obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"To, co vychází ze srdce, nebývá nikdy směšné."
F. Caballero
obr
obr počet přístupů: 2915291 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39395 příspěvků, 5729 autorů a 389834 komentářů :: on-line: 2 ::
obr

:: Rabbitdogs (7. díl) ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Rabbitdogs
 redaktor Šíma publikováno: 19.10.2007, 22:11  
Cizí smrt neznámého člověka nám nepřijde jako příliš veliká tragédie! Horší je to v situaci, kdy zemře někdo nám blízký! Míra smutku a utrpení roste s mírou sympatií a s pocitem sounáležitosti k těm druhým, kteří nás chtě nechtě opustili! Lidé odejdou na druhou stranu, ale nám po nich zůstane jen ten pocit ztráty a nikdy nekončícího smuteku a odcizení. Svět se pak vždy změní a již nic není, jako bylo dříve! Že to zní jako bohapusté klišé? Zní, ale co čekáte od života?
 

/POKRAČOVÁNÍ - PRVNÍ ČÁSTI - Kamenný svět/

/XXX. - vzpomínky – čas před druhou expedicí – povrch Země/

"Douglasi, jak můžete vědět, že ten kšeft znovu vezmu?"

"To mi chcete nabulíkovat, že zůstanete na Zemi až do konce svého života? Řekněte mi, proč by takový kádr jako vy nevzal tuhle práci? Máte nejvíce zkušeností a jste nejlepší velitel široko daleko. Snad vás potěší, když vám řeknu, že ostatní kandidáti, kteří by připadali v úvahu, jsou daleko za hranicemi Sluneční soustavy. Co vy na to?"

John si poposedl v širokém a pohodlném křesle. Myslel na poslední let. Na okamžiky napětí a boje o holé životy a návratu na Zemi. Ano, nebylo na tom nic triumfálního. Vlastně ani nečekal, že na něj budou čekat s vlajkoslávou, červeným kobercem a slavnostními fanfárami. Nebyl první a ani poslední, kdo musel bojovat o svůj holý život, dostal medaili, čestné uznáni, rukou mu potřásl ředitel firmy a odevzdal mu jednorázovou odměnu na kreditní kartě. Bylo to směšné oproti tomu, co musel zažíti A pak? Mnoho úspěchů ve vaší další práci, doufáme, že s vámi budeme moci počítat i do budoucna...

Podíval se na Douglase, jak se prochází po rozlehlé pracovně, pyšně jako páv, vědomý si své vlastní moci a vlivu. John z něj nemohl spustit oči. Nepřipadal mu nijak sympaticky, spíše jej na Douglasově chování něco dráždilo, ale nedokázal tento pocit, či postoj, dobře specifikovat.

"Tak jak jste se rozhodl?" otočil se k němu ředitel firmy. "Co tu budete dělat? Chcete snad někde sbírat odpadky, nebo dělat poslíčka, či nočního hlídače na nějakém opuštěném parkovišti? Tady není pro vás práce, Johne! Vaše šance je jedině v tom, že? ten kšeft vezmete!"

"Chcete snad říct, že jsem jinak docela odepsaný?" zeptal se ho John.

"Tady na Zemi, ani ve Sluneční soustavě není pro vás žádný job hodný vaší profese a kvalifikace! Netvrdím, že nemám dost svých lidí, ale pochopte, proč bychom znovu neměli pokusit Štěstí? A vy se k tomu docela hodíte!"

"Proč mě tolik vychvalujete? Neudělal jsem nic světoborného!"

"Chci vám pomoci! Vidím na vás, že vás to tu zžírá a ničí. Deptá vás pocit, že jste zbytečný a nemáte do čeho píchnout. Že vás společnost odepsala pro ztrátu lodi a posádky! Je to lež! Klamete sám sebe! Netvrďte mi, že vás to neláká, copak vás může zastavit jediný nezdar? Neříkejte, že vás těší dělat obyčejného pilota nákladní lodi potulující se po Sluneční soustavě! Chcete řídit osobní dopravu mezi Zemí a Měsícem? Lítat na Mars a zpět? Je to nuda, Johne! Vidím to na vás! Lákají vás dálky. Nepoznané světy! Co vy na to?"

"Co za to budete chtít?" zeptal se ho John. "Vy se tam míníte vrátit? Nemá to smysl! Nic tam není! A ti tvorové? Jaký pro nás mají smysl? Pro vás? Pro armádu? Chcete je rozpitvat a udělat z nich zbraň, která by paralyzovala nepřátelské vojáky?"

"Jdete na to ze špatné strany, Johne," řekl mu s úsměvem starý pán. "Nebuďte k smíchu! Dostal jste strach? Nezlobíte se, ale to se k vám nehodí, vážně! A i kdyby jste měl pravdu a my je chtěli jako zbraň, co by se změnilo? Všechen lidský pokrok vycházel vždy z ničení! Z touhy po technické, morální a myšlenkové nadvládě nad svým protivníkem!"

"Uhýbáte s odpovědí, jak dlouho už stavíte novou vesmírnou loď schopnou podniknout neomezeně dlouhé cesty? Týden, měsíc nebo rok? Kolik vyděláte na reklamě? Pojistil jste ji dobře? A co bude s rodinami, když se nevrátíme? Víte vůbec, kdy můžeme být zpátky?"

"Nebude to trvat víc jak dvacet let! Čeho se bojíte? Čeho? Dnešní lidský život je dlouhý bezmála tři stovky let! Přiblížili jsem se době, kdy Bůh stvořil první osadníky naší planety a dal jim do vínku dobré zdraví nezatížené genetickými poruchami a z nich vyplývajícími nemocemi!"

"Takže toužíte po větší moci a popularitě?" zeptal se jej John. "Toužíte po slávě a věhlasu, chcete být prostě hvězdou, není to tak? International Company dokáže stavět galaktické super lodi! Copak nevíte, že světská sláva je jen polní tráva? Někdy mám pocit, že za vším je ještě něco víc, na co mám strach pomyslet!"

"Věšíte čerta na zeď, Johne!" usmál se Douglas. "Proč mě tak špiníte, co jsem, vám udělal? Myslíte si, že je za vším jedno velké spiknutí?"

"Možná ano... Co jste udělal těm chudákům, kteří musí létat bez potřebného vybavení na zchátralých lodích. Jak jste to udělal, že procházejí technickými kontrolami? Šetříte? Nepřipadá vám to k smíchu?"

"Nemáte důkazy můj milý, nemáte nic! Vůbec nic! Zeptejte se jich, co vám odpoví? Nemusí si stěžovat! A potom, dobrých deset let nehavarovala žádná loď mé společnosti! Máme nejlepší výsledky, nejlépe se staráme o své lidi a jejich platy nejsou zanedbatelné! Vy sám patříte mezi ně, Johne, to nemůžete popřít!"

"Ne, to nemohu!" zavrtěl John rezignovaně hlavou.

"Johne, přestaňte s těmi vašimi hypotézami! To pracuje jen vaše bujná fantazie! Nic víc! Pomalu a jistě se měníte v pozemskou krysu... Nemůžete se najít a ztrácíte půdu pod nohama. Přiznejte si to! To, co se stalo, vám odneslo vaši sílu a vyrazilo vám to dech! Nechci nic jiného, než vám pomoci a vrátit vám, co jste ztratil... Slyšíte mě?"

"Poslyšte...!"

"Podívejte! Dám vám týden na rozmyšlenou. Pak se budete muset rozhodnout. Bude na vás čekat spousta práce. Loď je již v dokončovací fázi... Posádka ve výběru a všechno se točí jen kolem expedice! Je to vaše šance, Johne, jenom vaše! Nikdo jiný na ní nemá právo, pamatujte si to!"

/XXXI. - současnost – povrch Černé planety/

Čekali na první závan vichru. Na tu ničivou sílu vše obracející v prach. Němě a beze slov civěli do kovových stěn transportéru. Co se stane? Ptali se sami sebe, zda-li bude ještě nějaké zítra.

"Co se děje?" zeptal se Roy svého nadřízeného, když pohlédl na takřka oslepené oko kamery. Vichr nabýval na síle a s hučením zvedal ze země písek, prach a drobné kamení. Pak přišly na řadu balvany. Bubnovaly o pláty stroje a nenechávaly je na pochybách, že přišel jejich soudný den.

Bouře!

Co všechno od ní mohou čekat? Život, smrt, slitování? Cosi pohnulo jejich strojem jako by byl pouhou dětskou hračkou! Nějaká neznámá síla je nadzvedla a mrštila jimi o několik metrů stranou od místa kde před malou chvíli stáli.

"Všechny nás to tu zabije!" řekl Tomovi otřesený Roy. Vztekle pohlédl na Toma. Proč nic neříkáš, ty parchante jeden?

"Zažil jsem jich víc, ale žádná nebyla tak silná!" řekl mu do hukotu větru, jakoby četl jeho myšlenky. "Zažil jsem, Royi, víc jak dvacet bouří na téhle prokleté planetě a jsem ještě tady... Tahle podělaná hrouda země mě ještě nedostala! A taky nedostane, to vám přísahám!"

Bouře byla patrně jiného názoru. Snažila se jejich stroj převrátit na bok a odkutálet jej, včetně posádky, někam do černé prázdnoty...

/XXXII. - současnost – orbita Černé planety/

"Johne?" uslyšel za sebou mu hlas svého přítele. Otočil se a pohlédl mu do tváře. Stáli na vyhlídkové palubě lodi a sledovali pomalu otáčející se mračna atmosféry planety.

"Co si přeješ, Petře?" zeptal se ho.

"Co tam, kurva, bylo tak cenného, žes je tam poslal!"

"Naše minulost a naše budoucnost, Petře! Má a taky tvoje, Tomová a všech, kteří tu jsou s námi. Je mi líto, co se stalo!"

"Proč jste to nedali někam jinam?"

"Kam?" rozčílil se John. "Kam jsme to, sakra, měli dát? Tam dolů? Už bychom to nikdy nenašli! Copak nechápeš, jakou cenu pro nás měly ty údaje?"

"A teď? Ztratili jsme je, Johne!" řekl Petr. "Máme kulový! Přišli jsme o stroj i posádku! Co chceš dělat dál? Proč jste to nevzali s sebou na Zemi?"

"Vzali! Kopie, ale ty byly zničeny i s lodí!" plácl se John do stehen. "Chceš to vzdát? Jít od toho? Já jsem umřel s nimi! Stejně jako jsem umíral se všemi z první expedice! To chceš slyšet? Opravdu? Probouzel jsem se ze spánku a křičel jsem jejich jména! Volal na ně, i když jsem věděl, že je už nikdy neuvidím! Nejsem bezcitná bestie! Co si myslíš, že s námi udělají, když se na Zemi vrátíme z prázdnou? Zabijí nás! Jediné o co jim jde, jsou ty potvory tam dole! Bez nich se nemusíme vůbec vracet!"

"Víš o tom, že se z planety ohlásila jenom Alfa? Co když jsou lidé z Bety už dávno mrtví?"

"Musíme doufat! Chceš si vzít Deltu a letět za nimi?" zamračil se John a opřel se o stěnu. Stáli proti sobě a mlčeli. Proč to všechno dělám? ptal se v duchu John. Pro peníze? Pro pár mizerných lupenů na Galaktické kartě? Sakra málo na to, abych riskoval svůj život a životy ostatních.

"Co mi ještě chceš říct, Petře?" zeptal se ho. Porušil tak dvou minutovou pauzu v jejich rozhovoru.

"Někdy si přestávám rozumět, nechápu sám sebe ani ostatní... O co nám jde, Johne! Nějak na to nemůžu přijít!"

"Teď?"

"Ano, teď!" přikývl a pohlédl vážně Johnovi do očí.

"Musíme se z toho dostat! Se ctí a se vší parádou!" odpověděl mu John a dal se k odchodu. "Už kvůli těm, kteří tehdy zahynuli při předešlé výpravě, i těm, kteří tam teď zůstali! Já vím, jsou to jenom obyčejná slova! Klišé!"

"Johne!" zastavil jej znovu navigátorův hlas.

"Co ještě chceš?" otočil se k němu, aby zjistil, že se vůbec nehnul z místa.

"Jak jste se tady o tom tehdy dozvěděli?"

"To je dlouhá historie, Petře!" řekl John.

"Někdo tu byl před tvou první výpravou? Tak přece nebyla první?"

"Možná!" přikývl John.

"Co se s nimi stalo?"

"Zmizeli! Nevrátili se na Zemi!" zabručel John a pomalým krokem směřoval ke spojovacímu uzlu. Slyšel Petra, jak na něj volá, ale neodpovídal mu. Chtěl být sám, sám a daleko odtud!

/XXXIII. - současnost – povrch Černé planety/

Co je tohle za svět? ptal se Roy v duchu otočil a se ke svému veliteli. Seděl strnule v sedačce a poslouchal vzdálené vytí vichru. Proč tu jsme? Co tu zatraceně hledáme v tomhle podělaném světě? A kdy to všechno skončí?

"Za chvíli bude po bouři!" řekl Tom tlumeným hlasem. Prohrábl si vlasy a protáhl se. Stroj se však ještě stále zmítal pod náporem útočícího kamení.

"Připravte stroj, Royi!" řekl znovu. Ale bouře stále zuřila svou ničivou silou. Pohnuli se. Vichr znovu zkusil udeřit na stroj a posunul jej stranou o několik metrů. Převrhneme se! třásl se Roy strachem. Zatraceně, rozmlátí nás to na kusy!

"Pane, musíme něco udělat, nemůžeme tu jen tak stát!"

"Nahoďte motory, Royi!" vyštěkl Tom a zapojil venkovní kamery. Čtyři kamery z osmi byly zničeny.

Průzorem nebylo nic vidět. Jeden z letících kamenů narazil do skla průzoru na Tomově straně. Pancéřové sklo popraskalo jemnými žilkami.

"Motory nahozeny!" řekl Roy suše a čekal na další rozkazy.

"Vyjedeme!" řekl mu Tom a vstal. "Jdu dozadu za ostatními."

"Kam mám jet? Naváděcí signály radiomajáku raketoplánu jsou ty tam! Propočtený kurs není pro tuto chvíli použitelný, protože již teď jsme kdesi mimo vytýčenou trasu! Nemůžu jet nazdařbůh! A kompas se taky zbláznil! Satelitní navigace tu nefunguje. A radar? Neukazuje nic, než velké černé kolo okolo nás!" rozčílil se Roy.

"Zkusíme vyjet z té proklaté bouře!" zamračil se Tom. "Jestli je radiomaják mimo provoz, budeme tuhle pláň projíždět křížem krážem a dívat se na obraz radaru! To město musíme najít za každou cenu!"

"No, to ať nás chrání všichni svatí!" řekl si řidič nahlas. "A co když zahučíme do nějakého hlubokého kaňonu, nebo strže? Kurva, pane!"

"Řeknu vám to za chvíli..." kývl hlavou a odešel z řídící kabiny. Roy se za ním zamyšleně díval, dokud mu nezmizel za ohybem chodbičky. Zatraceně! Myslel na raketoplán, na muže v něm a nemohl se vzteky udržet.

Zbloudilý balvan znovu narazil do popraskaného skla. Roy na chvíli zpozorněl. Sklo na straně velitele vozu se sesypalo na podlahu. Do kabiny vnikl hustý prach. Automatika přibouchla pancéřový kryt průzoru, ale i tak se vzduch v kabině zahustil do té míry, aby se řidič rozkašlal takřka do úplného vyčerpání. Vstal a vypotácel se z kabiny. Ani se neotočil a přibouchl za sebou dveře.

"Sklo průzoru na vaší straně je pryč!" zavolal na udiveného Toma. "Slyšíte? Je v hajzlu!"

"Počkejte deset minut, filtry si s pískem a prachem poradí!" řekl Tom klidně. "Uvidíte, nebude to zas tak horké, jak se zdá!"

Jen co dořekl, poslední z letících balvanů rozmlátil i průzor na straně řidiče. Tak a jsme slepí jako koťata, řekl si Roy a opřel se o stěnu.

"Už vám někdo řekl, pane, že jste zatracený idealista?" zeptal se svého velitele.

"Kdybych nebyl, nebyl bych ani tady!" zamračil se na něj Tom. "A žádné strže ani kaňony v našem sektoru nejsou! Nemáme kam spadnout! Tuhle planetu jsme kdysi podrobně zmapovali..."

/XXXIV. - hlasy – současnost – povrch Černé planety/

Je po všem?

Zemřel jsem? pohnul se onen podivný tvor a začal ze svého těla systematicky shazovat nános písku a drobného kamení. Promnul si svůj velký čenich a mocným vydechnutím si profoukl dýchací cesty. Několikrát divoce zastřihal ušima, aby si z nich vytřepal písek a zaposlouchal se do naříkání větru.

'Ne, už se nevrátí!' uslyšel ve své mysli.

'Proč? Proč ještě žiju?' zvolal bezmocně!

'Co se to s tebou děje? Pochybuješ o sobě? O nás? O nich? Kam se poděla tvá víra?'

'Pochybuji o všem...' řekl tvorům svého druhu.

Strnul a zamyslel se nad touto otázkou. Co nás tu ještě drží při životě? Víra? Důvěra? V co? V tento vraždící svět? Trochu nejisté, ale s odhodláním se vydal na pochod. Písek mu křupal pod tlapama. Raději si zvolit smrt, než toto vyhnanství? Je smrt řešením? Patrně ne...

'Přežil jsem!' hlásil všem.

Z čistá jasná osvětlil potemnělou krajinu dlouhý elektrický výboj. Zahřmělo tak silně, až mu ztvrdly všechny chlupy na těle. Otřásl se odporem a statickou elektřinou. Copak už toho nebylo dost? Zamyslel se a dal se do běhu. Blesk stíhal blesk a místa, kde výboje ukončily svou pouť, spekly písek a vše, co jim přišlo do cesty, do ohromných skleněných louží.

Celý svět se musel zbláznit! řekl si onen tvor a ptal se sám sebe, co udělal tak špatného, že jej Bůh, nebo snad zdejší svět nenechá na pokoji? Krajem se neslo podivné zavolání, avšak nikdo mu neodpověděl, jen blesky stále padaly z nebe.

/POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ/


 celkové hodnocení autora: 96.6 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 6 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.3 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 18 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 20 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Dandy518 01.08.2014, 1:25:40 Odpovědět 
   02. 07. 2014

Už nevím, co mám psát. Jdu na další díl.
 ze dne 01.08.2014, 17:40:47  
   Šíma: Aspoň vím, že jsi zvědavý! ;-)
 chris ONNE 02.09.2010, 17:16:27 Odpovědět 
   Zdravím šímo!

…"Johne?" uslyšel za sebou mu hlas svého přítele… - to “mu“ mi tam ale vůbec nesedí! ;-)
Jinak nemám žádné další připomínky. Patolog si vzal totiž dovolenou, prý v takovém hnusném počasí nechce být… a naneštěstí vůbec netuším, kdy se ten darebák vrátí… ;-(

Vypadá to, že nás čeká pár zajímavých zvratů, takže jdu číst dál…
Dávám dvojku. Proč? Hmm, předešlé díly byly opravdu lahůdka a nasadily strašně vysoko laťku. Tenhle ten díl prostě není tak dobrý… ale jinak by to byla jednička… ;-)

Chris
 ze dne 02.09.2010, 21:08:24  
   Šíma: Děkuji i za pěknou dvojku, ano, hodnotit díla na pokračování není nic s medem! ;-)))
 Charlotte Cole 19.05.2008, 17:40:57 Odpovědět 
   Při čtení jsem narazila na pár chybek, spíše to však byly jen a jen překlepy... ale to je opravdu ta nejdrobnější drobnost! =D Důležité je něco jiného: začetla jsem se! Opravdu hodně =D a to se u mě nestává často... =)
 ze dne 19.05.2008, 19:14:16  
   Šíma: Díky za zastavení a komentík! ;-) Za překlepy mohou "skřítci Překlepníčci", nebo "vlčí mlha"! :-DDD
 sirraell 26.10.2007, 20:09:10 Odpovědět 
   Jak uz jsem psala driv - mam te v oblibenych a dohanim...
 ze dne 04.04.2008, 22:29:13  
   Šíma: ;-)
 sirraell 26.10.2007, 20:01:17 Odpovědět 
   No, zacina se to rozmotavat. Dukaz, ze buh existuje?! Zajimave. Velmi zajimave. Nezbyva nez si pockat, co nam Sima ukaze priste...
 ze dne 26.10.2007, 20:07:17  
   Šíma: No, šíma raději už níc neříká a doufá, že v tom sebe, všechny hrdiny tohoto příběhu a Boha (či Bohyni) neutopí! ;-) Každopádně děkuji za Tvou návštěvu! Skoro se bojím zeptat, co se stalo, že ses do mne tak pustila! Hezký večer. ;-) Díky!
 Tomáš P. 20.10.2007, 16:21:32 Odpovědět 
   To je něco! Napětí se stupňuje, přestože v tomhle dle nikdo nezemřel! :D
Snad se brzo dostanu i k osmému dílu!
Jedna ; )
 ze dne 20.10.2007, 16:46:15  
   Šíma: Díky, Tomáši, no, snad nemusí mí hrdinové stále umírat, kdo by potom "hrál" v tomto dílku? ;-)
 Kondrakar 20.10.2007, 16:07:41 Odpovědět 
   Vyvíjí se to slibně a jsem zvědav jak se jim povede dál. zatím měli zatracenou smůlu. snad se karta štěstěny otočí brzy na stranu lidí
 ze dne 20.10.2007, 16:45:16  
   Šíma: Uvidíme! ;-) Díky za zastavení a komentář! ;-)
 OH 20.10.2007, 10:24:04 Odpovědět 
   Ten začátek s Johnem na Zemi mi připoměl jeden festival, kde jeden hecoval kluka, kterej měl u lokte stříkačku plnou čůča(nebuď srab vole! ap.) By mě zajímalo, kdo je ti blíž při psaní. Svobodný John, nebo stokrát zdecimovaný mimozemš...? Je to super!
 ze dne 20.10.2007, 12:14:31  
   Šíma: :-D Díky za zastavení a komentář!

No, nevím, zda-li Johnovi "fandím", možná fandím těm potvůrkám! ;-) Nějak jsem nad tím moc neuvažoval... (???) Hm, trochu jsi mě vyvedl z míry! ;-)
 Pavel D. F. 19.10.2007, 22:10:46 Odpovědět 
   Tak město? No asi se to dalo čekat, že inteligentní tvorové nebudou žít jen tak na poušti.
Všiml jsem si pár nepříliš jasných míst ve slovosledu – třeba „uslyšel za sebou mu hlas svého přítele“ nebo „ptal se Roy v duchu otočil a se ke svému veliteli“. Asi by to chtělo před odesláním k publikaci ještě zkontrolovat a doladit.
 ze dne 19.10.2007, 22:14:38  
   Šíma: Kruciš! No, četl jsem to za sebou několikrát! Možná mám tu "vlčí mlhu", ale snažím se za sebou vše poctivě číst vícekrát, dokonce i obden! No toto?

Díky za upozornění, Pavle a za publikaci! Marná snaha, když se nedaří, tak se nedaří... Patrně jsem ladičem na baterie! ;-)
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
tester2
(18.9.2019, 20:40)
tester
(18.9.2019, 20:37)
Luboš Kemrň
(8.9.2019, 16:38)
Asinějakávadná
(5.9.2019, 22:42)
obr
obr obr obr
obr
BUNKR 74
Danny Jé
Francouzská rev...
markus
Život po životě...
guru
obr
obr obr obr
obr

Pátek třináctého...
Šíma
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr