obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Mír je jen nemocná válka, čekající na své uzdravení."
Gandalf
obr
obr počet přístupů: 2916058 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39836 příspěvků, 5847 autorů a 393429 komentářů :: on-line: 0 ::
obr

:: Špatný skladatel ::

Příspěvek je součásti workshopu: Mou múzou hudba jest!
 autor Daniel Tax publikováno: 05.10.2007, 18:11  
[center] "Hudba je zjevení vyššího rozumu a moudrosti"
"Cit se ve mně probudil dříve než myšlenka. Nic jsem nechápal rozumem, všechno jsem cítil"
- špatný skladatel[/center]
 

Ne, nejsem dobrý skladatel. Přestože jsem napsal mnoho symfonií, koncertů, sonát a jiných skladeb. Přestože má díla plní sály kamenných chrámů hudby, kam lidé chodí uctívat bohy melodií, tónů a harmonie. Přestože mi po každém koncertě chodí potřást rukou a s falešným nadšením mi tvrdí, jak úchvatná a dokonalá byla má skladba. Přestože vím, že má díla nejsou dobrá a někde v hloubi podvědomí tuším, že hned po mé smrti padnou do propasti zapomnění, přes to všechno tvořím dál. Dál a dál, jako nějaký zázračný stroj na slávu a peníze, který ze mě chtěl mít můj otec. Ale já netvořím, kvůli úspěchu, kterého se už tak dost přejídám na každém kroku, ani kvůli té falešné slávě, která je pomíjivá jako sněhová vločka. Ani kvůli penězům, které člověka beztak jen rozmazlují a ničí. Ani proto, abych si snad sám sobě dokázal, že jsem hudební génius, (za kterého mě všichni považují) který dokáže i téměř naprosto hluchý složit „krásnou“ melodii. Ano, to je ono. Mohu totiž stvořit melodii, tím že vtisknu mezi pět linek pár znaků, to mohu ano, ale to vše je mi k ničemu, pokud tato melodie nemá nějakou myšlenku, nějaký názor, poselství či poslání. Pak je tato melodie, jako nádherný vyřezávaný rám bez obrazu, který by mu dával smysl. Lidé ho mohou obdivovat, ale stejně je k ničemu. Právě proto celý život skládám hudbu, abych vyjádři svůj názor na svět. Svobodný, krásný a spravedlivý svět, ve kterém existuje rovnost mezi lidmi. Celým srdcem si přeji vyjádřit, jak moc toužím po lásce, přestože jsem téměř celý svůj život prožil osamocen. Jak moc toužím po svobodě, ale téměř pořád jsem závislý na ostatních lidech. Jak moc chci světu odhalit svou pravou živou a temperamentní povahu, přestože ve mně všichni vidí jen nepřístupného a do sebe uzavřeného podivína. Právě proto jsem špatný skladatel, protože právě toto se mi ještě nikdy nepovedlo. Proto mi přijde nanejvýš odporné, když jiní lidé vidí v mých skladbách krásu, lehkost, cit, porozumění, něhu, dokonalost a co já vím ještě. Nic takového však v nich není není, přestože se o to celý svůj život snažím ze všech sil. Věřte, že není člověka, který by byl více zklamán, když slyší jakoukoliv mou symfonii. Vždy si připadám jako vězeň svého vlastního génia, který ze všech sil křičí a volá po svobodě, ale nikdo ho neslyší. Místo toho mě ostatní obdivují pro to, jak krásně dokážu být potichu. Já však přísahám že navzdory své pokročilé sluchové nemoci, budu tvořit celý svůj život, dokud nezlomím mříže toho strašného vězení a budu moci konečně nahlas říci co doopravdy cítím, a jaký chci aby byl život a lidé v něm.
Sedím na svém oblíbeném místě. Miluji přírodu v její nezkažené čistotě. Sedávám zde rád. Opřen zády o moudrost starého dubu, pozoruji z kopce volnost a svobodu okolní přírody. Různobarevná políčka poskládaná vedle sebe, jako vzor nějakého drahého perského koberce. Tmavé lesíky a háje, poskytující bezpečí a domov mnohým zvířatům. Osamocené keře a remízky v moři pestrobarevných kvítků. Květiny, které rozmanitostí svých barev, tvarů a vůní zahalují stydlivou nahotu hnědé půdy. Tu symfonii cvrčků, které svou bezstarostností a lehkostí předčí všechna díla velkých mistrů, kteří se hrají ve Vídeňské opeře pro bohaté bezduché snobské hosty. Obloha proměnlivá, jako život sám: Někdy je klidně modrá a jasná jako rozevřená opona pro monolog slunečního herce. Jindy posetá bílými obláčky, které popouzejí lidskou fantazii a obrazotvornost. Pak zas temná a strašidelná jako samo peklo s předzvěstí bouře. Či poté zas smířená a moudrá, když nad obzorem prostírá mrakovou peřinu pro slunce, jež na rozloučenou zalévá krajinu zlatavým světlem poznání a víry. A jindy zas topí obzor v krvi, když zrazeno je lidskou bezcitností a nespravedlností světa.
Zde sedím sám a jedinými společníky jsou mi strašáci v poli, kteří nebezpečně a mocně ční jako ti nadutí a zbyteční vládci a tyrani jimiž je přeplněn svět. Občas projde po prašné cestě nějaký člověk. Tu sedlák vezoucí do města obilí, jindy osamělý poutník, či farář z blízké vesnice.
Znenadání mi hlavou začíná kolovat melodie. Samostatně, bez jakékoliv příčiny či mého úsilí. Nemusím se ani soustředit, ani usilovně přemýšlet a přesto ji pořád slyším. Je něžná, jakoby se zrodila právě zde a patřila sem. Přesně se hodí k těm barevným kvítkům a radostnému zpěvu cvrčků a šumění stromků. Jakoby byla součástí té přírody a krásy kolem. Přesto je tak něžná že se bojím, že stačí jediný silnější závan větru a odfoukne mi ji z mysli jako lísteček z podzimního stromu. Rychle sahám do kapsy svého kabátu, kde mám vždy papír a brk. Z druhé kapsy vyndávám lahvičku s inkoustem a otevírám ji. Bojím se, že každou chvíli zapomenu tu sladkou melodii plnou přírody. Rychle načrtnu na papír několik linek notové osnovy a začínám psát. Brk mi po papíře sviští jako vítr v koruně starého dubu nade mnou. Přesně v rytmu v jakém se pohupují obilné klasy na nedalekém políčku. Nemusím téměř vůbec přemýšlet. Stačí jen abych seděl a tupě popisoval, co mi příroda poradí. Melodie v hlavě se rozrůstá. Sotva ji stačím psát. Už mám popsaný celý papír a stále pokračuji. To je něco jiného než to věčné tvoření u klavíru. Kde si člověk stokrát musí přehrát daný úsek, aby s ním byl spokojen a pak si ho teprve zapíše. Vždy jsem tvořil zavřený v nějakém pokoji a vše co mě inspirovalo, jsem si jen představoval. Možná proto byly mé skladby tak nedokonalé, když jedinou připomínkou přírody mi bylo pozorování šedých holubů za okny. Teď je to naprosto jiné. Jsem uprostřed všeho. Obklopen svobodou ptáků, kteří mi krouží nad hlavou, temperamentem květů, které se nabízí včelám a čmelákům. Celá příroda se mi obnažuje ve své pravé podstatě, jakoby snad chtěla, abych ji přesně takto zhudebnil. Všude kolem je láska a mír. Ale hlavně je tu radost. Na každém kroku je cítit radost. Radost stromu, který se houpe v závanech větříku. Radost obláčků, kteří si bezstarostně plují po obloze. Radost strakatých kravek, které se líně pasou na nedalekém kopečku. Radost slunce, které rozdává své nekonečné teplo celé této krajině. Radost je všude. Nekonečná radost ...
Sotva jsem se do této nebeské říše krásy a radosti ponořil, byl jsem hrubě vytržen a vrácen opět na zem doslova malichernou drobností. Došel mi inkoust. Já jsem však ještě dlouho neúnavně črtal prázdným brkem po papíru, jako bych noty zapisoval neviditelným inkoustem. Nechtěl jsem nevděčně ukončit tuto symfonii přírody jen kvůli takové zbytečnosti. Teprve když slunce zapadlo hluboko za obzor a barevná pole zešedla, jako vypálený uhlík, teprve poté jsem se odvážil vstát a odejít domů.
Hned další den jsem tu však byl znovu, již od ranního rozbřesku se zásobou papírů a třemi lahvičkami inkoustu. Než jsem si uvědomil, že jsem se posadil do mraveniště, měl jsem již popsané tři listy. A než vyhaslo slunce na nebi, má ruka již sotva dokázala udržet brk, jak celý den neúnavně a přeci lehce psala tu krásnou radostnou melodii. Konečně však mám pocit, že toto mé dílo přesáhne svou myšlenkou můj život. Že vyjadřuje něco nadčasového a krásného. Přesně to, co jsem se pokoušel celý život zachytit. Je v něm skryta celá má osoba. Má duše, mé pocity, mé lásky a radosti, můj život, prostě vše. Teď teprve začínám být dobrý skladatel.


 celkové hodnocení autora: 93.8 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 2 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: [ - ] tisk příspěvku 
 počet komentářů: 3 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 18 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Tomáš P. 06.10.2007, 18:07:56 Odpovědět 
   Stejně jako veledílo popisované v tomto textu je to naprosto úžasné. Slova plynou jako říčka a věty ubíhají jako cesta pod nohama. Prostě nádherné! Jsem naprosto unešen...
 ze dne 06.10.2007, 18:57:09  
   Daniel Tax: Moc děkuji za pěkný komentář. Snad říčka nevyschne a cesta bude ještě dlouhá, rozvitá a pokud možno co nejvíce dlážděná s co nejméně dírami.
 Šíma 05.10.2007, 22:13:19 Odpovědět 
   Text by snesl větší rozdělení do odstavců. Jinak se mi dílko vcelku líbilo.

Psát hudbu, to je něco jako psát knihy, či divadelní hry? No, patrně musí být také hudba "tvořena" procítěně skrze "autorovu múzu" a měla by obsahovat jeho nálady a pohled na svět! A také by měla být tvořena z radosti a nejen pro peníze... ;-)

Známka... No, něco mezi Jedna a Dvě! ;-P
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
YellowSkye
(29.7.2022, 08:38)
IndigovaRuze
(24.7.2022, 09:11)
Bath
(14.7.2022, 15:52)
Personal Mastery
(8.7.2022, 13:20)
obr
obr obr obr
obr
Jeměsto?
Janir Killman
Disk z Faistu
walac
SKY WAYDERSOVÁ ...
Danny J
obr
obr obr obr
obr

Posel smrti VI: K. IX - Jako v...
Lukaskon
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr