obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Přítel všech - přítel nikoho."
Aristoteles
obr
obr počet přístupů: 2915291 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39393 příspěvků, 5729 autorů a 389829 komentářů :: on-line: 2 ::
obr

:: Rabbitdogs (6. díl) ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Rabbitdogs
 redaktor Šíma publikováno: 16.10.2007, 22:59  
Když se nám přihodí něco strašného, co naše srdce ani mysl nemůže unést, často se ptáme, proč se to stalo právě nám? Proč ne někomu jinému? Co jsme udělali tak špatného, že nás někdo, nebo něco trestá! Možná však nejde o žádný osud, či trest v pravém slova smyslu, prostě může jít o souhru nešťastných náhod a nic jiného! Život je nevyzpytatelný a často nás překvapí svým vlastním ironickým přístupem, otázkou je, jak tento fakt dokážeme přijmout a ztotožnit se s ním...
 

/POKRAČOVÁNÍ - PRVNÍ ČÁSTI - Kamenný svět/

/XXV. - současnost – orbita Černé planety/

"Jsme na druhé straně!" řekl udýchaný Arthur do vysílačky. Odplachtil kus stranou a sledoval své muže vylézající z ústí šachty. Jeden po druhém vyplouvali z černě zející díry, která pro ně znamenala, v běhu času, život nebo smrt.

"Patriku, slyšíš mě?" zakřičel Arthur do přístroje. Co se děje? Rozhlédl se kolem sebe. Hleděli si do sinalých tváří. Jsme snad už mrtví?

"Ozvi se, ty kreténe!"

Znovu žádná reakce. Něco se dělo. Něco strašného a úděsného. Něco, co navždy změní jejich život. Arthur se pohnul, ale již se nevznášel tak hladce jak před několika minutami. Představil si černé peklo s rudými jazyky, otevírající se chřtán a pak temnotu...

"Musíme ven!" řekl jim. Stáli stále na místě. Nikdo z nich se nepohnul. "Musíme pryč, copak to nechápete? Za chvíli to tady všechno spadne do atmosféry planety a shoří na prach!"

"Kde jste?" ozval se Patrikův třaslavý hlas.

"Nedaleko přechodového uzlu! Co, se děje?" zeptal se jej Arthur.

"Ještě chvíli a setkáme se s vládcem vesmíru, protože už nebudeme dál existovat..." zajíkal se.

"Nerozumím..." odpověděl mu Arthur. "Opakuj poslední větu!"

"My... My padáme!" slyšeli Patrikův hlas. "Zatraceně, Arthure! My se řítíme tam dolů... Slyšíš mě? Vy to možná ještě necítíte, ale stanice se otáčí jako velký brouk, který spadl na záda. Ramena, na kterých byly kdysi antény, píší rudé čáry! Jsme ve vrchní části atmosféry!"

"Kolik máme času?" vydechl Arthur. "Kolik máme času?"

"Nevím! Snad pár minut..." slyšeli jeho změněný hlas. "Je mi líto, Arthure, odpojuji se od stanice... Nemůžu tu zůstat!"

"Sakra, Patriku!" zařval Arthur bezmocně. "Zůstaň tady! Jsme už u východu!"

"Ne!" řekl úsečně. "Odpoutávám se od komplexu..."

"K přechodové komoře a šupem!" zařval Arthur na své lidi. Dali se do pohybu, ale čím byli blíž ke svému cíli, tím víc se jim, zdálo, že se pohybují stále pomaleji.

"Patriku! Kde jsi? Slyšíš mě?" řval Arthur do přístroje. Točili se jako zběsilí. "Přece nás tady nenecháš!"

"Jé mi lito," říkal si Patrik nahlas. "Je mi líto, Arthure, nemohu tu zůstat! Jsem posera! Nechci tu umřít!"

Třesoucími se prsty mačkal správná tlačítka. Raketoplán se oddělil od stanice. Pomalu se vzdaloval od rotující orbitální lodi. Do ruda rozžhavené konce rámem opisovaly v černé atmosféře načervenalé kruhy. Kroutil hlavou a snažil se nahodit motory letounu.

"Tak sebou hni!" slintal rozčílením. Po těle mu stékaly veliké kapky potu. "Dělej, zvedej se, děvko jedna!"

"Patriku, slyšíš mě?" ozval se Arthurův hlas. Neodpovídal. Stále se jako očarován díval na mizející stroj. Jen stopy ohně ukazovaly trajektorii dráhy padající orbitální stanice.

"Patriku! Zemřeme tady! Slyšíš nás?!" ozývalo se v přijímači spolu s vyděšeními hlasy ostatních mužů.

"Patriku!"

To je Lee! Říkal si v duchu. Je mi líto! Nezlobte se, já... Zapojil v činnost palubní zbraně a zachytil v zaměřovači narudlý chuchvalec v černých mračnech. Kde to jsem? Rozhlížel se přes ochranné sklo kolem stroje.

"Zatraceně!" vypnul přijímač a stiskl spoušť.

'Zabil jsi je, parchante jeden!' říkal mu v duchu čísi hlas.

Musel jsem to udělat! Neměl jsem jinou možnosti.

'Jsi vrah!'

Zvedl stroj a mířil z dosahu atmosféry planety. Po nekonečných vteřinách spatřil znovu hvězdy a rudě žhnoucí hvězdu soustavy. Jsem z toho venku! Smál se na celé kolo a zalykal se. Mířil zpět k lodi.

'Co jim řekneš?' ozvalo se znovu jeho svědomí. 'Zabil jsi je, jsi vrah! Co jim řekneš?'

Jako smyslu zbavený pohyboval řídící pákou. Oči mu slzely. V hlavě mu bušilo kladivo stále rychleji a rychleji. Zatmělo se mu před očima. Zhluboka se nadechl a promnul si oči.

'Jsi vrah!'

Nejsem...

Řítil k lodi, dokud se nepropadl do temnoty nevědomí...

/XXVI. - současnost – orbita Černé planety/

"Je tu někde John?" vpadl do řídícího sálu udýchaný radarový technik. Rozhlížel se po místnosti, ale kromě služby v ní nikdo nebyl.

"Kde je?" zabodl do mladíkova ramene na strážním stanovišti prst tak hluboko, až sykl bolesti.

"Na můstku nebyl už pět hodin, pane!" odsekl tázaný muž.

"Sakra, tak kde ho mám hledat?" zavyl zoufale.

"Není u sebe?" zeptal se mladík nesměle.

"Ne, tam jsem už byl!" zavrtěl hlavou. "Copak je tohle loď bláznů? Copak nevidíte, co se stalo? Stanice spadla! Raketoplán míří k lodi a nikdo jej neřídí!"

/XXVII. - současnost – povrch Černé planety/

Bouře!

Tom seděl v přední části transportéru a vzpomínal na ty chvíle, kdy se svými muži v první expedici poprvé přistál na této planetě. Tehdy se mu zdála plná nevyluštěných tajemství. Svět rozložený pod temnými převalujícími se mraky plný písku a kameni ozářený narudlým světlem zdejšího Slunce.

Nemohl se dočkat, až vstoupí na písčitou půdu a rozhlédne se po nedozírných dálavách a zaposlouchá se do zádumčivého kvílení osamoceného větru, který se hnal bezcílně poušti odnikud nikam. Nemohl zapomenout na překrásné východy a západy rudého slunce, jehož existenci potvrzoval jen nejasný náznak ohnivé rozpínající se koule za hradbami mračen. Děsilo jej to a zároveň přitahovalo! Věděl, že tento svět, podivný svět až neskutečných tvaru a barev, přestane za nějaký čas existovat.

Teď, když čekal na první, závan bouře, nemohl se ubránil zvláštnímu pocitu zklamání, ten euforický a povznášející pocit zmizel ve chvíli, kdy opustili ve spěchu tento svět, aby se do něj znovu vrátili po několika letech! Věděl, co od něj může očekávat, věděl, že budou muset znovu tvrdě bojovat, aby vyvázli se zdravou kůží a navrátili se domů na Zemi, pokud vůbec.

Bouře zvolna přicházela. Bál se, měl strach a netrpělivě čekal, až udeří. Svět okolo vozu pohasl! Narudlé šero vystřídala černočerné tma. Vítr hučel se stéle rostoucí silou. První kameny začaly bubnovat o pancíř stroje.

Tuhle bouři přežijeme! řekl si Tom.

Zaposlouchal se se zájmem do zpěvu vichru. Zdálo se mu, jakoby za kulisou rozvířeného vzduchu slyšel čísi vzdálené hlasy. Nesly se k němu spolu s bouří. A on si byl plně vědom, že tu nejsou sami, věděl to už tehdy, co jeho nohy poprvé spočinuly na písečné pláni. Bylo to varování, nebo smrtelná úzkost?

"Jsme připraveni?" zeptal se Roye.

"Ano, pane. Nelíbí se mi to..." řekl muž, když se pohodlně usadil na vedlejší sedačce.

"Jsou hroznější, věci! Beznaděj, nikdy nekončící strach a šílené utrpení vlastního osamocení!" řekl mu Tom. "Představte si, že sedíte v trojrozměrném kině a díváte se na napínavý film..."

"Můžu se vás na něco zeptat?"

"Ano."

"Proč jsme nepřistáli u nejbližšího radiomajáku, pane?"

/XXVIII. - hlasy – současnost – povrch Černé planety/

Nestihnu to! řekl si tvor v duchu. Pelášil co mu síly stačily, neohlížel se, dobře věděl, co je za jeho zády. Jeho rudě žhnoucí očka se pátravě rozhlížela po okolí. Hledal si ukrýt? Úkryt před něčím, co vytrhává ze země několikatunové balvany a strhává je s sebou do dlouhého a nikdy nekončícího víru.

Kde to jsem? říkal si. Cítil se unavený a starý, i když byl v rozkvětu svých sil. Někdy si přál zemřít, protože ve svém životě neviděl nic, za co by stálo bojovat s nelítostnou přírodou planety. Ale na druhé straně nebojoval o život kdykoli se cítil ohrožen. Připadalo mu to tragické i komické zároveň.

Ještě kousek!

Běžel. S každým krokem mu ubývalo sil. Bál se, že upadne a zůstane ležet, vydán napospas živlům. Proklínal sebe i tento svět, ale nevzdával se. Jakoby jej něco táhlo za životem. Něco, o čem neměl ještě ani potuchy, ale čekalo to na něj.

Běž! hučel vichr. Běž! ještě nepřišel tvůj čas!

/XXIX. - současnost – orbita Černé planety/

"Co je s tím strojem?" zavrčel John. Jeho oči nepřestávaly sledovat velkou obrazovku.

"Vypadá to, jako by byl bez posádky!" pokrčil rameny navigátor výpravy.

"Nesmysl, Petře!" okřikl ho John. "Nemohl se bez lidské pomoci dostat až sem! Co automatické navádění?"

"Nefunguje!" odpověděl muž u přístrojů.

"Zatraceně, dělejte něco, nebo narazí do bariéry a usmaží se na uhel..." zvolal hlasitě John.

"Můžeme jenom vypojit štít lodi, pane!" ozval se znovu technik u přístrojů. "Uhnout také nemůžeme, motory sice nahodíme kdykoliv, ale se zpožděním dvou minut!"

"A co směrové trysky pro opravu parkovací dráhy?" vmísil se do rozhovoru navigátor lodi.

"Chcete natočit průchod Bariery s přechodovou komorou k nosu letounu?" zahrčel technik. "No, možná nebudou mít dostatečný výkon, pane!"

"Tak fajn!" souhlasil muž u pultu. "Usmaží se tak jako tak!"

"Ten stroj stál miliony! A lidské životy..." otočil se John k muži a na okamžik na něm spočinul svým ohnivým pohledem. "Je to rozkaz!"

"Dobře pane, ale dejte mi k tomu alespoň jednoho důstojníka!"

"Kolik máme ještě času?" zeptal se druhý pilot lodi, když vkročil do řídícího sálu. "Co se děje? Na lodi je rušno, jako bychom měli náhle opustit tuhle soustavu!"

"Kde jste k čertu byl, Robinsone?" zařval na něj John.

"Byl jsem na druhém konci lodi, pane!" ohradil se Robinson. "Nebyla vyhlášena pohotovost! Pokud je loď na stabilní oběžné dráze, není povinností důstojníků mimo hlídku setrvávat na svém stanovišti..."

"Sedněte si ke svému panelu a natočte loď tak, aby mohl letoun bezpečně přistát!"

"Jsou v něm lidé?" zeptal se Johna. "Nestihneme to! Směrové trysky nemají dost energie pro havarijní otočení lodi! Ten raketoplán je v háji! Spojili jste se už s raketoplánem, pane?" vyzvídal pilot, když zapínal přístroje na svém panelu.

"Neserte mě, Robinsone!" zavrčel John. "Pokračujte..."

Uplynulo dvacet minut od chvíle, kdy byl s Gamou navázán radarový kontakt. Posádka raketoplánu se nehlásila a neodpovídala na žádnou výzvu z mateřské lodi. Stroj samotný se pohyboval po jakési opilé dráze, které se vymykala jakýmkoli fyzikálním zákonům. Blížil se k lodi rychlostí sto metrů za sekundu! Sledovali jeho let s očima upřenými na velké obrazovce.

"Nestihneme to!" bouchl Robinson pěsti do pultu. "Jsme pomalí, pane!"

John mlčky sledoval poslední let Gamy. Věděl, že je vše prohrané, jen proč jim to trvalo tak dlouho, když letoun identifikovali takřka před půl hodinou? Zablesklo se!

"Letoun zmizel, pane!" ozval se technik. "Bariera zůstala v činnosti, počítač hlásí chybu v systému přes zpětnou kontrolu. Zpoždění plus dvě setiny vteřiny! Máme tu zprávu z Delty, potvrzuje zničení Gamy, pane!"

"Jsem na to už moc starý!" řekl John. "Vraťte loď na parkovací dráhu! A ta stanice?"

"Zřítila se do atmosféry!" řekl mu technik.

"Zřítila se..." zamračil se John a dal se k odchodu. "Pokračujte..."

/POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ/


 celkové hodnocení autora: 96.6 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 7 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.1 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 18 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 19 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Dandy518 01.08.2014, 1:24:19 Odpovědět 
   01. 07. 2014

Zatím se všechno všem sype pod rukama a nikomu se nic nedaří. Štěstí na ně zanevřelo.
 ze dne 01.08.2014, 17:40:23  
   Šíma: Musí se sypat, jinak by to nebylo zajímavé...
 chris ONNE 26.08.2010, 19:48:47 Odpovědět 
   A znovu se hlásí má maličkost!

Většinou při četbě nějakého dílka si součastně v duchu říkám, na co se zaměřím v komentáři. Co se mi líbí, co ne… Ale tady jsem na to prostě neměl vůbec čas! Od třetího odstavce až do poslední věty jsem téměř nedýchal. Uznávám, je to krajně nepohodlné (a někdy i nebezpečné), ale jinak to nešlo!
Šímo, byl to sešup! Zatím asi nejpovedenější dílko, co se týče “akce“. Hluboce smekám!

Pokorně se přiznávám, že mě lišák šíma doběhl! Myslel jsem si totiž, že když se povedlo Leeovi získat alespoň onu černou skříňku (nebo co to bylo), tak to bude mít pro příběh hodně zásadní význam – něco se dozví o té záhadné stanici. A ejhle! Já si byl tak jistý, ale pak tu stanici ten pilot odstřelil. V komentářích se na něho snesla docela tvrdá kritika, ale musíme si uvědomit, jestli by to ti nešťastníci vůbec stihli doběhnout. Přece jen (teď to vyzní asi morbidně, leč je to čistá logika) je lepší zachráněný alespoň jeden život, než žádný. A to že po nich střelil (a nejspíš je i zničil – není to totiž výslovně napsáno, takže nějaká naděje, byť je hodně nepravděpodobná, tu je), tak je nejspíš ušetřil upálení (které by podle mého názoru také nějak moc dlouho netrvalo… nevím).
A ještě jedna věc! To s tou bariérou, jaksi jsem to totiž nepochápal. K čemu tam byla (chránila mateřskou loď před slunečním zářením?). Tuhle pasáž bych asi lépe popsal – sci-fi čtu totiž jen okrajově (ehm, vlastně téměř výhradně od tebe! ;-))!

To jsem se zas nějak rozkecal, co? Už to zkrátím, neboj. Dávám jedničku a možná stihnu ještě dnes stihnu jeden díl… uvidíme.

Chris
 ze dne 26.08.2010, 20:55:35  
   Šíma: Zdravím, ta bariera byla proti malým tělesům (meteoritům a velmi malým asteroidům a také proti silnému vesmírnému záření... (asi) Prostě takový přídavek k plášti lodi (mimo něj) a nebudu nic prozrazovat, ale ten letoun do ní narazil, protože se v ní buďto neotevřelo okno, nebo byl pilot neschopný manévrování (díky psychickému a fyzickému stavu), prostě jako by narazil do zdi... Asi tak nějak!

Dík za zastavení a komentík. ;-)
 Charlotte Cole 18.05.2008, 23:20:38 Odpovědět 
   Konečně trocha akce! Líbil se mi popis boje posádky hledající cestu ven z oné stanice (či co to bylo...) o jejich holý život, také mi přišlo povedené popsání pilota, který je tam všechny nechal napospas smrti. Řekla bych, že se dá tento člověk přirovnat k lidem v tomhle světě. Ne každý je schopen ale hlavně ochoten někomu jinému pomoci za předpokladu, že by tím mohl ohrozit svůj život, tuplem, když je to pro něj někdo cizí... 1.
 ze dne 19.05.2008, 10:35:55  
   Šíma: Konečně trocha akce? :-DDD Jsi "akční" typ? ;-)

Díky za zastavení a komentík! Jsem rád, že se Ti mé dílko líbí!
 sirraell 26.10.2007, 19:46:16 Odpovědět 
   Tentokrat se mi to zdalo lepsi. dej je stale napinavyu. Jsem zvedava co bude priste. Za 1
 ze dne 26.10.2007, 20:00:05  
   Šíma: Kruciš, a nebo jde o slabou chvilku v mém příběhu! ;-) No, uvidíme! A nebudu říkat hop, dokud nepřeskočím! Možná by bylo dobré vyškrtat co jde a udělat z tohodle dílka obyčejnou povídku...

Kritice zdar! Jsem rád za každého čtenáře i jeho kritiku, tu kladnou a konstruktivní samozřejmě vždy vítám! ;-)
 Kondrakar 19.10.2007, 10:27:24 Odpovědět 
   Mazec. Je to srabárna co proved ten pilot. Nechat kluky v průseru. Možná to lze klasifikovat jako selhání lidského potenciálu (nebo jak se to říká), ale dostalo se mu odplaty. Byla to náhoda, že se ,,usmažil,, o bariéru nebo to byl Vládce Vesmíru, který zbabělého pilota ztrestal za opuštění kamarádů? těžko říct. to ví jen autor

jsem zvědav jak to dopadne s tím červenookým tvorem, jenž prchá před bouří
 ze dne 19.10.2007, 10:58:09  
   Šíma: Počkej... Myslím, že se tomu říká: "selhání lidského faktoru", nebo tak nějak! Jo, pilot se z toho, jak se říká: "Posral... Ale konečně, také byl jen člověk! :-( Proč se usmažil? Nebudu prozrazovat! ;-)

Díky za zastavení a komentář a s těma "potvorama" se ještě setkáš! Hezký den! ;-)
 Tomáš P. 18.10.2007, 17:54:07 Odpovědět 
   Co ti k tomu mám pořád říkat?

S každým dílem pořád lepší! Chci pokračování! :D
 ze dne 18.10.2007, 18:10:04  
   Šíma: Díky, Tome! ;-) Už je to tam... :-D
 OH 17.10.2007, 14:22:54 Odpovědět 
   Zdar Šímo, při čtení první poloviny jsem si vzpoměl na US raketo., ve kterém hlásily "domů", že průlet atmosférou nezvládnou, tiše a obyčejně, profíci, pozdrav rodině a šmytec. Někteří tvý piloti toho dost nažvan...Ušáci tam nemaj svý holky, aby měli pro co žít? Líbí se mi to a řikám jen co mi letí hlavou, zdar
 ze dne 17.10.2007, 16:51:50  
   Šíma: Díky za zastavení a komentář! ;-)

Čertví, jak kdo zareaguje v situaci, kdy jde jednomu o život! Hm, snad jsem to (tak říkajíc), nepřepísk! :-D
 čuk 17.10.2007, 9:02:52 Odpovědět 
   Je to těžké čtení pro člověka s chabou pamětí, který neví, kdo je kdo, kdo tam koho zabil, ale problémy mám s řadou takovýchto textů. Docela se mi líbilo uvozování přímé řeči v první části, ještě kdyby se tam přidal identifikační znak pro poplety. A dost si pletu pojmy jako stroj, raketoplán, modul, loď, Gama, stanice. Takže nejsem kompetentní hodnotit. Ale zdá se že je to dobré, možná ty charakteristiky osob by bylo vhodné trochu rozšířit a oživit je detailem pro každou postavu typickým
 ze dne 17.10.2007, 11:16:36  
   Šíma: Díky, čuku, za zastavení a komentář!

Abych se přiznal, v první části tohoto dílka (Kamenný svět) je trošku šrumec a mnoho lidí tam jaksi zemře! Osobně mě smrt velice děsí, ale k podkreslení celého dramatu jsem musel trochu zamíchat s kartami jednotlivých osudů hlavních a vedlejších postav příběhu, možná nebyl čas na vykreslování charakterů jednotlivých postav, snad se najde chvilka později!

Každopádně díky za všechny návrhy a kritiku! ;-) A ještě jednou díky za zastavení!
 Pavel D. F. 16.10.2007, 22:59:23 Odpovědět 
   Takže stanice je zničena a nezachránil se nikdo z výsadku. Ani těm na povrchu zrovna štěstí nepřeje, výprava spěje ke katastrofě.
Tato část byla velmi dramatická, děj se žene kupředu a nenechává čtenáře vydechnout. Takže budeme opět netrpělivě čekat na pokračování.
 ze dne 16.10.2007, 23:10:49  
   Šíma: Díky! ;-)
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
tester2
(18.9.2019, 20:40)
tester
(18.9.2019, 20:37)
Luboš Kemrň
(8.9.2019, 16:38)
Asinějakávadná
(5.9.2019, 22:42)
obr
obr obr obr
obr
Zrzavci
Křídlatka
Con los Colegas...
Wheelies Devotee
Galfa - část II...
Franzi Moorin
obr
obr obr obr
obr

Pátek třináctého...
Šíma
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr