obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Láska klade odpor jakémukoliv osudu."
Miguel de Cervantes y Saavedra
obr
obr počet přístupů: 2915292 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39397 příspěvků, 5729 autorů a 389840 komentářů :: on-line: 2 ::
obr

:: Časoprostor (VI. díl KKF) ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Koncept Kosmologické filosofie
 autor Mathew publikováno: 06.10.2007, 8:26  
Konečně se dostáváme k jádru celé filosofické koncepce. Tato kapitola pozvolna zakončuje tolikou příchylnost a odkázanost na fyziku a počíná se ubírat směrem k nitru člověka, k tomu, co by mohlo určovat jeho chování, co by mu mohlo pomoci zvolit "správně" vzhledem k tomu, čím by mohlo být vše okolo nás.
 

Kapitola VI.



Časoprostor



      Vraťme se ještě k termínu vztažná soustava. Jde v podstatě o předmět, soustavu – systém, který se nutně vtahuje k jinému systému. Každá takováto soustava neustále interaguje se svým prostředím a dokresluje tvář relativity.
A nyní:

      Domnívám se, že čas jako takový, by vůbec nemusel existovat v tom smyslu, jak jej chápeme. Jinak řečeno, že není tím, čím se jeví být.
      Pokud si představíme stacionární vesmír, kde se nic nepohybuje, ale vše jen tkví v prostoru, na určitém místě, bez možnosti změny, co nám řekne, zda ubíhá čas a je-li vůbec?
      Když mluvím o iluzi plynutí času, mám na mysli jasný a jednoduchý princip.
Když se něco pohybuje, ze samotné podstaty pohybu vzniká čas jako vlastnost, tedy jako nutnost, jíž určuje pohyb. Pokud se něco pohybuje z bodu A do bodu B, vzniká tím nutnost trvání této změny. A právě díky relativtě je takovéto trvání změny měřitelné.
      Pokud mám být ještě přesnější, pak se musím zeptat: co je vlastně pohyb? A odpovědět si: sled změn mající směr*.
      Tedy ještě jednou, pokud by se nic v kosmu nepohybovalo, nebylo by co měřit, nevznikala by tedy ani nutnost, ani možnost trvání čehokoli. V tomto ohledu by byl čas vlastností pohybu, charakterizoval by jej, přičemž pohyb by jej určoval a kauzalita, a ve vztahu k ní i entropie, by pro změnu určovaly směr šipky času.
      To, co nazývám iluzí plynutí času by tedy vlastně bylo jen kombinací zákonů kauzality, entropie a relativity.
      Dobře, čas by tedy možná mohl být vlastností prostoru(neboť nejprve musí něco existovat, pak to až může cokoli činit, byť by ona činnost měla existenci vyjadřovat, tedy existence je prvotní, činnost druhotná).
      Definovali jsme čas, co nyní s prostorem? Pomozme si opět entropií, když tak hezky fungovala všude jinde.
      Podle získaných výpočtů Hawkinga a Bekensteina závisí maximální entropie, kterou oblast může získat, na její ploše, z čehož vyplývá, že skutečná oblast, kde se entropie odehrává, tedy kde vzniká a je, se nachází na povrchu, nikoli v objemu.
      Hawking s Bekensteinem se zabývali výzkumem černých děr a zjistili a matematicky opodstatnili právě tuto skutečnost, ze které vyplývá, že v jedné jednotce Planckova rozměru** by se ukrývala jedna jednotka entropie. Pokud bychom si tedy představili síť neskutčně malých čtverečků, na každý takový čtvereček by připadala jedna jednotka entropie. Na tento objev přišli díky tomu, že černá díra má podle všeho nejvyšší možnou entropii ze všech vztažných soustav v kosmu a hlavně tedy nejvyšší možnou entropii vůbec, konstantu.
      Tato poučka umožnila holandskému vědci Gerardu ´t Hooftovi sestavit svou teorii holografického principu kosmu. Abychom ji pochopili, budeme se ale fyzikou muset ještě chvíli zabývat.
      Revoluce, kterou přinesla Einsteinova teorie relativity, byla doprovázena revolucí, kterou přinesla kvantová mechanika a Heisenbergerův princip neurčitosti, který říká, že pokud chcete definovat jednu veličinu dané částice, zabraňuje vám to definovat jakoukoli jinou její veličinu. Nelze tedy provést přesné měření, výsledek bude vždy jen více či méně pravděpodobný (týče se kvantové mechaniky).
      Studium kvantové mechaniky se stále rozvíjelo, a to takovou měrou, až se vědci dostali k pojmu struny. Strunová teorie naznačuje možnou existenci tzv. strun, jednorozměrných částic, či jinak řečeno “vláken” energie o různé délce. Vibrace těchto strun by pak určovaly hmotnosti částic, od kvarků až po neutrina.
      Rozšíření teorie strun, zvané M-teorie pak říká, že struny by byly buď otevřené, nebo uzavřené. Mimo jiné, M-teorie přichází se skrytými rozměry, které spolu s nám známými rozměry(tři prostorové + čas) dávají tušit rozměrů jedenáct.
      Co je pro to k čemu směřuji nejpodstatnější, je, že M-teorie mluví o takzvaných branách (p-branách), jež nepředstavují bránu ve smyslu zahradní branky, čili portálu, jako spíš jakési membrány, něčeho, na čem jsou struny nalepeny, jako na mucholpce, či suchém zipu. Jedna z toerií pak zní, že celý vesmír není nic jiného, než takováto “nafouknutá”, rozepnutá brána.
      Takováto hypotéza napomáhá a ukazuje ´t Hooftovu teorii hologramu v zajímavém světle.
Takováto brána by totiž měla povrch, sama by byla povrchem a z Hawkingových a Bekensteinových rovnic by tedy vyplývalo, že pokud je povrch to místo, kde se entropie skutečně odehrává, kde vzniká a je, pak by bylo skutečně možné, aby vše uvnitř, pod tímto povrchem, bylo jen projekcí, hologramem, kdy film, který se promítá, existuje fyzicky jinde, než kde ho vnímáme, abych tak řekl.
      Exotická teorie a co s ní? Vezměme ještě jednu takovouto exotickou teorii. Teorii, která mluví o existenci tachyonových částic. Pokud by tyto částice skutečně existovaly(nejsou experimentálně ověřeny), jejich vlastnosti by byly specifické, předpokládejme, že by byly rychlejší, než světlo. Pokud by tyto částice tvořilo vlastně pole(vlnověčásticový dualismus to umožňuje), mohlo by toto pole vzhledem k onomu hologramu být něčím, čím je Higgsovo pole ve vztahu ke všemu hmotnému? Tedy jakýmsi duchem? Pozadím, plátnem, na který by se celý hologram promítal?
      Pokusím se vám svou doměnku trochu osvětlit.
Řekli jsme si, že světlo “nestárne”, neboť pokud se něco pohybuje určitou rychlostí prostorem, tím méně se to pohybuje v čase a naopak, přičemž rychlost světla je konstantou. Ovšem tachyonům by jejich vlastnosti dovolovaly pohybovat se nadsvětelnou rychlostí. A pokud je rychlost světla konstantou, nemohla by se za touto konstantou jevit rychlost jako něco irelevantního, zbytečného a nepotřebného? Tak stejně, jako pro kvantovou mechaniku platí odlišná pravidla, než pro Newtonovskou fyziku, mohla by za jistou hranící přestat platit i kvanotvá mechanika a fyzika vyplývající z teorie relativty?
      Tachyonům by to pak umožňovalo pohybovat se naprosto neomezeně prostoročasem***, tachyony by tedy určovaly konstantu svobody, maximální možnou dosažitelnou míru možností se rozhodnout. A pokud je vědomí mírou těchto možností, nebyly by pak tachyony jen projevem tohoto vědomí? Tachyonové pole by pak mohlo existovat jako forma nejčistší informace, absolutního vědomí. Pokud by to tak totiž bylo, kosmos by nebyl nic, než informace****.
      Vše ve vesmíru by bylo druhem projekce této infomace a lidské vědomí kanálem k zpřítupnění informace samé.
      Snižování stavu entropie vědomí by se pak projevovalo jako odstraňování šumu na přijmači, rušení interference neuspořádanosti, tedy jako otevírání kanálu.
      Z entropie by vyplývalo, že to, co dnes vnímáme jako množství informací, by byla ve skutečnosti informace původní(vzpomeňte na nutnost prvopočátečního nízkoentropického stavu kosmu) a hmota by se projevovala jako shluky nosičů informací, tedy rozviborvaných strun, energetický vln na určité frekvenci.
      Dobře si uvědomuji, jak je tato myšelnka bizarní, avšak neméně fascinující. Vím, že to zní komplikovaně a “šíleně”, ale toto zdání je v podstatě logické, neboť celá tato myšlenková konstrukce staví na základě teorií, které staví na základě teorií...a tak konečná verze celé hypotézy nastoluje pocit, že ztrácí reálný základ kdesi daleko, ve zpětném ohlédnutí teoretické fyziky k tomu, co se nám jeví jako skutečné.

      Jak jsem řekl, filsofie by pro mne byla k ničemu, pokud by se nedala aplikovat na to, co nazýváme normálním životem, byla by jen abstraktním obrázkem, zábavou potrhlých zvědavců. Pokud tedy chci, aby se něčím takovým nestala, musím ze všeho toho množství informací, kterým jsem vás právě zahltil, vyvodit důsledky.



*      Čas je mírou změn, vedle sebe, nad sebou i v sobě ležících, ale nutně probíhajících, tedy pohybujících se – nikoli v čase, ale touto svou povahou čas tvoříce. Je možno prostor vnímat jako něco, co je součtem všeho vyskytujícího se. Ano, rozcházel bych se v tomto pojetí s Kantem, kdyby to znamenalo, že se i sám prostor v tomto smyslu vyskytuje, já však tvrdím, že on sám jako to, co se jeví, existuje pouze jako interpretace informace. Proto tvrdím, že povaha věcí je neodhalitelná, neboť je abstraktní, je pouze představitelná a tudíž vyložitelná. Tato interpretace pak, samozřejmě, závisí na míře možností – na stupni uvědomění si. Tedy: prostor sám se jako takový nevyskytuje, ale může se - jako vyskytující se - jevit, obzvláště, co se týče jeho jednotlivého členění, neboť on sám není od toho, co mu náleží oddělen. V Tibetské knize o životě a smrti Sogjal Ripočhe mimochodem uvádí: “...Je-li všechno nestálé, pak je všechno, jak říkáme 'prázdné', což znamená, že to nemá žádnou trvalou, stálou a inherentní existenci...”.
**      Planckova délka a čas vyjadřují hranici platnosti klasických zákonů fyziky. Pro vzdálenost menší než Planckova délka (ca. 10-35m) a časový interval kratší než Planckův čas ( ca. 10-43s) prostor a čas ztácejí své známé vlastnosti kontinua a začínají se projevovat jejich kvantové vlastnosti. Každý objekt, který by měl menší rozměr než Planckova délka, by měl podle Relace neurčitosti tolik energie, resp. takovou hmotnost, že by zkolaboval do černé díry. (Wikipedia)
***      Tato má hypotéza patrně koliduje s klasickým pojetím tachyonových částic, kdy se o nich tvrdí, že: "... oproti klasickým částicím by se tachyony chovaly paradoxně - se zvyšující se energií by se zpomalovaly a se snižující zrychlovaly." (Wikipedia)
      Vzhledem k tomu, že jsou to částice prozatím hypotetické, dovolím si jejich vlastnosti interpretovat jinak.

****      Sogjal Rimpočhe velmi přesně vystihuje to, co mám na mysli, když mluvím o absolutní, čisté informaci, o esenci existence jako takové, když v Tibetské knize o životě a smrti říká: “Říkáme, že ani buddhové ji( buddhovskou přirozenost) ve své nekonečné moudrosti nemohou zdokonalit, ani ji myslící bytosti ve své nekonečné zmatenosti nemohou pokazit... Kde tedy přesně je tato budhovská přirozenost? Je v oné přirozenosti naší mysli, která se podobá obloze. Ve své naprosté otevřenosti, svobodě a bezbřehosti je v podstatě tak prostá a přirozená, že ji nikdy nelze zkomplikovat, zkazit nebo poskvrnit; je tak čistá, že se dokonce vymyká pojmům čistota a nečistota.”
A dále Sgojal Rimpočhe cituje jiného rimpočheho, Düdžoma:
Žádná slova ji nemohou popsat,
žádný příklad na ni poukázat,
sansára ji nezhoršuje,
nirvána ji nezlepšuje.
Nikdy se nezrodila,
nikdy nepřestala,
nikdy nebyla osvobozena,
nikdy nebyla oklamána,
nikdy neexistovala,
nikdy nebyla neexistující,
nemá vůbec žádné omezení,
nespadá do žádné kategorie.



 celkové hodnocení autora: 98.2 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 5 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: [ - ] tisk příspěvku 
 počet komentářů: 1 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 59 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Šíma 06.10.2007, 11:57:18 Odpovědět 
   Zajímavé! Ještě se sem jednou vrátím, dneska toho bylo i na šímu trochu moc! Nebo ne? ;-)

Možná je můj život i existence Vesmíru jen takový velký "sen", který ostatní vidí stejně, včetně Světa, ve kterém všichni společně žijeme! Otázka existence Vesmíru jako jakési projekce v "časoprostoru" je zajímavá, protože vše se zdá být hmotné a navzájem působící na sebe. A také nikdo neví, zda-li existuje jen jeden Vesmír, nebo je jich více!

Ano, černé díry mají na samotném Vesmíru velký vliv, protože svou obrovskou gravitací ničí vše, co se dostane do jejich dosahu a jsou schopny pohltit celé sluneční soustavy, ne-li galaxie, pokud jsou dostatečně veliké (myslím tím černé díry)!

Časoprostor je velmi fascinující pojem (se vším co v něm existuje v oné pomyslné úsečce mezi jednotlivými body A a B! Čas je velmi proměnná hodnota, alespoň se nám to tak zdá, přestože jde změřit (díky atomovým hodinám) na tisícinu vteřiny. Všichni žijeme v trojrozměrném světě, kde je čas onou poslední významnou veličinou, která dává vše do pohybu. O více rozměrech raději nebudu spekulovat, protože mě tento fakt docela děsí a nevím o něm ani "zbla"!

Když se podíváme na život samotný (stačí život jediného člověka), pak musí něco existovat před bodem jeho narození a po jeho smrti také, stejně tak, jako muselo být "něco" před vznikem samotného Vesmíru, otázkou je, co se stane, až přestane samotný Vesmír existovat... Co s prázdným místem? Pokud nebude času, nemusí být ani prostor!

Osobně si myslím, že existence duše (jako takové) není v rozporu se žádnou známou teorií a také ji nemůžeme filosoficky vyloučit. Nemyslím duši jako křesťanský pojem, ale něco, co spolu s námi nezemře, ale je to ve své podstatě nesmrtelné a přežívá to, ačkoliv naše hmotné tělo je již dávno pryč. Možná pak přestane čas v tomto okamžiku působit, a ona duše se ocitne kdesi za jeho hranicí, aby se do něj někdy znovu vrátila! Ano, jsou to jen čisté spekulace, souhlasím!

Od svého narození až do své smrti žijeme neustále v přítomnosti. Naše těla stárnou pod tíhou prožitých let, ale my žijeme stále v jednom okamžiku. Budoucností je pro nás všechno, co jsme ještě neprožili (dny, měsíce a roky měřené našim pomyslným časem) a minulostí je vše, co jsem prožili, ať si to pamatujeme či nikoliv. Kdoví, třeba bychom mohli tento fakt aplikovat i na samotný Vesmír, který také žije onou současností, přestože se neustále rozpíná a pořád se v něm něco děje. Čas nejde zastavit, zastaví se (pro nás) až v okamžiku naší smrti, nebo smrtí samotného Vesmíru. Stojí jen tehdy, když jsme někdě jinde (což klidně můžeme nazvat druhou stranou, či oním světem).

Hm, takže původně jsem se chtěl vrátit k pokračování této filosofické ukázky, ale zase jsem se zakecal... To jsem celý já! Ale celý tento komentář je již minulostí a mé rozhodnutí setrvat mělo za následek v běhu času právě onen koment! Snad se na mě autor nebude zlobit... ;-)
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
tester2
(18.9.2019, 20:40)
tester
(18.9.2019, 20:37)
Luboš Kemrň
(8.9.2019, 16:38)
Asinějakávadná
(5.9.2019, 22:42)
obr
obr obr obr
obr
Posel smrti V: ...
Lukaskon
Dva života - Ka...
Trenz
VI
Marek Dunovský
obr
obr obr obr
obr

Chuť šípových žabek
Mab
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr