obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Je jen jediné štěstí v životě: milovat a být milován."
George Sandová
obr
obr počet přístupů: 2915289 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39391 příspěvků, 5727 autorů a 389816 komentářů :: on-line: 1 ::
obr

:: Rabbitdogs (8. díl) ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Rabbitdogs
 redaktor Šíma publikováno: 20.10.2007, 14:43  
Co znamená ona věta: "Být inteligentní."? Je inteligence opravdu jediným měřítkem vyspělosti ve Vesmíru? Každý tvor má tolik rozumu a tvůrčí invence, kolik jí dostal do vínku. Lidé dokáži tvořit nádherné věci, ale dovedou také ničit! Mezi těmito dvěma protipóly existuje velmi tenká linie! Jsme lidé, možná jsme na tento fakt také patřičně hrdí, ale kdoví, co nás čeká kdesi tam venku za hranicemi naší Sluneční soustavy?
 

/POKRAČOVÁNÍ - PRVNÍ ČÁSTI - Kamenný svět/

/XXXV. - současnost – orbita Černé planety/

Jsi nejlepší! slyšel v duchu John Martinův hlas. Nejlepší kapitán vesmírných korábů, jakého znám! Jasně! řekl si John v duchu a třískl pěstí do průhledné stěny vyhlídkové paluby. Z temnoty na něj zíralo narudlé Slunce. Rudý obr. Bylo jen otázkou času, kdy se chemické reakce uvnitř hvězdy stanou nestabilní a hvězda vybuchne jako jedna velká prskavka. Přimhouřil oči.

Stojí nám to za to? ptal se sám sebe. K čemu je to všechno?

"Prosíme kapitána, aby se ohlásil u strážního důstojníka, má pro něj důležité zprávy..."

John se rozhlédl kolem sebe. Našel krabici s interkomem na stěně a spojit se s můstkem.

"Měli jsme havárii v Přístavu, pane!" ozvalo se v přístroji. "Měl byste se spojit s hlavním inženýrem, pane!"

"Co se stalo?" zeptal se nevěřícně. "Proč mi to neřekl sám?"

"Delta se zřítila do přechodové komory. Po přistání zůstala viset na jeřábu a my jsme ji hned neusadili na její obvyklé místo. Hned na to proběhla zkouška vnitřních dveří uzávěru přechodové komory. Nevíme, jak se to stalo. Chvíli bude trvat, než ji technici vyzvednou a dají znovu do provozu!"

Jobovy zvěsti, pomyslel si. "Jak dlouho?"

"To nemohu říci, pane..." odmlčel se.

"Jak dlouho? Co na to říkal hlavní inženýr?"

"Byl u toho, hned po tom, co se Delta utrhla od jeřábu!"

"Co říkal?" zeptal se jej John znovu.

"Zavolá vám, pane!" řekl mu mužský hlas ve sluchátku. "Víc jak osmdesát procent jeho slov tvořila sprostá slova, pane!"

"Najdu si ho sám, velitel končí!" řekl mu a zavěsil.

Přivolal výtah a vlezl rázně do kabiny. Nechal se dopravit na nejnižší podlaží lodi. Rychlým krokem procházel bludištěm chodeb a myslel na poušť pod temnými mraky, na zasmušilý vítr i všudypřítomný prach. Kde jste? Proč se schováváte, copak jste nepochopili, že jsme přiletěli pro vás?

Něco se dělo, něco co šlo mimo něj! Stanice se zřítila do atmosféry planety. Gama byla také zničeno snad díky neopatrnosti pilota, či chybě v řídících systémech lodi. A nyní spadla Delta do přechodové komory. Jde o příliš mnoho náhod, nebo o něčí úmysl? Johnovi začala v hlavě rašit jedna velice nebezpečná myšlenka, patrně v tom nejsou sami a na lodi je ještě někdo jiný, jedna nebo více osob, které nepatří do týmu a kopou za jiné mužstvo! Že by šlo o sabotáž? Ale za celou dobu nenarazili na známky přítomnosti cizí pozemské lodi, která by patřila konkurenční společnosti...

"Johne, nemůžu ti k tomu nic říct!" řekl mu na uvítanou hlavní inženýr, když se John jako velké voda objevil v hale Přístavu. Kolem něj pobíhali zamyšlení technici a dotvářeli tím organizovaný zmatek, který zde panoval.

"Řekni mi, kdo to zavinil..." zavrčel John a odkráčel k otevřeným vratům vnitřního uzávěru komory. Na dně ležel spící stroj. Na první pohled neutrpěl žádné škody.

"Co všechno se na něm podělalo?" vrhl na Micka tázavý pohled, jen co stanul vedle něj.

"V téhle chvíli..." pokrčil inženýr rameny.

"Co v téhle chvíli?" zarazil se John. "Nechci po tobě nic jiného, než výčet škod!"

"Máme tu víceméně zemskou přitažlivost, stroj spad z výše dvaceti metrů na dno, vlastně vnější desky uzávěru... Mohly se prohnout vodící kolejnice..."

"Proboha!" zvolal John bezmocně. "Ta vrata jsou půl metrů tlustá! Jsou vyrobena z uhlíku a titanu a nevím čeho ještě! Copak je může poškodit padající stroj, nebo se s podobným případem nepočítalo?"

"Raketoplán váži bez výstroje a paliva dobrých sto tun!"

"Micku, opravte jeřáb a zvedněte ten krám na palubu! Do zítřka chci Deltu vidět na podlaze Přístavu! Je mi jedno, jak to uděláte! Pak se uvidí..."

"Johne..."

"Nechci nic slyšet!" zavrtěl hlavou.

"V tom stroji byli dva moji lidé..." řekl tiše. "Oba jsou mrtvi!"

/XXXVI. - hlasy - současnost – orbita Černé planety/

'Proč to děláš?'

John se zastavil u bazénu s umělými vlnami. Jaká to vymoženost! Vešel do jedné z kabin a převlékl se do plavek. Nechal si počítačem navodit scenérii mořského pobřeží a vrhl se do pěnící vody. Deset minut plaval křížem krážem po hladině a nechával se otloukat vlnami, dokud se neunavil.

Jatka! řekl si, když si lehl uvolněně na hladinu a nechal s sebou zmítat sem a tam. Co by mu řekl jeho nejlepší přítel? 'Dej pozor, aby ses neutopil, Johne!'

Jatka, krvavá jatka! Řekl si John v duchu. Nejspíš se mi co nevidět vzbouří posádka! Kdo z nich na to má žaludek? Určitě nikdo koho znal... Jsme tu sotva týden a už máme na své straně víc jak dvě desítky oběti. Proč? Co jsme ti udělali? Chceš je? K čemu ti sakra budou, jestli tu zůstanou? Usmaží se i se zdejší soustavou! Já jsem váš Bůh? Milující a žárlivý? Co na nich máš, Bože?

'A co na nich máte vy, že vám stáli za to, abyste se sem vypravili potřetí? A obětovali tak své bídné životy!'

Nežádám nic než spravedlnost. Copak to nemůžeš ve své velikosti pochopit? K čemu jsi mi dal tuhle práci? Abych všechno zničil? Sebe i ostatní?

'Nač vám budou?'

Možná máš pravdu, možná, že nic nestojí za to, abychom se pro to bili. Sakra, ale proč potom žijeme své prokleté životy? Co nalezla první výprava? Tehdy, kdy o tomto světě neměli lidé ani potuchy?

/XXXVII. - současnost – povrch Černé planety/

"Nerozumím tomu!" zabručel Roy, když se pokusil zařadit rychlost. Bylo po bouři. Zmizela... Nečinně stáli na stejném místě, na kterém je opustila.

"V čem je problém?" zeptal se ho Tom.

"V čem?" otočil se k němu Royi a odpověděl mu tak, aby jej slyšeli i ostatní: "V tom, že tahle mašina nechce jet dál!"

"Dobře, zůstaneme tu tak dlouho, dokud ji neopravíme!" řekl Tom suše a vyšel z hlavní kabiny transportéru.

"Zatraceně!" vykřikl Roy. "To tu můžeme čekat do soudného dne, ale vám bude asi jedno, že tu chcípneme jako krysy!"

"Jestli k tomu dojde!" uslyšeli jeho odpověď, kvůli které se musel vrátit do kabiny. "Můžeme si vybrat, Royi! Bud to opravíme a hneme se z místa, nebo si sedneme na zadek a budeme čekat, až si pro nás přijde zubatá! Rozhodněte se sami!"

"Jak to mám k čertu udělat?" zvolal Roy bezmocně. "Můžeme mít zlomenou poloosu! Bouře s námi házela jako s míčem! Mohla odejít převodovka! Celý tenhle krám může být zanesený pískem!"

"To je váš problém! Máte po ruce plno specialistů, třeba se vám bude někdo hodit, jestli neseženete nikoho, kdo by vám pomohl, přijďte za mnou!" odpověděl mu Tom a třískl posuvnými dveřmi.

"Jasně!" řekl si Roy. "Tak co lidi? Rozumí tu někdo mechanice transportéru? Alespoň o trochu víc než já? Ne? No tak Bůh s námi!"

"Jsou tady!" řekl Tom a otočil se k Jane, která právě vyšla ze stroje a zastavila se u něj. Zahleděli se do narudlých dálav. Nikde nebylo nic, než písek a kamení! Vítr zadul o něco silněji a obalil jejich těla do prašného závoje. Zkontrolovali si hledí přileb a zapojili filtry.

"Cože?" nechápala.

"Jsou tady! Cítím to! Vědí proč tu jsme..." řekl jí. Jeho hlas jí zněl skrze vysílačku cize a odtaženě. Otočila se ke stroji. Dívala se na dvacet metrů vzdálený vstup do stroje, který se jím ztrácel v šedé mlze. "Proč jste sem vůbec šla?"

"Vždy je to tu takové?" zeptala se. "Mám své důvody, pane!"

"Ano? Proč o nich nevím? Ale abych řekl pravdu, nechápu, jak tu mohou žít!" zavrtěl hlavou. "Sami mezi neživými kameny pod nadvládou šíleného větru."

"Možná, že tu dřív..." zamyslela se.

"Bylo tady někdy nějaké dřív?"

"Musíme se vrátit! Nebojíte se?" vrhla na něj tázavý pohled, když ji pouštěl jako první dovnitř přechodové komory.

"Čeho?" zastavil se.

"Toho, že se tu navzájem pozabíjíme! Jako zvířata..."

"Kdo vám to řekl?"

"Možná, že jsem zvídavější, než si myslíte!"

"Než ostatní? Co se stalo před lety zůstalo v naší mysli a utajených spisech vládních orgánů a společnosti, která pro tuto expedici postavila loď a ostatní stroje. Odkud jste se to dozvěděla?"

"Co když nejsou... Nebyla bezpečnostní opatření proti průsaku informací dostatečná?"

"Zatraceně! Kdo jste? Někdo od společnosti, aby nás kontroloval?"

"A kdo jste vy, Tome?" zeptala se ho.

/XXXVIII. - vzpomínky – čas před druhou expedicí – povrch Země/

"Pojďte, Johne, něco vám ukážu!" řekl mu Douglas a uvedl jej do svého soukromého trojrozměrného kina. Sedli si do pohodlných křesel a zahleděli se do proměnlivých obrazů. Místností se nesla tichá nevtíravá hudba. Prostupovali atmosférou. Prodírali se bílými chuchvalci mraků. Země pod nimi zvolna ubíhala až se vytratila docela. Vystřídala je, záře hvězd s dorůstajícím cípem Měsíce.

"Tohle znáte, viďte!" řekl Douglas tiše. Proplouvali zvolna podél vzdušného obalu Země ve výši dobrých pěti set kilometrů. Stále stoupali.

"Co bude teď?" zeptal se ho John.

"Světlo!" zvolal tiše Douglas. Zpoza terminátoru se vynořilo žluté Slunce. Na okamžik je oslepilo, dokud si nezvykli na jeho bodavou záři.

"Museli jsme snížit o dobrou polovinu jeho záři, abychom neoslepli. Nezdá se vám, že nic nevážíte?" zeptal se ho. John se podvědomě zavrtěl.

"Dokonalé realita!" řekl.

"Ano. Vidíme Vesmír, neustále se pohybující shluk planet, hvězd, kusů skal a hvězdného prachu, vzdálených galaxii, možná i jiných světů... Cítíte tu sílu? Kdo jiný než Bůh mohl stvořit toto divadlo?"

"Pro nás, nebo pro své potěšení?" podotkl John.

"Jsme součástí Vesmíru, Johne!" řekl Douglas káravým hlasem. Kdesi za hranicí světla se zablesklo. Nova? Pomyslel si John. Jak dokonalé...

"A teď přijde něco, co tu ještě nebylo! Loď postavená pro Vesmír! Uvidíte prehistorickou obludu, největší div Světa po Noemově Arše a Sedmi divech. Kam se poděl Rhodský kolos? Pyramidy v Gize a další výtvory lidského ducha? Rozpadly se v prach, ano Johne, v prach! Teď! Dívejte se..."

John zpozorněl.

Otočili se ke Slunci zády a putovali zvolna do temnoty. Setmělo se! Ocitli se ve tmě.

"Vidíte ji?" zeptal se ho Douglas.

John mlčel. Soustředěně hleděl do temnoty. Kdesi ve středu obrazu vycítil temnou mračny pokrytou vzdušnou obálku Země. Kde je? Ptal se v duchu. Ano... Před očima mu vyrostla neskutečná věc. Loď tak velkých rozměrů, až se mu zastavilo na okamžik srdce.

"Jak dlouho jste ji stavěli?"

"Deset let!" řekl Douglas s triumfem, zatímco hleděli na podélný potemnělý předmět víc jak kilometr dlouhý, který se pojednou rozzářil jako vánoční stromek. "Navigační světla!"

"Proč?" nechápal John v úžasu. "Proč tak velkou loď?"

"Přenese vás jako kouzelný koberec tam, kam budete potřebovat, bude vám domovem a ochrání vás jako ta nejlepší matka! Opravdu!"

"Kolik... S kolika členy posádky počítáte?" otočil se John na malý okamžik k Douglasovi, aby mu neunikl jediný detail. Proplouvali podél boku lodi. Několikrát a vždy v jiném úhlu a vzdálenosti. Nestalo se, aby spatřil dvakrát tutéž část trupu.

"Sto dvacet lidí, Johne!" řekl Douglas vážně.

"Není to málo? Kdyby bylo na palubě dvanáct set členů posádky, pořád by to nestačilo!"

"Loď bude plně automatická!" řekl mu Douglas s úsměvem. "Vy budete jen dohlížet nad automaty a počítači! No ano, také ji můžete řídit v případě nutnosti, ale počítače jsou přesnější a spolehlivější, nemyslíte?"

"Kam? Kam nás chcete poslat?"

"Už jste tam byli?"

"Ale..." namítl John, ale jeho slova umlkla. Spatřil známou soustavu rudého Slunce. Rozpínající se vodíkovou kouli požírající sebe sama i vše, co jí přijde do cesty. Černá planeta! Viděl ji, stejně jako tehdy, černou blyštící se perlu... Zatajil se mu dech. Prolétli hustými mračny. Ocitli se v jiném světě. V království kamení, písku a zdivočelých vzdušných proudů. John se zachvěl úzkostí.

"Proč chcete do třetice pokoušet štěstí?" zeptal se usmívajícího se Douglase.

"Kdybych mohl, letěl bych tam s vámi, Johne!" řekl mu místo odpovědi.

"To vám nestačilo, co se stalo? První výprava se nevrátila, zmizela bůhví kde! Jediní, kdo přežili z druhé výpravy jsme byli my, já a dalších devět lidí! Všichni ostatní zahynuli a nikdo neví proč! A teď? Teď chcete vyslat ještě jednu misi na tuhle zpropadenou a bezcennou planetu?"

"Není tak bezcenná, jak jste si myslel! Vy to víte, Johne. Je tam život... Mnohem pokročilejší forma života!"

"To jsou jen dohady!" vykřikl John. Kolem nich se převalila divoká bouře. Vrhala proti nim letící kamení a hustá oblaka písku. "Nikdo neví, co ti tvorové vlastně dokážou!"

"A co ty případy nevysvětlitelného šílenství?" zeptal se jej Douglas. "Umí používat víc jak devadesát procent své mozkové kapacity! Kdyby chtěli, mohli by přetvořit i Vesmír samotný!"

"To jsou jen samé dohady!" řekl mu John. "Kdybyste tam byl víc jak měsíc, zešílel byste stejně jako moji lidé..."

"Co jste pro ně dokázal udělat? Pro svou posádku, Johne?"

"Vše, co bylo v mých silách!"

"A teď? Co uděláte pro ně teď, když jejich duše sídlí kdesi v hluboké tmě? Jejich životy pohasly jako svíce! Co pro ně uděláte teď? Vrátíte se tam? Určitě! Toužíte objevit jejich tajemství! Za každou cenu! Přiznejte si to, Johne! Řeknu vám tajemství! Nejde jenom o ty tvory, které už znáté... Za nimi stojí někdo jiný, Johne! Někdo, nebo něco, co dokáže tvořit a ničit světy!"

"A jak víte, že s námi budou chtít navázat kontakt? Co když budeme pro ně nepřijatelným druhem? Něčím, co nestojí za tu námahu? Vždyť jako lidstvo nejsme ničím..."

"Oni už tu byli, Johne, myslím na Zemi! Nebo si myslíte, že je Evoluce pravdou a vše vzniklo z ničeho jen samo od sebe? Aby vznikl život a za ty milióny let se mohl vyvíjet od toho jednoduchého organismu až po nás lidi, bylo nutné provést mnoho zásahů do vývoje života na Zemi! Máme důkazy, Johne, že Bůh existuje!"

"Cože?" vyděsil se John.

"Ne takový, o jakém se píše ve svatých knihách! Existujé entita, která je schopná měnit dění ve Vesmíru! Ovládat do jisté míry v něm existující zákony a měnit dráhu planet i život na nich!"

"To je šílené!" vykřikl John a zamračil se. "Nezbláznil jste se, Douglasi?"

"A vy?" zeptal se ho. "Jak poznáme, kdo z nás je blázen a kdo ne?"

"Nikoho takového jsem tam neviděl, Douglasi!" bránil se John.

"Vy jste s nimi mluvil, Johne! Jako jediný jste mluvil s těmi, kteří stáli za Rabbitdogs, jen si to nepamatujete, ale vaše podvědomí a nevědomí je toho plné, avšak vy tyto informace nedokážete vstřebat a dostat je na povrch!"

"Jak to víte? Kopali jste se mi v hlavě?" vyděsil se John znovu. "Je to pravda?"

"Máte jich plnou hlavu, Johne!" usmál se Douglas. "Právě proto tam musíte letět znovu!"

"To je šílené..." řekl si John polohlasně. "Šílenější, než cokoliv jiného!"

/XXXIX. - hlasy – současnost – povrch Černé planety/

Šeřilo se. Vlastně tu ani neexistoval nijaký přechod mezi dnem a nocí. Bytost, která málem zahynula v oné běsnící bouři, seděla na okraji strže a pozorovala vychládající trosky stanice, jež nestačily shořet v husté kaši obalující tento Kamenný svět. Království marnosti předurčené k jisté záhubě. Onen tvor věděl a dobře chápal skutečnost, že se celý tento kus kamene, obíhající kolem rudého Slunce, promění v prach, aby byl rozvátý po nekonečných prostorách Vesmíru.

'Žijeme!'

'Ano žijeme!' řekl tvor a vzdal hold vichru, kamení a písku...

/KONEC PRVNÍ ČÁSTI/

/POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ/


 celkové hodnocení autora: 96.6 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 5 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.2 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 17 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 20 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Dandy518 01.08.2014, 1:25:51 Odpovědět 
   02. 07. 2014

Rabbitdogs začíná být pořádný sci-fi. Zatím se Johnovy a jeho posádce všechno pohnojilo, ale ona se karta určitě obrátí.
 ze dne 01.08.2014, 17:41:12  
   Šíma: Nemůžu nic naznačit, natož prozradit. ;-)
 chris ONNE 02.09.2010, 18:01:29 Odpovědět 
   A ještě jednou má maličkost!

Ty nám to tu pěkně komplikuješ příběh, resp. jej pořádně zamotáváš! Tak to mám rád, ale musím se přiznat, že se mi patřičně míchají názvy lodí (gama, …) a nedokážu k nim přiřadit, co se s nimi stalo (na deltě asi ještě nikdo neletěl, ale ostatní?). Fakt v tom plavu… ;-(
Dávám jedničku a dneska se na to už asi vykašlu, páč mi to hlava nebere…

Chris
 ze dne 02.09.2010, 21:09:37  
   Šíma: Měli tam čtyři raketoplány: alfa, beta, gama a délta! Tři tuším vyslali mimo loď a jeden zůstal doma! Už si to přesně nepamatuju! ;-) Dík za zastavení a komentík!!!
 Charlotte Cole 19.05.2008, 18:03:47 Odpovědět 
   Je to až neuvěřitelné kolik "náhod" se až doteď stalo. Nebo to snad nebyly náhody? Možná opravdu existuje nějaká vyšší síla, která je trestá za jejich opovážlivost zahrávat si s touto planetou, nebo je mezi posádkou nějaký záškodník, který se pokouší hatit jejich plány?

Mno... na moje smysly útočí spousty a spousty otázek, na které zatím neznám odpověď, ale brzy na ně snad přijdu!

Beze vší pochyb si zasloužíš Jedničku! =)
 ze dne 19.05.2008, 19:15:46  
   Šíma: Díky! Jsem rád, že se Ti mé dílko líbí! ;-)

Sabotáž, kouzelné slůvko! :-D
 sirraell 26.10.2007, 20:03:57 Odpovědět 
   Mam takovy pocit, ze jsem prehodial komenty a dala ti koment k tomuto dilu do dilu predesleho... no co uz. Znamky jsou stejne, takze zadna skoda napachana nebyla...
 ze dne 26.10.2007, 20:10:30  
   Šíma: To nevadí, sirraell, výsledek je naprosto stejný, ani já jsem si nevšiml, v kterém díle je o Bohu řeč! :-D Díky za Tvůj zájem a za tento marathon (či snad maratón?) po dílech "šíleného" šímy! ;-)

Snad to nebyl až tak ztracený čas! Že by byli opravdu chlapi tak ješitní a ženy tak náročné? To se mi snad ani věřit nechce! Měj se! :-D
 OH 21.10.2007, 8:54:26 Odpovědět 
   Nakonec začnu kvůli Králikopsům číst sci-fi, je to ok.
(Stále se divím, jak to na Johna valej po dobrým, žádný prašule, žádný presy po zlým ap. I když jestli se mu hrabou v kebuli bez jeho vědomí...a dávaj mu to najevo)
 ze dne 21.10.2007, 15:48:39  
   Šíma: Díky za zastavení a komentář! ;-)

No, když jsou v tom peníze, politika a moc, pak je možné všechno! Kdoví, co všechno mu v té palici udělali (Johnovi), aby byl naoko poslušný jako beránek... ;-)
 Tomáš P. 20.10.2007, 23:18:21 Odpovědět 
   Tahle série se postupně oplétá stále závažnějšími tématy! Bůh existuje, jen je jako neznámá entita na vzdálené planetě. Odvážná myšlenka. Přeji ti, aby z toho pomohla udělat skutečné veledílo, zatím to tí směrem míří! Jen bych byl s tím Bohem hodně opatrný, pokud se to zvrhne zrovna na něm (ale já věřím že ne), tak se to zvrhne nezvratitelně...

Přeji Tobě, Johnovi, Tomovi i jejích posádkám mnoho zdaru! ; )
 ze dne 20.10.2007, 23:37:32  
   Šíma: Jinak mám První knihu hotovou, ale zdá se, že se bude předělávat! No, možná jsou Rabbitdogs koulí na mé tvorbě, protože jsou jedním z mála příběhů, které jsem nedokončil! Možná jsem se před lety vydal špatným směrem, uvidíme! Díky za podporu! ;-)

P.S. Nakonec, tohle je teprve První část, zbývají ještě dvě další!
 ze dne 20.10.2007, 23:25:28  
   Šíma: Díky, Tome! ;-) Zatím tu máme jen konec první části, uvidíme, za jak dlouho sem dám pokračování, které je sice již napsané, ale potřebuje trochu "předělat"! ;-)

Snad také "nepohořím" ve světě kamení, větru a písku! Druhá kniha první verze zůstala "viset" ve své polovině, protože se mi příběh jaksi zasekl... Díky, že mi držíš palec! :-D
 Kondrakar 20.10.2007, 16:27:00 Odpovědět 
   Velmi čtivé. Jsem zvědavý na další část.

Smůla stále pronásleduje výpravu jako prokletí a někteří se zdají možná být něčím jiným než se stavějí.

těším se na další pokračoání. jen tak dál
 ze dne 20.10.2007, 16:48:15  
   Šíma: Smůla má tu vlastnost, že když se na něco přilepí, je hodně těžké ji zase odlepit! ;-) Jednou se snad karta obrátí! Kdoví? ;-) Díky za zastavení a drž se!
 Maura 20.10.2007, 14:42:12 Odpovědět 
   Jako vždy výborně napsáno, tvým osobitým stylem, který je nejen poutavý, ale i zajímavě filozoficky zaměřený. Líbí se mi tvá díla. Díky. těším se na pokračování.
 ze dne 20.10.2007, 16:46:59  
   Šíma: Díky, Mauro! ;-)
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Luboš Kemrň
(8.9.2019, 16:38)
Asinějakávadná
(5.9.2019, 22:42)
Straba
(15.8.2019, 14:44)
Biskup z Bath&Wells
(9.8.2019, 10:09)
obr
obr obr obr
obr
A leni terte
asi
Osmadvacátý kvě...
Louise Courbet
Vzpomínky poušt...
Naovy
obr
obr obr obr
obr

Profesor John
Pavel D. F.
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr