obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Pít bez žízně a milovat se kdykoli, tím se člověk liší od jiných zvířat."
Pierre-Augustin Caron de Beaumarchais
obr
obr počet přístupů: 2915291 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39395 příspěvků, 5729 autorů a 389834 komentářů :: on-line: 2 ::
obr

:: Rabbitdogs (3. díl) ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Rabbitdogs
 redaktor Šíma publikováno: 08.10.2007, 21:40  
Když se lidé poprvé setkali s jinou rasou, než-li byla ta jejich, byla otázka existence jiné vesmírné civilizace vyřešena, nebo alespoň její filosofická část! Pokud někde žijí tvorové, jakými byli oni sami, pak je otázka života vyššího a inteligentnějšího druhu, než-li je ten náš (lidský), naprosto zbytečná! Vesmír je dost veliký na to, aby se v něm ztratila jakákoliv entita s různým stupněm vývoje...
 

/POKRAČOVÁNÍ - PRVNÍ ČÁSTI - Kamenný svět/

/X. - současnost – povrch Černé planety/

Svítalo.

Celou noc dul šílený vítr. Jeho divoké kvílení k nim doléhalo přes stěny letounu a nenechávalo je na pochybách. Nezdálo se jim to, jsou na místě! Černá, pískem naplněná, noc se pomalu měnila v narudlý den pod temnými mraky, které se přes sebe převalovaly v hysterickém rytmu vichru. Bylo ráno, dočkali se!

"Kde je spojař?" prohnal se Tomův hlas prostorami raketoplánu.

"Už jdu..." ozval se jeho hlas. "Copak si nemůžu ani ulevit?"

"Dělejte, Člověče, musíme se ohlásit, a to dřív, dokud nevyjde zdejší slunce. Chcete čekat do večera, až nám bude znovu umožněno spojit se s lodí?"

"Dělám, co můžu, pane!" přiznal se a čapnul si k panelu s technikou. "Bude to chvíli trvat!"

"V pořádku, máte na to deset minut! Za půl hodiny se slunce objeví nad obzorem, tak sebou hoďte!"

"Ano, pane!" vztekal se muž a úkosem na Toma pohlédl: "Mohl jste se ohlásit sám!"

"Dělejte si svou práci," mávl Tom rukou a odkráčel ke svému postu. Pohlédl ven. Tma se vytrácela pod nastupujícím šerem. Další den! Písek, kamení a zase písek! Říkal si. Jeho unavené oči bloudily po ponuré krajině. Nikde žádný kopec, nic než rozlehlá rovina bez konce a bez života...

"Nemáme nosnou vlnu!" zavrčel spojař.

"Zkoušejte to dál!" trhl sebou Tom. Byl tak zabraný do pozorování, že jej takřka nevnímal.

"Spojení navázáno, pane!"

"Ano?" zamračil se Tom. Co jim mám říct? Jsme v pořádku, budeme pokračovat podle harmonogramu? Čeho se chytit, když je to tu po každém dni jiné a zároveň tak stejné, až je to ubíjející?

"Zbývá nám pět minut, pane!" pronesl spojař suše.

"Řekněte... Řekněte jim, že jsme v pořádku přistáli a budeme pokračovat podle plánu, opustíme letoun a vydáme se po vlastní ose k cíli! Radiomajáky mlčí! Kurz propočten prostřednictvím počítačových map a kompasu. Znovu se ohlásíme večer! Potvrďte..."

"Základna hlásí: Zpráva přijata, čekáme na další hlášení!"

"V pořádku. Zkontrolujte radioaparaturu v transportéru. Letoun necháme na místě. Druhého pilota taky, ať si vybere společníka pro dlouhé chvíle a pak se ohlásí u mne! Zůstanu tady..."

"V pořádku, pane, provedu!" pokrčil radista rameny a zmizel v průlezu. Tom zůstal osamocen. Sedl si do křesla druhého pilota a zaposlouchal se do žalostného zpěvu větru. Budeme čekat? Na co chtějí čekat?

"Jsem tady, pane!" vyrušil jej druhý pilot. "Podle rozkazu!"

Na této výpravě byli dva piloti málo, proto sem dolů na Povrch cestoval s posádkou ještě jeden, pro případ, že by se kapitánovi a jeho zástupci něco stalo.

"Ježíši, lekl jsem se!" otřepal se Tom. "Podruhé zkuste zaklepat, co vy na to?"

"Pokusím se!" promnul si pilot svou neoholenou bradu a zůstal nerozhodně stát v průlezu. "Chtěl jste něco, pane?"

"Vypadáte jako panna před svou první nocí!" zašklebil se Tom. "Zůstanete tady a budete s námi ve spojení. Mateřské lodi se budete hlásit dvakrát za den..."

"Spojař mi vaše rozkazy předal, pane!" zakřenil se muž v průlezu. "Mám otázku, pane, zůstal byste raději na lodi? Myslím na oběžné dráze?"

"Cože?" nechápal Tom. "Proč se ptáte?"

"Necítíte se ve své kůži!" zatvářil se druhý pilot ustaraně. "Bylo nám řečeno, že tohle nebude žádná procházka Růžovým sadem!"

"A ostatní? Ti se cítí jak?" vstal Tom z křesla a došel až k němu. "Proč bych měl zůstat na lodi?"

"Jen tak mi to vyklouzlo..." pokrčil rameny a pohlédl Tomovi do očí. Zpříma a beze strachu. "Mezi lidmi kolují různé zvěsti a nikdo neví, na čem vlastně je!"

"A jak se cítíte vy?" otázal se jej pro změnu Tom. "Komu věříte?"

"Mě je to jedno a nejsem zde pro to, abych někomu věřil, ale plnil rozkazy!" řekl muž. "I když mám takový pocit, že tu jsme omylem! A při přistání jsme se takřka roztříštili o zem, ale na mých pocitech konec konců nezáleží, pane?"

"To ano. Budete tu s mužem, kterého si vyberete! Už jste si někoho vybral?" zeptal se ho znovu. "Budete čekat na hlášení a podle potřeby pro nás přiletíte. Budete náš styčný bod se základnou. Vysílačka transportéru nemá dostatečný výkon, ani dosah!"

"Ano! Jaké budou vaše oficiální instrukce, pane?"

"Nehnete se odtud!" opřel se Tom o rám dveří. "Budete s námi v neustálém spojení a dvakrát denně ohlásíte základně naši situaci! Pokud vás požádáme o pomoc, vydáte se za námi, pokud se nic nestane, setkáme se zde za tři týdny! Další otázky?"

"Jenom jednu..." protáhl se druhý pilot a pohlédl ven.

"Jakou?"

"Co tu na téhle podělané planetě děláme a proč jsme s tím krámem nepřistáli na místě, ale jedeme tam po své vlastní ose?" zeptal se jej druhý pilot rázně. "Nuže?"

"Jsme tu proto, abychom plnili rozkazy a neptali se, jak už jste řekl!" opáčil Tom klidným hlasem, musel si přiznat, že má druhý pilot pravdu. "Budou to dlouhé tři týdny!"

/XI. - současnost – orbita Černé planety/

"Alfa přistála bez vážných škod, vlastně ani žádné nebyly..." pronesl tiše navigátor výpravy. Seděli spolu na vyhlídkové palubě lodi a kochali se pohledem na vzdálené hvězdy a černočernou prázdnotu.

"Neříkals to už? A Beta?" zeptal se jej John.

"Nehlásí se. Možná se jim rozbila vysílačka..." řekl navigátor nesměle. "Snad..."

"Mají poruchu? Nebo jsou mrtví, Petře?" zeptal se ho John.

"Počítač by řekl: Nemám dostatek informací!" řekl mu navigátor chladně.

"Nemáš pocit, že nějak moc spoléháme na techniku?" John vstal a přešel několik metrů k automatu s občerstvením.

"Bez techniky bychom zde nebyli! Gama přešla podle všeho na kontakt! Budou mít sakra štěstí, jestli se nezřítí i se stanicí!" řekl mu navigátor, když si plnil kelímek horkou čokoládou. "Delta je bude zajišťovat... Ale to už neříkám nic nového!"

"Chceš taky?" ukázal mu John hnědý kelímek. "Můžeš ho pak sníst, když vypiješ to, co je uvnitř. Co si ti lidé nevymyslí!"

"Neodpověděl jsi mi, Johne!"

"Neslyšel jsem otázku, co by tě zajímalo?" zeptal se jej velitel lodi.

"Něco tu, jak se říká, smrdí, vid? Netočíme se v kruhu? Pořád dokola? Nejsme jako ten křeček v kleci, který se prohání ve svém běhátku, ale protože má tvar válce, pořád běhá na místě a nikam nedoběhne?"

"Ano?" otočil se k němu John a podal mu jeho porci. "Vem si, je to dobré na nervy!"

"Díky... Řekni mi, co v tom je? Proč tu jsme?"

"Jsou za tím jisté inteligentní bytosti, které jsou stokrát chytřejší než my, lidé!"

"Ale!" nevěřil navigátor svým uším. "K čemu nám budou?"

"Mohou nám v mnoha věcech pomoct!" řekl John.

"V čem? Jakou mají pro nás cenu, že je vozíme na Zem z takové dálky? Proč je nenecháme v klidu žít?" nechápal jej navigátor. "Nebo je všechno jinak?"

"Protože tam dole... Oni živoří, Petře! Jejich život ztratil jakýkoliv smysl!" sedl si k němu John.

"Jak to můžeš říct!" nechápal jej navigátor. "Takže my jsme ty dobří, kteří je přijdou zachránit? Hrajeme si tu na jakési spasitele?"

"Tam dole se už nedá žít!" řekl mu John. Málem se přitom polil kakaem. Ukousl kus koláče a mrkl na něj. "Já jsem si svou práci nevybíral! Přidělili mi ji! Plním rozkazy, ať jsou jakékoliv!"

"Ale oni tam žijí! Pořád na to musím myslet, co když jsou jen zástěrkou? Byl jsi tam, Johne?"

"Byl jsem tam, když to chceš slyšet. Není tam nic, než písek, kamení a vítr. A to všechno se míchá a mixuje pod tlustými mraky kdejakého svinstva! Neuvěřil bys, dokud bys tam nepřistál! Myslím na Povrchu..."

"V čem jsou tak dobří, aby nám stálo za to sem letět?"

"Vědí mnoho věcí..."

"To už jsi říkal, Johne!" ohradil se navigátor.

"Sakra, já nevím! Když jsme tu byli poprvé, vzali jsme na zpáteční cestu několik těch podivných tvorů! Nedovedeš si to představit! Oni, oni nemluví jako my! Oni nejsou lidmi, vypadají jako, jako nějaké příšerky z pohádky..."

"Nepřežili hibernaci?"

"Ne. Zdálo se, že ji snaže jí dobře, ale stala se jiná věc... Loď, která je vezla havarovala. Nezbyl po ní nic, než smrad. Velké množství žhavého plynu. Nikdo neví, jak se to mohlo stát!"

"Kolik lidí tehdy zahynulo...?"

"Zůstalo nás deset ze sto dvacetičlenné posádky, Petře! Vydali jsme se v expedičním člunu zkontrolovat jeden z majáků na okraji naši galaxie. Kdyby si jeden z nás nevšiml záblesku, vůbec bychom se nedověděli, co se s lodí stalo! Vlastně... Je to jedno, mohlo to být cokoliv! Meteorit, nebo porucha na zařízení..."

"Proč jsi se do toho dal ještě jednou?"

"Tehdy jsem si řekl, že... Musel jsem se sem vrátit! Prostě v tom dlouhém čekání, kdy k nám mířila výzkumná loď, která zachytila naše volání o pomoc, jsem... Něco mě sem přitáhlo! Ještě pořád mě to přitahuje..."

"Dovedou mluvit?"

"V myšlenkách!" souhlasil John. "Dokážou pouhou myšlenkou zabíjet nebo uzdravovat!"

"Je to hrozivé!" zachvěl se navigátor.

"Oni nejsou zlí, Petře!" řekl John. "Jako by věděli, proč to děláme. Tenhle svět přestane za nějaký čas stejně existovat!"

"Takže nás sem zavolali jenom proto, abychom je odtud odvezli? Co je to za super tajný projekt? Chtějí je doktoři? Vojáci? Nebo snad vědci?"

"Možná proto, abychom je zachránili! Ale můžou žít někde jinde? Naši na ně nejsou připraveni! Bojím se, Petře, že dojde ke vzájemné konfrontaci a všichni se navzájem zahubíme!"

"Dá se tam dole nějaký čas vydržet? Co když nakonec nejde o ně? Ale o něco jiného..."

"Nanejvýš dva, tři týdny, pak nastává konec. Nikdo nemůže dole na povrchu přežít víc jak měsíc se zdravým rozumem!" řekl mu John. "Nač narážíš?"

"Někdo z minulé expedice... Nezdá se mi, že byl celý tento projekt veden jen pro těch několik desítek podivných tvorů! Co se stalo s posádkou, která pod tebou tehdy sloužila?"

"Zbláznili se, Petře! Mnoho lidí tehdy přišlo o rozum. Nikdo nevěděl, co se dá od zdejšího světa čekat! A nevíme to ani nyní! Tahle planeta je Terra Inkognita!"

"To není zrovna nejlepší vyhlídka, Johne!"

"Ne, není, ale co se dá dělat!" řekl mu John. "Buď zvítězíme nebo padneme! Jiná cesta není!"

/XII. - hlasy – současnost – povrch Černé planety/

Na dně ohromné prolákliny, na místě tak hlubokém, že se sem neodvažoval ani sám vítr, ležely v okruhu dvou kilometrů rozházeny trosky nějakého stroje. Kdokoli by se podíval z vrcholů zvrásněných kolmých stěn, spatřil by v tomto kotli o průměru deseti mil podivné předměty napůl utopené v jemném písku. Žádná síla je už nemohla vytáhnout ven. Ještě chvíli a zmizí navždy, pohlcené nezdolnou silou věků.

Pohyblivý písek!

Lehčí předměty se ještě držely na hladině onoho pomyslného moře. Uprostřed toho všeho trčela k temnému nebi směrová kormidla stabilizátoru letounu. Pomalu se propadala. Neslyšně mizela pod příkrovem tiše šumícího písku. Neozýval se jediný lidský sten.

Zdálo se, že nikdo nepřežil onu nešťastnou a záhadnou nehodu. Jak se to stalo? Snad se stroj dostal do ohromného vzdušného víru a byl vržen kamsi do prostoru se zhasnutými motory. Snad ji způsobila neschopnost pilotů udržet stroj ve vzduchu. Kdoví, na které skále v okolí se roztříštili, než dopadli na pomyslné dno.

A přece, jedna z trosek, nejspíš šlo o jedno z křídel velkých záďových vrat raketoplánu se znenadání rozhoupala. Z písku se na něj vydrápala lidské bytost. Otrhaný, popálený a vylekaný člověk, klubko beznaděje a zoufalství, spílající lhostejnému nebi. Z vypětím sil si onen muž prohlédl své dočasné vězení. Z jeho úst se vydraly neartikulované skřeky.

Jeho hlas zanikl mezi skalními bloky. Neslyšně se rozplynul mezi skalami. Nešťastník se otočil na záda a díval se zanícenýma očima na černé mračna, převalující se několik kilometrů nad jeho hlavou. Ani netušil, že bude prvním člověkem této expedice, který se setká se zdejšími živými tvory. Nebude mu však dáno, aby toto poselství předal ostatním.

Nad jedním z útesů se vztyčila čísi postava. Opatrně se přiblížila až k hraně a pohlédla na kolmé stěny mizící po několika stovkách metrů v ohromných stupních, jejichž dobrou polovinu zakryl navátý písek z doby, kdy sem ještě vichr chodil na návštěvy. Zvědavě se rozhlédla po kotli, její pohled ustal na muži ležícím na kusu titanu houpajícím se na mírně zvlněném moří písku.

'Jsem tady!' říkala mu v myšlenkách a její oči se rudě zaleskly.

'Jsem tady nahoře a dívám se na tebe!' volala na onoho podivného lidského tvora, v jehož mysli se její myšlenky převáděly do jemu srozumitelné řeči. 'Jsem tady a říkám ti, že zemřeš! Všichni, pokud zde zůstanete, dříve nebo později zemřete! Tady není pro vás místo!'

Muž se ještě několikrát otočil na svém primitivním voru, než z něj sklouzl a zmizel v písku. Jeho pravá ruka zůstala ještě chvíli natažená k nebi, hrozíc strašlivou smrtí všem, kteří to všechno způsobili...

Netrvalo dlouho a i ona zmizela. Němý protest. Komu všemu byl určen. Uplynul první den a expedice přišla o svůj první stroj! A onen neznámý tvor se ještě chvíli díval dolů do kotliny, dokud i všechny ostatní předměty nezmizely z povrchu země. Pak si odfrkl a olízl si svůj velký čenich. Co cítil? Nejspíš rozčarování nad touto skutečností?

'Jak jste směšní!' říkal si. 'Jak jste směšní a malicherní!'

Odešel.

Zůstal zde jen jeho hlas, unikající z jeho srdce: 'Viděl jsem tě, viděl jsem tvou bídu!'

Odkudsi shora se po stěně sesulo větší množství kamenů. S rachotem narážely do skály a tříštily se na stále menší a menší kousky, dokud i ony nesplynuly s časem.

'Vím, že tu jste,' pokračoval tvor ve vysílání, když už zmizel z dohledu mlčících skal, pukajících pod výkyvy teplot. 'Najdu si vás všechny a řeknu vám všem, co jste zač!'

/XIII. - současnost – orbita Černé planety/

Přibližovali se.

V prázdnotě před nimi nad černou atmosférou obří planety visela jejich stanice, cíl cesty! Obrovský kus hmoty odsouzený k zániku. Nic než opuštěná orbitální základna, mírně se otáčející a mířící nevyhnutelně k povrchu planety. Byla to jen vyrobená věc, plná nevyslovených otázek a odpovědí. Jedno však věděli určitě, někdo ji zde zanechal, ale oni to nebyli.

Blížili se k terminátoru. Ještě chvíli a zdejší slunce jim zmizí za obzorem. Čas plíživě plynul, jako by vůbec neexistoval. Přibližovali se, jejich rychlost zvolna klesala, ještě několik desítek metrů...

"Musíme si pospíšit, Patriku!" otočil se Arthur ke svému pilotovi. "Za chvíli tu bude tma jako v pytli. Jestli se nepřipojíme dokud nám nezhasnou světlo, zůstaneme trčet nad stanicí a nikdy se nám to už nepodaří!"

"Ještě chvíli!" zavrčel pilot. "Vyjde to, musí to vyjíti"

V duchu si však říkal: Co by se stalo, kdybychom v posledním okamžiku ucukli? Kdo by nám mohl cokoli dokázat? Jsme tu sami, co myslíš, Arthure? Na chvíli pohlédl na jeho kamennou tvář. Copak se ti honí v hlavě?

"Reflektory! Zapni je, Patriku!"

"Zapojeny!" ohlásil se pilot. Co bys řekl tomu, kdybych teď změnil kurs, Arthure?

"Připravíme se na kontakt!"

"Místo přistání označeno. Automatika zapojena! Zbývá sto dvacet sekund!" pronesl pilot, avšak v jeho mysli stále kolovaly jiskřičky pochybností. Otočíme to?

Arthur se nehýbal. Tiše civěl před sebe. Nepřítomně hleděl vpřed. Ještě je čas!

"Devadesát sekund!" prořízl ticho pilotův hlas. "Jestli..."

"Pokračujeme v manévru!" zavrčel Arthur. "Brzdící trysky!"

"Zapojeny!" natáhl se pilot před sebe. Zatraceně!

"Sedmdesát sekund..."

"V pořádku!" vydechl Arthur, vypadalo to, jakoby se vzdal jakéhosi zlého snu. "Zvládneme to!"

"Určitě?" zeptal se pilot. Ihned uslyšel odpověď: "Určitě!"

"Minuta..." pronesl nerozhodně pilot. Vzdáš to, Arthure?

"Máš strach, Patriku?" zeptal se ho znenadání Arthur.

"Jo, klepou se mí kolena!" přiznal se pilot.

"Kolik ještě?" pokusil se Arthur o úsměv civíce přes ochranné sklo. Ještě kousek! Říkal si, ale měl v mysli stejné obavy. No tak, holka, nezlob! Pozoroval nedaleká ramena s anténami. Pohlédl na pilota.

"Pozor na tu konstrukci!" řekl mu velitel. "Ta stanice není opravdu naše!"

"Nemyslím na nic jiného, kapitáne!" nechal se pilot slyšet. Zatracená práce. Už je pozdě! Ještě chvíli a přejdeme na kontakt.

"Deset sekund!"

"Rychlost?" vyštěkl Arthur.

"Dva metry za sekundu! Brzdíme!"

"Co naváděcí kříž?" zeptal se pilota, i když měl před očima obrazovku naváděcího systému stejně jako on.

"Držíme se! Přímo na střed!"

"Kolik?"

"Pět sekund, čtyři, tři, dva..." odpočítával pilot nahlas. Dvě vteřiny před kontaktem ztratili všechnu rychlost.

"Spojení!" vykřikl Arthur a mrkl na svého kolegu.

"Sedíme. Všechny styčné body pozitivní!"

"Doufám jen, že se na zpáteční cestě odpojíme, nerad bych přišel o přechodový uzel raketoplánu. Řekni ostatním, že jsme na místě!"

Pohlédli ven. Před přídí stroje byl jen chladný a nezúčastněný kov. Slitina ocele, titanu a bůhví čeho ještě. Jsme tady! Několik stovek kilometrů nad černou vířící kaší, která čeká na své sousto. Několik sekund seděli nehybně v křeslech a vychutnávali ten dobře známý pocit strachu a narůstající zvědavosti.

"Řekni ostatním, že..." Arthur ukončil v půli svou větu a pohlédl na pilota. "Řeknu jim to sám! Snad se v tom bordelu neztratíme!"

/XIV. - současnost – povrch Černé planety/

Konečně se rozhoupali.

Zvolna se donutili k nějaké aktivitě. Jako mravenci po dlouhé zimě, ještě podchlazení a otupělí, ale již vylézající ze svých děr.

"Připravte transportér, Royi!" zavolal Tom na řidiče. Rozednívalo se. V pravém slova smyslu jen tma ztrácela svou černou tuž, a vystřídalo ji narudlé šero. Slunce však nebylo vidět. Skrze hradbu černých bachratých mračen prosvítalo jen jeho načervenalé spektrální světlo. Jeho paprsky krvavě ozařovaly krajinu kolem. Balvany, kamení i písek...

"Všechno je připraveno!" ohlásil se Roy. "Kontrolu jsem už provedl..."

"V pořádku," přikývl Tom. Přílišná aktivita škodí, pomyslel si a pohlédl na něj.

"Kam chcete jet, Tome?" zeptal se jej řidič i záložní pilot v jedné osobě.

"To už není vaše starost, Royi," mrkl na něj a otočil se k odchodu. Vichr dul svou obvyklou silou.

"Bez transportéru tam nepřežijeme ani hodinu, kapitáne! Ucpou se nám filtry na skafandrech! Zásoby kyslíku nám vystačí jen na několik hodin!"

"Jsem si vědom všech eventualit!" řekl mu Tom a překvapeně se na pilota podíval. "O co vám jde? Chcete vyvolat vzpouru?"

"Kdo nás sem poslal?" ptal se jej dál.

"Nerozumím..."

"Letěli jsme podle radiomajáku, než se nadobro odmlčel, proč jsme přistáli sto mil od něj?" zabodl pilot do něj svůj zrak. "Nechceme se prozradit? Před kým? Možná už o nás vědí, pokud je jich více!"

"Už jsem vám řekl, že to není vaše starost! Koukejte, ať jsme připraveni vyrazit!"

"To už..." Roy se zarazil. "Ano pane!"

"V pořádku!" přikývl Tom, "Uvidíte, že když přestanete myslet na některé věci, bude se vám žít i spát lépe než doposud. Nemíchejte se do věcí, do kterých vám nic není!"

"Myslet si můžu co chci?" zeptal se ho.

"To vám zakázat nemůžu!" houkl na něj Tom a v duši se ptal, co se s nimi vlastně stalo.

Nevěřili by mi, kdybych jim řekl, že už jsem tu jednou byl! Na chvíli spočinul jeho zrak na pilotovi, zpytavě se mu zahleděl do očí.

"To je všechno, co jste mi chtěl, Royi?" řekl nahlas.

"Doufám, že se vrátíme..."

"Pochybujete o tom?" zašklebil se Tom. Vrátíme se? Ptal se sám sebe. Kolik jich tu tehdy zůstalo? Historie se opakuje... Možná, že kdyby se nestala ta nehoda na lodi... Zatraceně! Mlčky se otočil a odešel za ostatními. Nechal za sebou mlčícího pilota, stojícího v němém úžasu. Co se tu sakra děje?

"Vítám vás v podsvětí!" usmál se Tom na své mužstvo. Mlčky na něj hleděli. Sedmnáct mužů a jedna žena. Seděli na svých místech jako vytesané mramorové sochy bez života. Kousek od nich ležely na podlaze velké kabiny transportéru tří speciální kontejnery.

"Přišli jsme pro ně! Pro Rabbitdogs! Jsou jiní než my! Umí mnoho věcí! Nepřišli jsme je zabíjet! Odvezeme jich tolik, kolik jich pobereme! Když budou útočit, budeme se bránit! Odveďte svou práci a vrátíme se k raketoplánu, a s ním zpět na loď! Takové jsou rozkazy! Děláme jen svou práci! Toť vše!"

Neodpověděli mu.

Nikdo se nepohnul, nikdo neotevřel ústa, aby se zeptal na podrobnosti. Seděli tu jako ovce! Ovce určené na porážku... Díval se na každého zvlášť, měřil si jednotlivé tváře a přemýšlel, co od nich může čekat. Jedinou osobu, kterou už znal z dřívější výpravy byla Jane. Ale ta zůstala tehdy na lodi. Sám nevěděl, proč se nechal přemluvit a vzal ji sem dolů do toho pekla, příšerné symbiózy kamení a živlů.

"Za hodinu vyrážíme!" řekl jim. "Dejte si záležet, ať máte všechno připraveno! Pro nikoho a pro nic se nebudeme vracet!"

/POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ/


 celkové hodnocení autora: 96.6 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 7 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.3 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 16 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 27 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Dandy518 01.08.2014, 1:23:13 Odpovědět 
   30. 06. 2014

Zdá se, že se schyluje k nebezpečné akci. Jsem zvědav!
 ze dne 01.08.2014, 17:39:08  
   Šíma: Nechtěl jsem na čtenáře vše vysypat najednou, snad se mi to podařilo - udržet napětí.
 chris ONNE 25.08.2010, 16:34:22 Odpovědět 
   Zdravím šímo!

Takže mám třetí díl za sebou a… a nestačím koulet oči! Nejdříve taková všetečná otázka, v jakém časovém rozestupu jsou psány Stromy a Rabbitdogs? Nejspíš je ještě brzo to hodnotit, ale tohle je hodně jiné kafe!

Šotci se tu zatím asi nejvíce vyřádili. Různé překlepy a vykřičníky místo otazníků se tu tentokrát nahromadilo docela slušně… ;-(

Ale největší pochvalu ode mě máš za vynikající atmosféru! Hodně mě dostala! Moc se ti povedla. Stejně tak mi vyhovuje, že je tu hned několik dějových rovin (myslím, že to bylo i ve Stromech, ale tam byly jen lehce načrtnuté), které nutí čtenáře trochu přemýšlet. Takhle to mám rád! ;-)
Takže dávám jedničku, přeji hezký den a ať múzy slouží!

Chris
 ze dne 25.08.2010, 18:30:49  
   Šíma: Díky za návštěvu a komentík! Rabbitdogs byl můj první počin, tedy ta první kniha, která se nedochovala, todle je až druhý pokus... Snad se bude líbit až do konce a co se šotků týče... Znáš to, šíma bez šotků by asi nebyl šíma... ;-)
)
 Charlotte Cole 13.05.2008, 16:38:50 Odpovědět 
   Příběh se začíná rozvíjet, negativní pocity postav jsou stále silnější a celé se to začíná zamotávat... jak to tak vidím, tak se co nejdřív vrhnu na další díl, abych aspoň na chvíli zchladila svoji zvědavost... ;-)
 ze dne 13.05.2008, 20:19:57  
   Šíma: Díky za zastavení a komentík! Snad se neztratíš v poušti, poletujícím písku a narudlém šeru! ;-)))
 sirraell 26.10.2007, 19:35:11 Odpovědět 
   Chyby, slovosled a zvlastni slovni spojeni, to jsou veci, ktere mne zde rusi...
Dej mne chytnul a tak ctu dal, ale na knizni vydani bych to nevidela. Ty jsi totiz Simo minimalista a ja jako kazda zenska proste chcu vic,...
 ze dne 26.10.2007, 19:42:49  
   Šíma: Minimalista? To už nemám daleko ke flegmatikovi, kterému je všechno jedno? ;-) No, maximalista a perfekcionista by patrně z tohoto dílka vytřískal, co jde! Hm, dobré téma k zamyšlení, alespoň budu vědět, co je špatně a snad se z toho také poučím! ;-) Uvidím, jaké "Jobovky" na mě sešleš v další části! Díky za kritiku i zastavení! Patří mi to! :-D

P.S. Také netvrdím, že vám ženám a dívkám rozumím, nebo jsem někdy rozuměl! Snad s tou náročností nemáš problémy... Drž se! ;-)
 Kondrakar 09.10.2007, 9:34:03 Odpovědět 
   Pěkný. jsem zvědav na další díl.
 ze dne 09.10.2007, 10:35:03  
   Šíma: Další díl je už daný k publikaci, jsem zvědav, jak se bude líbit! ;-)
 čuk 09.10.2007, 8:46:53 Odpovědět 
   Je to napínavé, byť ty dialogy by něco málo potřebovaly (ale možná je to moje obsese) Neporozuměl jsem, kdo to utonul v pohyblivém písku. nebyla to cesta do skrytého obydlí těch tvlrů: přes písek?
 ze dne 09.10.2007, 10:34:23  
   Šíma: No, tuším, čuku, že byla již řeč o tom, že se raketoplán Beta zřítil, tak v tom kotli s pískem byly jeho trosky (včetně posádky)... Brrr!

Díky za zastavení a komentář! ;-)
 Tomáš P. 08.10.2007, 22:11:32 Odpovědět 
   Před chvílí jsi udělal radost komentářem ty mě, a teď jsi mi udělal radost pokračováním! Jen tak dál, Šímo, jen tak dál! Je to čím dál tím lepší! : )
 ze dne 08.10.2007, 22:25:50  
   Šíma: Mám radost, Tomáši, že máš radost! Snad to oba ve zdraví přežijeme! ;-) Další díl chystám k publikaci, těš se! Hezký den...
 Šíma 08.10.2007, 21:59:17 Odpovědět 
   Díky za publikaci... Nic "dopředu" neprozradím! ;-) Já vím, že se opakuji (stále dokola)! Nevadí, když příště nic nenapíšu? No, snad si něco vymyslím... Ano, také šímovi mohou dojít v komentářích slova! ;-)

P.S. No ano, jak mám něco říci, když musím mlčet jako hrob (co se týče daného tématu)?
 Pavel D. F. 08.10.2007, 21:39:35 Odpovědět 
   Přestože zůstává několik dějových rovin, zdá se mi nyní příběh trošku přehlednější. Některá tajemství zůstávají, což je dobře, ale už víme, že pozemšťané přiletěli na Černou planetu pro ony zvláštní tvory. Zajímavé je, že se v posádce současné výpravy nacházejí lidé z té minulé, přestože měli psychické potíže a zachránila se jich jen hrstka. Můžou být odolnější jako člověk po vakcinaci, ale taky můžou být černým koněm obyvatel planety.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
tester2
(18.9.2019, 20:40)
tester
(18.9.2019, 20:37)
Luboš Kemrň
(8.9.2019, 16:38)
Asinějakávadná
(5.9.2019, 22:42)
obr
obr obr obr
obr
BUNKR 74
Danny Jé
Francouzská rev...
markus
Život po životě...
guru
obr
obr obr obr
obr

Pátek třináctého...
Šíma
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr