obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Láska je jako Opera. Člověk se tam nudí, ale vrací se tam."
Gustav Flaubert
obr
obr počet přístupů: 2915291 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39393 příspěvků, 5729 autorů a 389829 komentářů :: on-line: 2 ::
obr

:: Rabbitdogs (10. díl) ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Rabbitdogs
 redaktor Šíma publikováno: 30.10.2007, 22:56  
Co je to šílenství? Jak by se dalo definovat? Jde o pomatení mysli, kdy si člověk není schopen uvědomit pravdivou realitu a odchází do svého snového světa? Odmítá vše, co by jej mohlo z jeho náhražky (této pochybné reality) vyvést do skutečného světa, kde jsou iluze opravdovými iluzemi a ne životem ve snu? Co máme chápat za pojmem: "realita", když je pro každého jiná a není člověka, který by ji neviděl svým úhlem pohledu?
 

/POKRAČOVÁNÍ – DRUHÉ ČÁSTI - Konfrontace/

/V. - současnost – povrch Černé planety/

Tom se opíral o pancíř transportéru a očima bloudil po obzoru. Jane odešla. Přemýšlel nad posledními slovy, jež padly po setkání s Allanem. Ne, ještě nikdo z posádky neukázal veřejně, mezi všemi, co si myslí a jaké má názory na tuto expedici. Kdyby mu všechno řekli na rovinu, byl by klidnější. Jenomže oni mlčeli, tiše se dívali a mysleli si svoje. Všechna ta nenávist a nespokojenost a zloba zůstala v nich, kde pomalu bujela a rostla...

Cítil to. Každým okamžikem věděl, že neuběhne dlouhá doba, a on bude muset čelit zlu v jeho skutečné podobě. Stejně jako tehdy, kdy sem přišel poprvé s Johnovou první expedicí do zdejšího nemilosrdného světa příšer a šíleného větru. Nemohl však nic dělat. Vůbec nic? Štvalo ho to, měl zlost sám na sebe. Cítil se ponížen, a už vůbec nemohl u sebe snést Allanovu přítomnost. Bude on jeho budoucím sokem? Nezbývalo mu nic jiného, než čekat, až se provalí ledy a on bude moudřejší. Ale jak dlouho to bude trvat?

Každou volnou chvíli věnoval tomu, aby vyšel ven. Vítr i písek mu přestávali vadit. Znal tenhle svět. Rád se toulal po divokých a rozlehlých pláních. Když ne doopravdy, tak alespoň ve své fantazii. Avšak podvědomě cítil strach! Strach z budoucnosti. Ostatní jej začali podezírat, že není normální. Připadal jim jako blázen, člověk posedlý ďáblem, nebo alespoň ten, který s ním má nějaké spolky. Byl si toho plně vědom, vždyť celý tento svět byl dost šílený na to, aby bylo samotné Peklo jeho slabým odvarem. Kdykoli byl u mužstva, viděl v jejich očích nenávist a šílenou touhu opustit tento svět. Nemohli však odejít! Byli odsouzení k nečinnosti a čekání na zázrak. Na zázrak?

Tom dobře věděl, proč jsou tady a co mohou od oněch příšer čekat! Kdyby tvrdíl, že se jich nebojí, lhal by, protože nebylo dne, kdy by na ně nemyslel a nebo noci, ve které by se mu o nich nezdálo! Jak je možné, že si doposud ponechal chladnou mysl a uchoval čistou hlavu? Vždyť šílenství zde bylo přímo na dosah, stačilo jen natáhnout ruku!

"Zítra bychom snad mohli vyrazit!" řekl mu Royi a ihned zmizel v transportéru. I on měl strach, jako konečně všichni ostatní.

"Zítra!" vykřikl Tom do větru.

Zítra! Odpověděl mu vítr a rozchechtal se. Ano zítra!

/VI. - současnost – orbita Černé planety/

"Už víš, Micku, co se včera v Přístavu podělalo?" zeptal se jej John. Kráčeli spolu po jedné z hlavních chodeb lodi. Mířili do dílen, kde ležel na ohromném stole, jako veliký poraněný pták, raketoplán Delta.

"Jeřáb!" odpověděl mu a odmlčel se.

"Cože?" nechápal John. "Kdyby šlo o nějaký zastaralý stroj s magnety a lany s kladkami? Ale tohle?"

"Víš na jakém principu funguje?" zeptal se ho Mick. Zastavili se.

"Elektromagnetické pole. Drží stroj ve vzduchu. Nad ním je generátor zavěšený těsně u portálu jeřábu. Nic víc!"

"Co se stalo? Vypadl proud?"

"Ne. Někdo... Došlo patrně k sabotáži, Johne!" řekl mu Mick vážně. "Ano já vím, zní to velice nepravděpodobně a neuvěřitelně, ale..."

"Cože?" zarazil se.

"Chyba v systému! Stejně jako tehdy s Barierou! Všechny tyto zázraky řídí počítače! Někdo se do nich naboural! Byla to naplánovaná akce, Johne!"

"Nevím, co bych měl na to říci..." zamračil se velitel výpravy. "Takže to jenom potvrzuje mé obavy, že se do naší výpravy vetřel někdo od jedné, či snad více konkurenčních společností? Kolik jich může být? Myslím těch lidských vetřelců?"

"Nemám tušení, předkládám ti jen možná fakta, Johne. Neříkám nic určitého!" pokrčil Mick rameny a vykročil. "Douglas měl a má stále spoustu nepřátel!"

"Ano, je nejbohatším muže ve Slunenčí soustavě..." řekl mu John, když jej dohonil. "Proč by to ale někdo dělal? Jedině Douglas mohl postavit tak velkou loď, která by nás donesla až sem!"

"To se ptáš ty mně?" zavrčel Mick na svého nadřízeného. "Do politiky se nepletu, nakonec i ten prašivý obchod je jen čistou politikou, kde jde jen o jedno, co a jak získat co nejlevněji a co nejvíce z toho vytřískat!"

"Kdo to mohl být, máš nějaké podezření?" vydechl John. "Ta sabotáž mi nejde do hlavy! Spíše bych čekal, že se postarají o to, aby dostali ony tvory na palubu a pak by něco provedli, ale takhle?"

"Tady je všechno naruby!" pohlédl na něj Mick na malý okamžik a potřásl hlavou. "Jsme v největší prdeli Vesmíru a hrajeme si tu na... Na co si tu hrajeme, Johne?"

"Zatraceně!" zvolal John. "Co když se ostatní společnosti spojily proti Douglasovi a postavily v tichosti a potajnu loď dost velkou na to, aby tuhle cestu sem zvládla?"

"Takže jde přeci jenom o konkurenční boj?" zeptal se ho. "Ale..."

"Viděl jsi tehdy na oběžné dráze jinou loď schopnou podniknout tuhle cestu? Já ne!" přerušil jej John. "Možná, že ji stavěli u Marsu, nebo někde jinde, ale stálo by to majlant!"

"A to se říká, že jsou peníze požehnáním, beztak všichni skončíme někde v Pekle!" zamračil se Mick. "No být tebou, tak se pustím do veliké pátrací akce a prověřím celou posádku, ale komu tady můžeš věřit?"

"Díky ti za radu!" přikývl John zasmušile a vešel do otevřených dveří haly. Spatřil rozebranou Deltu a hromadu techniků, kteří ji prolézali jako mravenci.

Co když je mezi nimi někdo, kdo sem nepatří? zamyslel se.

"To abych se začal bát, co se mi ještě na téhle lodi stane!" řekl mu Mick a oba se vydali k ležícímu stroji, který vypadal přímo bezbranně, jako by vystavený všem neviditelným nepřátelům, kteří pasou po jeho existenci a chtěli by mu ublížit.

"Víš na co myslím?" zeptal se jej John. "Přeju si, aby byly všechny naše hypotézy nepodložené..."

/VII. - hlasy – současnost – povrch Černé planety/

'Co když nejsou stejní, jako ti předešlí?' Vyslal onen tvor svou otázku do éteru. Čekal na odpověď. Ještě stále nechápal, proč nezahynul. Proč bouře nepřijala jeho tělo. Zachránila jej touha po životě? Rozhlédl se kolem.

'Ztrácíme naději?' zeptal se všech prostřednictvím své mysli.

Zatřásl hlavou, aby si vytřepal písek ze slechů. Vítr mu hučel ty nejnesmyslnější návrhy a nestoudně se uchechtával. Písek mu šuměl kolem nohou a vtíral se do jeho přízně. Jen kamení nezúčastněně mlčelo.

'Co když jsou stejní? Co když se nezměnili?' Stále vnímal tytéž odpovědi. 'Zahubíme je, jako ty předešlé tvory jejich rasy?'

Vítr souhlasně zabručel. Ano. Načervenalá záře toužila po krvi, stejně jako lačný písek a prach.

'Nemůžeme dopustit, aby zahubili oni nás!' ozvalo se mu v hlavě.

'Co je tohle za život?' zeptal se znovu.

Neodpověděli mu. Potřásl nesouhlasně hlavou. Chápali ho. Cítil to. Tak proč jsou proti? Nerozuměl tomu. Rozčíleně zavrčel a vydal se na pochod, šel tam, kde cítil myšlenky lidí. Cítil, že nadešel ten správný čas.

'Život nebo smrt. Co si zvolíte?' Znovu mu neodpověděli. 'Ne, nejsou jako my!'

Věděl to, tušil, že nikdy nemohou žít vedle sebe... Lide a příšery! A co ONI? Třetí strana, která mlčela a možná je všechny tiše pozorovala. Co když si s nimi všemi zahrává a čeká, jaké ovoce ponese setkání lidí a příšer? Bude se historie opakovat, nebo zasáhne vyšší moc a život ve Vesmíru se posune vpřed o další pomyslný skok? Možná nejsou lidé důležití, možná ani ony příšery. Nač tedy to všechno?

Lidé i Rabbitdogs se ptali na stejnou věc, ale ani jedna ze stran nedostala svou odpověď. Buď to Vesmír ani v nejmenším nezajímalo, nebo na ně, lidstvo i příšerky, všichni zapomněli. Kdo? No přece ONI, šedá eminence, stojící v pozadí!

/VIII. - vzpomínky – čas první Johnovy expedice – povrch Černé planety/

"Musíme odtud, Johne!" vpadl do jeho kabiny udýchaný první pilot.

"Proč?" zeptal se ho.

"Copak to nevidíš? Nemáš oči?"

"Neodletíme, Jamesi!" odpověděl. "Rozumíte?"

"Veliteli! Zatraceně!"

"Co když neuposlechnu vás rozkaz?" přešel do úředního tónu.

"Pak mi nezbude nic jiného, než vás dát uvěznit!" řekl mu John vážně. Venku se strhla vichřice. Loď se otřásala pod náporem větru. Dívali se na sebe a mlčeli. Oba věděli, co se děje. Oba měli v mysli jediné přání.

"Nemůžu dát rozkaz k odletu, opravdu to nejde! Je mi líto!"

"Všechny nás..." rozčílil se muž.

"Zabiju?" dokončil John jeho větu. "Přestal jste rozumně uvažovat?"

"Proč jsme sem přiletěli? Kvůli jedné podělané průzkumné lodi, která se ztratila? Třeba je to už přestalo bavit a tak vzali roha!"

"Běžte za doktorem, dá vám něco na uklidnění!"

"Jsi blázen, Johne!" přešel opět do osobního tónu. "Nebezpečný blázen!"

"Opravdu?" zeptal se ho vážně. Neodpověděl jenom vyběhl z kabiny a třískl dveřmi.

"Nemůžeme odletět!" opakoval John se smutným úsměvem. Jsem blázen, zeptal se? Určitě ne! Zatraceně, copak se můžu vrátit na Zemi s prázdnou? Co když se bude historie znovu opakovat?

/IX. - současnost – povrch Černé planety/

Vyjeli.

Na druhý den se znovu dali do pohybu. Navzdory všemu. Vichr nesouhlasně útočil na jejich stroj. Nedali se odradit. Noc přečkali v očekávání nového dne. Každým, pootočením kol se vzdalovali od svých přátel, i sami sobě.

"Tome?" zavolala na něj Jane. "Co se tu děje? Co se stalo s námi všemi?"

"Já vás slyším, Jane!" řekl Tom. Otočil se k ní a podíval se jí do roztěkaných očí. "Nejsem ani slepý, natož hluchý!"

"Tak proč nic neuděláte, pane?" zakřičela na něj. Její hlas se divoce odrážel od stěn úzké kabiny. Tom vypnul vysílačku a sňal si z uší sluchátka. Chvíli nic neříkal, jen poslouchal svůj a její dech.

"Já vám nerozumím! Co bych měl dělat? Ještě jste mi neřekla, za koho kopete, Jane!" řekl jí. "Pro koho děláte? Pro stejnou společnost jako my ostatní, nebo pro někoho jiného?"

"Pro koho pracujete vy, Tome?" zeptala se jej. "Myslíte si, že jsem špión?"

"A co si mám podle vás myslet? Co mám podle vás dělat?" zeptal se jí. "Mám své rozkazy! Je mi líto! Budu dělat to, co musím, navzdory vám i tomuto světu!"

"A co vaše posádka, Tome?"

"Co je s ní?" zamračil se. "Také jsou tu proto, aby dělali svou práci a plnili rozkazy!"

"A to je všechno?"

"Cože? Míříme kamsi do pouště. Pustiny ve které najdeme to nejhorší ze svého bytí. Oni nám ukáží, jací ve skutečnosti jsme, Jane! A kdo ví, co se stane! Třeba z nás bude nakonec jen ta divá zvěř!"

"Proč?" zaprosila. "Proč tohle všechno? Kvůli Douglasovi a jeho pochybných přáních?"

"Co o něm víte?" zeptal se jí. "Co víte o mně, o nás, o celé téhle výpravě?"

"Vím toho dost, jen netuším, co si mám myslet!" řekla mu po pravdě. "Proč je prostě nenecháme žít, ať už se stane cokoliv?"

"Už vás to někdy napadlo, Jane?" zamyslel se. "My nejsme ničím! Jsme jen obyčejnými šachovými figurkami, které hrají něčí cizí hru a těm, kteří s námi táhnou je jedno, zda-li nás ztratí, protože jsem všichni nahraditelní! A pokud máte na mysli otázku ztrát ve vlastních řadách, pak vám řeknu, že důležitý je jen cíl, protože vítězství omlouvá vše!"

"A co poražení?"

"Těm patří buď čest, nebo potupa!" řekl jí. "Možná jste si vybrala špatný tým! Možná jste v nesprávnou dobu na nesprávném místě! Ale už se stalo a nic na tom nezměníte!"

/POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ/


 celkové hodnocení autora: 96.6 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 6 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.2 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 18 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 17 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Dandy518 01.08.2014, 1:26:37 Odpovědět 
   03. 07. 2014

Nekomentuji, čtu dál…
 ze dne 01.08.2014, 17:42:18  
   Šíma: Škoda... Rád bych znal Tvé dojmy... ;-)
 chris ONNE 04.09.2010, 10:06:34 Odpovědět 
   Zdravím!

Takže bez nějakého dlouhého tlachání, tento díl rozhodně patří k těm nejlepším z cyklu. Ta sabotáž (konkurenční boj) se mi moc líbí, je to takové další zpestření! A TI v pozadí, no… rozhodně se máme na co těšit!!! ;-)
Práce šotků jsem vůbec nezaregistroval – tak moc jsem byl ponořen do osudů tvých hrdinů! ;-)
Dávám jedničku!

Přeji hezký den a ať múzy slouží nadále!!

Chris

P.S. nechápu, co se nakladateli na tom nelíbilo?! Je mi jasné, že tady této problematice rozumím asi jako zákonitostem vesmíru, ale myslím si, že je to škoda! Když si jen představím, jaké všelijaké kraviny se denně tisknout, tak mě to hodně štve!! ;-(
 ze dne 04.09.2010, 11:21:32  
   Šíma: Díky za zastavení, zamyšlení i kritiku! ;-)

P.S. Já to neřeším a na knižní publikaci jsem hodil bobek, ono... Příběh stejně není dopsaný a šotci se činili i zde! ;-)))
 Charlotte Cole 19.05.2008, 19:33:28 Odpovědět 
   Zkoušel? Tak to jsi asi musel narazit na bandu ignorantních tupců, kteří nerozumějí literatuře... zřejmě. ;-) Protože tohle mi přijde (nejenom přijde, ono to tak opravdu je) jako kvalitně zpracovaný a neskutečně čtivý text (kam se na to my ostatní hrabeme ;-) =D), který čtenáře doslova pohltí a který by si rozhodně zasloužil vydat knižně. Když ale nad tím tak zapřemýšlím, tak je mnoho úspěšných autorů, kteří se na začátku museli probíjet zuby nehty zatnuté, ale vyplatilo se! Mno ale té námahy... =)

Mimochodem ;-) ještě tu máš dva mé komentíky u čtvrté a páté kapitoly, které jsi asi přehlédl (usuzuji podle toho, že odpovídáš na všechny komentáře jako správný autor ;-) =D), určitě Ti také udělají radost. =)
 ze dne 19.05.2008, 19:45:09  
   Šíma: Díky za podporu! :-D

Že bych se přehlédl? Sakryš... ;-)
 Charlotte Cole 19.05.2008, 19:04:56 Odpovědět 
   Takže sabotáž? Já si říkala, že to bude více než pravděpodobné... Nu, atmosféra se přiostřuje, zajímalo by mě, jak dlouho to ještě ti lidé vydrží, než se doopravdy vzbouří. Jenže naskýtá se otázka: k čemu by jim to bylo?

Právě teď se přímo rozplývám nad psychologickým rozebráním psychiky a myšlení postav... to já moc ráda - psychologickou rovinu - a jsem moc ráda, že ji tady uplatňuješ jako důležité dokreslení už tak ponuré atmosféry... ;-)

Přesně. Souhlasím s tím pod sebou - alespoň tedy v té druhé části o genialitě! ;-) Nepřemýšlel jsi Šímo, že bys tohle dílo někdy vydal knižně? S trochou snahy by to podle mě byla opravdu bomba! ;-)
 ze dne 19.05.2008, 19:19:49  
   Šíma: Není to hotové (zcela), tedy, tato série ano... Odvaha mi možná trošičku (malinko) chybí... Kecám, už jsem to zkoušel, ale nelíbilo! Možná ne tolik, aby to za to pro případného nakladatele stálo, ledaže bych vykrad banku a vydal si to sám! Díky za komentík! A známečku! ;-)))
 Tomáš P. 02.11.2007, 20:55:29 Odpovědět 
   No! Já věděl že ten předcjzí díl byla jen výjimka! Tohle je (opět) jednoduše geniální! Běžim na další díl! : )
 ze dne 02.11.2007, 21:11:35  
   Šíma: Díky, Tome, za zastavení a komentář! Hm... *červenající se smajl* ;-)
 sirraell 01.11.2007, 18:45:33 Odpovědět 
   Ja bych sice stale chtela trosku vice pozadi, ale tenhle dil je z tech lepsich. Za 1
 ze dne 01.11.2007, 18:47:15  
   Šíma: Díky za zastavení a komentář! E-e? Nevíš, co se děje mimo hlavní dějovou linii? No, možná všechny až moc napínám... ;-) Snad bude další díl lepší! *rameny krčící smajl* Ještě jednou dík a měj se! ;-)
 OH 31.10.2007, 13:52:20 Odpovědět 
   Mezi lidmi začínají "stíhačky." Napínací a znepokojující díl, řekl bych. Nehodnotím, tak prostě ok.
 ze dne 31.10.2007, 16:19:08  
   Šíma: Díky! :-D
 Kondrakar 31.10.2007, 7:04:50 Odpovědět 
   Pěkný. teď se zdá, že se točíme na místě a už jsem zvědav co z toho víru vypadne
 ze dne 31.10.2007, 9:10:17  
   Šíma: Jako pes, než si lehne, že jo? Snad se nám z toho nezatočí hlava! Díky za zastavení a komentář! ;-)
 Pavel D. F. 30.10.2007, 22:55:43 Odpovědět 
   Děj se nyní posunuje trošku pomaleji, více prostoru mají úvahy lidí i obyvatel Černé planety. Motiv sabotáže a konkurenčního boje oslabuje lidskou expedici, která už tak měla dost problémů. A ten třetí v pozadí, kdo to vlastně je?
Nějaké drobné chybky interpunkce a jedna shody podmětu a přísudku (Vítr i písek mu přestávali vadit) nejsou příliš časté, takže známku snižovat nebudu.
 ze dne 30.10.2007, 23:32:09  
   Šíma: Díky, Pavle! Musím se polepšit... *stydící se smajl* Asi je to pravda, že když autor čte své dílko jak chce, chyby tam prostě nevidí... Že by šlo o nějaký druh "vlčí mlhy"? :-( Není nad vlastní kritiku! "Ano, šímo, zamysli se nad sebou..." Ještě jednou díky za publikaci! ;-)
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
tester2
(18.9.2019, 20:40)
tester
(18.9.2019, 20:37)
Luboš Kemrň
(8.9.2019, 16:38)
Asinějakávadná
(5.9.2019, 22:42)
obr
obr obr obr
obr
Zrzavci
Křídlatka
Con los Colegas...
Wheelies Devotee
Galfa - část II...
Franzi Moorin
obr
obr obr obr
obr

Pátek třináctého...
Šíma
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr