Ani šití nebylo zapotřebí. Jak Meryen omývala zranění povšimla si, že na rukávu košile její paní je něco, co tam nemá co dělat. Přes černý rukám měla na horní části paže převázaný svůj černý šátek, který dokonale splýval s oděvem, takže ho až dosud nezaregistrovala. Teď nemělo cenu se ptát, ale hned, jakmile ošetří toho muže, uhodí na milostslečnu, ať jí ukáže, co pod tím šátkem skrývá. Ošetření šlechticovy hlavy netrvalo dlouho. Zraněné místo po umytí natřely hojivou mastí a zakryly obvazem. Byl ošetřen, a teď nezbývalo nic jiného, než čekat, zda se probere z bezvědomí či ne. Jenny se trochu unaveně posadila na židli stojící kousek od lůžka. Měla toho pro dnešek dost. Opřela si lokty o kolena a do dlaní si položila hlavu. Jenže při tomhle pohybu ji zabolelo v paži, až sykla. * Právě nastal čas, aby si Meryen vzala Jenny na paškál. Postavila se před svou paní, založila si ruce na hrudi a upřela na ni svůj starostlivý zrak. "Proč se na mě, takhle díváš?" otázala se Jenny a pozvedla hlavu a svůj pohled směrem k Meryen. "Proč jste mi to neřekla, slečno?" zeptala se tichým, ale vážným hlasem. "Co?" Meryen zakoulela očima. "Co asi, to že jste taky zraněná." "Ach tak, je to jen škrábnutí," odpověděla Jenny a v jejím hlase byla znát únava. "Nejdřív mi to ukažte a já sama uznám, jak je to vážné. Podejte mi ruku," vyzvala ji hospodyně. Jenny, ač nerada, poslechla ženu, která jí byla kdysi i chůvou, a natáhla k ní svou paži. Neměla sílu se s Meryen hádat a nechala ji, ať ji ošetří. Hospodyně rozvázala šatek a pod proříznutou látkou rukávu viděla deset centimetrů dlouhou došikma vedenou ránu. Nezdála se být hluboká, ale dobře taky nevypadala. Nemělo cenu namáhat se s rozepínáním knoflíků a tak zabrala za rozřízlé okraje a rukáv roztrhla od manžety až nahoru po hlavici rukávu. Zavrtěla nevěřícně hlavou. "Tomuhle říkáte škrábnutí, slečno Jennyfer?" otázala se rozmrzele. Jenny věděla, že když Meryen použije celé její jméno a ne jen zkráceninu, tak to znamená, že je hodně rozzlobená. "Bohyně Ladérian musela stát při vás. Máte neuvěřitelné štěstí, že to není hlubší. Kdyby to seknutí nešlo jen po povrchu, mohla vám ta rána způsobit velké potíže a možná by vám ruka i ochrnula," zlobila se hospodyně. Přitom lehkým pohybem omývala ránu, aby ji vyčistila. Když skončila s oplachováním, pozorně si ji prohlédla a zkonstatovala, že to na šití nebude. Vetřela do rány hojivou bylinkovou mast, kterou Jenny vyrobila ze svých léčivek. Začala jí paži obvazovat a Jenny sebou několikrát škubla a zasyčela jako had, protože ji to zabolelo a štípalo to. Hospodyně po ní vrhla nahněvaný pohled. "Když si chcete hrát na hrdinku, slečinko, tak musíte něco vydržet. Přestaňte se cukat a nesyčte mi tu jako ucházející pára nad hrncem!" napomenula ji přísně. "Pálí to a bolí," postěžovala si Jenny. "Opravdu? Vždyť jste říkala, že to nic není. Pokud vím ještě před chvílí jste si nestěžovala." "Jenže předtím jsem na to nemyslela, měla jsem na práci důležitější věci, než se zabývat tímhle tím," odvětila Jenny na Meryeninu výtku. "Tak, a je to hotové," řekla nakonec hospodyně, když dokončila obvazování její ruky. "Ne abyste tu ruku zatěžovala, jinak si mě nepřejte, slečinko!" pohrozila vztyčeným ukazováčkem na pravé ruce. "Ta ruka teď potřebuje klid, aby se mohla zacelit a uzdravit," dodala již smířlivějším tónem. "Já vím, Meryen. Přísahám, že se budu nažit ji příliš nepoužívat, a když tak pouze velmi opatrně." "Nu, dobrá," povzdechla si hospodyně. "Děkuji ti za všechno," řekla Jenny a zvedla se ze židle. "Mám tě ráda, Meryen," a dala ženě pusu na tvář. Což hospodyni obměkčilo, zahnalo její zachmuřený výraz, a pak se i přívětivě usmála. "Vždyť já vás taky, Jenny," odpověděla a pohladila mladou ženu po vlasech. "Měla byste si teď jít na chvíli lehnout a odpočinout si. Vypadáte přešle." "Ano, i se tak cítím, ale někdo musí zůstat tady a ..." nedořekla, neboť jí Meryen skočila do řeči. "…Nemusíte mít strach, slečno, já pacienta pohlídám a dám na něj pozor. Vyspěte se a dejte se do kupy. No tak, jen jděte," a popostrčila ji ven z pokoje. Jenny se nenechala dvakrát pobízet a přešla chodbou v prvním patře až na konec, kde měla svůj pokoj. Vešla dovnitř, zavřela za sebou, posadila se na postel, skopla boty a položila se na lůžko. Nenamáhala se s převlékáním, na to byla moc unavená, teď chtěla jen spát. Zavřela oči a za okamžik usnula klidným bezesným spánkem.


celkové hodnocení autora: 94.6 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 2		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 1.0		uložit příspěvek

známka poroty: 1.5		tisk příspěvku

počet komentářů: 6		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 12		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

Šíma	01.10.2007, 11:29:14

Ještě není vyhráno, rány jsou ošetřeny a uvidíme, co bude dál! ;-) Příběh pokračuje dobře a otázky zůstávají, uzdraví se Will, nebo zemře? No, nebudu se dál rozepisovat, třeba bych mohl nechtě něco prozradit, přestože nevím, jak budou osudy našich hrdinů dále pokračovat a kterým směrem se příběh vydá! ;-) Dávám za Jedna! P.S. Jsem zvědavý, kdy Jenny zjistí, že nemá svůj amulet! :-D


ze dne 01.10.2007, 19:12:01
Annún: Děkuji Šímo. Ano, jak říkáš ještě není vyhráno a to v mnoha ohledech, které zatím neprozradím. Je plno otázek které nebyly vyřčeny nahlas a též mé odpovědi na ně budou jen tiché a neslyšné. Jenny a její amulet - hm, no zjistí, ale o chvílích tohoto zjištění příliš nepíšu, spíš o tom, co bude následovat poté co to zjístí. Skrátka čti dál a dovíš se to. :-))

Kondrakar	01.10.2007, 6:57:31

Pěkné. Uvidíme jak se to bude vyvíjet nadále.


ze dne 01.10.2007, 7:43:07
Annún: Děkuji Kondrakare, za komentář a za přízeň.

amazonit	01.10.2007, 6:32:44

je vidět, že Will je v dobrých rukách, tudíž i přes vážnost zranění, se jistě nakonec uzdraví, možná, že není jen v dobrých rukách, ale taky v něčím srdci:o) uvidíme, zda se Will bude uzdravovat rychle, zda nebudou komplikace....


ze dne 01.10.2007, 7:47:07
Annún: Děkuji Amazonit. Samozřejmě, že je v dobrých rukách, přímo v těch nejlepších, do kterých se mohl v této své svízelné situaci dostat. Avšak též je otázka zda si toho bude vážit a jak projeví svou věčnost za záchranu života, pokud se z toho dostane.