obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Nic nezničí lásku tak jako ženin smysl pro humor."
Oscar Wilde
obr
obr počet přístupů: 2915291 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39395 příspěvků, 5729 autorů a 389834 komentářů :: on-line: 3 ::
obr

:: Rabbitdogs (4. díl) ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Rabbitdogs
 redaktor Šíma publikováno: 10.10.2007, 22:33  
Lidé věří většinou jen tomu, co vidí, nebo čeho se mohou dotknout, ale přestože se může stát, že jsou jejich prosby vyslyšeny, mnozí pak zůstávají vyděšeně stát a zírají na něco, co odpovědělo na jejich celoživotní otázky. Naskýtá se proto také otázka, co je lepší, pravda, nebo sladká nevědomost, ve které lze setrvávat celý život?
 

/POKRAČOVÁNÍ - PRVNÍ ČÁSTI - Kamenný svět/

/XV. - současnost – orbita Černé planety/

"Jsme v hlavním koridoru!" řekl Arthur do vysílačky. Patrik se neozval. Arthur ani nečekal, že se ozve. Stáli několik metrů za přechodovou komorou stanice a rozhlíželi se kolem. Stanice byla opuštěné a bez kyslíku, o tom nebylo pochyb. Chvíli váhali, jako by se báli vykročit. Všude na důležitých místech viděli dva druhy nápisů, lidské a ty cizí, které nedokázali identifikovat.

"Máme málo času, hoši!" řekl Arthur svým třem společníkům. Světla jejich skafandrů kroužila po stěnách chodby, ve které vládlo namodralé šero. Co se tu stalo? ptali se.

"Možná meteorit!" ozval se Greg, nejmladší člen posádky. "Prorazil stěnu lodi a vzduch unikl ven! Stanice byla bez posádky a bez údržby celé roky!"

"Teď už je jedno, co se tu udalo, to není náš problém, Gregory!" zamračil se. "Musíme vyzvednout pár věcí a zmizet odtud!"

Vykročili.

Pomalými pohyby se vydali do výpočetního centra, kde byly ukryty informace pro případnou druhou expedici. Vznášeli se těsně u podlahy. Nikdo z nich nezapojil své magnetické boty, které by jim umožnily alespoň chabou náhradu za velmi nízkou či žádnou gravitaci na palubě. Prostě se jen odráželi od stěn. Pokračovali chodbou kolem vnější stěny stanice, dokud nenarazili na spojovací uzel. Vydali se kolmou šachtou dolů do vnitřku orbitální lodi, přestože nevěděli, co je čeká, opatrně se spouštěli podél příčlí žebříku. Ztráceli se jeden druhému ve tmě a volali na sebe. Zdálo se jim, že jsou po stranách šachty jakési zářezy, kterými mohly jezdit nahoru a dolů jim neznámé zdviže, které však neviděli, snad díky tomu, že byla stanice takřka bez energie.

"Teď doleva a tou chodbou až na konec, měli bychom být na místě?" posvítil si Arthur na plány stanice a z hrůzou si uvědomil, co by se stalo, kdyby tu zabloudili. Když se díval na její obrysy při cestě sem, vůbec netušil, jak velká se může ve skutečnosti zdát, kolik chodeb, místností a průlezů může mít tento stroj, řítící se vstříc své vlastní záhubě. A pokud si nepospíší, zahubí i je samotné.

"Je to tady!" ozval se málomluvný Lee, věhlasný odborník na vše, v čem jsou integrované obvody. "Tyhle dveře musíme otevřít!"

Shromáždili se před kovovým plátem, uzavírajícím vstup do místnosti. Podle všeho byl uzamčený a zajištěný před náhodnými návštěvníky. Co tam může být tak cenného, že si dali takovou práci? Arthur se podíval na hodinky. Spočítal čas, který potřebovali k cestě až k těmto dveřím, jež nenesly takřka žádné označení. Co když se spletli? Co když se ocitli před špatnými dveřmi a oni budou muset pokračovat znovu v hledání?

"Otevřete to, Lee?" zeptal se Arthur malého muže, který rozebíral skříňku, s tlačítky kódovacího zařízení, umístěnou nedaleko dveří.

"Myslím, že ano!" přikývl mužík a dal se do práce. "Máme štěstí, že sem dali lidé také své znaky, jinak bych ten kód snad nikdy nemohl rozluštit? Co jsou zač, ty klikiháky?"

/XVI. - vzpomínky – čas před druhou expedicí - povrch Země/

"Myslela jsem, že už nepřijdeš..." přistoupila k němu černovlasá dívka a objala ho. "Vážně, Johne..."

"Máme pro sebe víc jak dva dny," řekl jí. Stáli na verandě chaty, nedaleko jezera, obklopení hlubokými lesy. Od vody k nim spolu s chladným větrem doléhalo kvákání žab na mělčině a cvrlikání cvrčků ve vysoké trávě. Hleděli si do očí s narůstající nedočkavostí. Nad jezerem se vynořilo velké kolo Měsíce.

"Proč jen dva dny, Johne?" zeptala se ho, když spolu seděli na vydělané medvědí kůži před krbem a dívali se do plápolajících plamenů ohně.

"Asi se budeš zlobit, Ann, ale já..."

"Tys to vzal, Johne, po tom všem?" zeptala se ho. "Jak myslíš, že to všechno skončí? Zůstaneš sám, protože všichni, kteří tě milují, zůstanou kdesi hodně daleko, nebo odejdou z tohoto světa! A já... Mě se už nechce na tebe čekat několik desítek let a prospat tak půlku života v hibernátoru, abych po tvém návratu nebyla starou bábou?"

"Nekaž nám krásný večer, Ann!" pohladil ji po vlasech.

"Proč? Jak dlouho budu na tebe ještě čekat? Copak kromě tvé práce už na světě nic není? Vždyť ty jim děláš blázna, nebo snad poskoka... Už jsi zapomněl, jak tě vláčeli po soudech a obviňovali ze ztráty lodi, posádky a toho podivného organického materiálu? A to jen proto, že ses vydal na nějakou podělanou stanici s radiomajákem? Zázrakem jsi zachránil svůj život a životy několika členů posádky! A ty ses rozhodl, že do toho půjdeš znovu?"

"Můžeš jít se mnou..." nabídl jí. Mlčela. Zaposlouchali se do veselého praskání ohně. Kdesi venku zahoukala sova.

"Dobře víš, že bych s tebou nešla, Johne!" odpověděla. "Copak ti nestačily ty probdělé noci, kdy ses budil ze sna, protože tě trápily ty hrůzostrašné noční můry. Tělem jsi byl tady na Zemi, ale duší někde na té prokleté planetě! Já nebudu žít věčně! Nebo mi chceš říct, najdi si jiného muže, když už bez žádného nemůžeš být?"

"Přestaň..." přitáhl si ji k sobě. Nechala se. Ležela u něj jako bez života. Po tváři jí stékaly veliké slzy.

"Copak jsi to nepochopil? Copak můžu bez tebe žít?"

"Nemůžu to odříct, Ann..." políbil ji, ale ona však stále mlčela. "Nemůžu tě ani přesvědčit..."

"Dobře, nebudeme o tom už mluvit!" přikývla. "Necháme si ty poslední dny jenom pro sebe! Zapomeneš na mne, Johne. Bude to, jako bys tam umřel i ty!"

/XVII. - současnost – povrch Černé planety/

Vyjeli.

Transportér s žuchnutím přejel rampu raketoplánu a jeho kola zaskřípala na kamení a písku. Na okamžik se zastavili. Dívali se, jak se rampa zvedá ke stropu letounu a za ní se zavírají dvoukřídlé dveře. Vydali se na dalekou cestu. Již nemohli couvnout, zbývala jen cesta vpřed!

"Sledujte propočítaný kurs, Royi!" řekl Tom, když se usadil do sedadla spolujezdce. Před očima měli tři úrovně vizuálního pohledu: periskop, kameru a radiolokátor. Řítili se do narudlého šera a nadskakovali na drobném štěrku a kamení. Písek divoce odletoval od kol vozidla, které poslušně uhánělo vpřed pod vedením svého pána. Raketoplán se ztrácel v šeru a brzo jim zmizel z očí úplně. Zůstali sami. Sami uprostřed nepřátelského světa živlů, zrádného větru, kamennou polopouští s jezery pohyblivého písku a temnými nevyzpytatelnými mračny nad hlavou.

"Dávejte pozor na cestu, ať do něčeho nevletíme!" řekl mu Tom otcovsky. Snad měl říci: nevjedeme... Ale dobře věděl, že při jejich rychlosti se jakákoliv divoká jízda snadno změní v pomyslný let na hranici mezi životem a smrtí.

"Vy už jste tu jednou byl, viďte?" pohlédl pilot na okamžik na Toma, ale v jeho tváři nedovedl nic vyčíst. "Co když jsme to vypočítali špatně a mineme cíl? Klidně můžeme být výsledným vektorem stovky kilometrů od něj!"

"Na tom nezáleží..." řekl a zahleděl se periskopem ven do pustého kraje. "Pokud budeme v určenou dobu na nesprávném místě, začneme tuto situaci neprodleně řešit! Teď bude záležet úplně na jiných věcech. Tak dávejte dobrý pozor, abyste nás nezabil. Touhle rychlostí můžete jet ještě dobrech šest hodin. Až budete unavený, řekněte, vystřídám vás. Jdu si na chvíli lehnout."

"Ano, pane..."

"Royi?" zavolal na něj Tom, když byl v průvlaku. "Nepodceňujte tenhle svět, není zas tak jednoduchý, jak se zdá!"

"Znáte ho?"

"Tak trochu, ale není to nic příjemného, to mi můžete věřit!"

/XVIII. - současnost – orbita Černé planety/

"Jak dokonalá je technika tam dole?" zeptal se navigátor znenadání a pohlédl na Johna. Ještě pořád seděli na vyhlídkové palubě lodi. Uplynuly dvě hodiny, co opustily raketoplány Gama a Délta palubu lodi. Křižník se majestátně vznášel nad otáčející se černou koulí. Zářila jako černá perla nedozírné hodnoty.

"Je to jako sen, Petře. Když se rozhlédneš kolem sebe a spatříš tento svět, který již možné nebude po našem odjezdu existovat, zdá se ti, že snad všichni žijeme v jakési malé noční můře!"

"Johne, já jsem se tě ptal..."

"Slyšel jsem!" odsekl velitel křižníku. "Já jsem tě sakra slyšel, Petře! Ty radiomajáky jsou naprogramovány tak, aby se zapojily až po přijetí specifického signálu z letounu. Všechny ostatní elektromagnetické jevy mají ignorovat. Takže pokud je něco nezasype, měly by fungovat několik desítek, možná že i stovek let! Myslím, že jsme tehdy udělali, co bylo v našich silách, abychom vše připravili pro případnou další expedici!"

"A ta stanice?"

"Musela se srazit s meteoritem. Vyřadil ji z provozu a navedl na nynější oběhovou dráhu, která skončí pro ni samotnou katastrofou. S některými věcmi se musí počítat, i když se dají těžko předvídat!"

"Tak proč došlo ke srážce? Jak to, že se stanice nevyhnula letícímu kameni?" zeptal se navigátor zamyšleného Johna.

"Ten krám byl bez obsluhy dobrých padesát let! Rozumíš Petře? Řídil ji pouze jeden superpočítač, ale i ten se může poškodit, porouchat! Třeba došlo k poruše, kterou nedovedl opravit, možné, že vypadl proud, kdoví, co se všechno tehdy stalo! Nakonec jak už jsem ti několikrát řekl, není ten krám náš! My jsme ho nepostavili..."

"Co když selžou ty majáky na povrchu planety, Johne, co se stane pak? Pokud přijdou o raketoplán, nebudou mít šanci dostat se zpět!"

"Zabloudí, Petře. Ztratí se a do jednoho zahynou. I když máme tuhle planetu podrobně zmapovanou, může se stát, že je při záchranné výpravě nenajdeme. Můžeme se minout... Nechci na to ani pomyslet!"

"Co když příliš spoléháme na techniku?"

"Sakra, a na co máme podle tebe spoléhat? Vidíš tu něco jiného?"

"A co lidské srdce, Johne. Co když je náš rozum přece jen v určitém směru omezený?"

"Jak to myslíš, Kriste pane?"

"A co ta zvířata?" podíval se navigátor na udiveného velitele. "Na ně jsi nemyslel?"

"Řekni mi to ještě jednou, prosím tě..."

"Proč je chceš dostat na loď? Co když je jich víc, než můžeme doufat? Jakou máme kapacitu, s kolika kusy jsi počítal, Johne? A co ostatní, necháš je tam?"

"Dokonči tu předchozí myšlenku, Petře!" zavrčel John a pohlédl ven na Černou planetu. Co bylo nejzvláštnější, neměla žádný měsíc! Tak veliká planeta a kolem ní se nenacházela žádná jiná tělesa, vždyť i Země má svou oběžnici...

"Co když i ony mají srdce? Co když myslí dopředu, plánují a cítí jako my? Co když nejsou lhostejné ke své budoucnosti?"

"Ale přece to jsou jen..." řekl John pomalu a váhavě, jako by se bál tuto větu vyslovit. Petr jej však přerušil: "Říkal jsi, že jsou stokrát inteligentnější než my, počítal jsi s tím, Johne? Možná jsme v jejich měřítku pouhým hmyzem..."

"Copak je samotná inteligence jediným projevem samostatného života?" vybuchl John. "Proč skončili právě tak, jak je vidíme dnes, když jsou tak chytří..."

"Mluvíš jako dítě!" řekl mu s ledovým klidem navigátor.

"Nevím, jak ti odpovědět, Petře!" zamračil se John.

"Nemusíš mi odpovídat, už jsme ji dostali. Sami jsme si odpověděli... Ještě mě nechápeš?" zeptal se jej navigátor. "Pro Krista, Johne! Ty si snad sedíš na vedení!"

/XIX. - současnost – orbita Černé planety/

"Mužem to zabalit!" pronesl Arthur do ticha. Stáli zahanbeně kolem konzoly počítače. Všude kolem byly patrně datové bloky, řadiče disků a obrazovky terminálů. Samotný stroj se jim zapojit nepodařilo. Lee se ještě hrabal ve spleti kabelů a hledal místo, kde byla ukrytá chyba, avšak bezvýsledně.

"Je nejvyšší čas!" pokračoval a pohlédl na změť drátů v Leeho rukou. "Říkal jsem, že jdeme... Nechte to ležet! Vy taky Lee! Musíme už jít!"

"Mít víc času..." postěžoval si Lee. Pokrčil rameny a vypojil výkonnou baterii. Dal si ji do vaku u pasu. Byla veliká a bytelná, ale v beztížném prostoru nevážila nic, stejně jako on samotný. Otočili se k odchodu. Lee se ještě na malý okamžik zastavil a něco hledal.

"Lee, pojďte už! Nebudu to říkat dvakrát!" zavrčel Arthurův hlas v jeho reproduktorech.

"Něco mě napadlo!" řekl Lee vzrušeně a jediným pohybem vypáčil jakousi součást ze skříně počítače a rychlými tempy rázoval za ostatními.

"Co to je?" zeptal se ho Arthur, když se setkali v šachtě vedoucí ke hlavnímu koridoru stanice.

"Černá skříňka, pane!" usmál se spokojeně Lee a jako první začal šplhat nahoru podél žebříku. "Poví nám, co se tu vlastně stalo! Přišli jsme pro ni! Je naším cílem číslo dvě!"

"Počkejte na nás u komory!" zahulákal na něj přes vysílač Arthur. "Takže žádná data nemáme! Copak neexistuje jiný způsob, jak je dostat z téhle stanice?"

"Bohužel, ne!" nesl se nespokojený Leeho hlas. "Počkám na vás! Mít více času, prolezu tyhle necky křížem krážem! Copak to nevidíte? Je to celé postaveno na cizí technologii! Někdo si tu s námi ošklivě zahrává!"

/POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ/


 celkové hodnocení autora: 96.6 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 6 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.5 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 16 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 22 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Dandy518 01.08.2014, 1:23:31 Odpovědět 
   01. 07. 2014

Škoda, že nepíšeš fantasy, s kvalitou, jakou je Rabbitdogs napsán, by mohlo být fantasy z tvé ruky k přečtení.
 ze dne 01.08.2014, 17:39:32  
   Šíma: Ne, ne, fantasy nepíšu! ;-)
 chris ONNE 25.08.2010, 21:49:09 Odpovědět 
   Zdravím šímo!

Mám jen jednu výtku: dialogy! Tady tak trochu pokulhávají a jejich rozsah tlumí dějový spád. Ale jak píšeš, šíma je tvor ukecaný a asi to k tobě (k tvé tvorbě) již neodmyslitelně patří (stejně jako vykřičníky! ;-)).
Jinak atmosféra stále přetrvává, což je nanejvýš dobře. Rozhodně je to nápad zajímavý, víceméně dobře napsaný. Uvidíme, jak to bude pokračovat dál…
Dávám slušnou dvojku

Chris
 ze dne 25.08.2010, 22:07:10  
   Šíma: Děkuji! ;-)
 Charlotte Cole 16.05.2008, 14:23:58 Odpovědět 
   Hezky se to čte, děj krásně plyne... už se moc těším na ty prazvláštní tvory, které obývají onu planetu... 1. =)
 ze dne 19.05.2008, 19:49:57  
   Šíma: Díky za zastavení a komentík! ;-)

Jsem rád, že se Ti to líbí a že jsi zvědavá, co že je to za (po)tvory! Hezký večer přeji! :-D
 sirraell 26.10.2007, 19:39:12 Odpovědět 
   Nevim, co rict, mam z toho protichudne pocity. Ctu dal protoze chci vedet jak to skonci, dej je vazne velmi zajimavy. Dialogy mi vsak pipadaji neprirozene a je jich prilis mnoho. Dialogy jsou skvele na oziveni textu, ale postavit tak dlouhe dilo na dialozich, to jsem jeste nevidela. I u scenare ma clovek tu druhou pulku popisujici jednotlive sceny... zase za 2
 ze dne 26.10.2007, 19:46:34  
   Šíma: Jsem prostě "ukecaný" a používám jen nejnutnější popisy děje a postav, možná je to vážně škoda, ale už jsem takový! ;-) Díky za kritiku a také za zastavení a komentář! Snad to přežiju! ;-) Myslím, hlavně moje druhé /namyšlené/ Já!

P.S. Nestačím odpovídat! ;-)
 Kondrakar 16.10.2007, 13:38:50 Odpovědět 
   Pěkné. v ději se zatím orientuju. jsem zvědav na zjev (vzhled) těch podivných bytostí pro které pozemťani přijeli. a taky proč pro ně přijeli. pochybuju že jediným důvodem je zachránit ty rabbitdogs z planety, která má zhynout nenasytnosti vesmíru
 ze dne 16.10.2007, 15:43:07  
   Šíma: Nebudu nic prozrazovat! :-D Díky za návštěvu a komentář! ;-)
 Tomáš P. 11.10.2007, 19:14:22 Odpovědět 
   No jo. Začíná se z toho vyvíjet úplné psychlogické drama! Napětí roste, jeden neúspěch střídá druhý, ponorková nemoc cloumá všemi zůčastněnými a co víc! Přestávají si navzájem věřit! To by mohlo být fatální. Tak trochu melancholické záblesky z minulosti tomu dodávají výraznou hloubku a nepřehlednost ještě stupňuje napětí. A napětí teda je! Jsem jak struna, ještě že na mě nikdo nebrnká ; )
 ze dne 11.10.2007, 19:33:35  
   Šíma: To bys nevěřil, Tomáši, že jsem ještě napnutější, jak se bude dílko líbit! Díky za zastavení a komentář! ;-) A bude hůře...
 čuk 11.10.2007, 15:48:43 Odpovědět 
   Už jsem se v ději ztratil, jsem tyto dny příliš unaven a delší věci už bohužel neberu. Pořád čekám, kdy se tam objeví nějací mimozemšťane nebo zvířata. Ale dobře napsáno.no co, stydím se, že se nevyjadřuju na úrovni.
 ze dne 11.10.2007, 15:57:20  
   Šíma: Díky, čuku, za zastavení a komentář! Nevadí, že nejsi na delší "věci"! ;-) Postupně celý příběh trochu "předělávám" a mnohdy mám také pocit, že se v něm někdy ztrácím...

P.S. Neboj, mimozemšťané se v příběhu objeví! Ale kdy a jak a jací budou? Něco už bylo naznačeno... Pšt, abych se neukec! ;-)
 Pavel D. F. 10.10.2007, 22:33:18 Odpovědět 
   Zatím se pozemšťanům moc nedaří. Jeden raketoplán ztracený, ze druhého vyrazila výprava do bouře, na stanici taky neúspěch. A k tomu ty pochybnosti… Ano, někdy může být srdce důležitější než rozum a inteligence. K tomu může být cizí inteligence dost odlišná, kontakt může přinést všelijaké závěry. Tady už jde o druhý kontakt, ten první naprosto ztroskotal. Opravdu zajímavý příběh plný tajemství a fantazie.
 ze dne 10.10.2007, 22:39:20  
   Šíma: Díky za publikaci a komentář, snad udržím napětí a tajemno až do konce (v dějové lince)... ;-)
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
tester2
(18.9.2019, 20:40)
tester
(18.9.2019, 20:37)
Luboš Kemrň
(8.9.2019, 16:38)
Asinějakávadná
(5.9.2019, 22:42)
obr
obr obr obr
obr
BUNKR 74
Danny Jé
Francouzská rev...
markus
Život po životě...
guru
obr
obr obr obr
obr

Pátek třináctého...
Šíma
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr