|
|
|
|
|
:: Na SASPI.cz je právě 28984 příspěvků, 4549 autorů a 303367 komentářů :: on-line: 11 ::
|
 |
|
:: Entropie (V. díl KKF) ::
 Mathew |
publikováno: 04.10.2007, 12:51
|
| Pokračování KKF: pojednání o teorii dynamiky vědomí, odhalení pragmatické a fyzikální podstaty kolektivního vědomí, otevření cesty k disputaci o holografickému vesmíru, o vesmíru jako informaci. |
| |
|
|
Kapitola V.
Entropie
Entropie je v podstatě míra neuspořádanosti daného systému, určující pravděpodobnost možnosti systém uspořádat.
Dobrá, k čertu s fyzikou, můžete si říct. Zase nějaká nesrozumitelná poučka, neaplikovatelná teorie. Brian Green, ve své knize “Struktura vesmíru – čas, prostor a povaha reality”, jako zkušený popularizátor vysvětluje entropii za pomocí knihy. S dovolením bych si půjčil jeho příklad a na něm princip entropie objasnil.
Pokud máte dvousetstránkovou nesvázanou knihu v podobě hromady papírů seřazených od strany 1 po stranu 200 a vyhodíte ji do vzduchu, jistě si dokážete představit, jak malá je pravděpodobnost, že budou listy po dopadu uspořádány opět podle čísel stran - od 1 do 200.
No a takto se projevuje entropie.
Ze zákona o entropii také vyplývá, že entropie má tendenci stoupat, tedy že vše, co je na určité úrovni uspořádané, má tendenci se stále více neuspořádávat.
Takže pokud strany knihy seberete, necháte je v tomto neuspořádaném stavu a opět vyhodíte, po dopadu by měly být seřazeny ještě chaotičtěji, než předtím. Z tohoto se zdá, že mechanismy vesmíru mají tendenci jít cestou nejmenšího odporu, protože pro knihu je “jednodušší” se po aktu vyhození neuspořádat, než uspořádat.
Ale proč to sem vůbec tahám a zatěžuji vás tím. Jinými slovy z tohoto faktu totiž vyplývá, že:
Pravděpodobnost uspořádat systém je nepřímo úměrná entropii(míře neuspořádanosti) systému.
Z toho vyplývá, že síla nutná k vynaložení na dosažení jakékoli změny je dána pravděpodobností uskutečnitelnosti této změny, jinými slovy, čím je jakýkoli stav(a jeho dosažení) nepravděpodobnější, tím větší úsilí musíme vyvinout k jeho dosažení.
Na tomto tvrzení není nic ohromujícího, neboť vyplývá jasně ze zákona termodynamiky. Převedeme-li jej však do abstraktní roviny, zjevuje se nám krásná definice, která podporuje myšlenku, že vědění je moc, či že čím je činnost vědomější, tím je snazší dosáhnout díky ní kýženého cíle.
Rozšiřování vědomí, či uvědomování si, je podle mne jen snižování stavu entropie v mysli, tedy čím vyšší uspořádání vědomí, tím nižší entropie. Snižujeme-li tedy entropii mysli - začínáme chápat jak něčeho dosáhnout-, zvyšuje se přímo úměrně i pravděpodobnost, že je možné snížit entropii stavu, jehož chceme dosáhnout.
Např.:(příklad není statisticky přesný) Ke složení puzzle je zapotřebí snížit entropii z hodnoty 100% na nulu. Dokud nemáme o tom, jak celkový obraz vypadá ani ponětí, uspořádanost našeho vědomí o dosažení cíle je nulová. Jakmile spatříme obal puzzle, na kterém je vytištěn jeho obrázek, stoupne uspořádanost našeho vědomí na 0,001%(entropie našeho vědomí o obrázku na obale klesla na nulu, nikoli však entropie vědomí o skládance samé), entropie výsledku je tedy 99,999%.
Jak skládáme jednotlivá políčka skládanky k sobě, uspořádanost našeho vědomí se zvyšuje, čímž nepřímo ovlivňuje entropii skládanky. Pokud puzzle složíme celé, jeho entropie se sníží na nulu, kdežto míra našeho vědomí o skládance se vyhoupne na 100%. Na základě této úvahy se domnívám, že můžeme ovlivňovat vědomě a svobodně vesmír.
Připomínám, že samotný stav ovlivňujeme nepřímo tím, že zvyšujeme míru pravděpodobnosti pro možnost dosažení daného stavu.
Míra uspořádanosti našeho vědomí vzhledem k entropii vesmíru tedy stoupá přímo úměrně tomu, jak jej poznáváme, zvyšujeme tedy pravděpodobnost, že jej poznáme.
V tomto směru by se dalo vysvětlit kolektivní vědomí lidstva jako něco zcela logického(a nikoli mystického), neboť tato míra by byla součtem entropie vědomí všech bytostí ve vesmíru.
Takováto míra by pak byla odpočitatelná od celkové entropie vesmíru. V tomto ohledu se domnívám, že je skutečně možné změnit vesmír a že to i v každém okamžiku činíme, ovšem abychom snížili entropii vesmíru opravdu radikálním způsobem, bylo by zapotřebí, aby všechny myslící bytosti snížily entropii svého vědomí rapidně směrěm k nulové hodnotě.
Takto by se dalo obhájit kolektivní vědomí jako něco, co “mění tvář světa” na zcela racionálním základu(vesmír se stále rozpíná tak obrovskou rychlostí, že logicky není možné tento rozdíl nikdy vyrovnat, ovšem k čím jednodušší vztažné soustavě se entropie našeho vědomí váže, tím je větší pravděpodbnost na snížení entropie dané soustavy k nule. Jinými slovy je jednodušší pochopit obyčejnou skládanku, než celý vesmír).
Tak a jsme zpět u míry uvědomění. Ozřejmili jsme si, proč bylo podstatné pochopit entropii jako významný činitel určující, jak vlastně vědomí funguje. Na zákaldě spojení této aplikace entropického pricipu na vědomí a toho, že vědomí je míra stavu, plynoucího ze svobody jako nutnosti volby, formuloval jsem další stěžejní myšlenku, čímž mi vznikl krásný triumvirát, trojnožka, držící celou filosofii na nohou:
1.Svoboda je nutnost.
2.Vědomí je moc.
3.Člověk je v principu filosof.
Velice rád bych zabránil vytrhování těchto větiček z jejich hlubšího kontextu, ale asi se mi to nepodaří. Problém tkví v tom, že jejich nesprávná interpretace(tedy nesprávná v tom smyslu, že nesplňuje původní účel, který tuto interpretaci umožňuje) může vést k tvoření alibistických a prospěchářských dogmat a tomu bych se opravdu velice rád vyhnul, proto varuji a žádám, aby z těmito tezemi bylo bez kontextu zacházeno s nejvyšší opatrností, nebo snad raději vůbec.
Na základě předpokladu existence pátého evolučního skoku, by bylo možno formulovat ještě jednu větu, a to, že:
4.Vědomí je dobro.
Ovšem je třeba nezanedbávat relativitu a uvědomit si, že tato věta se dá aplikovat právě jen na jedince patřící k páté evoluční vlně.
Takto by se dalo říct, že celá má filosofie stojí a padá na Teorii determinované svobody, Teorii dynamiky vědomí a Teorii evolučních skoků. Pokud jedna teorie podpírá druhou, vše je v pořádku, uvědomuji si ale, že jakmile začne jen jedna z nich pokulhávat, bude se zvyšovat pravděpodobnost, že upadnou všechny.
Entropie nám o sobě mimo jiné ještě vypovídá, že má tendenci růst. Tedy, pohybovat se od stavu s nižší entropií ke stavu s vyšší entropií. Entropie vesmíru jako systému tedy stále roste, a co z toho pro nás vyplývá? Nu, že někdy musela být ve stavu s nesrovnatelně nízkou entropií, dle výpočtu, ve stavu s neuvěřitelně a nepravděpodobně nízkou entropií, kdy jakékoli stavy uspořádanosti by byly reliktem této uspořádanosti.
Míra našeho uvědomění si, naše vědomí, by bylo ve vesmíru něčím velice specifickým, neboť by nám dovolovalo(ono samo) vyhnout se tomuto zákonu entropie, neboť by šlo proti tvrzení, že je jednodušší vnést do vědomí zmatek. Zkusíme přijít na to, jak by se dal takovýto přírodní zákon obejít, neboli, exsistuje-li ještě nějaký princip, který by umoňoval, aby to bylo možné.
Dále se ptám: Proč je vesmír entropický? Tato otázka je pro mne veskrze důležitá, neboť pokud má být má teorie dynamiky vědomí uplatněna, nelze ponechat otázku, proč vůbec entropie existuje, nevyřešenou.
Chápejte: Říkám, že jsme stvoření, která narušují entropii celého vesmíru, jdou tedy proti jeho řádu. Není snad nezbytné pátrat po odpovědi na otázku: Proč tomu tak je? Když jsem to, co jsem a představím si sebe sama v abstrakci bez světa relativity, pak nemohu nijak poznat čím jsem, neboť není vzhledem k čemu to poznávat, v tomto smyslu jsem čistým bytím.
Toto bytí by bylo statické, existovalo by samo o sobě bez jakékoli závislosti – nesouvztažně a poukazovalo by na konstantu svobody – jsem sám o sobě, nezávislý na všem ostatním, tedy nutně vším, neboť pokud existují jen dva objekty začnou být souvztažné ze samé podstaty souvztažnosti.
Pokud bych se ovšem chtěl jako toto bytí vyjádřit, co bych musel udělat? Musel bych se změnit, tedy provést čin – dynamicky se projevit a to určitým směrem. Tento směr by ovšem vzhledem k mé povaze – čisté bytí - byl jediný možný, k něčemu, co není absoulutním bytím – k bytí relativnímu.
Pokud bych tedy byl nepředstavitelně uspořádanou informací, čistým bytím, musel bych se dynamicky měnit opačným směrem. Podstatné pro představu celé této dynamiky je představa absolutna – čistého nezávislého bytí, tedy stavu v němž neexistuje relativita. Pokud si v běžném světě realtivity představíme, že jsme uvnitř něčeho, můžeme pro změnu stavu našeho bytí použít dvě cesty – být více uvnitř, nebo méně uvnitř. Můžeme tedy dynamiku svého stavu měnit dovnitř, nebo ven. V momentě, kdy bychom byli čistým bytím – absolutnem, měli bychom pouze jednu možnost dynamické změny a to negativní vůči stavu, ve kterém se nacházíme.
Pokud shledávám entropii jako směr dynamického vývoje vesmíru, nenaznačuje to jen to, že se nacházel v maximálně uspořádaném stavu, ale i to, čím ve skutečnosti je – je vším, co se ve vesmíru neprojevuje entropicky.
Člověk by byl tedy se skutečností spojen vnitřní podobností – schopností narušovat přirozenou entropii kosmu(my bychom měli pouze onu schopnost vzhledem k tomu, že jsme byli vrženi do relativity, kdežto realita by byla sama o sobě opakem entropie, relativity i kauzality).
Toto nemusí znít jako fascinující prohlášení, ale pokud vezmeme v potaz některé teologické teze, např o tom, že jsme dětmi božími, pak je možno na ně nahlížet pouze jako na metaforu, na příměr. Ve skutečnosti jsme totiž bytosti s vnitřní podobností. Stejně jako koule je stejnou koulí jako koule vedle ní na základě vnitřní podobnosti (irelevance měřítka), pak člověk by byl tím, čím je kosmos(nikoli ten, který vidíme, nýbrž jeho podstatou) na základě vnitřní podobnosti. Fyzika takto nabízí podivnou možnost – zbavit se Boha. Pokud by to tak totiž bylo, znamenalo by to, že žádný “Bůh nad námi” není, jsme to my sami, jako jeho projev. Jsme čisté bytí v dynamické změně.
Pokud budu ochoten ještě jednou se ohlédnout za fyzikou a prozkoumat, co nám nabízí zejména fyzika toretická, přejdu již k nejčistším spekulacím, ze kterých ovšem plynou zajímavé závěry.
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
98.2 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 1 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.0 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
[ - ] |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 1 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 42 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
| Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlžeče: IE 6.0, Opera, Firefox. |
|
| © 2005-2012 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
|
Jay
|
|
| (23.5.2012, 16:28) |
|
|
Kostka
|
|
| (22.5.2012, 19:55) |
|
|
mikhal
|
|
| (22.5.2012, 18:14) |
|
|
Dita Mocků
|
|
| (21.5.2012, 13:44) |
|
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
| Kde nejčastěji hledáte zatoulanou inspiraci? |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
