|
|
|
|
|
:: Na SASPI.cz je právě 28984 příspěvků, 4549 autorů a 303367 komentářů :: on-line: 10 ::
|
 |
|
:: DŮM VI. díl ::
 OH |
publikováno: 06.10.2007, 23:35
|
| V záplavě Tv seriálů jsem se rozhodl napsat také část jednoho, jak si představuji obyčejný život. |
| |
|
|
Sluníčko svítilo den ode dne víc, vše se chystalo na prázdniny, ale růžím to bylo všechno jedno.
Čekaly, až je paní Fajklová postříká, aby po nich nelezly mšice, spokojeně si hověly v dobře hnojené půdě a vyrážely první květy, celé natěšené a pyšné, co si o nich svět pomyslí.
Dobře věděli, že nemají v celém městě konkurenci.
Netušily však, že nejsou středem světa, že jsou okolí celkem lhostejné a naštěstí ani netušily, že je už několik lidí zamýšlelo vytrhat a postavit v jejich území altán, nebo kůlnu. Ale všechny dohromady si byly jisté, že dokud je na světě paní Fajklová, nemají se ještě čeho bát.
V celé třídě bylo ticho až z toho bolely uši, Jarmila seděla ve své lavici bez sebemenšího pohybu a čekala na konec světa v podobě zkoušení ze slovních úloh u tabule.
Minulou hodinu došly až k Terce a po ní je už ona. Matykář seděl také bez hnutí v katedře a procházel se beze slova a s hrozivou pomalostí svým notýskem se známkami ze zkoušení a prověrek.
Jarmila koukala na desku lavice před sebou, na které ležela její propiska.
Položila ji tam po napsání datumu do sešitu.
"Budu si muset koupit novou náplň," proběhlo jí hlavou.
Nejasně jen vnímala, že venku svítí slunce, že je tam krásně a že jestli z matyky prolítne, což bylo už na spadnutí, z tohoto léta moc mít nebude.
Potom se v ozval klidný, ale studený hlas učitele matamatiky Horáka: "Jarmilafajklovááá."
Matykářovo zlověstně protažené "ááá" Jarmile zvedlo žaludek a chvíli seděla dál bez hnutí.
Potom s pohledem k zemi odevzdaně přistoupila ke katedře.
"No tak si vezmi křídu a piš..." Řekl učitel s pohledem z okna.
Jarmila sebrala špaček křídy a malinkými písmenky psala co jí diktoval.
"Dvacet hrušek, patnáct jablek, koupila to chápu toje v poho.., to zatím..., paní šla do druhého krámu a tam koupila třikrát méně švestek za dvojnásobnou cenu než...".
Konec úplně nepochopila.
"Pprosím ty šves..," učitel jí nervním hlasem úlohu zopakoval a Jarmile se zdálo, že snad diktuje úplně jiný úkol, úlohu pochopila zase úplně jinak.
"Nebo ti na tom něco není ještě jasné?" Když si učitel všiml, že Jarmila u tabule nepíše, ale jen nerozhodně postává, aniž by cokoliv napsala, obrátil se k ní.
"No tak slečno Fajklová, až budete kupovat ovoce svému manželovi, budete ho muset jako správná hospodyňka koupit co nejlevněji, jinak by jste brzo přišli na mizinu, tak kde a za kolik budete nakupovat?"
Jarmila úlohu nevypočítala, od počátku ji řešila špatně a dostala pětku s ujištěním, že jestli si známky
do čtrnácti dnů nepolepší, propadne.
"Kdybych svýmu manželoj, kterýho stejně mít nebudu, protože budu do smri v sedmé třídě, koupilatolik ovoce, tak přijdem na mizinu za ten toaletní papír co by ho podělal...," říkala si když šla ze školy domů.
Všechno se v ní pomalu uvolňovalo a podléhala zvláštnímu pocitu odhodlání.
"Tak propadnu, když jsem blbá tak jsem blbá, já za to nemůžu a jabka stejně nejim..."
Říkala si a šla pomalu sama domů. Když šla po schodech nahoru do jejich bytu, ani nemyslela na sebe, ale na Žákovskou knížku, kterou měla přinést zítra do školy podepsanou. Jako by to byla nějaká živá, zvláštní věc, se kterou musí opatrně zacházet.
Jarmila některé věci nikdy nepřiznala ani rodičům ani sestře, ale když nebylo vyhnutí, uměla vyložit karty na stůl děj se co děj, jak říkal její otec. Matka byla na zahradě a Jarmila si řekla, že bude rozumnější vyčkat na otce. Jakmile přišel, nechala ho najíst a dát si pivo, at na to má nervy a potom před něho položila Žákovskou na stůl.
"No...tati, vypadá to špatně".
Bylo na něm vydět, že jen nerad zvedá oči od novin, ale když pochopil ten zápis v Žákovské, odstrčil pivo a noviny se slovy: "Jářo, no to je ale v pérdeli!"
Do druhého dne, aniž by novinu pan Fajkl své ženě oznámil, Jarmile několikrát vynadal a pak jí sehnal u učitelky matematiky v důchodu doučování.
"Jestli si to neopravíš, zapomeň na prázdniny, natož na diskotéky!"
Paní Stuchlíková, jež Jarmilu měla doučit matiku, byla spolužačka otce Jarmily a úkolu se ráda ujala.
"Taková chytrá děvenka, to zvládnem neboj!"
Jarmile nastalo každé odpoledne drcení tý...matyky, ale musela uznat, že s paní Stuchlíkovou jde všechno jinak.
Janu fajklovou nejdříve Jářiny zatajované školní výsledky poděsily, ale současně ji překvapila mužova
rozhodnost, jež prokázal v jednání s učitelem matematiky a následném sehnání doučování.
Na jejich vztahu to však nic nezmněnilo, Janu naopak popudilo, že ji zcela vynechal při rozhodování, jak s Jarmilou naložit a to jak ji nadále ignoroval, v ní komplex zbytečnosti jen posilovalo.
Honza si však byl jistý, že Jarmila pod vedením paní Stuchlíkové ročník dokončí a jediné čeho se ve skutečnosti obával, bylo dohadování se svou ženou.
Měl pocit, že mu vysává sílu jen pohled na ni, "Vona se snad hádá, protože jí to dělá dobře."
Když se mu druhý den v práci snažily hodit na krk celou jednu zpackanpu paletu, vyjel na mistra, až ho to samotného překvapilo a svou nevinu obhájil.
Jakýsi vzdor vůči všem ho neopustil ani po ukončení pracovní doby. Překvapilo ho, že jakmile si doma po obědě otevřel noviny, neměl chut na pivo, které ho vždy ukolébalo k odpolednímu pospávání.
Pivo otevřel, aby si Jana nemyslela, že dal na její neustálé výtky.
"Furt jen lemcáš to pivo, ani ..."
Žena kolem něho chodila se svým obvyklým nervním opovržlivým výrazem a nálada v místnosti byla jako před výbuchem.
"A řeks vůbec tomu jejímu učiteli, že má doučování, nebo ses na to jako vždycky..."
Vyjela náhle Jana na svého muže, který ji už poslední týdny zcela ignoroval a ani nyní tomu nebylo jinak.
"No to sem si mohla myslet..." Řekla s despektem Jana směrem k oknu,nečekajíc na odpověd.
"Už mě kurva neser, ty tvý kecy," pronesl Honza jakoby mimochodem polohlasně s pohledem upřeným do novin a Jana udělala tu chybu,že nerozpoznala ve slovech svého muže bezprostřední hrozbu.
Ani nevykřikla druhé slovo nadávky, když Honza vyletěl jako uvolněná pružina, rukou ji chytil za krk, surově ji přimáčkl ke zdi a s rukou zaťatou v pěst, napřaženou k úderu se navzájem dívali do očí.
Jana byla tak zděšená, takovou reakci neočekávala, že nebyla schopna slova.
Honza, který se celý třásl, v obličeji celý rudý, ji náhle pustil, odešel do pokoje se obléci a beze slova odešel.
Jana stála chvíly u zdi, jak jí Honza zanechal, neschopna slova a stále viděla jeho ruku zaťatou v pěst napřaženou k úderu.
"Ten blázen by mě snad opravdu praštil!" A pomalu se vzpamatovávala, sedajíc si pomalu ke stolu na židli.
Jana Fajklová zhluboka dýchala: "Úúúf tyseš frajer!"
Ležela na boku zchvácená po milování a hladila Libora po jeho chlupaté hrudi.
Jeho penis stále ještě ztopořený a od ní mokrý pulsoval dohasínající erekcí.
Uchopila ho pevně do ruky a majetnickým tónem pronesla:
"I kdyby byl konec světa, tvůj ocas to přežije a ty si můžeš bejt jistej, že se odněkad vobjevim a rozdáme si to."
Podobné proslovy měla stále častěji a Libor to nesl se vzrůstající nevolí.
"Nemůže sakra jen podržet, začíná ji harašit, takový blbý kecy!"
K sexu se stavěl s jednoduchostí a podobné "úchylárny" v něm probouzely puritánskou výchovu rodičů, jenž
se na vesnici považovala za samozřejmou, ačkoliv realita byla často jiná.
Janu poměr s Liborem naplňoval uspokojením, které fungovalo jako spolehlivá náplast na její rodinné
problémy, jež se jí nedařilo řešit.
S manželem se dostala do bodu ze kterého, jak se jí zdálo, nebylo společného východiska a ačkoliv si to
nechtěla přiznat, se svými dcerami si nerozumněla.
Čím více problémů se na ní valilo, tím více jí sex s Liborem uspokojoval.
Poslední dobou se spolu milovali i když byla Marie v domě. Libor si vždy záminku pro "rychlovku" našel, ale tento stav ho čím dále více znepokojoval.
Fajklová byla,jak si říkal, "Nadržená jak šestnáctka,"sex vyžadovala kdykoliv sešla do prádelny a byla schopná se zdržet na chodbě, dokud Libor "nešel náhodou kolem", na Marii nehledíc.
Začala si na Libora dělat čím dále větší nároky a jejich vzájemný vztah se začal přiostřovat.
Fajklová nebyla jeho jediná "klisnička za rohem," ale nikdy nechtěl narušit chod rodiny, který pro něho byl zásadní.
Zprávu o výbuchu "starýho Fajfky" přijal s nevolí, neboť si dobře uvědomoval, že čím hůře na tom oni dva
budou, "tím víc se bude sápat na mě".
Přesto nevěděl o způsobu, jak poměr s domácí ukončit. Marie zjevně neměla o jejich poměru ponětí a
představa, že by vše vyšlo najevo, Libora děsila.
Nebyl si vůbec jistý, že by to Marie vzala s pochopením. Sama ze své vůle, mu několikrát začala
vypravovat o jejích poměrech z mládí a chlad s jakým k nim přistupovala, Libora téměř lekal: "No Maruško
mělas to taky časy, holčičko moje..."
Byla aktivní milenkou, ve všem se mu podřizovala bez uvažování a se samozřejmostí, která ho až někdy
překvapovala.
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
98.4 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 1 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.0 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
1.5 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 6 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 5 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
| Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlžeče: IE 6.0, Opera, Firefox. |
|
| © 2005-2012 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
|
Jay
|
|
| (23.5.2012, 16:28) |
|
|
Kostka
|
|
| (22.5.2012, 19:55) |
|
|
mikhal
|
|
| (22.5.2012, 18:14) |
|
|
Dita Mocků
|
|
| (21.5.2012, 13:44) |
|
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
| Kde nejčastěji hledáte zatoulanou inspiraci? |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
