» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Když chce osud někoho zničit, udělá z něho hlupáka."

Publilius Syrus

počet přístupů: 2139845

obr

:: Na SASPI.cz je právě 28984 příspěvků, 4549 autorů a 303367 komentářů :: on-line: 12 ::

:: Vilejš a Stradibrk ::

čuk	publikováno: 04.10.2007, 20:24

Téma rychlovky, kdy výšeuvedení pánové vymýšlejí nad šálkem čokolády. Zpracováno formou absurdní pohádky s mravoučným závěrem, snad pobaví a leccos připomene.


	V kterési nejmenované části Jižní Ameriky existuje nepřístupné území zcela uzavřené v hradbě hor. Spojení s okolním světem je tak obtížné, že toto území je zcela izolováno a vláda země, k níž patří, již rezignovala na právo uplatňovat zde své zákony a vybírat daně. Řeklo by se: kout nedotčené přírody a lidských tvorů. Nu uvidíme! Bohem opuštěné území s úrodnou půdou bylo rozděleno na dvě téměř stejně velké oblasti: v jedné se pěstovalo pouze kakao a tento státeček vedený králem Kakaem se nazýval Kakaovým královstvím. V druhé oblasti se pěstovala pouze káva a státeček vedený králem Kávou se nazýval Kávovým královstvím. Řízením Vyšší síly, která čas od času přináší na svět svá poselství, přilétl ze zamračeného nebe na hranice obou království jakýsi cárek popsaného papíru, v kterém byla zabalena cizí mince. Pohraničníci se zprvu chystali začít boj o to, komu předmět příletu patří, avšak nepodařilo se jim zjistit, na které straně hranice leží větší díl cárku. Proto cárek papíru a minci uzavřeli do zdobné schránky a společnými silami ji odnesli do hraniční krčmy, která byla místem slavnostních předválečných setkávání kakaového i kávového lidu. Po dlouhé době se zde sešli i sami králové, král Kakao i král Káva, aby tento vzácný úkaz tajemného sdělení načmáraného na cárku papíru společně řešili. Aby společně přeslabikovali zde psaný úryvek a popřípadě vyvodili patřičné závěry. Ničemu z textu nerozuměli, neboť byl napsán v jim neznámém jazyce. Zalíbila se jim však tlustě podtržená jména Vilejš a Skradibrk. Byli jimi natolik okouzleni, že chtěli se dát pokřtít na Vilejše Prvního a Skradibrka Prvního. I hodili si onou minci, komu bude které jméno patřit. Shodli se na tom, že jména jako král Kakao a král Káva už jsem okoukaná, a vůbec bylo by dobře přikročit k mírné demokratizaci. Podle výsledku losování se od té chvíle jmenoval král Kakao Vilejšem a král Káva Skradibrkem (přídomek První se bude používat jen v úředních osloveních). Když takto získali nová krásná jména přilétnuvší z Vesmíru, jako kdyby z nich opadla dřívější koženost a nafoukanost a najednou viděli svá království novýma očima. Dokonce se na sebe usmáli a řekli si, že si popovídají o vzájemné spolupráci, dříve tak omezené. Pocit vstřícnosti šel tak daleko, že opět losovali, při kterém národním nápoji budou jednat. Vyhrálo to kakao, a Skradibrk jen polkl a jal se hnědý nápoj ochutnávat bez grimasy odporu v obličeji. Nu, poseděli, popovídali, plány do budoucnosti kuli nad šálky kakaa. Vilejš jako první začal vyprávět, jak to v jeho Kakaovém království chodí. Skradibrk mu přizvukoval nebo jeho řeč doplňoval, aby se poté jejich role v řeči obrátily. Nuže, pane Vilejši, máš slovo: „Naše země je pokryta kakaovníky, neb nic pořádného u nás neroste, kromě trávy hnojené kakaem, takže i tráva má nahnědlou barvu. Mléko od krav má protinárodní bílou barvu a proto je hned v kravínech přibarvováno kakaem. Děti jsou kojeny kakaem a později ve stádiu mužnosti popíjejí kakaový likér, kterým se velmi dobře zapíjí maso v kakaové omáčce. Náš lid má pak jednotnou barvu pokožky, kakaově hnědou.“ „I fekálie jsou u vás hnědé barvy?“ „Hnědé. A u vás?“ „Černé. Všechno je u nás ve stejné barvě jako u vás, nikoliv však totožné,“ řekl hrdě Skradibrk, „jen ta barva je černá, kávová. (Přemýšlivý čtenář jistě pochopí, že kakaovníky vyrůstající z kakaové půdy jsou jiné než je známo z učebnic. Což platí v obráceném gardu i pro kávovníky). Oba statné muže, krále Vilejše i Skradibrka nyní zastihujeme ve smutné náladě. První přizná své starosti zkormoucený Skradibrk: „Lid u nás již začíná být alergický na černou barvu, a alergie přechází v mnohých případech ve zvracení. A lásky je k panovníkovi málo.“ „U nás, Vilejši, je situace lautr ta samá. Začínáme ve své jednolitosti degenerovat,“ pláče Skradibrk. Oba králové jsou již ve stavu, kdy potřebují cosi silnějšího než šálky kakaa. Je přinesen kakaový i kávový likér. Korunovaní muži se objímají a každý popíjí tu z té, tu z oné láhve. Pak si míchají koktejl z obou, v poměru jedna k jedné.“ „Máš krásný jméno, Vilejšku,“ škytá Skradibrk. „Tvé je ještě úchvatnější, Skradíku,“ krká Vilejš. Míšení kakaa a kávy má jakousi magickou moc. Z obou králů se stávají milenci neb směs kávy a kakaa spolu s vyslovováním jména Vilejšku a Skradíku je výrazným stimulansem skryté homosexuality. Hned druhý den je na hranicích hned vedle slavné hospody stavěno hradní sídlo dablkrálů Vilejše a Skradibrka, zvané Spojené království kakaa a kávy. V obou zemích se nyní popíjí kakao i káva v libovolných poměrech. I stravu pevnou je možno volit tu více tu méně kakaovitou či kávovitou. Aby národ nevymřel, je přísně zakázáno vyslovovat jména Vilejš a Skradibrk, a to obzvlášť při pití kakaových či kávových likérů. Lid však jásá. Nalezl v sobě navzájem oblibu, ani stopa po rasismu, naopak nastává období migrací Kakaových i Kávových bez víz a pasů! Alergie kožní i žaludeční mizí, barva pokožky obyvatel obou částí Spojeného království dostává nádhernou hnědočernou barvu v bohaté paletě odstínů, podle toho, kolik je předků černých a kolik hnědých. A papír, útržek zvaný cárek, který přilétl z nebes s oněmi slavnými jmény, je uložen na čelním místě hnědočerného chrámu, a onen Velký Myslitel, který jména Vilejš a Skradibrk vymyslel, je všeobecně uctíván jako Bůh Záchrany ( zkratka BZ) resp Bůh Záchrany Spojeného Království (zkratka BZUK).


celkové hodnocení autora: 98.8 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 8		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 1.3		uložit příspěvek

známka poroty: 1.0		tisk příspěvku

počet komentářů: 17		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 36		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

Lara	28.12.2009, 10:43:52

Je to hezké, děj není sice nějaký extra napínavý, ale dílko je čtivé, poklidné a poučné. Jen z té přemíry kakaa a kávy se mi udělalo nevolno. To už k tomu však asi patří :) jednička


ze dne 28.12.2009, 12:24:34
čuk: Máš pravdu, ale rychlovka a zvolené prostředí to vyžadovalo (já už jsem úplně zapomněl, že jsem něco takového napsal). Dík

Gilbert Cunninghamm	28.12.2009, 10:27:24

skvěle! úžasná povídka a zajímavě neabsurdně absurdní... ono absurdní pohádka by zřejmě musela být zcela normální aby nebyla normální.... Juch!


ze dne 28.12.2009, 12:23:11
čuk: Děkuji za hodnocení, potěšilo mne

sirraell	16.10.2007, 19:00:53

sice kavove plody jsou krasne cervene a zlute a listy uzasne zelene barvy, ale chapu, ze pro tento pribeh byla cerna barva lepsi... pribeh se mi libil, za 1


ze dne 16.10.2007, 20:34:22
čuk: Děkuji za přečtení a připomínky. Těší mě, že se ti líbilo

Tomáš P.	06.10.2007, 8:39:03

Odpověď na příspěvek od uživatele: Tomáš P.* ze dne 05.10.2007, 23:44:08* Jsem si vědom, že přeměna nijakého v dobré je důležitá, jen je tak trochu méně čtenářsky zajímavá... červenající, trapně si připadající smajl (Jako bych nic neřek. ; ))

Tomáš P.	05.10.2007, 23:44:08

Přijde mi to příliš mravokárné... Je to sice krásně napsané, čtivé a vlastně i takové poetické, ale chybí tomu nějaký nápad. Je to jako pohádka (spíš bajka, ale beze zvířat) odkud se vytratila ta "špatná" strana a jediné, co se zde odehrává je přeměna "nijakého" v "dobré"... Je mi líto... Moc rád bych dal jedničku, v mých očích však pasuje dvojka...


ze dne 06.10.2007, 7:34:07
čuk: Ano, píšu absurdity s mravokárným, lépe řečeno etickým podtextem. Téma dvou můžů nad šálekm čokolády bylo předem dáno. Řešení protipólů vzájemnou asimilaci se mi zdá užitečné a vzorové a v uvedeném kontextu užitečným nápadem s absurdními důsledky( v kontrastu se ve světě spíš děje opačný proces, na př. rozpad ČSR.)A přeměna "nijakého" v dobré je většinou důležitější než černobílá přeměna zlých v dobré. Neboť většina lidí okolo jsou nijací. Dík za zamyšlení, jsem si vědom, že každý text může být posuzován z různých úhlů čtenáře, a tento byl vlastně takovou hříčkou, ano, lidskou bajkou či pohádkou ne tak zlodobrou jak tomu bývá.

Imperial Angel	05.10.2007, 12:30:06

Pěkné dílko :)...Četlo se mi dobře a oplývalo skrytým humorem, dýchajícím téměř z každého koutu - celkově velmi příjemné počtení... Hmm, ale asi bych tam žít nechtěla :D...


ze dne 05.10.2007, 19:25:21
čuk: Dík za koment. těší mne, když mé texty se zdají být vtipné, já se při psaní tak necítím, ale cítím se autenticky (teď mě napadá: že mne ovlivnila Nancy z Vyvolených?)

Šíma	05.10.2007, 11:14:51

"Tradiční čukovinou" je myšlen Tvůj styl psaní, přestože je psán stále "jinak", to znamená co do poskládání slov a vět, vlastního nadhledu, ironie a špetky humoru, prostě čukovina, těžko se to vysvětluje... ;-) P.S. šímovina je také jistý druh "psaní"! :-D


ze dne 05.10.2007, 19:23:40
čuk: Díky za přečtení a hodnocení. Od tebe obzvlášť potěší neb já mám smysl hodně zkracovat ooo)

Šíma	04.10.2007, 23:47:20

Četl jsem toto dílko na rychlovce! ;-) Jak uvedla Maura, jedná se o tradiční "čukovinu"! Za Jedna!


ze dne 05.10.2007, 5:41:56
čuk: Díky za přečtení a ohodnocení. Oh, já nevím, co je to tradiční čukovina( byť je za jedna) já přece píšu pokaždé jinak. Oh, Oh, napiš ješitnému starci, jaké hodnoty za tím označením skrývají. Ďoo)

Maura	04.10.2007, 20:23:59

Tradičně velmi zajímavé čtení. Příběh má mnoho lidských aspektů. Líbí se mi jeho směřování.


ze dne 04.10.2007, 23:12:31
čuk: Děkuji za přečtení a hodnocení. Jsem rád, že text takto na tebe působí, žes v tom objevila víc než pouhou hříčku.