|
|
|
|
|
:: Na SASPI.cz je právě 28984 příspěvků, 4549 autorů a 303367 komentářů :: on-line: 11 ::
|
 |
|
:: Světlotma ::
Světlotma je stav, kdy slunce svítí, ale přesto nevydává žádné světlo.
Stět blízké budoucnosti je také ozařován tímto falešným světlem. Zdánlivě idylickou společnost narušují jenom nebezpeční ozbrojení teroristé. Světlotma je příběhem jednoho z nich... |
| |
|
|
as time grows to be my reaper
I leave my mark behind
and history will be my keeper
but I am still alive
Do uší mu ze sluchátek hřměla hudba. Utíkal po mostní konstrukci, stoupal po betonovém oblouku a hluboko pod ním brzdila černá auta, vyskakovali z nich vojáci zakovaní do keramických plátů, obloženi municí a s puškami v rukách. Také pod sebou spatřil mladé muže v černých oblecích, dokonale upravené elegány s odjištěnými pistolemi a s tvářemi chladnými jako polární záře. Vystartovali po obou stranách nosné klenby a hnali se za ním jako ohaři za svou kořistí. Pomalu se ocital v pasti. Zastavil se na úplném vrcholku mostního oblouku a podíval se pod nohy. V dohasínajícím světle slunečních erupcí, které se protlačilo skrz olověné mraky, spatřil nosná lana spouštějící se desítky metrů do hlubin k prázdné černé vozovce. Na druhé straně za jeho zády se rozkládalo moře temně modré barvy obklopené zubatou siluetou města, oceánem střech a úzkých uliček. Otočil se na místě a pohlédl na proudy těl, které se k němu s arytmickým dupotem blížily po úzké pěšině zavěšené v oblacích. Ticho zapraskalo mřížkou prostoru, molekuly na chvíli přestaly kmitat. Pak se začal smát. Nejdřív potichu, jako kdyby si vzpomněl na starý vtip, ale postupně jím zmítaly silnější záchvěvy, až se nakonec zatřáslo samo nebe i nejhlubší základy země z asfaltu a předpjatého betonu.
„Tak tady cesta končí. Za několik vteřin jsem mrtvej, ale ničeho nelituju.“ Říkal si sám pro sebe, zatímco se kolem něj stahovala smyčka. Přesto se - bez nějakých zjevných důvodů - dál bláznivě chechtal. Cítil vítr ve vlasech a klidnou krev v žilách. Podíval se k horizontu a nemohl zadržet přívaly smíchu při vzpomínce na dnešní odpoledne.
Seděl na posteli ve svém pokoji, notebook položený na zkřížených nohách. Okno do zahrady po jeho pravé ruce bylo otevřené a vánek si pohrával s průhlednými závěsy.
„Tohle je ráj,“ pomyslel si na okamžik.
V tom se tiše, ale neúprosně rozezněl alarm a na displeji se objevilo několik zpráv. Přepnul se na kamerový systém a uviděl mlčenlivý průvod těžce ozbrojených vládních zabijáků. K jeho dveřím se blížilo padesát odjištěných zbraní a jeden Cenzor.
„Nadešel poslední den světa.“ Pousmál se.
Tento den očekával už několik let a během té doby se na něj připravil. Napsal poslední zprávu, vytáhl počítač ze zásuvky, strčil ho do batohu a vyskočil ven z okna. Přeběhl po trávníku, pod kvetoucími třešněmi a ztratil se v uličkách města.
Za méně než minutu do domu vrhlo padesát agentů, ale nenašli nic zajímavého. Objevili jen prázdné potemnělé pokoje, do kterých zvenčí vnikalo oranžové světlo.
„Prohledat,“ přikázal Cenzor a do miniaturní vysílačky umístěné v rukávu saka nahlásil výsledky akce: „Subjekt zmizel. Prohledáváme byt. Zahajte pátrání v západní části města.“
Za chvíli městem zatřásla exploze a od té doby se nemohl přestat smát.
Už od počátku počítal se situací, že ho vystopují a pošlou na něj zásahovou jednotku, věděl, že jednou musejí přijít a tušil, jak bude probíhat jejich řádění. Z toho důvodu umístil do pokoje nástražné zařízení, které zničí nejen všechna pojítka s minulostí, ale i všechny nezvané hosty, kteří je hledají. Smrtící mechanismus aktivoval těsně před opuštěním domu a tím zažehl odpočítávání, zapálil pomyslný doutnák k několika kilogramům zcela reálné trhaviny pod podlahou.
„Vždycky kráčej vzpřímeně, parchante. A když už vidíš Styx-taxi a víš, že není jiná možnost, poprvé a naposled v životě bojuj do posledního dechu a vezmi jich ještě pár s sebou. Jenom blázni přežili svojí smrt, protože jí vrazili pár ran.“
Teď stál na samotném konci, v místě odkud není návratu. Z každé strany na něj jeden Cenzor mířil pistolí a za zády měl několik desítek ozbrojených mužů, kteří čekají jenom na jeho povel, který může mít podobu slova „pal“ nebo nepatrného pohybu ruky, stejně jako mrknutí nebo jen nenápadného kývnutí hlavou. Mohl být zabít kdykoli a kýmkoli, protože se dostal na Seznam. Za to, že stále ještě žije vděčil jen přítomnosti Cenzorů.
„Co se děje strážníku? Stahoval jsem nelegálně hudbu nebo co?“ ušklíbl se na jednoho z Cenzorů.
„Jste zatčen za vytváření a distribuci uměleckého díla nelegální povahy.“
„Moje názory se vám nehodí do krámu, co? Takovejch už bylo!“ Mávl rukou a jeho úsměv odhalil řady bílých zubů.
Cenzoři měli prakticky neomezené pravomoci polních soudců a rychlo-vykonavatelů práva. Stáli vysoko nad justicí a byli podřízeni jedině vládě.
Všechno začalo pochopitelně bitvami o autorská práva na internetu a zprovozněním Great firewall of China. Během té doby byly vyvinuty technologie pro filtrování a cenzuru nežádoucího obsahu napříč celou sítí, která se na počátku zrodila jako naprosto svobodná. Zasvěceným začínalo docházet, do čeho se společnost řítí, ve chvíli, kdy padla pirátská zátoka a i pouhá informace začínala být ilegální. Stačilo kliknout na nastrčený odkaz a už u dveří zvonila policie.
„Co jsem udělal?“
„Jste obviněn z pokusu o nelegální získání informací.“
„To je nějaký omyl.“
„Projevil jste zájem o nastrčený soubor o kterém bylo zřejmé, že je chráněn autorským zákonem.“
„Byl to prázdný soubor.“
„To nám stačí, jdeme.“
Oficiální cenzura, která jednala v zájmech jednotlivých vlád byla na síti přítomna neustále, ale nikdy nebyla příliš vidět. Doslova bouře se rozpoutala v době, kdy se svět střetl tváří v tvář s nebezpečím terorismu.
Vlády světa začínaly kontrolovat soukromí až dlouho po velkých korporacích, ale o to razantněji. Firmy tuto formu kontrolu využívaly jen k získávání informací o svých zákaznících, aby mohli lépe cílit reklamu. Vlády právě tady vytušili velkou šanci, jak definitivně skoncovat s teroristickými a jinými hrozbami. Tajně se začalo s hromadnými odposlechy, které bylo možné realizovat velice snadno. Už nebylo nutné do bytu podezřelého instalovat štěnice, on si je tam přinesl sám. Všechna komunikace textová, hlasová a obrazová byla zaznamenávána a archivována. Právo na soukromí přestávalo platit a každý telefon, webkamera, mikrofon nebo senzor v domě ho ještě víc podkopávaly.
„Co to je?“
„Robot zaindexoval několik hovorů se slovy 'bomba'.“
„To stačí, jdeme si pro něj.“
Posléze byl oficiálně otevřen úřad cenzury a jmenováni první Cenzoři s pravomocemi soudců a okamžitých vykonavatelů práva. Celý systém se stal absurdně striktním a dokonale paranoidním. Samotní Cenzoři dohlíželi na informace, aby vyhovovaly oficiální ideologii a sami je mohli jakkoli upravovat. Každá nevyhovující kniha mohla být okamžitě stažena z prodeje, jakýkoli článek zakázán, stažen, přepsán a znovu distribuován v upravené podobě, libovolný internetový server mohl být zakázán, zrušen nebo donucen změnit svůj obsah, otevřené zdroje informací byly neustále kontrolovány a cenzurovány.
Avšak celosvětová síť přinášela jeden velký problém: byla příliš anarchická a nikdy nebylo možno ji zcela očistit. Vždy mohly existovat informace mimo dosah Cenzorů. I když vyhledávače a veliké portály - úzká hrdla do spletitých katakomb internetu - byla zcela pod kontrolou Cenzorů a běžnému návštěvníkovi se ukazovala jen oficiální tvář světa, ilegální myšlenky stále mohly přežívat někde u dna a to se také dělo. Vzniklo mnoho undergroundových komunit, pro které měla slova jako svoboda stále svojí váhu.
V okamžiku, kdy Cenzoři začali používat kvantové počítače jako své slídiče, veškeré šifry se staly snadno prolomitelnými a život v podzemí se stával nebezpečnou hrou, kde smrt může přijít každým okamžikem.
„Konečně se setkáváme!“ promluvil druhý Cenzor s tváří vytepanou z jemného plechu a přistoupil blíž. „Sám slavný l47, také známý jako Kira nebo Raito.“
„Zas tak známý nejsem, pane Mayer. V jabberu mám jenom třicet kontaktů.“
„My víme.“
Ticho, svět nedýchal.
„Zeptám se vás jako každého, koho zatýkáme: Proč to děláte? Znáte přece zákony!“
„Znám, ale nesouhlasím s nimi. Jednou jsem se nadechl svobody a už se jí nechci vzdát.“
„A proto jste zabil téměř padesát skvělých lidí?“
„Chtěli mi vzít svobodu a taky život, takže jsem to musel udělat a udělal bych to kdykoli znovu. Nedáváte mi na výběr.“
„Můžete se vzdát a nic se vám nestane.“
„Nikdy,“ procedil skrz zuby děsivého úsměvu a v očích se mu blýskalo. Byly to výboje elektřiny a odhodlání člověka, který kráčí na smrt s hlavou vztyčenou a do poslední chvíle se rve s přesilou, protože nemá na výběr. Věděl, co se stane poté, co ho zatknou. Bude vyslýchám a mučen, dokud neprozradí informace o všech známých z podsvětí. Pak bude vězněn, převážen z jedné přísně střežené věznice do jiné a jednoho sychravého rána, ho odvlečou do zapadlé špinavé uličky na předměstí a tam ho chladnokrevně zastřelí. „Znám všechna východiska,“ řekl se zběsilým smíchem lidí, kteří jsou přibiti na kříž, a nerezignují ani s hřeby v zápěstí a v nohách. „Když s vámi půjdu dobrovolně, umřu, když ne, umřu stejně. Nedá se nic dělat, musí se zabíjet.“
Stoupl si na okraj oblouku a pod sebou měl tmavou mořskou hladinu.
Na jeho hlavu zamířilo dvacet pušek vojáků, jejich prsty zlehka zatlačily na spouště zbraní a čekali na rozhodující signál. Cenzoři vyčkávali. Živý má pro ně mnohem větší cenu.
„Poslední možnost. Dejte ruce nad hlavu.“
Ale on se jen ohlédl přes rameno a usmál se - jakoby na rozloučenou. „Sayonara.“ Rozevřel dlaň, upustil malý kovový předmět, nadechl se a skočil. Nastalo ticho a všechny tváře sledovaly jeho jakoby zpomalený pád do neklidných vod. Pak se ozvalo cvaknutí a Cenzoři se podívali pod nohy.
„Granát! Ten bastard!“ Mayer se chtěl rozeběhnout a nálož skopnout dolů za l47, ale zastavil se v polovině prvního kroku.
Zatímco padal, nad jeho hlavou se rozžehávaly plameny.
„Vychází slunce,“ pomyslel si s úsměvem a o půl vteřiny později ho pohltila studená voda.
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
98.2 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 3 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.0 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
1.0 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 7 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 31 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
| Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlžeče: IE 6.0, Opera, Firefox. |
|
| © 2005-2012 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
|
Jay
|
|
| (23.5.2012, 16:28) |
|
|
Kostka
|
|
| (22.5.2012, 19:55) |
|
|
mikhal
|
|
| (22.5.2012, 18:14) |
|
|
Dita Mocků
|
|
| (21.5.2012, 13:44) |
|
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
| Kde nejčastěji hledáte zatoulanou inspiraci? |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
